Evropská komise představila návrh nového klimatického cíle, který má nasměrovat EU k uhlíkové neutralitě v roce 2050. Podle návrhu má EU do roku 2040 snížit čisté emise skleníkových plynů o 90 % oproti roku 1990. Komise tvrdí, že návrh je realistický, založený na důkladných datech a připravený s ohledem na současnou ekonomickou i geopolitickou situaci.
„Cíl je jasný, cesta je pragmatická a realistická,“ uvedla v tiskové zprávě předsedkyně Komise Ursula von der Leyen. „Evropané čím dál více pociťují dopady klimatických změn a očekávají, že Evropa bude jednat. Průmysl i investoři od nás potřebují předvídatelnost. Evropská komise měla povinnost cíl pro rok 2040 předložit, a to již před několika měsíci. Vyplývá to z evropského klimatického zákona z roku 2021, přičemž tuto povinnost do legislativy zakomponovaly členské státy s Evropským parlamentem.
Komise tvrdí, že snížení emisí o 90 % je „proveditelné a nákladově efektivní“, pokud členské státy plně implementují klimatické plány, které už připravily pro tuto dekádu. Ty předpokládají snížení emisí o 55 % do roku 2030, a podle Komise je EU na dobré cestě tento cíl splnit. Jedním z klíčových prvků návrhu je větší flexibilita pro členské státy. Komise navrhuje, aby po roce 2030 neexistovala stejně přísná sektorová pravidla jako dnes. Místo toho by státy mohly v určité míře vyrovnávat horší výsledky v jednom sektoru lepšími výsledky v jiném. Základem má zůstat „reálné a včasné“ snižování emisí uvnitř EU.
Komise ale zároveň připouští možnost omezeného využití tzv. mezinárodních uhlíkových kreditů. Ty vznikají například tak, že EU financuje v partnerské zemi projekt, který snižuje emise - typicky zalesňování, zachytávání uhlíku ze vzduchu (DACCS) nebo technologie BioCCS (biomasa spojená s ukládáním CO₂). Konkrétně by podle návrhu mohlo být tímto způsobem pokryto až 3 % čistých emisí (vypočteno na základě emisí z roku 1990) - tedy omezené množství, které má sloužit spíše jako pojistka, nikoli jako náhrada domácích opatření.
Použití těchto kreditů bude možné nejdříve od roku 2036 a pouze za jasně daných podmínek. Musí jít o kredity vysoké integrity, v souladu s Pařížskou dohodou, jejichž původ, kvalita a dopad budou přísně ověřovány. Vedle kreditů z projektů v zahraničí chce Komise více zapojit také tzv. odstraňování uhlíku (removals). Do roku 2040 má podle Komise dojít k výraznému navýšení těchto aktivit - bez nich nebude možné dosáhnout klimatické neutrality v roce 2050.
Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?
Zatímco část odborníků vítá snahu o větší technologickou neutralitu a flexibilitu, jiní varují před rizikem tzv. kreativního účetnictví. Český premiér Petr Fiala už minulý týden uvedl, že Česko se snížením emisí o 90 % nesouhlasí. Společně s ním se ke skeptickým státům řadí i Francie, Polsko nebo Itálie. Zástupci těchto zemí upozorňují na vysoké náklady spojené s dekarbonizací průmyslu, renovací budov nebo přechodem na čistá paliva v dopravě. Podle Komise však přínosy převyšují náklady.
Modelování naznačuje, že přechod na cestu ke snížení emisí o 90 % by mohl snížit roční výdaje EU na dovoz ropy o 75 až 100 miliard dolarů. Kromě toho by se zvýšila odolnost evropské ekonomiky vůči extrémnímu počasí a geopolitickým otřesům na trhu s energiemi. Návrh nyní zamíří k projednání do Evropského parlamentu a Rady EU, kde se očekává složitá debata. První politická diskuse proběhne 10. července na neformálním zasedání ministrů životního prostředí, které svolává nové dánské předsednictví Rady. Dánové se také netají ambicí dojednat společný evropský klimatický příspěvek pro listopadovou konferenci COP30 v Brazílii.
Návrh nového cíle EU v oblasti klimatu
Evropská komise navrhla změnu právního rámce EU pro klima, která stanoví cíl EU v oblasti klimatu do roku 2040 snížit čisté emise skleníkových plynů o 90 % ve srovnání s úrovněmi z roku 1990, jak požadují politické směry Komise na období 2024-2029. EU je na dobré cestě ke splnění našeho cíle 55 % do roku 2030. Navrhovaný cíl v oblasti klimatu do roku 2040 je v souladu s Kompasem EU pro konkurenceschopnost, dohodou o čistém průmyslu a akčním plánem pro cenově dostupnou energii a plně zohledňuje současné hospodářské, bezpečnostní a geopolitické prostředí a poskytuje investorům a podnikům předvídatelnost a stabilitu, které potřebují při přechodu EU na čistou energii.
Předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová uvedla: „Vzhledem k tomu, že evropští občané stále více pociťují dopad změny klimatu, očekávají, že Evropa bude jednat. Průmysl a investoři od nás očekávají, že nastavíme předvídatelný směr cestování. Dnes ukazujeme, že pevně stojíme za svým závazkem dekarbonizovat evropské hospodářství do roku 2050. Dnešní návrh vychází z důkladného posouzení dopadů a doporučení Mezivládního panelu pro změnu klimatu a Evropského vědeckého poradního výboru pro změnu klimatu. Na základě těchto konzultací návrh stanoví způsob, jak dosáhnout cíle pro rok 2040 jiným způsobem, než tomu bylo v minulosti.
Jedním z ústředních prvků je flexibilita, kterou Komise zváží při navrhování budoucích legislativních nástrojů k dosažení tohoto cíle v oblasti klimatu do roku 2040. Patří mezi ně omezená úloha vysoce kvalitních mezinárodních kreditů od roku 2036, využívání domácích trvalých pohlcení v systému EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) a větší flexibilita napříč odvětvími s cílem pomoci dosáhnout cílů nákladově efektivním a sociálně spravedlivým způsobem. Návrh Komise zdůrazňuje význam urychlení a posílení vhodných základních podmínek na podporu tohoto 90% cíle. Kromě toho návrh stanoví jasný rámec pro naše právní předpisy v oblasti klimatu a energetiky po roce 2030.
Čtěte také: Výzvy recyklace plastů
Zohlední se vnitrostátní specifika. Hlavními zásadami budou nákladová efektivnost, jednoduchost a účinnost spolu se zajištěním technologické neutrality a transformace, která bude spravedlivá a spravedlivá pro všechny. Komise dnes zveřejnila sdělení o předložení prvních návrhů týkajících se dohody o čistém průmyslu, a to jen několik měsíců po jejím předložení. Vzhledem k tomu, že Kompas EU pro zajištění konkurenceschopnosti a dekarbonizace jde ruku v ruce, má jeho provádění zásadní význam pro dosažení cíle v oblasti klimatu do roku 2040. Jedním z klíčových výsledků je rámec státní podpory v rámci dohody o čistém průmyslu, který byl přijat minulý týden s cílem dále podpořit investice do přechodu na čistou energii.
Bylo rovněž dohodnuto zjednodušení mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM), které vyjímá 90 % dovozců, čímž se snižuje byrokracie a zajišťuje hladké provádění. Toto zjednodušení je prvním krokem před obecnějším přezkumem mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích na konci roku spolu s legislativními návrhy na posílení tohoto mechanismu. Jako doplněk rámce státní podpory a dnešního sdělení Komise rovněž vydala doporučení o daňových pobídkách na podporu investic do čistých technologií a dekarbonizace průmyslu prostřednictvím opatření, jako jsou zrychlené odpisy a daňové úlevy.
Opatření týkající se cenově dostupné energie za účelem rozšíření výroby součástí sítě a podpory smluv o nákupu elektřiny, pilotní projekt připravované banky pro dekarbonizaci průmyslu, připravovaný akční plán pro chemický průmysl a odvětvové dialogy se zúčastněnými stranami patří mezi opatření, která pomohou dosáhnout dohody o čistém průmyslu. Návrhy příštího víceletého finančního rámce, které se očekávají koncem tohoto měsíce, rovněž stanoví, jak budoucí rozpočet EU podpoří přechod na čistou energii.
S navrhovaným cílem 90 % vysílá EU rovněž signál celosvětovému společenství: zůstane v kurzu v oblasti změny klimatu, bude plnit Pařížskou dohodu a bude i nadále spolupracovat s partnerskými zeměmi na snižování celosvětových emisí. Návrh Komise, kterým se stanoví cíl v oblasti klimatu pro rok 2040, bude nyní předložen Evropskému parlamentu a Radě k projednání a přijetí řádným legislativním postupem.
Evropský právní rámec pro klima, který vstoupil v platnost v červenci 2021, zakotvuje v právních předpisech závazek EU dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality a průběžný cíl snížit do roku 2030 čisté emise skleníkových plynů alespoň o 55 % ve srovnání s úrovněmi z roku 1990. V zájmu splnění dohodnutých cílů v oblasti dekarbonizace přijala EU od té doby legislativní balíček do roku 2030 známý jako „Fit for 55“ a jeho provádění členskými státy EU, které má zásadní význam pro dosažení cíle do roku 2040, probíhá.
Čtěte také: Bioodpad a jeho význam
Vzhledem k tomu, že evropští občané stále více pociťují dopad změny klimatu, očekávají, že Evropa bude jednat. Průmysl a investoři od nás očekávají, že nastavíme předvídatelný směr cestování. Dnes ukazujeme, že pevně stojíme za svým závazkem dekarbonizovat evropské hospodářství do roku 2050. Dosažení dohody o cíli v oblasti klimatu ve výši 90 % nám poskytuje jasný maják, kterým se budou řídit naše budoucí opatření. Reagujeme na Evropany, kteří jsou i nadále silně pro opatření v oblasti klimatu. Proto jsme se dnes rozhodli pokračovat v našich politikách v oblasti klimatu, neboť jsou klíčové pro dosažení dalších cílů sociální a hospodářské politiky, jako je bezpečnost a prosperita našich občanů a společností. S naším cílem pro rok 2040 zůstáváme na cestě k přechodu na čistou energii. Víme, proč to děláme - z ekonomických, bezpečnostních a geopolitických důvodů.
Politika ochrany klimatu ČR
Ministerstvo životního prostředí představilo a odeslalo do veřejného a meziresortního připomínkového řízení aktualizovaný návrh Politiky ochrany klimatu ČR. Návrh ukazuje, že Česká republika má možnost snižovat emise skleníkových plynů do roku 2020 o jednu pětinu ve srovnání s rokem 2005. „Oproti roku 1990 můžeme skleníkové emise do roku 2020 snížit o 40 %,“ říká ministr životního prostředí Ladislav Miko. Podle propočtů nezávislého expertního týmu, který pro MŽP Politiku ochrany klimatu zpracovával, je dosažení tohoto cíle možné při realizaci všech navrhovaných opatření, a to za přijatelných ekonomických nákladů a bez výstavby nového jaderného zdroje.
Návrh Politiky ochrany klimatu obsahuje ucelený popis současného stavu a předestírá možnosti, které ve snižování člověkem působených skleníkových emisí mají nejen stát, ale i obce, kraje i jednotlivci. Základ Politiky tvoří sada opatření pro všechna důležitá hospodářská odvětví. V oblasti konečné spotřeby energie (v domácnostech a komerční sféře) existuje potenciál snížení emisí o 6 milionů tun. V průmyslu existuje potenciál snížení emisí o 4 miliony tun. V dopravě přináší rostoucí efektivita vozidel snížení emisí o 2 miliony tun.
Česká republika produkuje přes 14 tun skleníkových plynů na obyvatele a rok. Pro srovnání, Čína vypouští v přepočtu dvaapůlkrát méně, Indie sedmkrát a Keňa třiadvacetkrát méně. MŽP se, na rozdíl od MPO, nedomnívá, že by budoucnost české energetiky měla být založena především na uhlí a jádru s tím, že ČR bude usilovat o další neudržitelné zvyšování kapacit a následně i produkce elektřiny, která bude pouze distribuována do okolních zemí bez snahy optimalizovat energetický mix a postupně dosáhnout vyrovnané výroby a spotřeby a snížit tak emise skleníkových plynů, které by měly, podle doporučení Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) do roku 2050 poklesnout o minimálně 80 % oproti roku 1990.
Snižování emisí a uhlíkový rozpočet
Podle zprávy nezávislého poradního výboru by EU měla do roku 2040 snížit emise skleníkových plynů o 90-95 %, pokud chce dosáhnout klimatické neutrality do 2050. Evropský vědecký poradní výbor pro změnu klimatu ve své zprávě doporučuje udržet tzv. uhlíkový rozpočet v limitu 11-14 Gt CO2 ekvivalentu pro roky 2030-2050. Uhlíkový rozpočet říká, kolik může být vypuštěno emisí, aby globální oteplování nepřesáhlo 1,5 °C.
Aby mohl být tento uhlíkový rozpočet dodržen, tak bude do roku 2040 nutné dosáhnout snížení emisí o 90-95 % ve srovnání s rokem 1990. Poradní výbor zkoumal více než 1000 různých scénářů, aby identifikoval scénáře, které umožní dosáhnout omezení globálního oteplování o maximálně 1,5 °C. Členové výboru se mimo jiné zaměřili i na proveditelnost těchto scénářů a jejich spravedlnost. A to zejména s ohledem na roli EU v globálních snahách omezit emise. I z tohoto důvodu výbor doporučil zacílit snahy EU dovnitř, ale také mimo EU. Primárně ale poradní výbor doporučil zaměřit se na dosažení cíle pro rok 2030 a snížení emisí o 55 % ve srovnání s rokem 1990.
Evropský vědecký poradní výbor pro změnu klimatu je nezávislé těleso vytvořené na základě nařízení pro dosažení klimatické neutrality z roku 2021, tzv. evropského právního rámce pro klima.
Podpora energeticky náročného průmyslu
Stát musí pomoct energeticky náročnému průmyslu, který kvůli drahým emisním povolenkám a energií rychle ztrácí konkurenceschopnost. Kompenzace nepřímých nákladů se v Česku poprvé vyplácely v roce 2021, stát na nich firmám dosud vyplatil miliardy korun. Systém se týká těch společností, u nichž je značné riziko tzv. úniku uhlíku v důsledku promítnutí nákladů spojených s emisemi skleníkových plynů do cen elektřiny.
Únik uhlíku může podle úřadů nastat ve vybraných odvětvích výroby, pokud náklady na elektřinu průmyslovým subjektům vzrostou vlivem rostoucí ceny emisních povolenek do té míry, že jejich provoz bude na území členského státu EU ukončen a výroba se přesune do zemí s nižšími provozními náklady - tedy do zemí, které kladou menší důraz na snižování emisí. V důsledku toho se pak zvýší globální emise skleníkových plynů.
Systém by se tak podle něj měl rozšířit na firmy z celkem 36 průmyslových odvětví, nyní je v něm 14 odvětví. Do seznamu přibudou například výroba skleněných vláken a technického skla, specifické textilní produkce, další odvětví v chemickém nebo kovárenském průmyslu a další. Mírně by se měla zvýšit i samotná podpora pro firmy.
Rozšíření systému je součástí schválené hospodářské strategie, kterou vláda představila veřejnosti. Zaměřuje se v ní na energetiku, vzdělávání, výzkum a inovace, výstavbu a bydlení nebo dopravu. Podle dokumentu chce vláda hospodářský růst postavit na privátním sektoru, přičemž strategie by k tomu měla připravit vhodné podmínky.
Emise skleníkových plynů a klimatická změna
Lidmi způsobené emise skleníkových plynů zesilují v atmosféře skleníkový efekt, což vede k oteplování planety. Hlavním antropogenním skleníkovým plynem je oxid uhličitý (CO2), který k oteplování přispívá přibližně ze 70 %. Jeho koncentrace v atmosféře rostou především kvůli spalování fosilních paliv, ale například i kácení pralesů nebo výrobě oceli a cementu. Dalším významným skleníkovým plynem je metan (CH4), který do atmosféry uniká hlavně při těžbě fosilních paliv a chovu dobytka.
V roce 2022 celý svět vypustil do atmosféry 57,4 miliard tun CO2eq. Tato jednotka přepočítává množství různých skleníkových plynů na množství CO2, které by mělo stejný příspěvek ke skleníkovému jevu. Klimatická změna závisí na celkovém množství skleníkových plynů v atmosféře, při srovnávání jednotlivých zemí je však také vhodné vyjádření na obyvatele.
Jednotlivé skleníkové plyny se přepočítávají na tzv. CO2eq (CO2 ekvivalent), tedy na množství oxidu uhličitého, které by mělo stejný příspěvek ke skleníkovému jevu atmosféry jako množství těchto ostatních vypuštěných plynů. Vzhledem k různému poločasu života jednotlivých plynů v atmosféře se tento příspěvek uvažuje za určitou standardizovanou dobu, zpravidla uvažujeme horizont 100 let a používáme tzv. GWP (Global Warming Potentital) koeficienty.
V roce 2022 Česko vypustilo 118,5 milionů tun CO2eq, přepočteno na obyvatele jde o 10,9 tuny CO2eq na osobu. Světový průměr v roce 2022 byl 7,2 tun CO2eq na osobu.
Jednotlivá hospodářská odvětví přispívají ke klimatické změně v různé míře. Například v Česku je výroba elektřiny a tepla zodpovědná za 33 % emisí skleníkových plynů, oproti tomu průmysl přispívá 28 %, doprava 16 % a zemědělství přibližně 8 %. Podíl jednotlivých sektorů na emisích se liší jak v čase, tak napříč zeměmi. V Česku jsou relativně vyšší emise z energetiky oproti ostatním zemím kvůli vyššímu podílu uhelných elektráren a skutečnosti, že Česko je vývozcem elektřiny.
Pro zastavení klimatické změny je nutné přestat vypouštět skleníkové plyny, neboli dosáhnout tzv. net-zero či klimatické neutrality. Výraz „net-zero“ můžeme přeložit jako „čistá nula“ a je tím myšleno, že daný stát či firma je klimaticky neutrální, tedy odstraňuje z atmosféry stejné množství skleníkových plynů jako do atmosféry vypouští. Tato situace je také označována jako klimatická neutralita nebo uhlíková neutralita s tím, že druhý z pojmů se většinou týká pouze oxidu uhličitého, nikoli všech skleníkových plynů.
Největších emisních úspor může Česko dosáhnout proměnou svého energetického mixu. Emisní intenzita ekonomiky označuje množství skleníkových plynů vyprodukovaných na jednotku HDP a zpravidla se uvádí v gramech CO2eq na jeden dolar. Hospodářsky rozvinutější země mají zpravidla méně emisně náročné ekonomiky, neboť služby tvoří větší podíl jejich hospodářství. Oproti tomu v rozvojových zemích tvoří větší podíl hospodářství emisně náročné sektory: zemědělství, průmysl a stavebnictví.
Snížení emisí skleníkových plynů o více než 80 % i dosažení nulové bilance emisí (po započítání zachytávání uhlíku) v roce 2050 je možné a evropská ekonomika bude v takovém případě silnější, než pokud se o snižování snažit nebude.
Česká republika patří mezi státy s vysokou závislostí na fosilních palivech a s jednou z největších zátěží skleníkovými plyny na osobu a rok v EU (12,5 tuny, přitom průměr v EU je 7,3 tuny) . Patříme mezi státy s nejvíce znečištěným ovzduším v EU . Zároveň však máme nadprůměrné možnosti snižovat emise, neboť jsme jedním z největších vývozců elektřiny na světě. Pro větší snížení emisí (o 83 % do roku 2050) musí dojít k masivním investicím do domácích čistých zdrojů a úspor energie.
„Razantní snížení emisí skleníkových plynů je nutné, abychom zabránili nezvladatelnému růstu globální teploty. Díky inovacím a domácím investicím místo dovozu fosilních paliv taková snaha také pomůže i ekonomice a samozřejmě vyčištění ovzduší. Jde o to, jestli Česká republika zůstane stát stranou, nebo začne využívat svoje enormní možnosti, srazí vývoz uhelné elektřiny a rozhýbe stagnující rozvoj čistých domácích obnovitelných zdrojů, ať už jde o domácí kotle na peletky či třeba obecní větrné elektrárny.
Dohoda o snižování emisí
Evropská unie se dohodla na právně závazném klimatickém cíli snížit do roku 2040 emise skleníkových plynů o 90 procent oproti úrovni z roku 1990. Shodla se také na nákupu zahraničních uhlíkových kreditů, které pokryjí pětiprocentní snížení emisí, a na odložení emisních povolenek ETS2 až na rok 2028. Tento cíl bude v praxi vyžadovat 85procentní snížení emisí evropského průmyslu. Členské státy se rovněž dohodly na tom, že zavedení systému nových emisních povolenek ETS2 bude odloženo o rok a spuštěno až v roce 2028.
Změny musí ještě schválit EP a země EU, aby se staly zákonem, což je obvykle formalita potvrzující předem dohodnuté podmínky. Dohoda vstoupí v platnost 20 dní po jejím zveřejnění v Úředním věstníku EU. Evropská komise navrhla závazný klimatický cíl pro rok 2040 na začátku července. Stalo se to navzdory výhradám některých států, včetně České republiky, které chtěly krok odložit.
Mezinárodní uhlíkové kredity umožňují státům, firmám nebo organizacím kompenzovat část svých emisí tím, že finančně podpoří projekty snižující nebo zachycující emise jinde ve světě. Klimatický cíl bude vyžadovat, aby průmyslová odvětví v EU snížila emise o 85 procent, dodává Reuters.
Globální emise a závazky států
V kontextu klimatické změny, tedy debaty o nárůstu globální teploty, se pod pojmem “emise” rozumí emise skleníkových plynů. Skleníkové plyny se vyznačují tím, že mají schopnost zadržovat teplo, které stoupá ze zemského povrchu, a odrážet ho zpátky k zemi. Když je v atmosféře kolem planety hodně skleníkových plynů, odráží se zpátky na zem také hodně tepla. Důležitá je tedy celková koncentrace skleníkových plynů v atmosféře. A tady je podstatný rozdíl mezi tím, jak se jednotlivé skleníkové plyny chovají.
Když se ale podíváme na to, odkud pocházejí emise skleníkových plynů, které už v atmosféře stovky let jsou a jejichž koncentrace nyní bohužel přesahuje limit, ve kterém si ještě planeta dokáže poradit bez negativního dopadu na lidskou populaci, vyjde nám jako největší znečišťovatel USA spolu s evropskými státy (včetně Velké Británie, která historicky patřila k největším emitentům) a teprve s odstupem za nimi Čína. Příčinou je prostě fakt, že emise v atmosféře zůstávají dlouho a o jejich dopad na zemské klima se vědci začali zajímat teprve před sto lety.
Ačkoliv tedy státy přispívaly a přispívají k vypouštění skleníkových plynů různou měrou, naprostá většina z nich teď bez ohledu na svůj podíl řeší, jak tuto produkci emisí omezit. Přispěla k tomu především Rámcová úmluva o změně klimatu, uzavřená na úrovni OSN, a na ni navazující Pařížská dohoda z roku 2015. V současnosti proto řada států přijímá zákony, hospodářsko-technické plány, závazné emisní cíle a různé strategie, jak emise skleníkových plynů snížit.
Například Čína má od letošního roku platný a závazný “čtrnáctiletý plán”, který stanoví konkrétní kroky pro dosažení uhlíkové neutrality (stavu, kdy ekonomika nevyrobí více emisí CO2, než kolik je schopna odbourat) do roku 2060. Podle tohoto plánu by se také od roku 2030 měly snížit celkové emise CO2, které čínská ekonomika produkuje. Indie oproti tomu sice na diplomatické úrovni přislíbila, že bude do roku 2060 klimaticky neutrální, v domácí legislativě ale takový závazek na pevno napsaný nemá.
USA postupuje cestou jednotlivých závazných strategií a programů na federální úrovni, ke kterým potom schvaluje zákony upravující především finance a detaily provedení. Takto je stanovený pevný cíl dosáhnout do roku 2050 uhlíkové neutrality. Závazný cíl má USA například také v energetice, kterou chce do roku 2035 zcela oprostit od emisí CO2.
Evropské státy řeší snižování emisí na dvou úrovních. Pařížskou dohodu totiž podepsala jak samotná EU, tak i jednotlivé členské státy, takže potřeba snižovat emise se týká jak evropského bloku, tak jednotlivých zemí v něm. Na celoevropské úrovni existuje závazný klimatický zákon, který říká, že starý kontinent bude uhlíkově neutrální do roku 2050 a sníží emise o 55 % nejpozději k roku 2030.
Vedle celoevropských strategií ale přijímají vlastní nástroje i samotné státy v EU. Například Německo nebo Rakousko mají svůj vlastní závazný termín uhlíkové neutrality napsaný v zákonech. Španělsko má v zákoně napsanou povinnost snížit emise o 55 % oproti roku 1990, Švédsko o 75 %. Irsko také zvolilo cestu zákona, ale má ještě ambicióznější závazek - snížení emisí skleníkových plynů o 51 % oproti roku 2018. A například Slovensko má nízkouhlíkovou rozvojovou strategii mířící k dosažení uhlíkové neutrality v roce 2050.
Kromě běžných zákonů se ale otázka klimatické změny v některých státech propisuje i do ústavní roviny. Děje se to běžněji v zemích, kde jsou projevy změny podnebí hmatatelnější - mají třeba podobu ničivého sucha, ztráty úrody, zdraví a život ohrožujícího vedra, požárů nebo povodní. V Ústavě si tyto země často stanoví, že stát má obecně povinnost klimatickou změnu řešit, případně že má chránit životní prostředí a zacházet šetrně s energií i přírodními zdroji.
Dopady klimatické změny
Pokud státy v nejbližší době nesníží radikálně emise skleníkových plynů, může to vést ke zhroucení ekosystémů a k tomu, že se Země stane částečně neobyvatelnou. Více než 11 tisíc akademiků ze 153 zemí světa včetně desítek odborníků z Česka vydalo prohlášení před prosincovou Konferencí OSN o změnách klimatu (COP25) s cílem oslovit zejména politiky.
„Změna klimatu podle předpovědí dalekosáhle ovlivní podmořský, vodní a pozemský život, od planktonu po korály a ryby až k lesům. Proto naléhavě potřebujeme jednat,“ uvádějí autoři prohlášení. „Klimatická krize je tady a prohlubuje se mnohem rychleji, než většina odborníků očekávala. Je vážnější, než jsme předpokládali, a ohrožuje přírodní ekosystémy a osud lidstva,“ dodávají.
Podle výzvy se za posledních 40 let navzdory jednoznačným varováním o potenciálně katastrofických důsledcích změn klimatu dosud nedospělo k přijetí takových opatření, která by pomohla emise skleníkových plynů snížit.
tags: #jak #může #stát #snížit #emise #skleníkových
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]