Nový kontinent z odpadu: Fakta o znečištění oceánů a možná řešení

Globálne sa ročne dostanú do oceánu milióny ton odpadu. Kvôli vodným prúdom sa tento plastový odpad zhromažďuje v konkrétnych oblastiach - jednou z nich je Veľká tichomorská škvrna, prezývaná aj ôsmy kontinent. Někdy se o těchto obřích plovoucích skládkách, díky jejich značné rozloze, mluví jako o „plastových kontinentech“.

Toto označení je však poněkud mylné, protože ve skutečnosti se jedná o celou galaxii odpadků na hladině, nebo pod ní. Pokud by se jednalo o souvislý plovoucí ostrov, řešení by nebylo tak složité, protože by stačilo jej naložit a odvézt. Podle některých odhadů se v minulosti hovořilo o ploše, která je velká asi jako Francie. Některé jiné studie však dokonce uvádějí, že tichomořská skládka má velikost Austrálie.

Jak vzniká "osmý kontinent"?

Tichomořské proudy unáší tuny plastového odpadu někam na stejné místo. Proudy na obrovských oceánských plochách mají tendenci pohybovat se v kruhu. První, kdo ji spatří na vlastní oči, je v roce 1997 oceánograf Charles Moore, když na své závodní jachtě vpluje mezi 135. a 155. stupněm západní délky a 35. až 42. „Kam oko dohlédlo, všude byly plastové lahve, obaly, kusy plastů,“ informuje.

Aby zjistil jejich koncentraci, nabírá řadu vzorků a dojde k šokujícímu zjištění. Přesné posouzení velikosti nebo hmotnosti neexistuje. Nejstarší kusy plastu jsou tu prý až 50 let staré, pokud však čekáte plastová pohoří, tvořená láhvemi, kelímky a starými pneumatikami, mezi nimiž jako prapory vlají igelitové tašky, budete zklamaní. „Připomíná to obrovskou vířivku plnou plastových konfet,“ říká Dr. Angelicque Whiteová z oregonské univerzity, která tu provádí průzkum v roce 2008.

Dopady plastového znečištění

V důsledku těchto reakcí se plasty rozpadají na stále menší kousky, a to až na fragmenty polymerních řetězců na molekulární úrovni, které jsou lidským okem neviditelné. Tak se neděje nic vážného? Ale ano, jen ta katastrofa není tak viditelná prostým okem. Kalifornský výzkumný tým v roce 2001 zjistí, že když si dnes na pláži lehnete, neležíte už tak úplně na písku.

Čtěte také: Potřebujete zlikvidovat auto v Novém Jičíně? Zvolte ekologickou cestu!

Mikročástice se navíc s planktonem dostávají do potravního řetězce, stejně jako zdraví škodlivé chemické látky, které se při rozpadu plastů uvolňují. Dostávají se do těl ryb i ptáků, a protože malé ryby jsou žrány těmi většími a ty ještě většími, tak to máte toxin k toxinu a všechno to nakonec končí v člověku, který je navrchu potravního řetězce. Zejména, když si uvědomíte, že takových míst jako je velká pacifická plastová skvrna je ve světových oceánech ještě dalších pět.

Mikroplasty v nás

Problém jménem mikroplasty je čím dál častěji medializované téma po celém světě. První setkání malých dětí s mikroplasty probíhá pravděpodobně bohužel již u mámy v bříšku. Každopádně v placentě přítomnost mikroplastů potvrzena byla - ty se do těla žen dostaly zřejmě s jídlem, nápoji, skrze kosmetiku, ale i prostým dýcháním. Studie, která vyšla v časopise Environment International, varuje, že přítomnost mikroplastů v placentě může mít nepříznivý vliv na vývoj dítěte, například na jeho imunitní systém.

My samozřejmě nedostáváme do těla celou PET lahev, máme ale už studie, které ukazují, že průměrně člověk za týden sní mikroplasty v hmotnosti, která by odpovídala jedné kreditní kartě. A to je trošku problém. Mikroplasty máme v pitné vodě, v medu, v soli, máme je v jídle. Vlastně úplně nevíme, jaký vliv mají na naše zdraví, protože mají schopnost na sebe vázat chemické, toxické látky, což je teprve předmětem studií.

Řešení problému

Je potrebné nie len vyčistiť tie škvrny, ktoré sú na povrchu a pozostávajú z plastových častíc, potrebujeme vyčistiť morské dno a potrebuje zabrániť aby nový odpad vstupoval do oceánov inak ich nedokážeme vyčistiť. Nizozemští vědci předvedli v roce 2018 velmi efektivní řešení čištění hladiny moří a řek. S nápadem na The Ocean Cleanup přišel tehdy dvacetiletý Boyan Slat. Technologie využívá plovoucí bariéry tažené loděmi, které do sítí sbírají odpadky. Na pevnině se potom tento odpad recykluje.

Po úspěšném otestování nové technologie v podobě 100 km dlouhých norných stěn, bude spuštěn sběr plastového odpadu v Tichém oceánu. Po jeho dokončení v roce 2018, budou následovat ještě 4 zbývající světová plovoucí smetiště.

Čtěte také: Třídění odpadu v Novém Boru se mění

Projekt Osmý kontinent od Lenky Petrákové

Francie - Nadace Jacquese Rougerieho letos ocenila Grand Prix Award for Innovation of the Sea slovenskou architektku Lenku Petrákovou za její projekt plovoucí stanice, jež má oceány zbavit povrchového odpadu. Autorkou futuristické plovoucí stanice, která nese název Osmý kontinent, je slovenská designérka Lenka Petráková.

„Oceány dnes nie sú iba nedosiahnuteľnými hĺbkami, ale oblasťami, ktoré napriek tomu, že nikdy nemuseli vidieť ľudskú bytosť, pociťujú účinky ľudských aktivít. Stanice je soběstačná, akumuluje přílivovou a solární energii a pohání jí mj. turbínu na sběr odpadu nebo ohřev vody kvůli odsolování. Badatelské centrum pojme až 50 vědců, potažmo dobrovolníků, kteří tu mohou na vlastní oči sledovat devastaci životního prostředí. Tvar skleníků je navržen s ohledem na nejúčinnější shromažďování kondenzované vody, takže vypadají jako velké plachty. Zvenčí jsou pokryty fotovoltaickými panely. Projekt som začala riešiť ešte ako moju diplomovú prácu v roku 2017. Hľadám inšpiráciu v prírode a v prírodných procesoch, živé organizmy sú krásne a pritom ich telá sú vytvorené na základe potreby a funkcie. Pri tomto projekte som sa snažila, aby formy boli hlavne zodpovedajúce ich potrebám reakcie na prírodné vplyvy a ich funkciu. Pokiaľ je forma navrhovaná s odôvodnením je tým správnym riešením. Tento projekt je momentálne koncept.

Recyklace plastů

Několik desítek milionů tun plastového odpadu se na celém světě ročně vytřídí a následně zrecykluje. Tato čísla se každým rokem zvyšují. Většina takto zrecyklovaných plastů je zpracována mechanickou cestou, což není nic jiného než proces drcení a mletí na menší kusy a následné přidání recyklátu zpět do výrobního procesu nebo přepracování.

Čeští vědci recyklují odpady všeho druhu. Po osmi letech výzkumu představili čeští vědci unikátní recyklační technologii, která umí zpracovat téměř jakýkoliv odpad. Nově sestavený přístroj dokáže rozložit plastový odpad, pneumatiky, ale třeba i netříděný komunální odpad zpět na základní suroviny. Ty je možné znovu průmyslově zpracovat. Celý systém je bezemisní, ziskový, a nabízí tak velmi světlou budoucnost v globálním problému, kterým je právě hromadění odpadu.

Jeden takový stroj umí zpracovat cca 15 tun komunálního odpadu denně, což odpovídá množství odpadu, které za den vyprodukuje asi 10 000 domácností. Cena tohoto zařízení je asi 70 milionů korun a v provozu jsou zatím 3 takové stroje: jeden na Mostecku a dva v Asii. Zájem o tuto unikátní českou technologii už prý ale projevil celý svět.

Čtěte také: Informace o svozu domovního odpadu

Legislativa a omezení plastů

Na úrovni OSN jsme se shodli, že je potřeba omezit znečištění plasty a tato legislativa se týká těchto snadno omezitelných. Dosud se výrobce o další osud plastů nestaral. Pak jsou samozřejmě věci, které se nahrazují hůř, byť se znečištěním plasty také souvisejí. Tam se hledají jiné způsoby. Například obrovské množství mikroplastů v půdě a životním prostředí je třeba způsobeno otěrem pneumatik. Tam ale těžko můžeme hledat nějaké jednoduché řešení typu ‚zakážeme pneumatiky‘ - to by asi nefungovalo.

Podle odhadů se v Česku ročně prodá zhruba 300 milionů plastových brček, spotřebuje se až 20 tisíc tun plastového nádobí. Ta legislativa i požaduje, aby došlo k poklesu používání jednorázových kelímků apod. My ani nemáme úplně přesnou evidenci toho, kolik takových věcí vůbec vyprodukujeme. Takže další věcí, kterou ten zákon přináší, je, že ti výrobci budou posílat evidenci, bude se evidovat, kolik toho vlastně je. Takže ten zákon je vlastně prvním krokem, abychom zjistili, kolik toho produkujeme a jestli se nám daří to snižovat.

Papírová vs. igelitová taška

Několik na sobě nezávislých studií napříč všemi kontinenty se shodlo, že právě u běžných plastových tašek je dopad na životní prostředí ve srovnání s těmi z papíru (a to i když je podíl papíru ze 100% recyklovaných zdrojů) nebo bavlny vůbec nejnižší. Vysvětlení je vcelku prosté, důležitými kritérii mluvícími ve prospěch igelitové tašky jsou hmotnost, energetické nároky na výrobu, životnost, a nakonec i možnost a náročnost recyklace.

Mnoha lidmi oblíbenou bavlněnou tašku bychom museli vzít na nákup více než 173krát, abychom se vyrovnali stejnému ekologickému dopadu, jaký má jednou použitá igelitka. A taková nákupní taška z HDPE (vysokohustotní polyethylen) má 100krát nižší uhlíkovou stopu než taška papírová.

tags: #novy #kontinent #z #odpadku #fakta

Oblíbené příspěvky:

• Kniha Člověk a příroda pro Albi tužku
• Environmentální vzdělávání dětí
• Jak často vynášet odpadky?
• Srovnání maziv pro motorové pily
• Přečtěte si o mém vztahu k přírodě