Můj Vztah k Přírodě

Příroda je plná divů a záhad. Člověk může všude vidět něco pozoruhodného, neobvyklého, tajemného. Stačí si všímat ptáků, květin, stromů, brouků, motýlů, zvířat, se kterými se setkáváme den co den cestou do školy a ze školy. Na jednom jediném místě v přírodě je tolik života, že bychom za celý svůj život nedokázali prozkoumat všechny jeho formy a projevy a odhalit jejich tajemství.

Najdeme ho všude - uprostřed velkoměsta, za vsí, na lukách i v lese. Lidé míjejí tento podivuhodný svět lhostejně, nevšímavě. Prostě ho nevidí.

Abychom poznali tento tajemný svět, nestačí se vydávat jen na toulky přírodou. Dnes jsou zoologické zahrady, akvária a přírodní parky v mnoha městech a oblastech.

Abych měla k přírodě blíž, jsem členkou 3. oddílu vodních skautek z Poděbrad. Život ve skautském oddíle či družině může chlapcům a děvčatům pomoci nalézt cestu k přírodě, bližním i k sobě samým. V průběhu skautského roku se konají výpravy do okolí i do vzdálenějších míst. Za pěkného počasí se učíme poznávat stromy, pozorujeme změnu přírody na podzim a soutěžíme třeba o nejpěkněji zbarvený list a tak různě.

Tyto výpravy nám dávají možnost plně rozvinout dětskou fantazii. Při objevování tajemných jeskyní nebo při hledání pokladů se děti dozví mnoho zajímavostí a zažijí spousty nezapomenutelných okamžiků. Tábory, které se konají o prázdninách ukazují hodnotu prostého života, pěstují a upevňují vztah k přírodě. Účastníme se sociálně prospěšných akcí.

Čtěte také: Příroda v nacistickém Německu

Kupříkladu boje proti klíněnce. Tato akce se týká stromů napadených tímto parazitem. (Děti se při této akci snažily zachránit co nejvíce stromů). Shrabávali jsme listí a následně ho spalovali, čímž jsme se snažili toto napadení zmírnit. I to ukazuje, že ne všem je osud zeleně v našem městě lhostejný.

Doufám, že má práce nebude jen nic neříkajícím kusem papíru, že po jejím přečtení si alespoň několik lidí uvědomí, že by se měli kolem sebe rozhlédnout. Uvidí vše, o čem jsem se zmínila.

Environmentální výchova v předškolním vzdělávání

Environmentální (ekologickou) výchovou v předškolním vzdělávání se zabývám přes 20 let. Stále se učím, ale mohu i porovnávat. Dříve chodily děti na vycházky rády. Těšily se na vlastní spontánní pozorování a dobrodružné objevování. Na chvilky „pro sebe“ v náručí přirozeného prostředí přírody, kdy při tzv. volné hře zapojovaly svoji fantazii, tvořivost a zvídavost. A vše přirozenou cestou.

Dnes musíme k vycházkám do přírody děti přemlouvat. Vyrůstají nám tzv. interiérové děti, které tak trochu nevědí, co si s venkovním světem počít. Z médií se rodiče i děti dozvídají o „nebezpečích“ přírody (klíšťata, komáři, déšť apod.). Vztah k tomu, čeho jsme součástí - k přírodě. Dnešní společnost si tento fakt nerada připouští a málo se věnuje udržitelnosti života na této planetě.

A my pedagogové máme v rukou tak trochu budoucnost naší planety. Jak? Jednoduše. Choďte denně s dětmi ven, objevte v okolí vaší školky alespoň kousek přírody, choďte s očima, ušima i srdcem otevřeným a ukazujte dětem krásy a rozmanitosti přírody. A pokud přidáte občas nějaký ten název rostliny, stromu či broučka, duše více nadaných dětí nebo budoucích biologů zajásají. A to je pro nás ta nejlepší zpětná vazba environmentální výchovy v mateřské škole.

Čtěte také: Česká republika a nové zákony o odpadech

Za dobu své praxe v předškolním vzdělávání jsem se potkávala s mnoha učitelkami, které environmentální výchovu dělaly a dělají, aniž to ekologickou výchovou nazývají. A mnohé jsou nápadité, kreativní a dětem dokážou svět přírody opravdu zajímavě přiblížit. Nevím proč, ale my paní učitelky z MŠ jsme tak nějak „od přírody“ skromné a o své nápady podložené praxí se nedělíme. Což je škoda.

Myslím, že ke zviditelnění a motivování pedagogů MŠ, kteří se zabývají nebo se chtějí hlouběji zabývat EVVO (environmentální vzdělávání, výchova a osvěta), by mohlo přispět jmenování koordinátorů EVVO. Základní a střední školy mají své koordinátory EVVO již několik let.

Koordinátor EVVO v mateřské škole

Školní koordinátor EVVO je pedagog pověřený koordinací environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty ve škole či školském zařízení. Zpravidla vlastní i písemné pověření ředitele nebo má uvedeno ve své náplni práce, že vykonává činnosti koordinátora EVVO. Dle § 133 zákoníku práce se poskytuje pedagogickému pracovníkovi, který vedle přímé pedagogické činnosti vykonává také specializační činnosti, k jejichž výkonu jsou nezbytné další kvalifikační předpoklady, příplatek.

Na základních a středních školách je běžné, že je koordinátor EVVO ředitelem jmenován, má pro svoji funkci náplň práce a je odměňován příplatkem ke svému pedagogickému platu. V praxi mateřských škol to tak není (a nebo jen velmi ojediněle). Všechny paní učitelky v mateřských školách, co znám, nedělají s dětmi environmentální výchovu pro případný „příplatek“, ale pro radost dětí i svoji.

A cítí, že vzdělávání předškolních dětí v oblasti EVVO je hodně důležité a potřebné. Této činnosti pak věnují mnohdy čas, energii i sílu nad rámec své pedagogické činnosti.

Čtěte také: Projevy krize ve vztahu

Naše paní ředitelka Mgr. Daniela Pořízková se pokusila na základě Metodického pokynu MŠMT k zajištění environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty, č. j. 16745/2008-22 ze dne 27. října 2008, oslovit Odbor životního prostředí Středočeského kraje a zaslat žádost na oddělení ekonomiky škol. A podařilo se. Žádost byla kladně přijata a od 1. dubna 2013 jsem díky této iniciativě jmenována koordinátorem EVVO v naší mateřské škole a rozpočet nám byl navýšen o tzv.

Příprava a koordinace celoročního plánu EVVO pro školní rok 2012/2013 (příloha ŠP EVVO) a celoroční motivační program „Hádanky vodníka Vestíka“ - „Království živlů“ (září 2012). Koordinátor EVVO připravuje k jednotlivým etapám programu (Království vzduchu, vody, ohně, země, Země) tzv. myšlenkové mapy s nápady, jak začlenit jednotlivá téma do třídních vzdělávacích programů, včetně nápadníku her, pracovních listů, básniček, písniček apod. Toto „ekologické portfolio“ obdrží před zahájením etapy pedagogové do každé třídy.

Ve školním roce 2012/2013 se uskutečnily exkurze a akce k etapám celoročního programu (Drakiáda - vzduch, návštěva čistírny odpadních vod - předškoláci, návštěva malého zahradnictví, výukový program ke Dni Země apod.). Založení ekotýmu (z každé třídy jeden pedagog se zájmem o environmentální výchovu).

Role koordinátora EVVO se možná zdá - podle výčtu činností - rolí náročnou. Ale věřte, že pokud se dělá s láskou, nadšením, ve výborném týmu pedagogů, s velkou podporou vedení školy a přesvědčením, že předáváte dětem trvalé hodnoty, které jednou mohou být základem jejich šťastné budoucnosti, jde to krásně.

V závěru svého článku se obracím na paní ředitelky - máte-li ve svém týmu pedagogy, kteří mají zájem o environmentální výchovu, prosím podpořte je.

Citový prožitek u dětí a vztah k přírodě

Úkoly, které jsme s dětmi plnili, jsme zároveň i prožívali. Citový prožitek u dětí byl tak trvalejší a pro vytvoření kladného vztahu k přírodě nutný. Poznatky dětí se stupňovaly a děti začínaly přemýšlet samostatně, vytvářely si základní ekologické postoje. Plnili jsme s dětmi drobná "pomáhání přírodě".

Všechny úkoly a činnosti týkající se přírody se prolínaly s ostatními výchovnými oblastmi, odrážely se ve většině činností dětí a byl jim dán dostatečný prostor k aktuálním podnětům.

Jak těmto definicím porozumět v předškolním vzdělávání? Jednoduše. Být dětem průvodcem, který je každý den učí dívat se okolo sebe, pozorovat, vnímat všemi smysly krásu a rozmanitost přírody, radovat se z ní a pochopit, že i my jsme její součástí. Pokud chceme někoho naučit něco chránit, pak je třeba v něm vypěstovat k dané věci vztah.

Příklady aktivit s dětmi

• Slyšíme pláč - přemýšlíme, kdo by mohl v lese plakat, odkud se zvuk ozývá - úvahy dětí, zamyšlení.
• Nacházíme plačící smutnou veverku, dramatizace, improvizační scénka: "Proč veverka pláče?" "Nenachystala si zásoby na zimu.
• Chceme vykonat dobrý skutek - Co je to? Už jsi ho někdy udělal? My ano. Děti se zapojují a vypráví o svých zážitcích - jsme rádi, že jsme veverce pomohli, ona nás zve na lesní ples.
• "Navigátor v lese" - labyrint v prostoru vymezen lanem, starší děti procházejí se zavázanýma očima cestu dle navigace - otoč se vlevo, vpravo (ke dveřím, k oknu), jdi rovně apod.
• Určujeme polohu šišky - Kam spadla?

Děti se těšily na další setkání se sovičkou Jůlou a zadání dalšího úkolu. Plnily vše s radostí, chutí, vymýšlely další nápady týkající se pomoci nejen lesnímu, ale i okolnímu prostředí a zvířátkům. Některé děti s rodiči navštívily minizoo v Mladé Boleslavi a odnesly tam kaštany pro lesní zvěř. Jedno dítě dokonce vysadilo s babičkou a dědou na zahrádce malý smrček (při pobytu venku jsme se na něj šli podívat a vysvětlili pojem "lesní školka"). Každý měl další a další zážitky s přírodou.

Ekologie a životní prostředí

Ekologie se zabývá vztahy v přírodě, respektive vztahy mezi organismy navzájem/organismy a prostředím.

Živá a neživá příroda, ekosystémy

Příroda sestává ze živých i neživých složek. Mezi živé složky přírody patří organismy: rostliny, živočichové, houby, mikroorganismy aj. Mezi neživé složky přírody náleží např. vzduch, voda či horniny a minerály (nerosty). Ucelené součásti přírody se označují jako ekosystémy. Ekosystémy lze rozdělovat např. na suchozemské (les, louka) a vodní (rybník, jezero).

Ekologie jako věda, ekosystémy: pokročilejší souvislosti

Ekologie se zabývá vztahy v přírodě. Zkoumá vztahy mezi organismy navzájem i mezi organismy a prostředím. Termín ekologie často bývá nesprávně používán pro ochranářské aktivity a tvorbu životního prostředí. Nejde o jedno a to samé. Ucelené součásti přírody se označují jako ekosystémy. Přirozené ekosystémy vznikají (víceméně) bez zásahu člověka (např. tropický deštný les, korálové útesy, přirozený lesní porost). Naopak umělé ekosystémy musí člověk udržovat a dodávat do nich energii (např. hnojení, orba a osévání pole, sečení či spásání louky). Ekosystémy jsou různě stabilní, neboli snášejí jen určitou míru narušení. Postupně se vyvíjejí, to se označuje jako sukcese (např. hromada zeminy postupně zaroste bylinami, keři, nastěhují se sem živočichové aj.). Pro ekosystémy je důležitá i přítomnost „mrtvé“ organické hmoty.

Abiotické podmínky (faktory) prostředí

Abiotické podmínky (faktory) prostředí souvisejí s neživou přírodou. Viditelné světlo je zdrojem energie pro fotosyntézu, ale též obecně slouží k orientaci či komunikaci organismů. Změny intenzity světla vedou u živočichů k ovlivňování biorytmů, které souvisejí např. s rozmnožováním či migrací. Životní cyklus rostlin je ovlivněn délkou dne. UV záření má kratší vlnové délky a větší energii než viditelné záření, ničí proteiny a nukleové kyseliny. Organismy se UV záření či nadbytku viditelného světla mohou bránit pomocí pigmentů (např. melanin u živočichů, karotenoidy u rostlin).

Teplota je dána počasím a klimatem místa, v němž organismy žijí. Suchozemské rostliny udržují teplotu svých těl pomocí odevzdávání a vypařování vody (transpirace). Živočichové mohou být ektotermní (jejich teplota je závislá na teplotě prostředí) či endotermní (udržují si stálou tělesnou teplotu). Stálá tělesná teplota je typická pro ptáky a savce.

Živé organismy ovlivňuje chemické složení vzduchu (což je svázáno se zásadními biochemickými procesy: fotosyntézou a buněčným dýcháním), ale také jeho teplota, tlak či proudění. Rostliny vzduch využívají např. k přenosu pylu či diaspor (plodů, semen). Někteří živočichové mohou vzduchem aktivně létat, živočichové či jiné organismy se mohou nechat pasivně přenášet (tzv.

Voda je součástí životního prostředí, je obsažena také v organismech samotných. Ve vodě bývají rozpuštěné minerální látky (obsah solí se označuje jako salinita) či plyny. Povrchové napětí vody někteří bezobratlí živočichové využívají k pohybu po hladině. Rostliny mohou mít různé nároky na vodu, u těch žijících v suchém prostředí mnohdy bývá vyvinuta sukulence (tvoří si zásoby vody ve ztlustlých orgánech, zabraňují ztrátám vody pomocí CAM fotosyntézy). Živočichové se dostupnosti vody přizpůsobují např. určitým množstvím potních žláz či průběhem vylučování.

Makrobiogenní prvky jsou ve velkém množství nezbytné pro život (\mathrm{C}, \mathrm{H}, \mathrm{O}, \mathrm{N}, \mathrm{P}, \mathrm{S}). V menším množství organismy vyžadují prvky oligobiogenní a stopové.

Vztahy mezi organismy, biotické faktory

Více jedinců určitého druhu tvoří populaci. Velikost populací je dána natalitou (porodností) a mortalitou (úmrtností). Velikosti populací mohou kolísat v čase (např. zvětšení populace kořisti vede ke zvětšení populace predátora). Růst populace je obvykle omezen podmínkami prostředí. Populace může mít určitý rozptyl (rozmístění jedinců v prostoru).

Více populací v určitém prostoru tvoří společenstvo (biocenózu). Ekologická nika je soubor všech faktorů prostředí působících na organismus. Vnitrodruhové vztahy existují mezi jedinci stejného druhu. Jedinci mohou napodobovat své chování, soutěžit o pohlavní partnery či si vymezovat teritorium.

Predace je potravní vztah, kdy predátor (dravec) zabíjí svou kořist. Jako symbióza se v biologii označuje jakýkoli úzký mezidruhový vztah, nehledě na jeho (ne)výhodnost pro zúčastněné strany. Organismy mohou na symbióze být zcela či částečně závislí.

mutualismus (+/+) - Např. komezálismus (+/0) - Např. U živočichů se rozlišují vnější parazité (např. klíště, veš, komár sající krev) a vnitřní parazité (např. Parazitoidi zabíjejí svého hostitele, např. U rostlin se klasicky rozlišují poloparazité, kteří sami fotosyntetizují (např. jmelí) a berou hostiteli hlavně vodu a minerální látky. Úplní parazité (holoparazité) jsou na svém hostiteli aspoň po část života zcela závislí (např.

Potravní řetězce a vztahy

Potravní řetězce popisují, jak se látky a energie v přírodě přesouvají mezi organismy. Na počátku potravních řetězců stojí producenti, což bývají fotosyntetizující organismy. Díky fotosyntéze ukládají energii slunečního záření do chemických vazeb a vytvářejí organické látky bohaté na energii. Producenty se živí konzumenti 1. řádu, což jsou obvykle býložraví (živící se rostlinami) či všežraví živočichové. Konzumenty 1. řádu žerou konzumenti 2. řádu (podobně dále s konzumenty dalších řádů). Mrtvá těla všech účastníků potravního řetězce zpracovávají rozkladači (dekompozitoři). Ti uvolňují různé látky zpět do prostředí, jsou tak k dispozici dalším organismům.

Rozkladači

Rozkladači (dekompozitoři) se významně podílejí na koloběhu látek v přírodě. Rozkládají mrtvou organickou hmotu (mrtvé organismy). Organická hmota je rozkladači zpracovávána na jednodušší látky. Tyto látky (živiny i minerální látky) se pak vracejí do prostředí a mohou je využít další organismy. Mrtvá organická hmota (např. dřevo, těla živočichů) se díky rozkladačům v přírodě dlouhodobě nehromadí.

Cyklus uhlíku: základy

Chemický prvek uhlík (\mathrm{C}) je zásadní pro život na Zemi. Uhlík se také nachází v zemské kůře, např. jako minerál grafit nebo jako součást uhličitanu vápenatého (\mathrm{CaCO_3}, např. ve vápenci). Uhlík se v rámci organických látek nachází v zemním plynu, uhlí či ropě (z té se vyrábí např. benzín či nafta). Oxid uhličitý je skleníkový plyn. Zvětšování jeho množství v atmosféře vlivem lidské činnosti způsobuje klimatickou změnu.

Ekologické vztahy v terénu

Pozorováním organismů lze určit, jaké mají ekologické vztahy (s dalšími organismy a prostředím). V některých případech je vztah zřejmý přímo (např. Lze hodnotit potravní vztahy (např. dravec-kořist), různé typy symbiózy (např. Co se týče potravních vztahů živočichů, draví živočichové jsou obvykle přizpůsobeni lovu dobře vyvinutými smysly, rychlým pohybem a ostrými částmi těla, které mohou sloužit k trhání masa či zabíjení kořisti (např. drápy, špičáky savců, ostrá špička zobáku ptáků, kousací ústní ústrojí některých blanokřídlých). Kořist bývá zpravidla menší než dravec. Býložraví živočichové se mnohdy pohybují pomaleji než dravci, rostlinnou potravu mohou porcovat (např. řezáky bobra) či drtit (např. stoličky sudokopytníků, ústní ústrojí hlemýždě, vroubkovaný zobák kachny - ta žere převážně rostliny).

V rámci parazitismu parazit dlouhodobě škodí hostiteli, aniž by měl za cíl jej zabít. Parazit a hostitel bývají v bezprostřední blízkosti (jejich těla jsou v dlouhodobějším kontaktu). Vnější parazité živočichů (např. klíště, blecha) mají obvykle zjednodušenou stavbu těla a ústní ústrojí přizpůsobené přijímání krve, lymfy či částí kůže/jiných tkání.

Ekosystémové služby

Ekosystémy lidem přinášejí určité výhody, neboli poskytují ekosystémové služby. Ekosystémové služby jsou úzce spjaté s rozmanitostí života v ekosystémech (biodiverzitou). Lidstvo je na těchto službách prakticky zcela závislé. Ekosystémové služby jsou přímo ovlivňovány biologickými, fyzikálními či chemickými procesy. Ekosystémové služby lze rozdělit do několika základních kategorií.

V rámci poskytovacích služeb člověk z přírody přímo získává určité zdroje. Jedná se třeba o pitnou vodu, jídlo či paliva/prostředky k získání energie. Příroda je též zdrojem nejrůznějších dalších surovin: minerálů a hornin, dřeva/biomasy, konkrétních biochemických látek (ty lze používat např. Do poskytovacích služeb se počítají i genetické zdroje (např.

Ekosystémy se do jisté míry dokážou samy regulovat. V rámci regulačních služeb je tedy výhodou, že v přírodě dochází k „vyrovnávání“ negativních procesů. V rámci regulačních služeb dochází např. k určité regulaci klimatu díky zpětným vazbám.

tags: #můj #vztah #k #přírodě #referát

Oblíbené příspěvky:

• Zprávy o ropném znečištění
• Jak snížit spotřebu vody pračky
• Metráž s potiskem přírody a vzorů
• Největší skládky světa
• Dokument o české přírodě