Významný krajinný prvek: Nutná cesta k ochraně přírody

19.04.2026

Účelem zákona ze dne 19. je za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství v České republice soustavu Natura 2000.

Definice a charakteristika významného krajinného prvku

Významné krajinné prvky (VKP) definuje zákon o ochraně přírody a krajiny jako "ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utvářející její typický vzhled nebo přispívající k udržení její stability."

Zásah do Významného krajinného prvku (dále také „VKP“) dle ust. § 4 odst. 2 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, pokud není součástí JESVKP jsou dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, (dále jen „zákon“) -lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera a údolní nivy. Dále jsou jimi jiné částí krajiny, které zaregistruje podle § 6 zákona orgán ochrany přírody jako VKP, zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy. Mohou jimi být i cenné plochy porostů sídelních útvarů včetně historických zahrad a parků.

Les je přitom tzv. VKP ze zákona, protože ho zákon přímo jmenuje.

Mezi „významné krajinné prvky ze zákona“ patří lesy (cca 33 % rozlohy státu), vodní toky a jejich (údolní) nivy (cca 2,5 %), jezera a rybníky (cca 1 %), rašeliniště (cca 0,35 %). VKP vyjmenované fakultativně, jako jsou zejména mokřady, stepní trávníky, remízky, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy, je nutno v rámci správního řízení úředně vymezit a zaregistrovat. Ještě jimi mohou být cenné plochy porostů sídelních útvarů, včetně historických zahrad a parků.

Čtěte také: Ochrana přírody: Proč je důležitá?

Významné krajinné prvky jsou nezastupitelným právním institutem ochrany přírody a krajiny charakteru „obecně chráněných území krajiny“. Jsou základem ochrany ekologické rozmanitosti a stability krajiny. Není na ně vztaženo tak přísné přírodovědecké měřítko jako na zvláště chráněná území.

Ochrana a využití významných krajinných prvků

Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce.

K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení či oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Mezi takové zásahy patří zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny kultur pozemků, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů.

Závazné stanovisko se vydává na základě písemné žádosti toho, kdo zamýšlí provést zásah do významného krajinného prvku. Vydává se buď formou rozhodnutí, nebo závazného stanoviska dle ust. § 149 správního řádu, většinou však formou závazného stanoviska dle ust. § 149 správního řádu. Správní řízení je zahájené podáním žádosti na odbor životního prostředí a zemědělství MěÚ Kolín, Sokolská 545 (bývalý pivovar), Kolín.

V případě, že zásah do významného krajinného prvku má být realizován na území evropsky významné lokality (EVL), je příslušným orgánem Krajský úřad Středočeského kraje. V případě zásahu do registrovaného významného krajinného prvku je příslušný pověřený obecní úřad.

Čtěte také: Ekologická plaketa v Evropě

K žádosti je třeba přiložit popis zásahu, příp. posouzení stavu významného krajinného prvku, do kterého má být zasahováno, výpis z katastru nemovitostí, snímek z pozemkové mapy v případech, kdy je stanovisko vydáváno formou rozhodnutí a neproběhne tedy navazující územní nebo stavební řízení. V případě vydání stanoviska jako podkladu pro vydání rozhodnutí jiného správního úřadu je třeba předložit projektovou dokumentaci.

Tiskopis formuláře žádosti lze získat osobně na odboru životního prostředí a zemědělství a na Portálu občana.V jednoduchých věcech se rozhodne bezodkladně, v ostatních případech do 60 dnů od zahájení řízení, ve zvláště složitých případech do 90 dnů od zahájení řízení, v případech vydání závazného stanoviska formou rozhodnutí.

Dalšími účastníky řízení, pokud je stanovisko vydáváno formou rozhodnutí, jsou případní spoluvlastníci dotčeného pozemku a dle § 70 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny občanská sdružení (spolky) za předpokladu dodržení zákonných podmínek a dle ust. § 71 zákona ČNR č.

Les jako významný krajinný prvek

Jak je vlastně definovaný významný krajinný prvek les? Setkali jsme se s tím, že různé úřady si pojem les vykládají různě. Musíme rozlišit les podle lesního zákona (č. 289/1995 Sb.) a podle zákona o ochraně přírody a krajiny (č. 114/1992 Sb.). Lesní zákon mluví o tzv.

Problém při výkladu může nastat v případě, že les roste na pozemku, který není součástí PUPFL podle lesního zákona. V tomto případě je však podle výkladu Ministerstva životního prostředí rozhodující faktický stav porostu. Pokud je tedy na pozemku lesní porost, vztahuje se na něj ochrana jako na VKP ze zákona.

Čtěte také: Laterální migrace ryb a obnova ekosystému

Územní systém ekologické stability (ÚSES) a VKP

Vedle zvláště chráněných území jsou VKP právním podtextem skladebných částí územních systémů ekologické stability (dále ÚSES) čili mají tuto funkci. Protože již při vydání zákona bylo jasné, že využívání VKP v ochranářské praxi bude složité a problémy přijdou, § 4 zákona č. 114/92, o ochraně přírody a krajiny, konstatuje, že „podrobnosti ochrany významných krajinných prvků stanoví ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem“.

Ve vztahu k ÚSES je řada případů, že některé VKP byly navrženy k registraci v generelech ÚSES jako skladebné části. Příslušný úřad registraci neprovedl, a tak došlo k jejich likvidaci. Naopak ze zkušeností prakticky neznám případy registrace polních cest, třeba se stromořadím ovocných stromů nebo křovinami, které z krajiny valem mizí.

Další aspekty ochrany přírody a krajiny

Fyzické a právnické osoby jsou povinny při provádění zemědělských a lesnických prací, při plánování, provádění a užívání staveb, provádění terénních úprav, činnosti prováděné hornickým způsobem, ve vodním hospodářství, v dopravě a energetice postupovat tak, aby nedocházelo ke zbytečnému úhynu rostlin a zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů, včetně narušení migračních tras živočichů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými prostředky.

Registrace zajímavých částí krajiny jako významného krajinného prvku je dobrým nástrojem, jak zajistit ochranu území do budoucna, např. pokud by časem mělo dojít ke změně vlastníka pozemku.

Památné stromy v zemědělské krajině

V zemědělské krajině se lze také setkat s výjimečnými stromy, které jsou chráněné právním institutem památný strom. Památný strom podle § 46, zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, může být vyhlášen na základě vlastností, které určují jeho jedinečnost, výjimečnost či vzácnost. Jde o speciální kategorii zvýšené právní ochrany dřevin, zejména stromů, které splňují podmínku mimořádné významnosti nebo jedinečnosti nad rámec parametrů a vlastností „běžné“ dřeviny.

Kromě velikosti, vzrůstu a věku může mimořádná hodnota spočívat v aspektu ekologickém, estetickém, historickém, kulturním či duchovním a často se důvody ochrany mohou (ale nemusí) kombinovat. V případě zemědělské krajiny se nejčastěji může jednat o rodové, hraniční stromy, staré stromy u hospodářských stavení (původně ochrana před větrem a požárem), staré solitéry ovocných stromů či stromy jako krajinné dominanty. Takoví jedinci představují v intenzivně využívané krajině jedinečné ostrovy biodiverzity.

Právě staré a mohutné stromy (tzv. senescentní) skrývají nenahraditelnou biologickou a ekologickou hodnotu, která u nich bývá, vedle velikosti a stáří, jedním z hlavních předmětů zvýšené právní ochrany. Představují unikátní biotop, na který jsou vázány organismy od hub a lišejníků přes rostliny až po bezobratlé i obratlovce, kterým stromy poskytují základnu pro zachování a rozvoj.

Tyto stromy však mnohdy pro svůj jedinečný charakter vyžadují speciální režim péče, jehož zajištění je povinností vlastníka pozemku, na kterém strom roste. Je však třeba upozornit na skutečnost, že k jakémukoliv zásahu do památného stromu je nezbytný předchozí souhlas příslušného orgánu ochrany přírody.

Staré biologicky hodnotné stromy mohou být v důsledku snížené statické stability ohroženy vlastním rozpadem a pro jejich udržení a zachování výjimečných hodnot se přistupuje ke specifickým způsobům ošetření a zásahům, které jednak zajistí stabilitu a provozní bezpečnost a současně respektují vysoký biologický potenciál dřeviny.

Dle konkrétní situace a biomechanickému stavu stromu lze využít poměrně široké spektrum odborných opatření, a to od základních zdravotních, bezpečnostních řezů, přes dílčí a obvodové redukce až po hlubší sesazení struktury koruny či vytvoření stabilního torza. Zároveň se v těchto případech uplatňuje přírodě blízký způsob ošetření, který podporuje a rozvíjí biologický potenciál dřeviny - ponechání bezpečných částí suchých větví a pahýlů, při sesazovacích řezech respektování lokalizace dutin a polodutin, přičemž by řezem nemělo dojít k jejich otevření a vystavení dešti, zachování ztrouchnivělého a mrtvého dřeva, které neohrožuje bezpečnost lidí, okolní majetek či přilehlý provoz.

Vždy je však třeba respektovat druhové vlastnosti konkrétní dřeviny, zejména schopnost regenerace, výmladnosti a také aktuální úroveň fyziologické vitality (míra životaschopnosti) tak, aby se provedená pěstební opatření vůbec setkala se zamýšleným úspěchem a očekáváním.

Zároveň je třeba upozornit, že hlubší zásahy do struktury stromů, jako jsou sesazovací řezy, vytváření torz apod., lze provádět pouze v opodstatněných případech, a to u biologicky hodnotných jedinců (cenné doupné stromy, biotop zvláště chráněných druhů či ohrožených druhů z červených seznamů), kterým jinak hrozí aktuální rozpad a zánik.

Patřičnou pozornost je třeba také věnovat oblasti kořenového prostoru - tzv. kořenovézóně, která půdorysně zhruba odpovídá okapové linii koruny. Zde se nachází nejvýznamnější část kořenového systému, která je velmi citlivá na jakékoliv vnější narušení, přičemž většina funkčních kořenů se nachází těsně pod povrchem, maximálně však do hloubky 40 - 50 cm, kde je zpravidla přítomné ještě dostatečné množství vzduchu.

Nebezpečné tak v této oblasti může být pojíždění zemědělské mechanizace, které může poškodit kořeny jednak nadměrným zhutněním půdního povrchu či přímo orbou. Na orné půdě je tak žádoucí udržovat kořenovou zónu stromu trvale zatravněnou, případně podsazenou keři nebo zamulčovanou dřevní štěpkou, ideálně z prořezaných větví.

Kořenová zóna památných stromů je vždy preventivně chráněna tzv.

Cenným vegetačním prvkem v agrární krajině jsou staré meze nebo historické polní cesty s původní výsadbou ovocných dřevin (na snímku linie hrušní).

tags: #nutná #cesta #významný #krajinný #prvek