Ochrana přírody: Důvody a význam

Ochrana přírody a krajiny je pojem, který zahrnuje pestrou škálu aktivit, a to jak na legislativní úrovni, tak přímou práci v terénu, vědeckou činnost a vzdělávací aktivity. V historii českých zemí vznikaly první právní normy v oblasti ochrany přírody již ve 12.-14. století, nejčastěji je v této době zmiňována ochrana lesů. Na začátku 19. století se objevují vědomé snahy o ochranu některých přírodních a krajinných prvků a území.

Prvním chráněným územím na českém území se stal 28. srpna 1838 Žofínský prales. Právní úprava ochrany přírody v moderním slova smyslu se datuje na území dnešní ČR teprve začátkem 20. století, se vznikem samostatné Československé republiky. V roce 1933 bylo vyhlášeno na 30 chráněných území a do roku 1938 bylo zřízeno celkem 142 přírodních rezervací. Až v roce 1956 vznikla první chráněná krajinná oblast (Český ráj) a v roce 1963 byl zřízen první národní park na území České republiky - Krkonošský národní park.

V roce 1956 byl také schválen první zákon o státní ochraně přírody na území dnešní ČR, zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody. V roce 1992 byl přijat dosud platný zákon č.

Chráněná krajinná oblast (CHKO)

Pojem chráněná krajinná oblast, neboli zkráceně CHKO, se u nás poprvé objevil v polovině 20. století. Stejně jako dnes již tehdy tento pojem označoval velkoplošné chráněné území, kde platí ve srovnání s národními parky nižší stupeň ochrany. Současný zákon o ochraně přírody a krajiny z roku 1992 definuje CHKO jako rozsáhlé území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů s hojným zastoupením dřevin, případně s dochovanými památkami historického osídlení. Hospodářské využívání těchto území se provádí podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány, popřípadě znovu vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území.

První chráněnou krajinnou oblastí na území tehdejšího Československa se stal Český ráj, který získal označení CHKO v roce 1955. Tato chráněná krajinná oblast se dnes rozkládá na území tří krajů - Královéhradeckého, Libereckého a Středočeského. V roce 2002 byla rozšířena o Prachovské skály a Maloskalsko, které do původních hranic CHKO nespadaly. Mezi nejznámější místa Českého ráje lze bezpochyby zařadit Adamovo lože, nacházející se nedaleko zámku Hrubá Skála.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

O rok později, tedy v roce 1956, byla vyhlášena CHKO Moravský kras. Jedná se o největší krasovou oblast na území ČR, nacházející se severně od Brna. Na jejím území najdete mimo jiné i Punkevní jeskyně, které jsou nejnavštěvovanější jeskyní v České republice a zároveň jedinou u nás, kde je návštěvníkům nabízena i podzemní plavba. Jeskyni objevil na začátku 20. století.

Zatím posledním vyhlášeným chráněným krajinným územím se v roce 2016 staly Brdy, respektive území zrušeného vojenského újezdu Brdy. Přitom již v roce 1921 chtěla skupina poslanců v této lokalitě vyhlásit národní park. Ale nestalo se a místo toho zde později vzniknul vojenský újezd.

Historie a vývoj ochrany přírody

Jak je patrné i z předchozích řádků, ochrana přírody u nás má delší tradici. Chráněná území byla vyhlašována již mnohem dříve než v polovině minulého století - uvádí se rok 1838, kdy vznikla první dvě. Jako nejstarší se uvádí Žofínský prales, který je zároveň i nejstarší přírodní rezervací v Evropě. Spolu s ním v roce 1838 vznikla ještě rezervace Hojná voda na Novohradsku. Jak Žofínský prales, tak Hojná voda se v té době nacházely na panství rodu Buquoyů.

První snahy o ochranu přírody lze však hledat ještě hlouběji v historii. Již obory pro divokou zvěř, které od 13. století zakládala šlechta, se vyznačovaly tím, že zachovávaly přirozené prostředí v té největší míře. Byl v nich omezen vstup a hospodaření. Na některých místech dokonce kvůli oborám došlo k vystěhování celý vesnic. I díky tomu se zachovaly celky neporušené panenské přírody až do moderních věků. Příkladem může být třeba Křivoklátsko. Systematičtější ochrana přírody se ovšem objevila až v 19. století a ve 20. století.

Současný stav a mezinárodní kontext

V současné době je v České republice celkem 26 CHKO, pokrývajících zhruba 15 % rozlohy našeho státu. Jsou doprovázeny velkým množstvím maloplošných chráněných území a čtyřmi národními parky, přičemž na mnoha místech dochází k jejich prolnutí. Ačkoliv se to nemusí zdát kvůli urbanizaci, ničení ekologické infrastruktury nebo fragmentaci krajiny dopravními stavbami, Česká republika má jeden z nevyspělejších systémů ochrany přírody a krajiny.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

S chráněnými krajinnými oblastmi se můžeme setkat i u našich sousedů - v Polsku, Německu a na Slovensku. Jejich funkce je podobná jako u nás - jde o území chráněná z důvodu přírodních, historických, kulturních či krajinných hodnot. Ačkoliv Slovensko bylo s Českem dlouho součástí jednoho státu, zákony na ochranu přírody společné nebyly. To ovšem neznamená, že by slovenské pojetí chráněných krajinných oblastí bylo dramaticky jiné. Většinou jde o rozsáhlá území, nejmenší CHKO na Slovensku má 12 000 ha, největší více než 77 000 ha. Dnes se na Slovensku nachází čtrnáct CHKO, pokrývajících cca 10,5 % slovenského území. Mezi CHKO se řadí např. Malé Karpaty nebo Štiavnické vrchy.

V Polsku jsou chráněné krajinné oblasti nazývány park krajobrazowy a jejich definice vychází ze zákona z roku 2004. První polský park krajobrazowy je ovšem mnohem starší - Pojezierze Suwalskie z roku 1976. V následujících letech přibylo mnoho dalších chráněných krajinných oblastí. Dnes se jich u našich polských sousedů nachází více než 120 a pokrývají zhruba 8 % území.

Instituce a péče o chráněná území

Nestačí pouze nějaké území označit za chráněné a ponechat vše další svému osudu. Do péče o chráněné krajinné oblasti, přírodní rezervace, přírodní památky, národní parky a další typy chráněných území se v Česku zapojuje hned několik institucí. Mezi ty nejvýznamnější patří Ministerstvo životního prostředí, krajské úřady či obecní úřady. Existuje ale i organizace, která má ochranu přírody přímo ve svém popisu práce - Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Jejím hlavním úkolem je zajišťovat péči o přírodu, a to jak odbornou, tak i praktickou.

AOPK má několik programů, prostřednictvím kterých se snaží pečovat o svěřená území například výsadbou zeleně, protieroz­ními opatřeními, obnovou mokřadů, záchranou ohrožených druhů rostlin a živočichů či vhodným nastavením zpřístupnění chráněných přírodních lokalit turistům a rekreantům. Agentura vykonává státní správu v ochraně přírody v chráněných krajinných oblastech, národních přírodních rezervacích a památkách.

Podle velikosti můžeme v Česku rozdělit chráněná území na velkoplošná, kam spadají národní parky a CHKO, a maloplošná, která se dělí na národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace a přírodní památky. Tuzemskou přírodu letos nejspíš čeká rekordní návštěvnost. Právě proto Agentura ochrany přírody a krajiny ČR připravila tipy na pozoruhodná místa a také akce s průvodci, na kterých se lidé mohou dozvědět celou řadu zajímavostí. Chce ukázat, že naše příroda je krásná, a také jakým způsobem se o ni pečuje.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

Krajinný ráz, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti, je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině. K umisťování a povolování staveb a k jiným činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody.

Mezi jednotlivými druhy v přírodě existují složité vazby, a pokud některé druhy nebo celé biotopy z přírody dramaticky mizí, dochází k rozkolísání křehké přírodní rovnováhy. Může se projevovat třeba v podobě zrychlené změny klimatu, častějším obdobím sucha, zhoršeného ovzduší.

Desatero návštěvníka chráněných území

• Vím, kam jdu. Výlet plánuji podle svých schopností a zkušeností. S sebou si vezmu vše, co mohu potřebovat.
• Chráním přírodu a vše, co poskytuje. Většinou nevadí, když si natrhám lesní plody pro svou potřebu. Neničím okolí, netrhám květiny a nezabíjím nic živého. Odnáším si jen zážitky a obrázky.
• Respektuji navštívené místo a jeho obyvatele. Respektuji omezení v chráněném území.
• Vnímám a jsem ohleduplný k přírodě i místním obyvatelům. Neruším hlukem, světlem ani svou přítomností, nepřekážím.
• Chovám se tak, abych nerušil zážitek ostatním návštěvníkům.
• Zodpovídám za svou bezpečnost. Sleduji okolí, neriskuji. Vím, že příroda může být pro nepozorného návštěvníka nebezpečná.
• Nezanechávám po sobě stopy. Vše, co jsem si do přírody s sebou přinesl, si též odnáším. Když potřebuji na záchod, nezůstávají po mně viditelné stopy.
• Podílím se na péči. Chráním navštívené místo.
• Nezveřejňuji fotografie a souřadnice míst, která nejsou přístupná a všeobecně známá.

tags: #ochrana #prirody #duvody

Oblíbené příspěvky:

• Křenova - stanoviště autobusů
• Udržitelnost a environmentální výchova
• Kniha o environmentální psychologii
• Senzorové koše 30 l v testu
• Svoz odpadu a DPH v ČR