Občanská společnost v ohrožení: Aktuální vývoj

Občanská společnost (OS) je i dnes často diskutovaným pojmem, kritizována nebo naopak idealizována. Je vnímaná jako nezbytná součást demokracie pro jednu část společnosti a jako moc lidí nikým nevolených pro jinou její část.

V tomto článku se dozvíte něco o definicích OS, o historických a soudobých úvahách o OS, o vztahu mezi OS státem a trhem, o neobčanské občanské společnosti a o vizi OS Václava Havla.

Definice občanské společnosti

Občanská společnost (OS) má mnoho podob, podle toho, jakou definici si vybereme. Všechny tyto tři odpovědi se v různých variacích objevují v české i světové literatuře:

• Societas civilis - Původní význam pojmu znamená občanskost, zdvořilost, minimalizaci násilí ve společenských vztazích odkazuje na Antiku. Znamená vládu se souhlasem jednotlivců a právní stát.
• Buržoazní společnost (Buergerliche Gesellschaft) -Toto pojetí je historicky a bytostně spojeno se vznikem kapitalismu. Jeho autoři se domnívali, že nástup tržní společnosti umožnil vznik důležitosti jednotlivce. Ten je nezbytnou podmínkou vzniku občanské společnosti. Trh, společenské třídy, občanské zákony a dobročinné organizace byly součásti OS. Zároveň je v tomto pojetí poprvé občanská společnost dávána do protikladu státu.
• aktivistická verze OS - Někdy je označována za post-marxistickou nebo utopistickou verzi konceptu OS. Tato definice předpokládá právní stát, ale zároveň trvá na nejen omezování ale i přerozdělování moci. Představuje radikalizaci demokracie, zdůrazňuje participaci a autonomii. OS zde znamená aktivní občanství, organizace mimo formální politické struktury a zvýšené příležitosti pro jednotlivce ovlivnit vlastní životní podmínky.
• neoliberální verze OS - Po roce 1989 zástupci neoliberalismu začali popularizovat termín OS jako něco, co již na Západě, dokonce v USA existuje. Tuto verzi lze označit jako politiku laisser-faire, jako tržní chápání politiky. Podle ní OS tvoří sdružování, jedná se o neziskový, dobrovolný či třetí sektor, který nejen omezuje moc státu, ale často supluje stát v jeho funkcích.
• Např. postmodernistická verze OS - Opouští univerzalismus aktivistické a neoliberální verze, má jeden univerzální princip - toleranci. OS je arénou pluralismu a protestování, je zdrojem jak občanskosti, tak neobčanskosti. Někteří postmodernisté kritizují koncept OS jako evropocentrický, jako produkt specificky západní kultury, která je vnucovaná zbytku světa. Další doporučuji přeformulovat koncept OS tak, aby zahrnoval více komunální aspekty politické kultury.

Václav Havel a občanská společnost

Pojetí občanské společnosti v ČR po roce 1989 je velmi ovlivněno Václavem Havlem. V proslovu před publikem na Macalester College, Minneapolis/St.Paul z roku 1999, Václav Havel říká, že “Svobodu slova, kterou komunismus kdysi přes noc potlačil, bylo možné po jednačtyřiceti letech obnovit rovněž přes noc. Velmi rychle bylo také možno zrušit ústavně zakotvenou vedoucí úlohu komunistické strany, založit jiné strany a uspořádat svobodné volby. V našem případě se dokonce podařilo převést poměrně rychle větší část zestátněného hospodářství opět do rukou konkrétních vlastníků. S občanskou společností je to však podstatně komplikovanější a obnovit ji je úkol na léta.“ (Havel 1999:1).

Globální občanská společnost

O globální občanské společnosti se nejčastěji začíná mluvit po událostech v Seattlu v roce 1999, kdy se na zasedání Světové obchodní organizace (WHO), tedy symbolu ekonomické globalizace, došlo k protestům desetitisíců lidí. Tento moment je tedy spojen především s antiglobalizačním hnutím - rozuměj hnutím proto ekonomické globalizace a neoliberalismu.

Čtěte také: Průvodce Environmentálním Občanským Poradenstvím

„Seattle poskytl důkaz, že globální odpor proti neoliberální globalizaci je možný a uskutečnitelný i navzdory zdánlivě nepřekonatelným překážkám, které organizaci protestu skrze státní hranice leží v cestě. V Seattlu byla antiglobalizační hnutí "doplněna" o členy odborových organizací a důležité zázemí a podporu poskytovali členové církevních organizací a lokálních skupin. Nejdůležitějším a nejvíce zdůrazňovaným faktorem však“ (Barša, Císař, 2004, s.

Globální občanská společnost však není spojena jen s antiglobalizačním hnutím, ale také s globálními pokusy o hledání alternativ, například v oblasti udržitelného rozvoje, ale velmi často je spojená s hnutí za globální spravedlnost.

Především tedy se jedná o chybějící globální stát, občanská společnost tak nemá jasného partnera k dialogu, ani sporu. Naopak je důležitá existence globální veřejné sféry, globálního prostoru, ve kterém se vyvíjí transnacionální nátlakové sítě, jako Greenpeace nebo Amnesty International, globální sociální hnutí jako protestující v Seattlu, Praze nebo Janově, mezinárodní média, nové globální „občanská náboženství“ jako jsou lidská práva nebo environmentalismus.

Neobčanská občanská společnost

Občanskou společnost není vhodno idealizovat a považovat ji za jakousi líheň občanských ctnosti, v které se z egoistický či rasisticky zaměřených jednotlivců stávají angažování občané se silným citem pro solidaritu.

OS je založená na potřebě a svobodě sdružování za účelem ochrany a prosazování zájmů a hodnot lidi. Sdružují se však i občané se separatistickými, netolerantními dokonce i zločinnými úmysly. Na to upozorňuje již zmíněná autorka Mary Kaldor, když mluví o globální občanské společnosti (např. i teroristické sítě či mafie jsou formy sdružování), ale také Nancy Rosenblum když mluví o sexistických formách sdružování mužů, které vylučovaly ženy nebo byly založené na nerovnosti mužů a žen (Rosenblum 2002:163).

Čtěte také: Ekologie a digitální technologie – pracovní listy

Občanský sektor

Občanská společnost a občanský sektor nejsou totéž, protože občanská společnost zahrnuje též neformální občanské aktivity a podoby sdružování. OS má také svou „neviditelnou“ část, kam patří hodnoty, společenské normy a zvyklosti, které určují, jak občané jednají a co považují za správné. Občanská společnost je tedy širší termín než občanský sektor. Občanské organizace vyrůstají ze základu tvořeného právě občanskou společností.

Pro oblast organizované občanské společnosti se používá řada dalších označení. Kromě občanského sektoru se také objevují výrazy třetí, neziskový, dobrovolnický nebo nezávislý sektor. Všechny termíny označují v podstatě stejný sociální prostor, ale zdůrazňují jen jedno hledisko nebo se zaměřují pouze na jeho určitý výsek. Existují rovněž termíny příbuzné, označující poněkud odlišné, ale překrývající se oblasti, jako například sociální ekonomika.

Koncepty občanského sektoru

• Charitativní, neziskový či dobrovolnický koncept - První koncept má své kořeny v alžbětinských chudinských zákonech (Poor Law) z roku 1601. Jeho podstatou je poskytovaní služeb pro znevýhodněné či pro veřejnost, nikoli pouze pro ty, kteří zřizují či provozují neziskovou organizaci.
• Koncept nevládních organizací - Třetí koncept má svůj původ v konfliktním vidění společnosti, kdy nevládní organizace (non-governmental organizations, NGOs) představují nástroj protestu občanů proti dominantním elitám jak v politickém, tak v ekonomickém smyslu.
• Koncept občanské společnosti - Poslední koncept získal na významu během boje proti komunismu ve střední a východní Evropě. Tento koncept přesahuje organizační strukturu a hranice neziskového sektoru a zahrnuje veškerou aktivitu občanů směřovanou ke změně vládnoucích elit a sociálních institucí.

Modely vztahů mezi státem a občanským sektorem

Existují tři modely vztahů mezi státem a občanským sektorem, každý model obsahuje více teoretických variant. V popisu daných modelů se budeme opírat o interpretaci Stevena Rathgeba Smithe a Kirsten Grønbjerg (Smith a Grønbjerg , 2006, s.

• Model tržního výklenku. OOS pomáhají v řešení jednoho ze základních problémů demokracie - uspokojit různorodé potřeby ve společnosti, a to nejen potřeby většiny či průměrného občana.
• Transakční model. Zakládá se na myšlence, že pokud OOS kompenzují selhání státu, znamená to, že mu mohou nabídnout služby k prodeji potřebné služby.
• Z perspektivy modelu občanské společnosti a sociálních hnutí je občanská společnost ztělesněním hodnot klíčových pro demokracii a dobré vládnutí. Příznivce tohoto modelu zajímá více rozvíjení určitých hodnot ve společnosti, jako jsou odpovědnost (individuální nebo skupinová), svoboda, spolupráce, občanská participace, sociální kapitál apod., než efektivita a poskytování veřejných statků
• Model má svůj původ v díle Alexise de Tocquevilla a tocquevillovských názorech o zásadním významu dobrovolného sdružování pro demokracii, kdy občanská společnost kontroluje a omezuje státní moc. Model sociálních hnutí vnímá politické sdružování jako zásadní politickou aktivitu.
• Jako příklad v rámci tohoto modelu se uvádí, že mnohá hnutí, např. hnutí za občanská práva či ženské hnutí, začínala jako volně strukturované, neformální skupiny, bez formálního právního postavení, což se v průběhu jejich existence změnilo, když došlo k jejich institucionalizaci. OOS v optice modelu sociálních hnutí mají cíleně konfliktní vztah se státem, často je hlavním důvodem jejich existence změna státní politiky. Když této změny dosáhnou, dochází zároveň k nárůstu celého občanského sektoru, např. sociální hnutí pro práva žen ovlivnilo vznik organizací poskytujících pomoc ženám v případě domácího násilí.
• Model režimů sociálního státu vzniká na základě komparativní analýzy států a sociálních politik, vnímá jako zásadní, jaký režim se v dané společnosti historicky usadil, což následně ovlivňuje oblast občanského sektoru. Model čerpá z typologie režimů Gøsty Esping -Andersena a z tzv. teorie sociálních počátků Salamona a Anheiera.

Občanská společnost v ohrožení

V úvodu knihy „Občanský sektor v ohrožení“ doc. Frič píše: „Občanská společnost patří k těm uklidňujícím samozřejmostem vyspělých demokracií“. Ovšem jak z následného textu vyplývá, pomalu bychom mohli začít říkat „patřila“.

Smutným poznáním je, že na oslabování neziskových organizací jako školy demokracie má lví podíl „…institucemi veřejné správy a Evropskou unií preferovaný … manažerský přístup k rozvoji občanského sektoru.“ (s. 9)

Víte, že v současné době u nás působí cca 130 tis. neziskových organizací? Největší boom byl logicky po roce 1989, neboť pod komunistickou vládou byla jakákoliv nekontrolovaná občanská iniciativa potírána.

Čtěte také: Co je občanská vybavenost?

Ještě zajímavější číslo je počet zaměstnanců neziskových organizací. V nových servisních, tj. těch, které jsou Evropskou unií nejvíce podporované, pracuje téměř 50 % všech zaměstnanců v neziskovém sektoru.

Občanský sektor dříve působil jako platforma pro realizaci společných aktivit občanů na daném území nebo s podobným okruhem zájmů (sportovní organizace, zájmové spolky, profesní organizace atd.). Pro činnost těchto organizací je klíčová členská základna a poskytují služby především pro své členy. Toto ovšem není Evropskou unií podporováno a tyto organizace horko těžko přežívají, fungují převážně na dobrovolnické bázi, členská základna jim neustále klesá.

Zato nové servisní a advokační organizace, silně finančně podporované z EU, nemají téměř žádnou členskou základnu, zato mají profesionální, často z fondů EU placený, aparát pro vyvíjení své činnosti.

V programovém období 2007 až 2013 evropské peníze čerpalo pouze 1 % občanských sdružení. To v praxe znamenalo, že mezi 1370 organizací se na 2 480 různých projektů rozdělilo přes 11 mld. Kč. A pokud se podíváme na ještě větší špičku, tak 60 organizací realizovalo projekty v objemu přes 50 mil. Kč, 25 organizací v objemu přes 100 mil. Kč a čtyři v objemu přes 0,5 mld. Kč. Nejvíce čerpající nová servisní organizace se nachází až na 12. místě s přiklepnutými necelými 250 milióny.

Problém by ani nemusel být v tom objemu financí a v tom, že si na ně „sáhne“ jen nepatrný zlomek fungujících organizací. Problém je v tom, „co za to“. Tyto peníze totiž nejsou příjemcům dávány jen tak, ale na konkrétní aktivity v rámci předem daných priorit a cílů. Ten, kdo peníze chce, musí projekt zaměřit na tyto priority a cíle. Byť oficiálně by tyto priority měly vycházet z místních potřeb, v reálu jsou to priority EU, které se promítají do priorit jednotlivých operačních programů, přes které se peníze do jednotlivých států distribuují. Jinými slovy občanský sektor za peníze EU v místních poměrech prosazuje politiku Evropské komise.

Díky velkému úsilí hlavního editora se konečně podařilo po několika letech dílo v upravené a rozšířené podobě za podpory FSV UK vydat jako vědeckou publikaci. Ta prošla běžným recenzním řízením.

V roce 2005 Václav Klaus, už z pozice prezidenta republiky kritizoval NGO-ismus, jako hrozbu pro parlamentární demokracii. Naopak, u většiny autoru a autorek, který se fenoménem občanské společnosti zabývají je OS označovaná za školu demokracie nebo za zdroj sociálního kapitálu.

Kritika prezidenta Klause

Podle tehdejšího vyjádření českého prezidenta by novým úkolem Rady Evropy měl být boj proti takzvané "post-demokracii".

Český prezident cosi, co on označuje za postdemokracii, charakterizoval jako (citát dle ČTK) "pokus bez demokratického mandátu vzniklých seskupení - takzvaných NGO (nevládních organizací) přímo se vměšovat do života lidí".

Kromě toho poukázal tehdy prezident Klaus na různé komplexní jevy, též mu - dle kontextu jeho projevu - nelibé. Prezidentu Klausovi se tedy nelíbí především skutečnost, že vliv nevládních organizací není opřen o výsledky voleb. Podle něj je to fenomén posledních let, posledních desetiletí a on jej považuje za velmi riskantní a velmi nebezpečný.

Proti Klausovu varšavskému vystoupení se ihned ozvali disidenti z dob totality, kteří se cítili být nevhodně zasaženi jeho všeobecným a nekonkrétním výpadem proti občanským aktivitám, nehledícím na volební mandát a starajícím se o to, aby si politici nemohli dělat naprosto všechno, co se jim zlíbí.

Jen nepatrná část občanů v této zemi má mandát, pocházející z voleb, který jim dává pravomoc spravovat věci veřejné. Avšak všichni občané mají mandát z titulu svého občanství, který je zavazuje k zájmu i k péči o věci veřejné.

Vážený pane prezidente, demokracie nespočívá jen v právu volit a být volen. Demokracie je naplňována zejména každodenní občanskou aktivitou a vysokou mírou využívání všech zákonných práv občanů zasahovat do správy věcí veřejných. Věříme, že víte, co je demokratická občanská společnost, a že máte zájem na jejím rozkvětu v naší zemi.

Prezident Klaus, jistě zcela promyšleně, volil naprosto neurčité a vágní formulace, když zaútočil na jakéhosi imaginárního nepřítele demokracie. Politici říkají své názory asi tak jako se lékař trefuje s lékem do jakéhosi "průměrného" pacienta.

Avšak, abychom připomněli, že pravda má nejméně dva póly, je třeba říct, že prezidenta Klause teze o tom, že do věcí veřejných mohou promlouvat toliko ti, kteří jsou na to vybaveni tzv. "demokratickým" mandátem, vzešlým z voleb, je cosi by mohlo zavánět, když použijeme Klausovu terminologii, jistým "lukašenko-ismem".

Ať tak či tak, podle hradního mluvčího Petra Hájka se prezident Klaus omlouvat nehodlá. Ani prý nemůže, neb - podle mluvčího - taký výrok nikdy neučinil. Mluvil toliko, pravil mluvčí Hájek o (cituji dle iDnes) "nebezpečí ideologií, jejichž stoupenci se skrývají za témata, kterými se zabývají některé neziskové organizace" a pokračoval " Mluvil i o tom, že tito lidé zneužívají fenomén a aktivity neziskových organizací pro své aktuální politické ambice a cíle, jež s posláním těchto organizací nemají nic společného."

Neziskový a nevládní sektor v České republice tedy zřejmě trpí nějakou formou kolektivního stihomamu. S tím se ale bude muset žít nějak i dál.

tags: #občanská #společnost #v #ohrožení #aktuální #vývoj

Oblíbené příspěvky:

• Největší sova Evropy
• Znečištění země: Co potřebujete vědět
• Rovnováha v přírodě – pracovní list
• Sucho, lesy a klimatická změna podle Hrušky
• Halogeny v přírodě