Výr Velký: Informace o Největší Sově Evropy

Výr velký (Bubo bubo) je největší sovou v České republice a druhou největší na světě, hned po výru Blakistonově, vzácné sově z východní Asie. Se svou hmotností až 4,2 kg a rozpětím křídel až 190 cm je impozantním zástupcem ptačí říše. Samice bývá větší než samec a má i větší rozpětí křídel.

Historie a Evoluce Sov

Sovy se vyvinuly asi před 70 až 80 miliony lety. Nejstarší známá fosilie ptáka se datuje asi před 225 miliony let, ale nejstarší soví fosílie jsou z doby před 56 až 65 miliony lety. Od té doby trvalo asi 33 až 42 milionů let, než byly poprvé zaznamenány sovy řádu „Strigidae“. V pleistocénu existovaly obří sovovití ptáci „ornimegalonyx“ v oblasti Karibiku a Středozemního moře před 10 000 až 30 000 roky. Tyto velké sovy dosahovaly přes 100 cm délky a asi dvakrát větší hmotnosti než hmotnost výra velkého (Bubo bubo) v současnosti. Historie řádu sov je tedy stará, a není možné říci, zda vznikl na východní či západní polokouli. Vzory šesti typů čeledi „Tytonidae“ byly popsány z nálezů z doby „Paleocene-Oligocene“ v jeskyni Quercy v jižní Francii. Mnoho druhů sov, které jsou v dnešní době vzácné, byly také zaznamenány v období pozdního pleistocénu v oblasti Británie.

Sovy jsou zahrnuté do řádu Strigiformes, který je rozdělen do dvou větví, na sovy pálené (Tytoniade) a zbylé druhy sov (Strigidae). Světoví odborníci na biologii a taxonomii stále zkoumají nové důkazy, které zahrnují chování, distribuci, vokalizaci, ekologii, genetiku a biochemii, aby zdokonalili a definovali druhy sov a jejich druhové zařazení. Neustále tak probíhá zdravá a často intenzivní debata o tom, kolik druhů sov vlastně existuje.

Česká odborná literatura (Hudec & Šťastný 2005) popisuje rod výrů (Bubo) takto: Nejméně 20 subspecií se dělí na tři skupiny, z nichž dvě monotypické jsou v současnosti hodnoceny jako samostatné druhy: výr bledý (Bubo ascalaphus) Savigny, 1809, a výr bengálský (Bubo bengalensis) Franklin, 1831. Variabilita ostatních subspecií je výrazně klinální: ptáci vyšších poloh a zeměpisných šířek jsou větší, ptáci z humidních oblastí jsou tmavší, hnědší, ze suchých teplých oblastí světlejší, z pouštních oblastí až pískové barvy. Ve většině Evropy žije výr velký evropský (Bubo bubo bubo) Linnaeus, 1758. Výr velký španělský (Bubo bubo hispanus) Rotschild & Hartert, 1910, obývá Pyrenejský ostrov. Výr velký východoruský (Bubo bubo ruthenus) Zhitkov & Buturlin, 1906, žije ve východní části evropského Ruska až po Ural.

Naproti tomu Duncan (2018) ve své knize (Owls of the World) uvádí, že rod Bubo tradičně zahrnoval pouze velké sovy s pernatými ušními chomáčky, ale v současnosti tato skupina 19 druhů zahrnuje i sovici sněžnou (Bubo scandiacus). Přírůstkem k tomuto rodu je Blakistonova sova rybí (Bubo blakistoni), která se nachází v oblastech Číny, Ruska a Japonska. Velmi velká samice sovy rybí váží až o 1 kg více než její partner. Výr velký euroasijský (Bubo bubo) o hmotnosti až 4,6 kg patří mezi největší sovy na světě.

Čtěte také: Faktory ohrožující Velký bariérový útes

Biologie a Chování

Výr velký je noční dravec, kořist vyhlíží vsedě z vyvýšeného místa nebo za pomalého nízkého letu. Loví různé hlodavce (hraboš polní, potkan, hryzec vodní, zajíc) a hmyzožravce (ježek, rejsek). Bez problémů ale loví i jiné ptáky, jako jsou koroptve, holubi, káňata, puštíci, bažanti nebo vrány. Kořist polykají vcelku, u větších zvířat nejprve utrhnou a spolknou hlavu. Ježky obvykle kuchají od břicha a kůži s ostny nežerou.

Výři žijí samotářsky, sdružují se jen v době rozmnožování a péče o mladé. Tvoří trvalé páry, které jsou loajální ke svým hnízdům. Zpravidla mají ve svém revíru několik hnízd, která během života střídají. Hnízda si staví v lesích na kamenitých stráních, ve zříceninách, v dutinách stromů nebo osidluje opuštěná hnízda dravců. Jako výstelku používají různé byliny, spadané listí nebo rozdrobené vývržky. Po nakladení vajec snůšku zahřívá samice, zatímco samec loví a družku krmí.

Výr velký je teritoriální pták, věrný jednomu stanovišti. Nejraději má území v blízkosti vody a s velkým množstvím malých zvířat. Má nejpestřejší jídelníček ze všech sov, protože při své velikosti a síle si může ulovit i kořist, na kterou by se jiné sovy neodvážily. V období rozmnožování na sebe samci upozorňují hlasitým houkáním slyšitelným do širokého okolí. Partneři si zůstávají věrní po celý život. Hnízdí zpravidla v době od února do května.

Silueta sedícího výra velkého je jen těžko zaměnitelná, na hlavě má totiž výrazné pohyblivé chvostky z peříček připomínající ouška. S oblibou osídluje kamenité stráně, zříceniny s lesy v okolí, využívá ale také dutiny stromů či opuštěná dravčí hnízda. Výr velký je noční pták a samotářský tvor. Loví zejména hlodavce a další drobné savce, ale také menší ptáky. Výr velký dosahuje pohlavní dospělosti ve věku 2-3 let a dožívá se až 60 let.

Výry lidé dříve využívali k lovu jiných ptáků. Výr se umístil před síť a ostatní ptáci se na něj díky své vrozené nesnášenlivosti snažili útočit - zejména ptáci krkavcovití a dravci.

Čtěte také: Velký bariérový útes

Ohrožení a Ochrana

Celosvětově jsou výři velcí málo dotčeným druhem, avšak jejich počty v přírodě klesají. Na našem území jsou ohroženi a začátkem 20. století byli v důsledku pronásledování téměř vyhubeni.

Na ztráty výra působí několik faktorů. Převažují ty faktory, které jsou ovlivněné lidskou činností, a méně často faktor ovlivněný přírodou. Tyto faktory působí mnohdy paralelně. Lidský faktor lze navíc rozdělit jako úmyslný a neúmyslný. Například na Podblanicku bylo v 70. letech minulého století během 12 let přerušeno 34 hnízdění výra, tj. 60 %. Z toho člověk prokazatelně zničil 23 hnízd. Bylo zničeno 17 hnízd se 41 vejci, člověk se na tom podílel v 9 případech. Avšak největší ztráty byly na mláďatech. Bylo zničeno 17 hnízd a v nich bylo utraceno či vybráno 42 mláďat. Daleko největší ztráty při hnízdění výrů způsobuje člověk na mláďatech.

Znám řadu takových případů na hnízdištích v kraji Vysočina. Není to však pravidlem, že výr pokaždé zahnízdí náhradně. Zaznamenal jsem případ třech snůšek (v roce 1994) na pravidelném hnízdišti výra v zalesněném, skalnatém údolí řeky Sázavy u Světlé nad Sázavou. Výr zahnízdil vždy na jiném místě. V prvním hnízdě byla 6. dubna rozbitá snůška 2 vajec, v ten den jsem na lokalitě zastihl dvě podezřele se pohybující osoby se střelnou zbraní. Následně jsem 18. dubna provedl kontrolu hnízda, snůška 2 vajec byla na provlhlém hnízdě opuštěná, silně ušpiněná a studená. Předešlé dny bylo velice mrazivé počasí se sněhovými přeháňkami a sněhovou pokrývkou až 20 cm. Dne 2. května jsem dohledal nové již třetí hnízdo, cca 200 m vzdálené od předešlého. Kontrola tohoto hnízda byla z mé strany provedená až 15. května, sedící samice nebyla pozorována. Proto jsem přikročil ke kontrole hnízda. Opět se mi naskytl žalostný pohled na 3 rozbitá vejce na hnízdě.

V jiném případě je pravidelně sledované hnízdiště v letech 1991 až 2019 v katastru obce Sázava, okres Pelhřimov. Výr zde hnízdí na lehce přístupných skalkách v lesním porostu. Nejčastěji jsem nacházel na hnízdech rozbité snůšky, v řadě případů bylo zjevné, že vejce byly rozšlápnuté člověkem. V okolí hnízda byly zřetelné stopy lidských bot, dokonce jsem u hnízda nacházel skládací metr a tesařskou tužku, nedopalky cigaret. Případ tohoto hnízdiště jasně dokumentuje jak je hnízdní pár svému hnízdnímu teritoriu věrný i přes pravidelnou neúspěšnost hnízdění.

Daleko drastičtější případ zabití dvou malých mláďat výra na hnízdě jsem zaznamenal ve skalnatém údolí Brtničky na Jihlavsku v roce 2012. Jaké scestné pohnutky vedly člověka k následnému činu? Uhynulá mláďata byla na hnízdě zakrytá čerstvě zabitou kachnou divokou. Nabízí se určitá hypotéza. Hnízdní pár by s určitostí takovou „popravu“ svých mláďat neprovedl, nezbývá než podezírat zlomyslného člověka. S podezřením, že kachna mohla být i natrávená, jsem ji odstranil. Patrně pachatel mladé nejprve zahubil a pak přiložil i kachnu, a předpokládal, že by mohl otrávit i hnízdní pár.

Čtěte také: Prodej Luxusních Domů

Například v Nízkém Jeseníku zjistil kolega Oldřich Suchý ztráty na mláďatech ve 32 % z celkových ztrát. Navíc zaznamenal v šesti případech usmrcení vlastních mláďat rodičovským párem, patrně v důsledku redukce vyššího počtu mláďat na hnízdě. Mláďata byla odvlečena na pravidelné trhaniště, kde byla samicí oškubána a vrácena na hnízdo jako potrava.

Mortalita Výra Velkého

Například ve Španělsku byly v letech 1989 až 2003 zjištěny tři hlavní příčiny úhynu výra velkého:

1. elektrovody byly příčinou úhynu 318 výrů (20,1 %);
2. úmyslným pronásledováním zahynulo 303 výrů (19,2 %, hlavně zástřel 11,8 %);
3. ostatní příčiny měly na svědomí 304 úhynů (19,3 %, převážně kolize s oplocením 5,9 % a střety s automobily 4,3 %).

U 366 výrů byla mortalita neznámá (Martínez et al.

Ve Finsku bylo v průběhu let 1913 až 2004 okroužkováno 13 579 výrů (97 % mláďat). Nejdůležitějším faktorem úmrtnosti byl střet s elektrickým vedením (39 %), následovala kolize se silničními vozidly (20 %), jiné příčiny úhynu (např. V sedmdesátých a na začátku osmdesátých let bylo zabíjení výrů běžným jevem (40 až 60 %), ale po zákonné ochraně bylo zastřeleno jen velmi málo jedinců.

Stejně tak ze Švýcarska uvádějí Aebischer et al. (2005) nejčastější mortalitu zapříčiněnou elektrovody, z 228 případů uhynulých výrů bylo 33 % zabito elektrickým proudem, železniční či automobilovou dopravou bylo usmrceno 27 % výrů.

Ve východních italských Alpách v letech 1994 - 2000 bylo zaznamenáno 34 uhynulých výrů velkých. Z toho 16 jedinců zahynulo následkem střetu s elektrickým vedením, čtyři srážkou s vozidly, dva utonuli a zbytek úhynů bylo neznámého původu. Autoři zaznamenali významný nárůst úhynu následkem střetu s elektrovody, z 23 % úhynů v 70. a 80. letech, na 58 % v 90. letech. Zaznamenali také pozitivní výsledek, kdy mortalita následkem pronásledování poklesla z 36 na 24 % (Marchesi et al.

Jak je z připojené tabulky patrné, nejvyšším faktorem ohrožení a následných ztrát je síť elektrických rozvodů. Jen v kraji Vysočina je 57,9 % úhynu příčinou střetu s elektrovody. Z uvedených nálezů se ve 12 případech (63,2 %) jednalo o mladé ptáky v prvním roce života. Nalezených uhynulých ptáků je přitom ve skutečnosti jen pouhý zlomek skutečných ztrát.

Pro velice malý vzorek lze těžko porovnávat s výsledky ze zahraničí, i když podobně vysoké ztráty po střetu s elektrovody zaznamenali jak v Itálii, tak i ve Švýcarsku. Překvapivě vysoké procento mortality následkem lidské činnosti je uváděné z Francie a Španělska.

Připojená mapka a tabulka vykazují zjištěnou mortalitu již vzletných výrů po opuštění jejich rodné lokality a následně místo jejich nálezu. Výsledky prezentují data autora článku získaná kroužkováním nevzletných mláďat výra velkého na hnízdištích kraje Vysočina v letech 1989 až 2019. Za uvedené období jsem označil kroužky Národního muzea Praha 313 mláďat výra velkého na hnízdech. Za celé období historie kroužkování v letech 1934 až 2018 bylo na území České republiky okroužkováno celkem 4877 výrů velkých. Pro porovnání například v letech 2008 až 2018 bylo okroužkováno na hnízdech 868 mláďat výra velkého, plus 62 dospělých ptáků.

Prostřednictvím časopisu Myslivost se autor článku obrací na členskou základnu ČMMJ a hospodáře mysliveckých spolků a na lesní hospodáře a lesníky s prosbou o poskytnutí informací o hnízdištích, nálezech či úhynů výra velkého v jejich honitbách. Za projevenou ochotu a spolupráci předem děkuji.

tags: #vyr #velky #informace

Oblíbené příspěvky:

• Kompostování v domácnosti
• Nové provozy na zpracování odpadu: TAP
• Odpovědnost k přírodě
• Více o sociálním sdílení zboží
• Třídění odpadu: Průvodce