Občanské shromáždění ke klimatu v České republice

S postupující klimatickou krizí se zvyšuje počet lidí, kteří se ochranou klimatu zabývají, nebo se o ni alespoň zajímají. Z vnějšího pohledu se problematika ochrany klimatu může jevit poněkud nepřehledně. Tato stránka poskytuje základní přehled aktérů, kteří se změnou klimatu a jeho ochranou zabývají. Zaměříme se přitom především na aktéry působící v Česku.

Klimatické hnutí v ČR

Málokteré důležité společenské změny se udály bez aktivní účasti občanské společnosti, přičemž specifickou roli hrají takzvaná sociální hnutí, tedy neformální sítě jedinců, skupin a organizací společně jednajících v zájmu dosažení důležitého společného cíle. K mobilizaci sociálních hnutí obvykle dochází v situaci, kdy politická moc selhává v ochraně veřejného zájmu a v zavádění potřebných změn. V případě prosazování ochrany klimatu se jedná o tzv. klimatické hnutí. Jedná se o odnož environmentálního hnutí, jehož činnost je reakcí na dosud neúčinné snahy o řešení postupující změny klimatu.

Klimatické hnutí přitom nesestává pouze z aktivistů a neziskových organizací, jak se mnozí často domnívají. Jeho součástí je každý, komu záleží na prosazení ochrany klimatu a je ochoten pro to něco udělat. Do klimatického hnutí proto patří i běžní občané, vědci, vědkyně a další odborníci a odbornice. Můžeme do něj přiřadit i některé politiky a političky, které cíl ochrany klimatu se zbytkem klimatického hnutí sdílí a mohou proto fungovat jako důležití partneři či prostředníci v kontaktu s politickou mocí.

Klimatické hnutí sestává ze široké škály různých organizací, spolků, platforem a skupin. Patří k nim jak profesionalizované neziskové organizace (např. Greenpeace či Hnutí Duha), které mají své placené zaměstnance, tak i uskupení působící zdola (tzv. grassroots, či bottom-up), která fungují na dobrovolné bázi. Organizace a uskupení se pak dále sdružují v různých platformách. V Česku je to především Klimatická koalice, která sdružuje různé aktéry českého klimatického hnutí (nikoliv však všechny - jde o formalizované členství), nebo s nimi alespoň spolupracuje (např. s hnutím Extinction Rebellion či Fridays for future, která zatím ke Klimatické koalici formálně nepatří). Na mezinárodní a evropské úrovi pak podobnou roli hraje např. Climate Action Network, síť propojující organizace a jejich sítě napříč státy. Všichni dohromady však tvoříme jedno velké KLIMATICKÉ HNUTÍ!

Některým profesionalizovaným neziskovým organizacím bývá někdy vytýkáno, že se ve své činnosti příliš soustředí na technická řešení a vyjednávání v rámci stávajícího politického a ekonomického systému, nebo na "pouhou" osvětovou činnost, práci s veřejností a symbolické protestní akce bez zásadnějšího dopadu. Odpovědí na tuto kritiku byl v první dekádě tohoto století nástup tzv. hnutí za klimatickou spravedlnost (Climate Justice Movement), které je více zaměřené na kritiku politicko-ekonomického systému coby hlavní příčinu klimatické krize. Významnou sítí organizací prosazujících klimatickou spravedlnost je zejména Climate Justice Alliance. Tato část hnutí pořádá radikálnější formy protestu, zejména přímé akce zaměřené proti fosilní infrastruktuře. V Česku je hlavním představitelem této odnože především hnutí Limity jsme my.

Čtěte také: Aktivity sdružení pro přírodu

S postupujícím časem a prohlubující se klimatickou krizí se profesionalizované neziskové organizace a radikálnější část klimatického hnutí začaly vzájemně více prolínat a ovlivňovat. Koncept klimatické spravedlnosti je dnes univerzálním pro celé klimatické hnutí. Také mnozí členové profesionalizovaných organizací se příležitostně účastní i radikálnějších přímých akcí. Nadále však neexistuje konsensus na tom, jakým způsobem by klimatické spravedlnosti mělo být dosaženo - zda je kupř. slučitelná s kapitalismem, či zda má nějaký smysl o ní vyjednávat s představiteli stávající politické moci.

V roce 2016 se dále objevilo také hnutí Extinction Rebellion - známé též pod zkratkou XR (v Česku Rebelie proti vyhynutí), jehož vznik byl podnícen potřebou hledání nových strategií k dosažení radikálních změn nutných pro účinnou ochranu klimatu. Dnes již mezinárodní hnutí původně vzniklo ve Velké Británii, kde dnes čítá víc jak 50 000 členů. Podobně jako jiná hnutí pracující s konceptem klimatické spravedlnosti se i Extinction Rebellion zaměřuje na přímé akce, ty však necílí na fosilní infrastrukturu, ale spíše na vyburcování ostatních občanů zejména ve městech formou různých provokativních akcí ve veřejném prostoru. K těm patří např. tzv. swarming - blokování a disrupce běžného provozu, emotivní performance, nebo tzv. die-in, tedy skupinové předstíraní smrti v poloze v leže. Členové hnutí zároveň aktivně vyjednávají s vládními představiteli a požadují po nich radikální řešení krize, nikoliv pouhé kosmetické úpravy.

Zejména v Londýně se díky vysokému počtu příznivců hnutí daří dosahovat disrupce běžného provozu. Hnutí je tak široké, že není ukotveno v žádném jednotném přístupu k stávajícímu systému, ani v žádné ideologii, čímž se stává atraktivním pro široké spektrum lidí. Jednotícími prvky jsou tři hlavní požadavky. Prvním je požadavek „vyhlášení stavu klimatické nouze“, tedy deklaratorní přiznání stavu krize, které má probudit zbytek společnosti k aktivnímu řešení problému a k přijetí radikálních celospolečenských změn. Druhým je požadavek na uhlíkovou neutralitu do roku 2025. Třetí věcí, kterou XR požadují, je ustanovení tzv. občanského shromáždění za účelem řešení klimatické krize, kterým se hnutí snaží kompenzovat demokratický deficit způsobený napojením politiky na fosilní průmysl. Součástí hnutí je rovněž odnož zvaná Animal Rebellion, které chce zabránit především dalšímu vymírání druhů a vymezuje se také proti živočišné výrobě.

Část klimatického hnutí se vymezuje vůči způsobu, kterým Extinction Rebellion komunikuje problém změny klimatu směrem k veřejnosti. Převažující postoj, že pro ochranu klimatu je společnost potřeba spíše nadchnout bez zbytečného strašení, ostře kontrastuje s názorem členů a členek hnutí Extinction Rebellion, podle nichž je nutné společnost dohnat k akci nezastíráním pravdy o tom, že klimatická změna v dohledné budoucnosti zásadním způsobem ohrožuje přežití lidstva na Zemi. Mnohé spory se vedou také o vhodnosti a efektivnosti některých taktik a strategií pro dosahování cílů klimatického hnutí.

V roce 2018 zcela novou dynamiku klimatickému hnutí přinesli Fridays For Future nebo-li Pátky pro budoucnost. Hnutí středoškolských studentů a studentek spočívá v pořádání pátečních studentských stávek na protest proti nedostatečné činnosti vlád v ochraně klimatu. Hnutí v roce 2018 inspirovala Greta Thunberg, která sama v jediné osobě začala každý pátek stávkovat před švédským parlamentem a postupně svou odhodlaností inspirovala celý svět. Globální stávky konané 20. září 2019 se po celém světě zúčastnilo okolo 7 milionů lidí. Hlavním poselstvím stávek je přimět politiky k tomu, aby poslouchali vědce a jednali v souladu s vědeckými poznatky o klimatické krizi. Fridays for future v jednotlivých zemích spolupracuje i s ostatními skupinami a organizacemi v rámci klimatického hnutí a vzájemně si poskytují podporu.

Čtěte také: Účast občanů na klimatu

Vědci a klimatická změna

Bez vědeckého poznání bychom dodnes nevěděli, že probíhající změnu klimatu způsobuje my sami svou činností, především pak získáváním energie spalováním fosilních paliv, ale také intenzivním zemědělstvím, extrémní nadspotřebou a dalšími neudržitelným a plýtvavým zacházením s přírodními zdroji. Na tom, že za současný růst globální teploty a z něj vyplývající klimatické změny může právě člověk, již dnes mezi vědci existuje téměř 100% shoda.

Změnou klimatu se zabývají vědci ze široké škály oborů. Nejrelevantnější poznatky přichází z klimatologie, vědního oboru, který se zabývá utvářením klimatu Země a vlivem různých činitelů na jeho formování, změny a kolísání, ale také vlivem klimatu na další procesy a zemské sféry. Důležitá je rovněž meteorologie, která se zaměřuje na aktuální stav atmosféry v daném místě a čase. Ke změnám klimatu však mají mnoho co říct i vědci a vědkyně, kteří v rámci svého výzkumu sledují klima jako jednu z proměnných, např. Jeho dopady na ekosystémy, biodiverzitu, vodní cyklus, geochemii, mořské proudy, kryosféru, ale také jeho společenský kontext - v sociálních vědách bývá sledován vývoj klimatických politik, veřejné postoje vůči změnám klimatu, působení environmentálních hrozeb na lidskou psychologii, nebo formování a působení klimatického hnutí. Škála je velmi pestrá.

Vědecké klimatické fórum (VKF)

Je neformálním sdružením vědců a expertek, kteří se ve společném prohlášení zavazují k zohledňování, interpretaci a komunikaci vědeckých poznatků v oblasti antropogenních vlivů na klima, které vychází z hodnotících zpráv Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) při OSN. Cílem VKF je zvyšovat obecné povědomí, ale i vědomí souvislostí mezi politiky, podnikateli, novináři a studenty, a usilovat o to, aby Česká republika snížila svůj vliv na globální změnu klimatu a měla takovou klimatickou politiku, která bude reflektovat vědecké poznání. VKF za tímto účelem nabízí prostřednictvím svých členů a členek spolupráci s českými médii, poskytování konzultací, účast na veřejných diskusích a spolupráci s tvůrci politik na ochranu klimatu.

Technická řešení a inovace

Odpověď na výzvy klimatické změny si žádá technická řešení a inovace, a to jak jejich vývoj tak implementaci. Dosud se lidská civilizace spoléhá převážně na technologie založené na neudržitelném a drancujícím přístupu k životnímu prostředí, které umožňují okamžitý zisk a výhody na úkor dlouhodobé udržitelnosti a budoucí prosperity příštích generací. Je naprosto nezbytné, abychom v co nejrychlejší době nahradili fosilní zdroje energie zdroji obnovitelnými, a nynější plýtvavé a na odpad velmi náročné hospodářství hospodářstvím oběhovým.

Občanská shromáždění jako nástroj participativní demokracie

Třetím požadavkem Extinction Rebellion je zřízení občanského shromáždění, jehož rozhodnutími v otázce klimatické a ekologické spravedlnosti se vláda nechá vést.

Čtěte také: Občanské sdružení

Desítky let politického přešlapování nás přivedly do klimatické a ekologické krize, která představuje bezprecedentní hrozbu pro samotnou existenci lidstva a všeho života na planetě Zemi - „běžná“ politika současný problém nevyřeší.

Občanské shromáždění je pro nás, občany, způsobem, jak požadovat radikální změnu. Otevřená pléna a občanská shromáždění jsou dvě různé věci.

Třetí požadavek hnutí XR, tj. využít participativní demokracii, je pokusem řešit situaci, ve které se nachází běžná parlamentní politika.

Klimatická a ekologická krize představuje obrovský, bezprecedentní problém. Musíme okamžitě začít snižovat emise a prioritizovat opatření pro regeneraci krajiny a podporu malého vodního cyklu. Potřebujeme zavést uhlíkovou daň, ale to ve svém programu politické strany ani nemají. Se skutečně účinným programem k řešení klimatické a ekologické krize nepřichází žádná strana, protože okamžitě brzdit, vypínat a uskromnit se je u neinformovaných voličů samozřejmě velice nepopulární téma.

Nacházíme se ve stavu národního ohrožení, ale naše politická reprezentace na něj už z principu není schopna adekvátně reagovat. Shromáždění občanů je demokratický nástroj používaný k řešení otázek nebo problémů národní důležitosti, které politici nechtějí nebo nejsou schopni efektivně řešit. Je založeno na principu deliberativní demokracie. Deliberace v překladu znamená rokování, deliberací se tedy míní rokování občanů o určité problematice. Občané jsou k účasti na shromáždění vybráni tak, aby ideálně tvořili jakousi miniaturní verzi společnosti. Jedná se o částečně náhodný výběr, který má za cíl co nejvyšší reprezentativnost a inkluzivitu. Měl by kopírovat demografické rozložení společnosti (podle věku, pohlaví, příjmové skupiny, vzdělání, místa bydliště apod.). Cílem shromáždění je prostřednictvím racionální diskuse dospět k odpovědi na otázku nebo k návrhu řešení.

Shromáždění občanů typicky probíhá po dobu několika až více než dvaceti týdnů, vždy v jeden víkendový den, přičemž účastníci dostávají zaplaceno (podobně, jako je tomu při využití porot v soudnictví). Účastníci shromáždění se pravidelně setkávají a nezávislí experti je seznamují s vědeckými poznatky k danému tématu, např. „možnost přechodu energetiky ČR na obnovitelné zdroje“. Odborníci jsou vybíráni z co nejširšího názorového i profesního spektra - v případě klimatické krize by to tedy byli jak klimatologové, tak například i sociologové, fyzici či politologové… a rovněž i popírači klimatické změny.

Účastníci o jejich informacích a doporučeních rokují v menších skupinách, na celý proces dohlížejí facilitátoři. Zkušenosti ukazují dva výsledky: běžní občané jsou ochotni a schopni proniknout do odborného tématu. A jsou ochotni se rozhodovat podle dlouhodobých důsledků navržených scénářů - tedy přijmout i nepopulární, ale potřebná řešení.

Účastníci občanských shromáždění nejsou zapojeni do běžné politické soutěže, rozhodují se s ohledem na celkový kontext svého života (budoucnost pro děti apod.). Jelikož se neúčastní více shromáždění po sobě, nejsou motivováni snahou udržet se ve své pozici, jak tomu bývá u politiků. Mohou proto přijmout i rozhodnutí, která by v politicích vzbuzovala obavy, že nebudou mít podporu širší veřejnosti, a tedy jim nezaručí udržení mandátu.

Rozhodnutí přijatá občanským shromážděním jsou ale zároveň pro veřejnost přesto přijatelná. Díky semi-náhodnému výběru jsou do rozhodovacího procesu zahrnuti občané ze všech vrstev společnosti. Pro veřejnost je proto snazší se s rozhodnutím identifikovat - na rozhodování se podílel někdo jim podobný.

Vzhledem k dočasnému charakteru shromáždění lze rovněž předpokládat, že na jeho účastníky není lobbisty vyvíjen tak velký tlak jako na politiky.

V roce 2016 proběhlo v Irsku shromáždění občanů pro řešení otázky interrupce, změny volebního systému, referenda, stárnutí populace a klimatické změny. Rozhodnutí shromáždění bylo závazné a vláda na ně musela oficiálně reagovat.

Příklady ze zahraničí

• Belgie, Brusel (2017): Vytvořte si svůj Brusel - Mobilita. Vypracování konkrétních doporučení, jak zlepšit mobilitu v Bruselu
• Polsko, Gdaňsk (2016): Jak by měla obec reagovat v případě přívalových dešťů v souvislosti se změnou klimatu?
• Irsko (2023): Ochrana biodiverzity v Irsku
• Německo (2022): Důsledky využívání umělé inteligence

Průběh Občanského shromáždění

Marcin Gerwin - expert na Občanská shromáždění.

Příprava

Vedení města se rozhodne pro zorganizování OS ke konkrétnímu tématu a dohodne se na podmínkách, za nichž budou doporučení OS pro vedení města politicky závazná. Uvolní potřebnou částku, která pokrývá náklady spojené s organizováním a účastí občanů v OS i jeho propagaci, ale také komunikaci daného tématu s veřejností.

Výběr koordinačního týmu

Nezávislý koordinační tým je vybrán transparentním způsobem, tj. veřejnou zakázkou, která velmi přesně specifikuje jeho potřebné dovednosti, zkušenosti a oblasti odpovědnosti. Koordinační tým je nezávislý a organizuje celý průběh OS. Sestavuje program OS tak, aby umožnil představení všech perspektiv řešení daného problému a vytvořil vhodné podmínky pro diskuzi a následné vytváření doporučení pro samosprávy. Je důležité, aby časová dotace trvání procesu odpovídala komplexitě řešeného problému.

Úkolem koordinačního týmu je:

• Nastavení průběhu OS a sestavení Knihy pravidel, kde jsou jasně popsány všechny role, průběh, pravidla, etické principy a detaily metodologie i vládní struktura OS a kontrolní orgány.
• Pomoc při definování tématu tak, aby bylo uchopitelné za daných časových a finančních možností
• Vytvoření webových stránek, kde budou všechny potřebné informace o OS pro veřejnost i účastníky
• Pozvání odborníků
• Definování výběru účastníků a účastnic
• Zajištění oslovení občanů*ek a jejich náhodný výběr
• Zajištění facilitace do fáze rokování
• Zajištění samotného průběhu OS

Jmenování monitorovacího týmu

Monitorovací tým sleduje celý proces OS a kontroluje dodržování nastavených principů, které jsou zapsány v knize pravidel. Tento obsáhlý dokument je veřejný. Dalším úkolem monitorovacího týmu je dohlížet na to, že předkládaná expertní hlediska obsahují co nejširší vědecké spektrum.

V případě, že monitorovací tým zjistí závažná porušení pravidel a koordinační tým není ochoten zjednat nápravu, obrací se pak členové monitorovacího týmu na OECD a požádají o arbitrážní řízení.

Oslovení veřejnosti

Obyvatelstvo je v první fázi osloveno nejčastěji dopisem, ve kterém je důležité zmínit strukturu procesu, finanční ohodnocení za účast v OS i podporu samosprávy. V některých oblastech, kde se dá předpokládat větší politická a společenská nedůvěra, je vhodné zařadit i návštěvy domácností či zvýšit počet zaslaných dopisů. Případně získat zástupce menšin nebo specifických sociálních skupin, kteří mohou účast v OS komunikovat dovnitř komunity a tak pomoci k překonání počáteční nedůvěry.

Posílání dopisů je vhodné doplnit i veřejným vystoupením klíčového politika dané samosprávy a komunikovat organizování OS jak na sítích, tak přímo v prostoru města pomocí plakátů či jiných poutačů, které informují o budoucím OS a politické podpoře jeho výsledků. Jak bylo zmíněno, pro kvalitní proces OS je důležité mít zajištěnou a veřejně vyjádřenou podporu správy. Ta ideálně před začátkem procesu oznámí podmínky, za kterých bude daná doporučení implementovat, tj. jak vysokou procentuální podporu členek a členů OS musí konkrétní doporučení získat. Případně jakým způsobem bude správa komunikovat překážky v jejich implementaci. Obyvatelé se mohou registrovat online, či telefonicky.

Výběr účastníků a účastnic

Registrovaní občané a občanky jsou rozděleni do skupin dle předem určených kritérií (věk, vzdělání, pohlaví, geografie, etc.). Výběr účastníků je proveden elektronickým losem pomocí algoritmu využívající simulovaného žíhání, z něhož jsou vytvořeny skupiny, ze kterých se dále náhodně vybírá finální složení OS. Je možné použít program vyvinutý společností Sortition Foundation, losování je také možné uskutečnit prostřednictvím webových stránek vyvinutých týmem Panelot. Dobrá praxe stanovuje minimální počet členů OS na 50 členů (a 10 navíc jako rezerva). Pro milionové město je doporučený počet členů a členek okolo stovky lidí. Pro OS na národní úrovni je doporučen počet, který odpovídá množství volených zástupců v parlamentu. Počty jsou odvozeny jednak s ohledem na dosažení dostatečně diverzifikované skupiny a za druhé kvůli potřebné legitimitě.

Občanské shromáždění

Koordinační tým zajišťuje hladký průběh setkání ve spolupráci s úřadem. Je určeno místo a čas konání. Účastníci OS dostávají finanční kompenzace za účast v procesu. Komfort účastníků a účastnic zajišťuje i to, že místo konání je bezbariérové a v rámci programu je nabízeno hlídání dětí (je-li to v konkrétním případě žádoucí).

1. Fáze vzdělávání (veřejná)

   Úřad města uvede proces s diagnostikou daného problému. Členové a členky jsou seznámeni se svou rolí, schválí si pravidla nenásilné komunikace. Koordinační tým vybere odborníky*ce věnující se tématu v rámci akademické obce, je důležité je vybrat tak, aby představili celé spektrum odborných možností řešení problému. Odborníci a odbornice, zúčastněné strany (nevládní organizace, instituce, církev…) mají krátkou prezentaci o problému a jeho možném řešení. Pokud chtějí, mohou členům a členkám OS dodat další materiály k dostudování. Všechny materiály musí být veřejně dostupné po celou dobu procesu. Osvědčenou praxí je umožnit i další setkání s odborníky, protože si to účastníci často vyžádají.

2. Fáze rokování (uzavřená)

   Zde probíhají diskuze a vytváří se konkrétní doporučení. Rokuje se formou malých skupin bez facilitátora, facilitovaných skupin i v plénu. Jednotliví účastníci v rámci skupin rotují, aby se eliminovalo unešení diskuze případným ideovým vůdcem (opinion maker) a zajistila se prostupnost komunikace napříč shromážděním. Facilitátoři podporují skupiny při přípravě doporučení a přitom zachovávají neutralitu, aniž by hodnotili předložené návrhy. Každá skupina má k dispozici tzv.: “fact checkery”, tedy ty, kteří odpovídají na technické a odborné dotazy účastníků OS a dodávají na jejich žádost potřebné informace, tak aby došlo k co nejefektivnější práci na doporučeních.

   Před další fází je dobré zorganizovat předběžné hlasování, aby účastníci OS zjistili, zda jsou jejich doporučení srozumitelně formulována či nikoliv a viděli jak velkou podporu jejich doporučení mají v rámci celého OS. To poslouží jako důležité vodítko při další práci na doporučeních.

3. Fáze přezkumu (veřejná)

   Předběžná doporučení jsou zveřejněna a předána úřadu, odborníkům i dostupná k připomínkám široké veřejnosti. Úkolem samosprávy je posoudit finanční náročnost i časovou dotaci nutnou k implementaci jednotlivých doporučení. Připomínky jsou předány členům OS ke zvážení.

   Při dalším setkání jsou pak přizváni zástupci města, odborníků i stakeholderů, aby svoje připomínky okomentovali a odpověděli na dotazy členů OS.

4. Fáze finálního rokování (uzavřená)

   Je na členech OS, aby tyto připomínky zapracovali do finálních doporučení nebo je odmítli. Stejně tak je na nich, aby případně vyjasnili a upřesnili jednotlivá doporučení, která neměla dostatečnou podporu při předběžném hlasování.

5. Fáze hlasování (uzavřená, veřejná)

   Členstvo OS hlasuje o navržených doporučeních. Členstvo bylo provedeno procesem přípravy doporučení tak, aby výsledek byl kvalitním podkladem pro úřad.

6. Předání a přijetí doporučení (veřejné)

   Členové a členky OS předají svá doporučení zástupcům vedení města. Zároveň jsou tato doporučení veřejně přístupná na webových stránkách občanského shromáždění i města. Úřad přijme doporučení dle pravidel, která byla přijata před začátkem procesu. Je dobrou praxí, že město průběžně komunikuje s občany zavedení jednotlivých doporučení do praxe, případně veřejně informuje o závažných překážkách v implementaci.

Q&A

V čem jsou OS jedinečná?

• Reprezentativnost skupiny - finanční odměna pro členy OS dává váhu jejich činnosti a zároveň umožňuje, aby se zapojili i ti*y, kteří na obvyklé participační schůzky po práci nemají čas.
• Doporučení jsou politicky závazná - úřad se zavazuje, že doporučení občanů zapracuje.
• Vzdělávací fáze - občané mají prostor a informace k tomu, aby dokázali udělat informované rozhodnutí.
• Otevřená diskuze - shromáždění podněcují otevřenou diskusi mezi občany. Účastníci mají možnost slyšet různé názory, vést konstruktivní debaty a dospět k pečlivě zváženým závěrům.
• Důvěra veřejnosti - shromáždění pomáhají budovat důvěru v politický proces. Když občané vidí, že jejich názor je brán vážně a že se rozhoduje s jejich aktivní účastí, jsou více nakloněni důvěřovat výsledkům.
• Řešení komplexních otázek - některé otázky, jako je změna klimatu nebo ústavní reforma, jsou nesmírně složité a vyžadují zapojení širokého spektra společnosti. Občanská shromáždění mohou poskytnout strukturovaný způsob řešení těchto výzev.

Jak dlouho trvá jedno OS?

Příprava jednoho občanského shromáždění trvá průměrně tři měsíce. Samotné shromáždění může proběhnout během jednoho až dvou měsíců. Členové shromáždění se setkávají o víkendech. Vzdělávací fáze tradičně trvá dva až tři dny. Rokovací fáze trvá dva dny a přezkumná fáze s finálním hlasováním jeden den. Dohromady se délka občanského shromáždění pohybuje minimálně kolem šesti dnů.

Jak dlouho trvá jedno OS připravit?

Dle zkušeností ze zahraničí se jedná o 2-5 měsíců.

Kolik stojí jedno OS?

Záleží na konkrétní situaci a rozdělení úkolů mezi úřad a koordinační tým. Cena se pohybuje mezi 50,000 až 70,000 euro (bez ceny za propagaci ve veřejném prostoru a online).

tags: #občanské #shromáždění #ke #klimatu #Česká #republika

Oblíbené příspěvky:

• Hravé knihy pro děti od Davies Kate
• Jak připravit stanoviště první pomoci
• Více o exhalacích
• Houby v městském prostředí
• Výzkum AV ČR v aplikované ekologii