Obecné ohrožení: Definice a právní aspekty v českém právu

Obecné povědomí o tom, co je trestný čin, má asi většina z nás. „Vražda nebo krádež“, by zněla možná odpověď. Víte ale, že krádež může být i pouhým přestupkem, který se ani nezaznamená do rejstříku trestů? A tušíte, že rejstřík trestů je také státní úřad?

Trestným činem může být pouze takový čin, který za trestný označuje zákon. Nemůže si je tak stanovit policie, soudce ani kdokoliv jiný. Od pojmu trestného činu odlišujeme termín „čin jinak trestný“. Chápeme jej jako čin, který je v daném případě beztrestný, ačkoliv by za jiných okolností trestný byl.

Od trestných činů je také třeba odlišit přestupky, které mohou mít v některých případech obdobný charakter, ale jsou méně společensky nebezpečné.

Samotný trestní zákoník člení trestné činy také podle významu zájmu, který je chráněn:

• trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství
• trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti
• trestné činy proti rodině a dětem
• majetkové trestné činy
• hospodářské trestné činy
• trestné činy obecně nebezpečné
• trestné činy proti životnímu prostředí
• trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci
• trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných
• trestné činy proti branné povinnosti
• trestné činy vojenské
• trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy

Jedním z formálních znaků trestného činu je skutková podstata trestného činu. Jde vlastně o souhrn určitých znaků, které specifikují jednotlivé druhy trestných činů a navzájem je odlišují.

Čtěte také: Ohrožení na závodech

Pokud čin nemá všechny tyto znaky, nejedná se o skutkovou podstatu trestného činu. Příležitostně se mohou u některých trestných činů vyskytovat ještě další nutné znaky, jako např. určité místo (na veřejnosti) či čas jednání.

Jednání určitého člověka ale mohou někdy zdánlivě naplňovat znaky určitého trestného činu (např. ublížení na zdraví), nicméně zde existují okolnosti, které jeho protiprávnost vyloučí.

V některých případech splňuje jednání veškeré znaky, které zákon předpokládá pro daný trestný čin, a přesto není ani nemůže být trestný čin nijak potrestán. Děje se tak v případě, že již uplyne příliš dlouhá doba od jeho spáchání.

Zákon hovoří o promlčení trestného činu, které se vztahuje na všechny trestné činy s výjimkou těch, které jsou zákonem výslovně vyjmenovány. Důvodem, proč se k promlčení přistupuje, je zejména fakt, že je z hlediska efektu trestu je vhodné jej udělit co nejdříve po spáchání trestného činu. K tomu se přidává ii náročnost dokazování v případě letitých událostí.

Trestní odpovědnost a mladiství

Dítětem se rozumí osoba mladší osmnácti let, pokud trestní zákon nestanoví jinak. Dítě mladší patnácti let není trestně odpovědné, tj. nemůže být stíháno za spáchání trestného činu, o jeho činu mluvíme jako o činu jinak trestném. V tomto řízení musí mít dítě opatrovníka.

Čtěte také: Zajišťování ochrany přírody

Účastníkem řízení bude vedle dítěte také příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí, zákonní zástupci dítěte, osoby, kterým bylo dítě svěřeno do výchovy nebo jiné obdobné péče (pěstouni), jakož i další osoby, o jejichž právech a povinnostech má být v řízení jednáno (např. prarodiče mající dítě u sebe).

Mladistvý je osoba, která v době spáchání provinění dovršila patnáctý rok a nepřekročila osmnáctý rok svého věku. Mladistvý je již trestně odpovědný. Trestní odpovědnost mladistvého začíná spácháním provinění v den, který následuje po dni, kdy dovršil patnáct let a končí v den dovršení osmnáctého roku jeho věku.

V trestním řízení ve věcech mladistvých musejí všechny zúčastněné osoby dodržovat pravidla ochrany osobních údajů mladistvých, tj. mohou být zveřejňovány jen takové informace, které nemohou vést k odhalení totožnosti mladistvého. Všechny zúčastněné orgány, tj. policejní orgány, státní zástupce, soudci, úředníci probační a mediační služby či sociální pracovníci musejí mít zvláštní průpravu pro zacházení s mládeží.

Podle zákona projednávají trestní věci mladistvých soudy pro mládež.

Výslech osob mladších osmnácti let

V trestním řádu lze nalézt ustanovení, které se týkají jen určitého okruhu poškozených nebo svědků. U nich vyžaduje trestní řád specifický postup. Trestní řád zakotvuje odchylky výslechu osob mladších osmnácti let v případě, že jsou vyslýchány o okolnostech, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat jejich duševní a mravní vývoj.

Čtěte také: Obecné ohrožení – skutková podstata

K výslechu se přibere pedagog nebo jiná osoba mající zkušenosti s výchovou mládeže, která by se zřetelem na předmět výslechu a stupeň duševního vývoje vyslýchané osoby přispěla k správnému vedení výslechu. Přítomnost rodičů u výslechu osoby mladší osmnácti let je tedy jen fakultativní a nemůže nahradit nezbytnost přibrání pedagoga nebo jiné osoby uvedené výše.

Přítomnost rodiče či rodičů je vyloučena naopak v případě, že rodiče zároveň ve věci mají postavení svědka, jsou na věci zainteresováni jako poškození anebo dokonce by mohlo přicházet v úvahu jejich trestní stíhání. Výslech osoby mladší osmnácti let musí být proveden tak, aby již výslech nebylo nutné v dalším průběhu řízení opakovat.

Zvláštní pozornost, kterou trestní řád věnuje výslechu osob mladších osmnácti let, se dále promítá i v dalších ustanoveních trestního řádu (např. Trestní řád stanoví, že nikdo nesmí v souvislosti s trestným činem spáchaným na poškozeném jakýmkoli způsobem zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti poškozeného, který je osobou mladší osmnácti let. Stejná ochrana se poskytuje i poškozenému staršímu osmnácti let, jestliže byl vůči němu spáchán trestný čin kuplířství nebo šíření pornografie nebo některý z trestných činů proti životu a zdraví, svobodě a lidské důstojnosti nebo proti rodině a dětem.

Zveřejnění obrazových snímků, obrazových a zvukových záznamů nebo jiných informací o průběhu hlavního líčení nebo veřejného zasedání, které by umožnily zjištění totožnosti takového poškozeného je zakázáno. Zemřela-li nebo byla-li tato osoba prohlášena za mrtvou, souhlas se zveřejněním informací je oprávněn udělit její manžel, partner nebo její děti, a není-li jich, její rodiče, v případě osoby mladší osmnácti let nebo s omezenou svéprávností pak její zákonný zástupce nebo opatrovník.

Nerespektování těchto ustanovení může být postiženo jako přestupek s peněžitou sankcí až 1.000.000,- Kč, resp. ze dne 8.

Definice a znaky obecného ohrožení

Trestný čin obecného ohrožení je upraven v hlavě čtvrté zákona 140/1961 Sb., trestní zákona, ve skupině trestných činů obecně nebezpečných. Úmyslný trestný čin obecného ohrožení spáchá podle § 179 trestního zákona ten, kdo úmyslně vydá lidi v nebezpečí smrti, nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že způsobí požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil či se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání.

Ze znění uvedeného ustanovení vyplývá, že tato skutková podstata je určena k ochraně lidského života, zdraví a majetku. Zákonodárce demonstrativně vymezuje, co se považuje za obecné nebezpečí a jako příklady jsou uvedeny způsobení požáru, povodně, způsobení škodlivých účinků výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných obecně nebezpečných látek nebo sil. Takovými mohou být například hořlaviny, žíravé látky, radioaktivní a jaderné materiály apod.

K tomu, aby byl spáchán úmyslný trestný čin obecného ohrožení, je zapotřebí, aby se pachatel úmyslně dopustil obecně nebezpečného jednání předpokládaného ve skutkové podstatě a dále, aby nastal obecně nebezpečný následek, který spočívá v ohrožení chráněných zájmů, a to v takovém rozsahu a intenzitě, jež předpokládá výše uvedené ustanovení (tedy vydání většího počtu lidí v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo vydání cizího majetku v nebezpečí škody velkého rozsahu).

Obecné ohrožení podle § 272-273 trestního zákoníku je trestný čin, jehož se dopustí pachatel, který úmyslně (§ 272) nebo z nedbalosti (§ 273) vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že způsobí požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil nebo se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání (obecné nebezpečí), případně obecné nebezpečí zvýší anebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění.

Další aspekty trestního řízení

(4) Čin je spáchán v době, kdy pachatel nebo účastník konal nebo v případě opomenutí byl povinen konat. Podle zákona České republiky se posuzuje též trestnost činu, který byl spáchán mimo území České republiky na palubě lodi nebo jiného plavidla, anebo letadla nebo jiného vzdušného dopravního prostředku, které jsou registrovány v České republice.

Místo spáchání takového činu se posuzuje obdobně podle § 4 odst. (1) Jednání, které záleží v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu (§ 14 odst. (2) Pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu užil jiné osoby, která není trestně odpovědná pro nedostatek věku, nepříčetnost, omyl, anebo proto, že jednala v nutné obraně, krajní nouzi či za jiné okolnosti vylučující protiprávnost, anebo sama nejednala nebo nejednala zaviněně.

(2) Promlčecí doba počíná běžet u trestných činů, u nichž je znakem účinek anebo u nichž je účinek znakem kvalifikované skutkové podstaty, od okamžiku, kdy takový účinek nastal; u ostatních trestných činů počíná běžet promlčecí doba od ukončení jednání.

(1) Při stanovení druhu trestu a jeho výměry soud přihlédne k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele a k jeho dosavadnímu způsobu života a k možnosti jeho nápravy; dále přihlédne k chování pachatele po činu, zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu; přihlédne též k jeho postoji k trestnému činu v trestním řízení, zda sjednal dohodu o vině a trestu, prohlásil svou vinu nebo označil rozhodné skutečnosti za nesporné, a pokud byl označen jako spolupracující obviněný, též k tomu, jak významným způsobem přispěl k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny.

(2) Povaha a závažnost trestného činu jsou určovány zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem.

(3) Při stanovení druhu trestu a jeho výměry soud přihlédne k polehčujícím a přitěžujícím okolnostem (§ 41 a 42), k době, která uplynula od spáchání trestného činu, k případné změně situace a k délce trestního řízení, trvalo-li nepřiměřeně dlouhou dobu.

(1) Odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; jde-li o vícečinný souběh většího počtu trestných činů, může soud pachateli uložit trest odnětí svobody v rámci trestní sazby, jejíž horní hranice se zvyšuje o jednu třetinu; horní hranice trestní sazby odnětí svobody však nesmí ani po tomto zvýšení převyšovat dvacet let a při ukládání výjimečného trestu odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let nesmí převyšovat třicet let.

Vedle trestu přípustného podle takového ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich.

Druhy trestů

(1) Stanoví-li trestní zákon za některý trestný čin několik trestů, lze uložit každý tento trest samostatně nebo i více těchto trestů vedle sebe. Vedle trestu, který stanoví trestní zákon za některý trestný čin, lze uložit i jiné tresty uvedené v § 52.

(1) Výjimečným trestem se rozumí jednak trest odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let, jednak trest odnětí svobody na doživotí. (3) Trest odnětí svobody na doživotí může soud uložit pouze pachateli, který spáchal zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 3, nebo který při spáchání zvlášť závažného zločinu obecného ohrožení podle § 272 odst. 3, vlastizrady (§ 309), teroristického útoku podle § 311 odst. 3, teroru (§ 312), genocidia (§ 400), útoku proti lidskosti (§ 401), použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje podle § 411 odst. 3, válečné krutosti podle § 412 odst. 3, perzekuce obyvatelstva podle § 413 odst. 3 nebo zneužití mezinárodně uznávaných a státních znaků podle § 415 odst.

(2) Za trestné činy, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje pět let, lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody jen za podmínky, že by vzhledem k osobě pachatele uložení jiného trestu zjevně nevedlo k tomu, aby pachatel vedl řádný život.

(5) Na návrh odsouzeného, který ve věznici se zvýšenou ostrahou vykonal nepřetržitě alespoň jednu čtvrtinu uloženého trestu, nejméně však šest měsíců, může soud rozhodnout o jeho přeřazení do věznice s ostrahou.

(4) Soud stanoví časové období, ve kterém je odsouzený povinen se zdržovat v určeném obydlí nebo jeho části, v pracovních dnech, ve dnech pracovního klidu a pracovního volna s přihlédnutím zejména k jeho pracovní době a k času potřebnému k cestě do zaměstnání, k péči o nezletilé děti a k vyřizování nutných osobních a rodinných záležitostí, aby při zajištění všech nezbytných potřeb odsouzeného a jeho rodiny ho přiměřeně postihl na svobodě.

(6) Soud může uložit pachateli na dobu výkonu tohoto trestu přiměřená omezení nebo přiměřené povinnosti uvedené v § 48 odst. (7) Jde-li o pachatele ve věku blízkém věku mladistvých, může soud v zájmu využití výchovného působení rodiny, školy a dalších subjektů uložit, a to samostatně nebo vedle přiměřených omezení a přiměřených povinností uvedených v § 48 odst.

(1) Ukládá-li soud trest domácího vězení, stanoví pro případ, že by se pachatel vyhýbal nástupu výkonu tohoto trestu, bez závažného důvodu porušil sjednané podmínky jeho výkonu, zaviněně nevykonával ve stanoveném časovém období uložený trest či jinak mařil výkon tohoto trestu nebo nevedl řádný život, náhradní trest odnětí svobody až na jeden rok; náhradní trest odnětí svobody nesmí přesahovat horní hranici trestní sazby trestu odnětí svobody.

(3) Trest obecně prospěšných prací spočívá v povinnosti odsouzeného provést ve stanoveném rozsahu práce k obecně prospěšným účelům ve prospěch poskytovatele obecně prospěšných prací, kterým může být stát, kraj, obec nebo právnická osoba, která se zabývá vzděláním a vědou, kulturou, školstvím, ochranou zdraví, požární ochranou, ochranou životního prostředí, podporou a ochranou mládeže, ochranou zvířat, humanitární, sociální, charitativní, náboženskou, tělovýchovnou a sportovní činností a která tuto činnost vykonává k veřejně prospěšnému účelu.

(3) Počet denních sazeb soud určí s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu. Dvojnásobek počtu denních sazeb nesmí však ani spolu s uloženým trestem odnětí svobody a náhradním trestem odnětí svobody za trest domácího vězení přesahovat horní hranici trestní sazby trestu odnětí svobody.

tags: #obecne #ohrozeni #definice

Oblíbené příspěvky:

• Jak Vybrat Ekologickou Láhev 0,3l?
• Přírodní koupání v Hostivaři
• Teplota vzduchu a ekologie
• Staré Město pod Sněžníkem a příroda
• Udržitelnější Zbrojní Průmysl