Zajišťování obecné ochrany přírody v České republice

Obecná ochrana přírody a krajiny je věcně vymezena v části druhé zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Představuje základní úroveň ochrany krajiny, jejích přírodních hodnot a ekologicko-stabilizačních funkcí, zachování rozmanitosti druhů, ale také ochrany a šetrného využívání přírodních zdrojů. Obecnou ochranu přírody a krajiny komplementárně doplňuje zvláštní územní ochrana přírody a krajiny a zvláštní druhová ochrana, resp. vytváření soustavy Natura 2000 a její ochrana.

Legislativa a ochrana biodiverzity

Zajištění ochrany biodiverzity je v ČR zajištěno na úrovni ekosystémové, druhové i genetické diverzity zákonem o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. Obecnou ochranu druhů upravuje zejména druhá část zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Zákon rozlišuje obecnou a zvláštní ochranu přírody.

V druhové ochraně zákon rozlišuje formu zvláštní a obecné ochrany druhů. Obecná ochrana druhů se vztahuje na všechny druhy volně žijících živočichů, rostlin a hub, které chrání před zničením a poškozováním, které by mohlo vést k ohrožení a zániku populací druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí. Zvláštní druhová ochrana zajišťuje právní ochranu tzv. zvláště chráněným druhům, všichni jedinci těchto druhů jsou chráněni ve všech svých vývojových stádiích a chráněn je rovněž i jejich biotop.

Účelem zákona je za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství v České republice soustavu Natura 2000.

Nástroje obecné ochrany přírody a krajiny

K nástrojům obecné ochrany přírody a krajiny s významným územním průmětem patří zejména ochrana a vytváření územních systémů ekologické stability, ochrana významných krajinných prvků včetně jejich registrace, ochrana krajinného rázu včetně zřizování přírodních parků s klíčovou vazbou na ochranu a rozvoj hodnot v území prostřednictvím nástrojů územního plánování.

Čtěte také: Ekologické služby a ropné odpady

V rámci obecné ochrany přírody a krajiny jsou před zničením, poškozováním a degenerací dále chráněny všechny druhy planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů, resp. jejich populace. Volně žijící ptáky je zakázáno úmyslně usmrcovat nebo jakýmkoliv způsobem odchytávat, úmyslně poškozovat, ničit nebo odstraňovat jejich hnízda a vejce, sbírat ve volné přírodě a držet jejich vejce (i prázdná), úmyslně vyrušovat ptáky, zejména během rozmnožování a odchovu mláďat. Před poškozováním a ničením jsou chráněny také dřeviny rostoucí mimo les a zákon stanoví podmínky pro možnost jejich kácení.

Obecná ochrany přírody a krajiny ovšem pokrývá také ochranu vybraných neživých fenoménů. Zákonem je zakázáno ničit, poškozovat nebo upravovat ani jinak měnit dochovaný stav jeskyní a přírodní jevů, které s jeskyněmi souvisejí (např. krasové závrty, škrapy, ponory a vývěry krasových vod). Podobně jsou před zničením, poškozením nebo odcizením zákonem chráněny paleontologické nálezy (významné hmotné doklady nebo pozůstatky života v geologické minulosti a jeho vývoje do současnosti).

Důležitou součástí obecné ochrany druhů je také omezení záměrného rozšiřování geograficky nepůvodních druhů a kříženců do naší přírody. Zákon dále stanovuje způsob péče o jedince, které jsou zraněné, nemocné nebo v důsledku jiných okolností neschopné přežít ve volné přírodě a jejich případné předání do záchranné stanice.

Ochrana ptactva

Výjimečné postavení, které vychází z evropské legislativy (Směrnice o ptácích), mají v obecné ochraně ptáci. Oproti ostatním skupinám živočichů a rostlin se obecná ochrana ptáků týká každého jedince jakéhokoli ptačího druhu volně žijícího na území států Evropské unie. Je omezen jejich odchyt, držení a usmrcování (s výjimkou lovu podle zákona o myslivosti), úmyslné ničení a odstraňování hnízd, sběr a držení vajec a úmyslné vyrušování zejména v době rozmnožování a odchovu mláďat.

Definice pojmů

• Krajina: „část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky.“
• Ekosystém: „funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase“.
• Územní systém ekologické stability: je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu.
• Významný krajinný prvek: jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Významnými krajinnými prvky jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy.
• Planě rostoucí rostlina: je jedinec nebo kolonie rostliných druhů včetně hub, jejichž populace se udržují v přírodě samovolně.
• Volně žijící živočich: je jedinec živočišného druhu, jehož populace se udržují v přírodě samovolně, a to včetně jedince odchovaného v lidské péči vypuštěného v souladu s právními předpisy do přírody. Živočichem se rozumí všechna vývojová stadia daného jedince.
• Biotop: je soubor veškerých neživých a živých činitelů, které ve vzájemném působení vytvářejí životní prostředí určitého jedince, druhu, populace, společenstva.
• Evropsky významná lokalita: je lokalita vyžadující zvláštní územní ochranu a splňující podmínky podle § 45a odst. 1.
• Natura 2000: je celistvá evropská soustava území se stanoveným stupněm ochrany, která umožňuje zachovat typy evropských stanovišť a stanoviště evropsky významných druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit.

Povinnosti a omezení

Všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností druhů, zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí.

Čtěte také: Více o emisi peněz

Fyzické a právnické osoby jsou povinny při provádění zemědělských a lesnických prací, při plánování, provádění a užívání staveb, provádění terénních úprav, činnosti prováděné hornickým způsobem, ve vodním hospodářství, v dopravě a energetice postupovat tak, aby nedocházelo ke zbytečnému úhynu rostlin a zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů, včetně narušení migračních tras živočichů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými prostředky.

Záměrné rozšíření nepůvodního druhu do krajiny je možné jen s povolením orgánu ochrany přírody; to neplatí pro nepůvodní druhy rostlin, pokud se hospodaří podle schváleného lesního hospodářského plánu nebo vlastníkem lesa převzaté lesní hospodářské osnovy, pokud jsou vysazovány v zastavěném území obce a při využití vybraných nepůvodních druhů ryb stanovených nařízením vlády vydaným podle zákona o rybářství.

Orgán ochrany přírody může stanovit opatření k regulaci nepůvodního druhu nebo křížence, je-li to s ohledem na místní dopady na přírodu a krajinu nezbytné. V opatření k regulaci nepůvodního druhu nebo křížence stanoví také podmínky jeho provádění.

Záchranné stanice

Každý, kdo se ujal živočicha neschopného v důsledku zranění, nemoci nebo jiných okolností dočasně nebo trvale přežít ve volné přírodě, zajistí jeho nezbytné ošetření, nebo ho za tímto účelem předá provozovateli záchranné stanice. Jde-li o živočicha dočasně neschopného přežít ve volné přírodě, osoba, která se ho ujala, přijme opatření k zamezení takových tělesných změn nebo změn chování, které by následně znemožnily jeho návrat do přírody a jeho zapojení do volně žijící populace. Jde-li o zvláště chráněného živočicha, postupuje se podle § 52 odst.

Záchrannou stanici lze provozovat pouze na základě rozhodnutí Ministerstva životního prostředí o povolení k provozování záchranné stanice, v rámci něhož se stanoví místo, kde se záchranná stanice nachází, vymezení její územní působnosti a rozsah péče, kterou může záchranná stanice poskytovat s ohledem na její vybavení a odborné zázemí. Označení „záchranná stanice“ může používat pouze ten, kdo je držitelem platného povolení k provozování stanice podle tohoto ustanovení (dále jen „provozovatel záchranné stanice“).

Čtěte také: Právní aspekty obecného ohrožení

Organizace a instituce

Mezi orgány ochrany přírody také na území národního parku patří Správa národního parku a na území chráněné krajinné oblasti Správa chráněné krajinné oblasti. Všech 24 Správ CHKO sdružuje zastřešující organizace Státní ochrana přírody (kromě CHKO se stará i o lokality, popř. druhy chráněné v rámci soustavy Natura 2000). Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK) je orgán, který nemá rozhodovací pravomoci, ale sdružuje řadu odborníků.

Natura 2000

Natura 2000 je soustava chráněných území v Evropské unii, která je zaměřena k ochraně biologické rozmanitosti. Natura 2000 se nesnaží chránit jednotlivé druhy, ale chrání především ohrožené typy prostředí. V ČR je navrženo mnoho evropsky významných lokalit, např. v rámci Olomouckého kraje je navrženo 67 lokalit.

Závěr

Obecná ochrana přírody a krajiny je klíčovým prvkem pro zachování biodiverzity a přírodních hodnot v České republice. Efektivní implementace legislativy a aktivní přístup k ochraně druhů a ekosystémů jsou nezbytné pro zajištění udržitelného rozvoje a zachování přírodního bohatství pro budoucí generace.

tags: #zajistovani #obecne #ochrany #prirody #co #to

Oblíbené příspěvky:

• Hovorové výrazy pro odpad
• Příčiny, Důsledky a Řešení Ekologické Krize
• Informace o kancelářských plastových koších
• Houby a jejich role v přírodě
• Kritéria pro stav ohrožení