Tipy pro obhajobu prací Ústavu pro životní prostředí

Problematika představ o uspořádání a o kvalitě geografického a životního prostředí a následného chování a jednání jednotlivých lidí v něm souvisí s aplikovaným geografickým oborem nazývaným behaviorální geografie.

Tento směr a geografický výzkum je úzce spojen s termíny: percepce (vnímání), preference (upřednostňování) a atraktivnost či atraktivita (přitažlivost) respektive nepreference a neatraktivnost, líbivost, nelíbivost, oblíbenost, neoblíbenost, ideální místo.

Vše ve smyslu vazeb na hodnocení uspořádání a kvality prostředí ve sledovaném území.

Behaviorální geografie se tak soustřeďuje při svých výzkumech na zkoumání konkrétního chování lidského subjektu, čímž svým způsobem obohacuje geografii o novou dimenzi: předmětem výzkumu není již pouze statistický soubor znaků, ale individuální, jedinečné krajinné prvky, objekty respektive útvary - v podobě význačných bodů, linií a ploch, a to počínaje od regionální mikroúrovně prostředí.

Takové subjektivní (osobité) prostorové představy o uspořádání a o kvalitě geografického a životního prostředí, vznikající v lidském mozku, mohou být přenášeny s použitím statistických, grafických a kartografických metod do kreslených, tištěných i elektronických mapových elaborátů.

Čtěte také: Šetrné prací prostředky

První typ myšlenkových - mentálních map prezentuje topografické zobrazení prostoru vyjádřené jedincovým osobitým vnímáním rozsahu, umístění, rozmístění a tvaru jednotlivých krajinných prvků - útvarů v prostředí.

Vyjadřuje vlastně subjektivní prostorovou orientaci každého člověka.

Taková mentální mapa představuje konkrétní náčrtek, nákres nebo schéma daného prostředí.

Prostorové vnímání a následně chování jedince v prostředí je vždy ovlivněno jednak objektivní realitou (skutečnou konfigurací objektů v krajině), ale také zejména osobními (subjektivními) zkušenostmi a představami o tomto prostředí (proměnné subjektivní pocity).

Vnímání prostředí kolem nás podléhá rovněž i některým relativním okolnostem.

Čtěte také: Složení ekologických pracích prostředků

Ukazuje se, že informace o území se dostávají do našeho vědomí nestejnoměrně.

To je příčinou určitých zkreslení našich představ o území.

Známé prostředí nám připadá větší, protože je v naší paměti naplněno větším množstvím známých podrobností.

Druhý typ myšlenkových - mentálních map reprezentuje obraz atraktivity prostorových preferencí (a nepreferencí) získaný obvykle respondentovým výběrem ideálního (líbivého) místa pro jmenované účely.

Jsou reflektovány nejen znalosti jedince o místě, ale i jeho subjektivní pocity, které mají psychologickou povahu.

Čtěte také: Recenze pracích prostředků

Mentální mapy tohoto typu mohou zachytit úroveň orientace člověka v prostředí, kvalitu jeho „prostorového vědomí“, mohou vyústit v prostorové preference, k vymezení a určení atraktivních respektive neatraktivních lokalit.

Téměř všechny takto orientované výzkumy se vztahují k migraci obyvatel, ke kvalitě životního prostředí, ke geografii cestovního ruchu a rekreace, k funkci krajiny nebo ke struktuře měst.

Každý člověk si ve své mysli vytváří představy o geografickém prostoru, ve kterém se pohybuje.

Schopnost zmapovat si dané území je pro život člověka důležitou pomůckou.

Představy každého člověka o geografickém a životním prostředí souvisejí nejčastěji s jeho uspořádáním a kvalitou.

Z hlediska osobního vnímání nás zajímá především prostředí, kde žijeme, bydlíme a chodíme do školy nebo prostředí, ve kterém se rekreujeme, chceme pracovat a žít.

Vnímáním těchto krajinných útvarů a hodnocením jejich uspořádání a kvality, vzniká v mysli, v představách a v paměti člověka osobitá tzv.

První typ mentálních map vyjadřuje jedincovo osobité a přímé vnímání rozsahu, rozmístění či tvaru jednotlivých krajinných prvků v posuzovaném prostředí.

Druhý typ mentálních map vyjadřuje soukromý obraz jednotlivých nebo celkových kvalit, předností nebo naopak záporů posuzovaného území, vytvořený vlastním výběrem ideálního místa v libovolném území nebo v sídle, obvykle pro trvalé bydlení, rekreaci nebo zaměstnání.

Takový obraz lze převést do písemné podoby a vyjádřit také pomocí kartografických technik do skutečných map různých měřítek.

Mapy se zobrazením ideálních míst se nazývají „mapy oblíbenosti“ (mapy preferencí - předností).

Vnímat pozorně různě velké krajiny, vyhledávat v nich ideální a oblíbená místa a uvědomovat si jejich rizika, to vše posilní naše představy o prostředí.

Takto lze procvičit s žáky několik vybraných geografických pojmů a v dialogu následně řešit ústně vzájemné vazby uvedených pojmů (co k sobě patří…).

Ve druhé fázi výukových aktivit s myšlenkovými schématy lze již tato převádět do grafické podoby, nejlépe na tabuli nebo na individuální papírové předlohy žáků ve formátu A4 nebo A5.

Žáci volí osobní schémata a vazby šipek podle svého názoru a uvážení.

Hlavním výstupem úlohy je celotřídní diskuse k jednotlivým řešením a obhajoba vlastních názorů a postojů žáků.

V další fázi výukových aktivit lze již žáky uvádět a zapojovat do práce s myšlenkovými mapami, které budou již nejen sami vytvářet, ale i interpretovat a porovnávat.

Doporučuje se začít s konstrukcí jednoduchých myšlenkových map prvního typu vyjadřujících topografické zobrazení prostoru.

Žáci dostanou za úkol například vytvořit náčrtek - myšlenkovou mapu zobrazující každodenní cestu z bydliště do školy.

Jsou vyzváni, aby zakreslovali zpaměti všechny významné objekty kolem této trasy, tedy důležité bodové, liniové a plošné útvary, a také hranice (bariéry) vymezující okolí trasy a zároveň okraje mapy.

Po ukončení kresby jeden vybraný žák nakreslí svou myšlenkovou mapu na tabuli.

Tato mapa bude následně interpretována spoluprací celé třídy pod vedením učitele.

Následně si žáci vymění své mapy se sousedem v lavici a pokusí se porozumět mapě svého souseda.

Srovnávají mapu ze svého hlediska, hledají společné a odlišné znaky.

Případně se celá třída sesedne do kroužku, žáci si libovolně vymění své mapy a každý žák nahlas velice stručně ohodnotí mapy svých kamarádů.

Zaměří se na to, co ho na ní zaujalo, překvapilo a proč.

Taková reflexe umožňuje přímé vstupy a komentáře učitele.

Následuje závěrečná debata, učitel zobecní dosažené výsledky práce s myšlenkovými mapami, zhodnotí činnosti žáků.

Speciální a nejnáročnější fází výukových aktivit s myšlenkovými mapami mohou být činnosti žáků s druhým typem myšlenkových - mentálních map, které reprezentují obraz atraktivity prostorových preferencí a nepreferencí dotyčného prostředí.

Žáci se učí zakreslovat do skutečných map objekty a útvary, které vyjadřují jejich oblíbenost nebo neoblíbenost, příznivý vliv nebo naopak škodlivost ve vztahu k prostředí.

Takové preference nebo nepreference se mohou vztahovat k podmínkám k bydlení, k rekreaci a cestovnímu ruchu nebo ke kvalitě životního prostředí.

Mohou vyjadřovat i klad či zápor k lokalizačním faktorům pro určité hospodářské aktivity (průmysl, zemědělství, doprava, lesnictví, vodní hospodářství, obytná výstavba atd.), případně i k některým sociálním nebo asociálním jevům (viz dále ukázka myšlenkové mapy).

Takové činnosti však vyžadují i pořízení příslušných podkladových mapových elaborátů a ovšem i příslušných dat.

Pro školní účely jsou nejvodnějšími podklady situační regionální mapy v měřítku cca 1 : 50 000.

Mohou to být kopie určitých listů běžných, nejlépe regionálních turistických map, případně kopie původních map okresů České republiky v tomto měřítku.

Žáci zakreslují své osobní preference a nepreference pomocí barevných fixů.

tags: #obhajoba #prací #ústav #pro #životní #prostředí

Oblíbené příspěvky:

• Dřezové sifony 40mm - Hornbach
• Odkaz přírodě
• Krásy České republiky: ubytování a příroda
• Charakteristika klimatických regionů VÚMOP
• Ochrana přírody v České republice