Ochrana přírody v České republice

Ochrana přírody je přístup spočívající v ochraně druhů, stanovišť a obecně biologické rozmanitosti. Ochranou přírody se zabývá multidisciplinární obor biologie ochrany přírody (conservation biology), který využívá základních poznatků z biologie a aplikuje je na možnosti a potřeby lidské společnosti. Ochrana přírody odpovídá na otázky, co chránit, jak chránit a proč chránit.

Historie ochrany přírody

Ochrana přírody a krajiny má v České republice dlouhou tradici. Za první snahu o ochranu přírody lze označit zřizování obor pro divokou zvěř. V oborách, které byly zřizovány již od 13. století bohatými šlechtici, byl silně omezen režim vstupu a hospodaření, v některých případech byly dokonce při zakládání obory vystěhovány celé vesnice. Zvěř chovaná v oborách potřebovala zachování přirozeného prostředí s vysokou biodiverzitou, a tak díky oborám zůstaly zachované velké relativně neporušené části přírody až do pozdního novověku (např. Křivoklátsko).

První chráněné území - Žofínský prales - zřídil na svém panství Jiří Augustin Langueval-Buquoy již v roce 1835. Následovalo chráněné území Hojná voda založené týmž šlechticem a krátce na to, v roce 1858, vznikl ve schwarzenberském panství Boubínský prales. Všechna tato území existují dodnes a přibyla mnohá další.

Nejstarší rezervace v Česku - Žofínský prales - byla vyhlášena v roce 1838. Tato rezervace je zároveň často uváděna jako nejstarší v Evropě, někdy jsou ale zmiňovány i jiné, ještě starší rezervace, např. Brocken v pohoří Harz v Německu, zřízená údajně r. 1718. V roce 1956 byl schválen první předpis na ochranu přírody, zákon 40/1956 Sb.

Nejstarší národní park na světě je Yellowstonský národní park, vyhlášený r. 1872.

Čtěte také: Příroda krasových oblastí

S postupem zastavování a využívání krajiny stoupla také potřeba přírodu chránit a uchovávat. Dnes u nás existuje nesčetně různých chráněných oblastí, vznikly seznamy chráněných a ohrožených druhů a Česká republika přistoupila k mnoha mezinárodním úmluvám na ochranu přírody.

Legislativa a organizace ochrany přírody

Současná ochrana přírody v Česku se řídí zákonem 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Česká republika má jako členský stát Evropské unie povinnost vytvářet národní soustavu chráněných území NATURA 2000, která slouží k ochraně nejvíce ohrožených druhů rostlin, živočichů a přírodních stanovišť. Soustavu NATURA 2000 tvoří systém evropsky významných lokalit a ptačích oblastí.

Zákon o ochraně přírody a krajiny upravuje ve vztahu k soustavě NATURA 2000 rovněž povinnost posoudit jakoukoliv koncepci nebo záměr, který může významně ovlivnit území evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, z hlediska jeho důsledků na tato území. Při hodnocení důsledků koncepcí a záměrů se postupuje podle zvláštních právních předpisů (zákon 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí).

Složka ochrany přírody České inspekce životního prostředí (ČIŽP) vznikla v roce 1992, původně ve vazbě na legislativní zabezpečení ochrany přírody a krajiny, přijaté v tomtéž roce. V současné době ovšem vykonává inspekce na úseku ochrany přírody státní dozor už na základě šesti složkových zákonů:

• zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů,
• zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů,
• zákona č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi, ve znění pozdějších předpisů,
• zákona č. 78/2004 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
• zákona č. 162/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad a o změně některých zákonů,
• zákona č. 93/2018 Sb., o podmínkách využívání genetických zdrojů podle Nagojského protokolu.

Účelem zákona o ochraně přírody a krajiny (č. 114/1992 Sb.) je přispět k udržení a k obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás a k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji. ČIŽP v oblasti ochrany přírody dozírá na dodržování právních předpisů a rozhodnutí týkající se ochrany přírody a krajiny jejich adresáty. Její dozorčí působnost se vztahuje i na orgány státní správy. Zjišťuje případy ohrožení a poškození přírody, jejich příčiny a odpovědné osoby a je oprávněna v případech hrozící škody nařídit omezení, případně zastavení škodlivé činnosti až do doby odstranění jejich nedostatků a příčin. Za porušení povinností při ochraně přírody je oprávněna ukládat pokuty právnickým i fyzickým osobám.

Čtěte také: Zalesňování z pohledu ochrany přírody

V obecné rovině se inspekce v rámci svých kompetencí daných zákonem o ochraně přírody a krajiny zaměřuje zejména na ochranu mimolesní zeleně před poškozováním a nepovoleným kácením, ochranu významných krajinných prvků a krajinného rázu. V územní ochraně se kontroluje stav a dodržování základních a speciálních podmínek ochrany zvláště chráněných území, což jsou národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace a přírodní památky. Druhová ochrana podle zákona č. 114/1992 Sb. se týká především zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin a jejich biotopů. Zvláštní ustanovení zákona jsou věnována i ochraně památných stromů a evropsky významných lokalit.

V ochraně podle zákona č. 100/2004 Sb. inspekce kontroluje zejména podmínky dovozu a vývozu ohrožených druhů živočichů a rostlin. Pro efektivní naplňování povinností byla ze zákona zřízena pohotovostní služba CITES (mezinárodní úmluva CITES), v rámci které inspekce poskytuje odbornou součinnost především celním orgánům. V této oblasti je ČIŽP rovněž široce zapojena do mezinárodní spolupráce, včetně účasti na expertní podskupině pro druhovou ochranu při generálním sekretariátu Interpolu. Inspekce může zabavit nelegálně získané exempláře CITES, včetně exemplářů neživých a výrobků z nich, a ukládá pokuty za přestupky.

Podle zákona č. 78/2004 Sb. o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty (GMO) inspekce kontroluje z hlediska ochrany životního prostředí dodržování právních předpisů a podmínek stanovených rozhodnutími MŽP, které se týkají nakládání s GMO, včetně dovozu a vývozu. Dozorová činnost ČIŽP nad dodržováním zákona o GMO reflektuje dynamický vývoj biotechnologií ve světě a soulad s právními předpisy EU. Právnickým i fyzickým osobám, které jsou původci závad, inspekce ukládá opatření k nápravě i pokuty za porušení povinností podle tohoto zákona. ČIŽP na úseku GMO může ukládat pokuty, které jsou v porovnání s ostatními složkovými zákony velmi vysoké.

V rámci kompetencí svěřených zákonem o ochraně zemědělského půdního fondu (č. 334/1992 Sb.) kontroluje inspekce znečištění zemědělské půdy vybranými rizikovými látkami a rizikovými prvky, vnášení nepovolených látek a přípravků a používání kalů a sedimentů na půdách náležejících k ZPF. Při zjištění nedostatků ukládá opatření k nápravě závadného stavu a za přestupky ve shora uvedených oblastech vyměřuje pokuty. Finanční sankce mohou být s ohledem na význam ZPF jako nenahraditelného bohatství a zdroje života velmi vysoké. Inspekce dále ze své kontrolní činnosti pořizuje informace, které předává do evidence informací o kvalitě zemědělské půdy.

Podle zákona o provozování zoologických zahrad (č. 162/2003 Sb.) vydá inspekce, v případě provozování zoologické zahrady bez licence (licenci vydává MŽP), rozhodnutí o uzavření zoologické zahrady. Za přestupky může inspekce podle tohoto zákona ukládat pokuty, případně může rozhodnutím uložit provozovateli odstranění některých nedostatků.

Čtěte také: Správné topení v krbu

Nejnovějším právním předpisem, podle kterého oddělení ochrany přírody a lesa ČIŽP vykonává dozorovou činnost, je zákon o podmínkách využívání genetických zdrojů podle Nagojského protokolu (č. 93/2018 Sb.). Tento nový zákon byl přijat na základě mezinárodní Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD) a také na základě Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 511/2014. Celkem 194 signatářských zemí se dohodlo na plnění tří základních cílů: ochraně biologické rozmanitosti, jejím udržitelném využívání a spravedlivém a rovnocenném rozdělování přínosů plynoucích z využívání genetických zdrojů. Česká republika disponuje značným bohatstvím genetických zdrojů, což je dáno jednak její geografickou polohou a také kulturně historickým vývojem. Aplikace Nagojského protokolu tak může přesahovat do ostatních složkových zákonů, zejména na úseku ochrany přírody, CITES a nakládání s geneticky modifikovanými organismy. Podle zákona č. 93/2018 Sb. Inspekce ve spolupráci s MŽP kontroluje především jeho dodržování ze stran uživatelů a zda sbírky zařazené do registru genetických zdrojů splňují stanovená kritéria.

Obecná ochrana přírody a krajiny

Obecná ochrana přírody a krajiny je věcně vymezena v části druhé zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Představuje základní úroveň ochrany krajiny, jejích přírodních hodnot a ekologicko-stabilizačních funkcí, zachování rozmanitosti druhů, ale také ochrany a šetrného využívání přírodních zdrojů. Obecnou ochranu přírody a krajiny komplementárně doplňuje zvláštní územní ochrana přírody a krajiny a zvláštní druhová ochrana, resp. vytváření soustavy Natura 2000 a její ochrana.

K nástrojům obecné ochrany přírody a krajiny s významným územním průmětem patří zejména ochrana a vytváření územních systémů ekologické stability, ochrana významných krajinných prvků včetně jejich registrace, ochrana krajinného rázu včetně zřizování přírodních parků s klíčovou vazbou na ochranu a rozvoj hodnot v území prostřednictvím nástrojů územního plánování.

V rámci obecné ochrany přírody a krajiny jsou před zničením, poškozováním a degenerací dále chráněny všechny druhy planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů, resp. jejich populace. Volně žijící ptáky je zakázáno úmyslně usmrcovat nebo jakýmkoliv způsobem odchytávat, úmyslně poškozovat, ničit nebo odstraňovat jejich hnízda a vejce, sbírat ve volné přírodě a držet jejich vejce (i prázdná), úmyslně vyrušovat ptáky, zejména během rozmnožování a odchovu mláďat. Před poškozováním a ničením jsou chráněny také dřeviny rostoucí mimo les a zákon stanoví podmínky pro možnost jejich kácení.

Obecná ochrany přírody a krajiny ovšem pokrývá také ochranu vybraných neživých fenoménů. Zákonem je zakázáno ničit, poškozovat nebo upravovat ani jinak měnit dochovaný stav jeskyní a přírodní jevů, které s jeskyněmi souvisejí (např. krasové závrty, škrapy, ponory a vývěry krasových vod). Podobně jsou před zničením, poškozením nebo odcizením zákonem chráněny paleontologické nálezy (významné hmotné doklady nebo pozůstatky života v geologické minulosti a jeho vývoje do současnosti).

Krajina je v § 3 odst. 1 písm. m) zákona o ochraně přírody a krajiny definována jako „část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky.“ Ekosystém je přitom definován jako „funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase“ (§ 3 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí).

Úmluva Rady Evropy o krajině definuje krajinu jako „část území, tak jak je vnímána obyvatelstvem, jejíž charakter je výsledkem činnosti a vzájemného působení přírodních a/nebo lidských faktorů“, přičemž úmluva se aplikuje na celé území států, které úmluvu přijaly, a pokrývá přírodní, venkovské, městské a příměstské oblasti. Zahrnuje plochy pevninského rázu, vnitrozemské vodní plochy a mořské oblasti.

Současné výzvy v ochraně přírody

Ochrana přírody také více začala záviset na iniciativě každého jednotlivce. Jednotlivci se sdružovali do nevládních organizací a podíleli se na výsadbě stromů, na záchranných programech na ochranu druhů. Začali také reagovat na projekty, které by mohly nějak ochranu přírody ohrozit (především nová výstavba). Změna nenastávala všude na světě naráz, v zemích s komunistickým režimem byla pomalejší, mj. proto, že zde nemohly legálně fungovat nevládní organizace.

V současné době je ochrana přírody snahou o společenský konsenzus (tedy sjednocení pohledu různých subjektů, počínaje prostým občanem, přes samosprávy, podnikatelské subjekty až po státní a mezinárodní úroveň).

Proč chránit přírodu?

Biologické (ekologické): Biodiverzitu v přírodě potřebujeme, neboť je nutná k ochraně funkcí krajiny či ekosystémů; již vyhubení jednoho klíčového druhu může představovat vážný problém.

tags: #ochrana #přírody #informace

Oblíbené příspěvky:

• Opatření EU pro klima
• Půdní znečištění – situace v ČR a EU
• Zajištění stanoviště s řetězem: Podrobný návod
• Zázraky přírody v televizi
• Ekologické čištění odpadních vod