Oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší v České republice

Ovzduší je pro člověka jednou z nejdůležitějších složek životního prostředí, bez které se nemůže obejít. Průměrný dospělý člověk v klidovém režimu spotřebuje přibližně 6 až 10 litrů vzduchu za minutu, což odpovídá asi 8 000 až 14 000 litrům vzduchu za den. Bez kyslíku přežijeme jen pár minut. Mozek je extrémně citlivý na nedostatek kyslíku. Dýcháme asi 20 000krát denně. Vzduch není jen kyslík. Jak z přírodních, tak i člověkem vytvořených zdrojů, jsou do ovzduší vypouštěny různé škodliviny (znečišťující látky), které svou přítomností mají nepříznivé účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí.

Pod pojmem ochrana ovzduší chápeme nejenom ochranu vnějšího ovzduší před znečišťujícími látkami, ale i ochranu vnitřního ovzduší (pracovního, obytného, dopravní prostředky) před škodlivými látkami. Znečištění vnitřního ovzduší může být pro naše zdraví rovněž velice nebezpečné, protože se zde kombinují škodlivé látky z venkovního ovzduší a škodlivé látky produkované „vnitřními zdroji“ - např. nábytek, koberce, různá kamna, kouření, nebo samotný pohyb osob. Špatně větrané prostory mohou obsahovat vysoké koncentrace CO₂, což způsobuje únavu, bolesti hlavy a sníženou koncentraci. Prach, plísně, alergeny a těkavé organické látky (VOC) mohou vést k respiračním problémům nebo alergiím. Pravidelné větrání pomáhá odstraňovat škodlivé látky a doplňovat kyslík.

Hodnocení a monitoring kvality ovzduší v ČR

Hodnocení kvality vnějšího ovzduší na území České republiky provádí Český hydrometeorologický ústav. Na základě tohoto hodnocení jsou potom vyhlašovány oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší, tj. území kde došlo k překročení imisního limitu pro jednu nebo více znečišťujících látek.

Český hydrometeorologický ústav byl Ministerstvem životního prostředí ČR pověřen, aby koordinoval sledování a hodnocení kvality ovzduší na území České republiky (viz Opatření MŽP ČR č. 3/04). Základem pro hodnocení kvality ovzduší na území České republiky jsou informace získávané v rámci Státní imisní sítě (SIS). Tato síť je v souladu s § 6 odst. 8 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší (v platném znění) zaměřena na zajištění sledování kvality ovzduší na celém území ČR, a zejména v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší. Monitorovány jsou především ty znečišťující látky, pro které jsou stanoveny imisní limity.

Klasifikace měřicích stanic vychází z umístění a reprezentativnosti monitorovacích stanic. Naměřené koncentrace jsou archivovány v Informačním systému kvality ovzduší (ISKO) a dále zpracovávány analytickými a statistickými metodami. Směrnice Evropské unie pro kvalitu ovzduší, ze kterých vychází i česká právní úprava, požadují po členských státech, aby svá území rozdělily do zón a aglomerací, přičemž zóny jsou chápány především jako základní jednotky pro řízení kvality ovzduší. Směrnice pak specifikují zejména požadavky na posuzování - klasifikaci - zón z hlediska kvality ovzduší.

Čtěte také: Znečištění ovzduší: Evropské hotspoty

Zákon o ochraně ovzduší 86/2002 Sb. v platném znění tuto problematiku řeší v § 7, týkajícím se zvláštní ochrany ovzduší. V odstavci 1 zavádí pojem „oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší“ (OZKO) jako území v rámci zóny nebo aglomerace, kde je překročena hodnota imisního limitu u jedné nebo více znečišťujících látek. Vymezení zón a aglomerací je jedním z úkolů, které na základě pověření Ministerstva životního prostředí ČHMÚ vykonává.

Páteří státní imisní sítě jsou automatizované stanice, které poskytují informace o kvalitě ovzduší v reálném čase. Na území republiky jsou rozmístěny tak, aby co nejlépe postihly variabilitu polí koncentrací na území celého státu. Automatizovaný měřicí program je zaměřen především na sledování koncentrací ozonu, oxidu dusičitého, prachových částic PM10 a jemných prachových částic PM2,5, dále koncentrací oxidu uhelnatého, oxidu siřičitého a benzenu. Údaje z automatických stanic jsou doplňovány informacemi z manuálních stanic. V rámci manuálního programu jsou na měřicích lokalitách odebírány vzorky ovzduší, eventuálně srážek, které jsou pak analyzovány v laboratořích. Provoz SIS je zajišťován v souladu s národní legislativou a směrnicemi EU.

Historie monitoringu ovzduší v ČR

V poválečném období byla pozornost věnována přednostně obnově hospodářství poničeného válkou. Péče o kvalitu ovzduší byla druhořadou záležitostí. Důsledky bezohledného rozvoje těžkého průmyslu se začaly projevovat již v druhé polovině padesátých let. Situaci dále zhoršila výstavba hnědouhelných elektráren v Podkrušnohoří. Hlavním garantem sledování imisní situace byla v tomto období hygienická služba.

V roce 1967 bylo zřízeno Ministerstvo lesního a vodního hospodářství (MLVH), do jehož gesce přešlo i řízení kvality ovzduší. Hydrometeorologický ústav (HMÚ) se stal odbornou základnou rezortu MLVH v oboru čistoty ovzduší. Z Ústavu hygieny a hygienické služby přešlo v roce 1968 do HMÚ několik pracovníků pod vedením Dr. B. Böhma. HMÚ se stal koordinačním pracovištěm výzkumných úkolů v oboru ochrany čistoty ovzduší, na kterých se podíleli odborníci z desítek spolupracujících organizací.

Jedním z prvních výzkumných úkolů byl „Výzkum rozptylu škodlivin v atmosféře se zřetelem k zabezpečení čistoty ovzduší“ (1968-1970). V jeho rámci byla vybudována síť stanic pro měření koncentrací oxidu siřičitého a prachu v tehdejším Severočeském kraji. V průběhu dalších let se monitorovací síť rozšiřovala do dalších regionů a postupně se rozšiřoval i monitorovací program. V souvislosti se společenskými změnami a převedením Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) do působnosti Ministerstva životního prostředí byla složka ochrany čistoty ovzduší posílena. Po návratu k oborové struktuře ČHMÚ počátkem devadesátých let vznikl samostatný úsek ochrany čistoty ovzduší.

Čtěte také: Rozvoj venkova skrze zemědělství

V tomto období byla vybudována i celostátní automatizovaná síť sledování kvality ovzduší, zaměřená především na monitoring koncentrací oxidu siřičitého, prachu a oxidů dusíku. Koncem devadesátých let byly velké zdroje na území České republiky odsířeny a klesly též emise prachových částic. Pozornost se začala přesouvat na sledování jemných prachových částic PM10 a ozonu.

Velkou změnu v sledování kvality ovzduší znamenalo přijetí Směrnice EU 2009/50/ES, která přikazuje sledovat kvalitu ovzduší pouze v sítích akreditovaných podle EN ISO 17025:2005. Imisní monitoring a Kalibrační laboratoř imisí ČHMÚ splnily tento požadavek s několikaletým předstihem a v současné době dosahuje kvalita jejich práce (i přes nepříznivé podmínky) evropských standardů. Vzhledem k tomu, že technika nasazená v monitorovací síti nemohla být kvůli dlouhodobému krácení rozpočtu ústavu v uplynulých letech obměňována, stojí ústav před nelehkým úkolem inovovat během následujících tří let prakticky celou monitorovací síť.

Dopady znečištění ovzduší na zdraví

Podíl: “Jak moc je dnes znečištěné ovzduší? Obecná veřejnost pravděpodobně nebude zasažena.

• 151-200 Nezdravý: Každý může začít projevovat účinky na zdraví. Členové citlivých skupin mohou mít vážnější účinky na zdraví.
• 201-300 Velmi Nezdravé: Zdravotní varování při havarijních podmínkách. Celá populace je pravděpodobněji postižena.
• 300+ Nebezpečný: Zdravotní upozornění: každý může mít vážnější zdravotní účinky.

Chcete-li se dozvědět více o kvalitě ovzduší a znečištění, podívejte se na téma Kvalita ovzduší na wikipedii nebo na airnow průvodce Kvalita ovzduší a vaše zdraví .Velmi užitečné zdravotní rady pekingského lékaře Richarda Saint Cyr MD najdete na blogu www.myhealthbeijing.com .

Upozornění na použití: Veškeré údaje o kvalitě ovzduší jsou v době zveřejnění neplatné a vzhledem k zajištění kvality mohou být tyto údaje kdykoli změněny bez upozornění.

Čtěte také: Výzkum v oblasti věd o živé přírodě a chemii

Opatření a pravomoci obcí

Obce mají v oblasti ochrany ovzduší specifické pravomoci, mezi které patří:

• vydává stanovisko k územnímu plánu a regulačnímu plánu ( § 11 odst. 2 písm.
• stanovuje zvláštní podmínky provozu stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší podle § 12 odst. 4 písm. g) zákona o ochraně ovzduší pro smogovou situaci podle bodu 4.2 přílohy č.
• vydává závazné stanovisko k povolení záměru obsahujícího stacionární zdroj uvedený v příloze č. 2 zákona o ochraně ovzduší (§ 11 odst. 2 písm.
• vydává povolení provozu stacionárního zdroje (§ 11 odst. 2 písm.
• vydává závazné stanovisko k povolení záměru obsahujícího pozemní komunikace kategorie dálnice nebo silnice I. třídy v zastavěném území obce a parkoviště s kapacitou nad 500 parkovacích stání (§ 11 odst. 2 písm.
• rozhoduje v pochybnostech, zda se jedná o stacionární zdroj uvedený v příloze č. 2 zákona o ochraně ovzduší (§ 13 a odst.
• vydává platební výměr o stanovení výše poplatku za znečišťování ovzduší (§ 15 odst.
• zpřístupňuje informace veřejnosti, v rozsahu svých kompetencí, (§ 30 odst. 7. 1.

tags: #oblast #se #zhorsenou #kvalitou #ovzdusi #mapy

Oblíbené příspěvky:

• Jak vybrat sklopný držák na odpadky?
• Globální klima - tipy na četbu
• Informace o odpadovém hospodářství
• Tovární nastavení Windows 10: Návod
• Aktuální stav snižování emisí v Německu