Obnovitelná energie je v České republice důležitou technickou, ekonomickou a politickou záležitostí od 70. let 20. století. Od vstupu do EU v roce 2004 má tento problém novou dimenzi. Tato bakalářská práce se zabývá situací v oblasti obnovitelných zdrojů energie (OZE) v ČR. Popisuje současný stav využívání obnovitelných zdrojů a situaci v oblasti legislativy. Dále obsahuje popis, výhody a nevýhody využívání jednotlivých OZE. Hlavním cílem bakalářské práce je zhodnotit, zda se v podmínkách České republiky vyplatí investovat do obnovitelných zdrojů energie. Samostatná část je zaměřená na malé vodní elektrárny (MVE) a obsahuje příklady konkrétních projektů MVE.
Český národní energeticko-klimatický plán počítá do roku 2030 s nárůstem podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů na necelých 17 % (ze současných 13,4 %). Energetická koncepce ČR počítá s tím, že by jedna polovina elektřiny byla z jádra a druhá z jiných zdrojů, „primárně těch obnovitelných“, jak říká i sám ministr Havlíček.
Evropská unie již obrazně řečeno vytýčila hřiště a nyní sestavuje přesná pravidla hry. Oním hřištěm máme na mysli Nařízení o taxonomii 2020/852. Velmi laicky řečeno, jde o zatím dobrovolný závazek, který však musí dodržovat každý, kdo chce, aby jeho hospodářská činnost byla označena jako „zelená“, tedy ekologicky udržitelná. Pevná fosilní paliva, jako je například uhlí, jsou tímto předpisem zcela vyloučena, tedy odříznuta od „ekologických investic“.
Jako snahu definovat a následně upřesnit pravidla hry lze označit aktuální Návrh delegovaného aktu, tedy jakási technická kritéria pro mitigaci („zmírňování“) a adaptaci na klimatické změny, při jejichž dodržení budou technologie považovány za přispívající k naplnění stanovených zelených cílů. I když jak Nařízení o taxonomii, tak Návrh delegovaného aktu mohou působit obecným a vcelku široce akceptovatelným dojmem, ďábel číhá v detailu. Důsledné uplatňování odkazů na obecná ustanovení totiž v konkrétních případech problematizuje a někdy zcela znemožňuje realizace, které by sice ke zlepšení životního prostředí vedly, ale třeba příliš pomalu nebo „nedovolenou“ cestou. Legislativa prostě nejvíce přeje energii z větru a fotovoltaice, jiné zdroje jsou znevýhodněné, tím ekonomicky méně rentabilní, a tedy ve výsledku dražší. Sama Evropská investiční banka sama sebe nově definuje jako „klimatickou banku“, čímž dává jasně najevo, že ekonomická rentabilita stojí až za tou ekologickou.
Obnovitelné zdroje energie mnoho lidí vnímá jako v podstatě bezproblémové, jako dobro, kterého je „jen“ třeba dosáhnout. Potenciální nebezpečí je nutné spatřovat například ve strategické (ne)závislosti. Ta se pohybuje v mnoha rovinách. Nejčastěji je zmiňována prostá vojenská bezpečnost, v níž je Evropa závislá na mimoevropských partnerech NATO. Ale podobně znepokojivá může být i závislost na zdrojích.
Čtěte také: Význam obnovitelné energie
Ale buďme konkrétní. Budoucnost energetiky stojí na dostatečně velkých bateriích schopných uchovat energii - teplo do zimy, světlo do noci, elektřinu z větru do bezvětří. Většina dnešních baterií například používá lithium-iontovou technologii. Ve světle této informace nepřekvapí, že tzv. první válka v Kongu (1996-1997) a druhá válka v Kongu (1998-2003), v nichž zemřelo odhadem asi 6 milionů lidí, byly nejkrvavějším konfliktem od konce druhé světové války. Když Evropa před mnoha lety začala mluvit o nezbytném přechodu na elektromobilitu, Čína reagovala nákupem kobaltových dolů. A nejen jich.
Další soubor problémů souvisí s tím, co můžeme označit jako „dohled velkého bratra“. Evropa se aktuálně rozhodla pro řadu technologií, jejichž tvůrci a držitelé know-how se nacházejí mimo hranice EU. Opět jeden názorný příklad: v září 2017 mířil k floridskému pobřeží hurikán Irma, stát nařídil rozsáhlou evakuaci a Elon Musk jako gesto dobré vůle krátkodobě zvýšil dojezd svých automobilů značky Tesla, které byly právě v ohrožené oblasti.
V neposlední řadě musíme vzít v úvahu i rizika spojená se ztrátou příjmů současných exportérů. Jak se asi po evropském vítězném tažení alternativních zdrojů zachovají země, které dnes žijí z exportu ropy a plynu? Řada států prodejem těchto komodit pokrývá až 85 % státního rozpočtu. Rada diverzifikovat ekonomiku a zbavit se jednostranné závislosti se mnohem lépe vyslovuje, nikoliv však realizuje.
Jistým naším specifikem je tedy určitý nesoulad mezi diplomatickou rovinou, komunikací směrem dovnitř státu, obecnou vysokou důvěrou a podporou jaderné energie občanů českého státu a kroky, které jsme v rámci energetiky již učinili. Argumentace stála na tom, že díky jaderné energii a plynu bude přechod od uhlí plynulejší a snazší. Jádro a plyn tedy snad zůstanou povoleny v rámci tzv.
Samostatná část je zaměřená na malé vodní elektrárny (MVE) a obsahuje příklady konkrétních projektů MVE.
Čtěte také: České startupy a energie
Čtěte také: Více o sluneční energii
tags: #obnovitelne #zdroje #energie #dvorak