Informační systém ochrany přírody: Projekt Mapování & Inventarizace

01.12.2025

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) je pověřena sledováním stavu biotopů a druhů, které můžeme v širším smyslu označit za monitoring biodiverzity. Monitoring a mapování evropsky významných druhů a biotopů, které slouží k naplnění povinnosti reportingu podle evropských směrnic, jsou hrazeny ze státního rozpočtu.

Předchozí projekty a vznik MapInv

V letech 2010-2015 to byl první takový projekt Monitoring a celoplošné mapování evropsky významných druhů pro dokončení návrhu soustavy Natura 2000 v ČR, zkráceně Monitoring a mapování EVD. Vlastním obsahem projektu bylo podrobné a plošné mapování vybraných druhů živočichů na celém území ČR, které bylo zahájeno v roce 2012. Mapování bylo prováděno 16 externími dodavateli.

Současně probíhal podobně rozsáhlý projekt Implementace soustavy Natura 2000 v ČR, jehož věcnou náplní byl také sběr dat: inventarizační průzkumy v maloplošných zvláště chráněných územích národních kategorií. I tyto práce byly prováděny menším počtem soutěžených dodavatelů, což však při vlastním řešení u mnohých provedených průzkumů vedlo k nevítaným kvalitativním kompromisům.

Už v roce 2015 tak na odboru monitoringu biodiverzity vznikl návrh, který věcně obě témata spojil: projekt Mapování & Inventarizace, plným jménem Monitoring a mapování vybraných druhů rostlin a živočichů a inventarizace maloplošných zvláště chráněných území v národně významných územích v České republice.

Díky spojení obou velkých témat tak opět projekt překonal tehdejší objemové a finanční rekordy AOPK ČR (celkový rozpočet projektu v návrhu dosáhl téměř 360 mil. Vzhledem ke zkušenostem z předchozích projektů byla většina terénních prací řešena formou dohod o provedení práce. Těch bylo nakonec v rámci projektu uzavřeno přes 2100.

Čtěte také: Obratlovci na Červeném seznamu ČR

Cíle a zaměření projektu

Projekt měl dvě základní části, de facto dědice a pokračovatele předchozích projektů: (1) mapování a (2) inventarizační průzkumy. Mapování v tomto projektu zahrnulo i rostliny, ale bylo možné ho provádět jen v chráněných územích (CHKO, NP, EVL, PO), inventarizace pak především na nenárodních MZCHÚ ve správě AOPK ČR, na dosud neřešené rozsáhlé množině území. Mimo ně však byly provedeny průzkumy i v národních památkách a rezervacích, kde dosud chyběly a cyklus plánování péče je vyžadoval.

V případě mapování a monitoringu ryb, letounů a ptáků byl zachován model externích smluv o dílo, které byly předmětem veřejných soutěží. Vzhledem ke specializované náplni jsou jejich zpracovateli subjekty s dlouhou zkušeností a kvalifikovanými experty: ústavy Akademie věd ČR, Česká společnost pro ochranu netopýrů a Česká společnost ornitologická. U ostatních skupin pak práce proběhly pomocí zaměstnanců, jednak na dohodu o provedení práce, jednak zaměstnanců na regionech, kteří byli hrazeni z projektu.

Záměr projektu naplánoval provést monitoring 14 790 lokalit a provést 5070 inventarizačních průzkumů, vč. 50 průzkumů na území Prahy (které bylo nutno financovat z jiných zdrojů AOPK ČR). Kombinace obou aktivit vedla k větší efektivitě průzkumu. V případě, že byl v dané mapovací jednotce proveden inventarizační průzkum dotčené skupiny, byla z plánu mapování vypuštěna.

Výsledky a data

Všechna získaná data byla ukládána a zpřístupněna v Nálezové databázi ochrany přírody (ND OP), kde jsou k dispozici mimo jiné i všem orgánům ochrany přírody. Vzhledem k šíři projektu je i množství získaných nálezových dat velmi vysoké. V NDOP byly vytvořeny dva projekty, které sebraná data sdružují - OP MapInv: Inventarizace MZCHÚ a OP MapInv: Monitoring a mapování vybraných druhů.

Mechy, lišejníky a houby

Skupiny „bezcévných“ byly ve standardním sledování stavu vždy spíše popelkou, projekt MapInv představoval významnou finanční injekci pro takto zaměřený průzkum. Cílem mapování a monitoringu byly druhy červeného seznamu, zejména ty ohrožené nevhodným managementem (např. vzácné pralesní epifyty) nebo jeho absencí (např. druhy slatinišť a rašelinných luk), reliktní (např. arktoalpínské druhy karů a sněžných polí) nebo vzácné, nově potvrzené druhy. Zjišťovaly se rozšíření, stav a velikost populací.

Čtěte také: Více o obratlovcích

U mechorostů a lišejníků pak byly mapovány i druhy významné pro vybrané biotopy: pole a strniště, horské smrčiny, pískovcová skalní města, bučiny, stepní trávníky, vápencové skály, rašeliniště, kary a sněžná políčka, vyfoukávané alpínské trávníky a alpínská vřesoviště, slatiniště, prameniště, vodní toky, písčiny, sutě, reliktní bory, vřesoviště, doubravy, lužní lesy, diabasové a hadcové skalky, skály bohaté na těžké kovy, dna letněných rybníků.

Bohužel finanční vzpruha narazila na nedostupné kapacity. Mykologické průzkumy jsou velmi náročné a kapacity českých mykologů byly záhy vyčerpány.

Cévnaté rostliny

V projektu byl stanoven cíl získat kvalitní informace o nejohroženější skupině cévnatých rostlin, aby mohly být navrženy optimální postupy při jejich ochraně. Projekt opět navýšil prostředky věnované monitoringu druhů, které jsou omezeny na druhy evropsky významné. Mapovány byly kriticky ohrožené druhy cévnatých rostlin Červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky, doplněné o zvláště chráněné druhy (bez druhů se schváleným záchranným programem).

Bezobratlí

Velcí lupenonožci, nápadní korýši, byli zmapováni v polích sítě zasahujících do většiny VZCHÚ a ptačích oblastí. Na stu polí sítě v některých CHKO byli mapováni vodní měkkýši, na jiné stovce polí pak měkkýši suchozemští. V případě hmyzu se v projektu mapovala společenstva brouků na 592 polích druhého řádu (pracovně čtvrtkvadrátu), podle typu lokality skupiny saproxylických druhů (v lesních plochách) nebo fytofágních (v bezlesí), vždy pak byly sledovány druhy epigeické.

Kvůli nedostatečným kapacitám odborníků byly ale ke konci projektu odevzdány výsledky pouze ze 400 polí. Mapováno bylo 638 polí druhého řádu v chráněné krajině i u rovnokřídlých. Intenzivně (16 lokalit v poli) a extenzivně (4 lokality v poli) byli tamtéž mapováni i denní motýli. Na základě výsledků intenzivního mapování denních motýlů v CHKO bylo sestaveno monotematické číslo časopisu Příroda (vyjde v prvním čtvrtletí 2024). Tato publikace doplňuje sérii regionálních atlasů rozšíření motýlů, které byly v posledních letech v ČR vydány. Podobná série je pravděpodobně světově unikátní.

Čtěte také: Druhy pouštního ekosystému

Obratlovci

V projektu bylo zopakováno celoplošné mapování obojživelníků a plazů, které AOPK ČR provádí od roku 2008 a jehož první vlna byla dokončena v roce 2015 v rámci prvního projektu monitoringu. Bylo využito zavedené metodiky potvrzení aktuálního výskytu jednotlivých druhů v každém čtvrtkvadrátu mapovaného pole síťového mapování, opět v oblastech chráněné krajiny. Inventarizace obojživelníků a plazů opět tato mapování doplnila.

V případě ryb je dostatek dat výsledkem dlouhodobé snahy AOPK ČR o využívání různých projektových zdrojů na vykrývání mezer v jejich znalostech. Nutnost aktualizace informací o stavu populací níže zmíněných druhů ryb je o to zásadnější, že se většinou jedná o relativně krátkověké druhy a vodní ekosystémy jsou navíc kontinuálně vystaveny výraznému antropogennímu tlaku s předpokládaným negativním vlivem na tyto druhy.

Projekt doplnil a aktualizoval data o populacích zvláště chráněných druhů ryb na území CHKO a EVL. Zatímco historicky bylo studium rozšíření a demografických parametrů těchto druhů předmětem vědeckých studií, v dnešní době se takovéto studie mimo ochranářský monitoring téměř nevyskytují.

Na 50 lokalitách pokrývajících všechny EVL (včetně EVL Soutok-Podluží, nejvýznamnější EVL z hlediska rybích předmětů ochrany) se každoročně monitorovaly ohrožené pontokaspické druhy (drsek menší, drsek větší, ostrucha křivočará, ježdík dunajský, ježdík žlutý, sekavčík horský, mihule ukrajinská, hrouzek Kesslerův, hrouzek běloploutvý). Dvakrát byl zjištěn stav populací v EVL u ostatních evropsky významných druhů ryb (piskoř pruhovaný, sekavec, hořavka duhová, bolen dravý, vranka obecná, mihule potoční). Mimo to byla zmapována společenstva ryb vybraných CHKO, což bylo analogií mapovacích aktivit u ostatních skupin.

Ptákům byly v projektu věnovány tři aktivity. Projekt umožnil zaměřit mapování na dosud cíleně nesledované zvláště chráněné druhy a druhy s negativním trendem populací či druhy obtížně zachytitelné či konfliktní. Do ohniska zájmu mapovatelů se tak v chráněné krajině dostali např. sýček obecný, racek chechtavý, čejka chocholatá, břehouš černoocasý, bekasina otavní či volavka popelavá, sdruženi do sedmi metodických skupin.

Byl prováděn noční akustický monitoring vybraných obtížně zjistitelných druhů (všechny druhy sov, sluka lesní, jeřábek lesní, lelek lesní, bukač velký, bukáček malý, chřástal kropenatý, chřástal malý, chřástal polní), který je časově velmi efektivní metodou. V ptačích oblastech byla jednou zjištěna početnost populací všech druhů přílohy I směrnice o ptácích. Projekt tak umožnil obnovit takto koncipovaný monitoring, který probíhal již v letech 2005- 2013 a byl poté zastaven z důvodu nedostatku prostředků a náhradou jinými metodickými postupy v předcházejících projektech. Data získaná již v době řešení projektu byla využita pro reporting dle téže směrnice v roce 2019 a poslouží i v příštím termínu v roce 2025.

Spektrum aktivit u savců bylo poměrně široké. Savci, mimo druhy, kterým byly věnovány specifické aktivity, byli v chráněné krajině mapováni systematicky, v mnohých oblastech poprvé. Podobně jako u ryb tak po dlouhé době došlo k obnovení systematických mammaliologických studií, které by podaly úplný přehled savčí fauny v určité oblasti.

U bobra evropského byl v dvouleté frekvenci proveden monitoring všech EVL, kde je druh předmětem ochrany (Kateřinský a Nivní potok, Labské údolí, Strážnická Morava, Niva Dyje, Soutok- Podluží, Litovelské Pomoraví, Morava - Chropyňský luh). Vzhledem k náročnosti monitoringu bylo již financování mimo státní rozpočet nezbytné. Sledování šíření, osidlování nových lokalit v rámci mapování výskytu je zásadní i vzhledem ke skutečnosti, že výskyt bobra evropského se v posledních letech často dostává do konfliktu s užíváním krajinných složek z hlediska zemědělství, lesnictví a vodohospodářství.

Mapování výskytu a monitoring populací bobra evropského v EVL jsou součástí plánovaných aktivit Programu péče o bobra evropského v ČR, který byl v roce 2013 schválen MŽP a AOPK ČR je pověřena jeho realizací.

Monitoring 27 druhů letounů v rámci projektu navázal na dlouhodobé sledování netopýrů. Pravidelný monitoring zahrnuje: 1) sčítání netopýrů na zimovištích (probíhá v lednu a únoru - cca 700 lokalit); 2) sledování letních kolonií (probíhá v červnu a červenci - cca 200 lokalit); 3) detektorování na vybraných lokalitách; 4) odchyty do sítí na vybraných lokalitách. Jedná se ve své podstatě o pokračování dlouhodobého projektu, který byl zahájen již v 50. letech. Monitoring vydry říční byl také proveden v EVL, v nichž je druh předmětem ochrany. Jde o jednu ze tří metod sledování vydry definovaných ve schváleném „Programu péče pro vydru říční (Lutra lutra) v České republice v letech 2009-2018“.

Hodnocení stavu evropsky významných druhů a přírodních stanovišť

Hodnotící zprávy o stavu evropsky významných druhů a přírodních stanovišť jsou Evropské komisi podávány každých šest let, přičemž v roce 2013 byl stav z hlediska ochrany stanoven již podruhé. Stav z hlediska ochrany je hodnocen ve čtyřstupňové škále (příznivý, méně příznivý, nepříznivý, neznámý) na základě výsledků mapování a monitoringu AOPK ČR.

V přílohách směrnice o stanovištích jsou zahrnuty dva druhy mihulí a 18 druhů ryb, což reprezentuje necelou polovinu původních druhů ryb na území ČR. Hodnocení druhů je obecně horší v panonské oblasti, kde je poměr druhů hodnocených nepříznivě a méně příznivě vyšší v porovnání s oblastí kontinentální, a také změny mezi hodnocením z let 2007 a 2013 jsou zde více negativní.

Důvodem může být paradoxně znovuobjevení některých dříve vymizelých pontokaspických druhů (např. ostrucha křivočará, drsci menší a větší, ježdíci dunajský a žlutý), koncem minulého a počátkem tohoto století spojené se zlepšením kvality vody v řekách v povodí Moravy. Tyto druhy byly v roce 2007 se zřejmým nadšením hodnoceny přehnaně optimisticky a až po delší době intenzivního sledování jejich výskytu se ukazuje realita. Většina z nich na území ČR pravděpodobně nevytváří stálé populace, ale jejich výskyt má značně difúzní charakter a v oblasti soutoku Moravy a Dyje se objevují pouze příležitostně. To naznačuje, že samotné zlepšení kvality vody není samospásné; je také třeba podniknout komplexnější kroky k revitalizaci celého povodí (či alespoň vlastních řek) a obnovení funkčního říčního kontinua.

V kontinentální oblasti k výrazným změnám oproti předchozímu stavu nedošlo, jen populace mihule ukrajinské v Račím potoce ve Velkých Losinách se nedaří stabilizovat. Bude proto třeba provést razantnější a rozsáhlejší úpravy potoka směřující k vytvoření stabilnějších podmínek pro vývoj minoh. Změny v hodnocení také ukázaly zhoršení stavu populace lipana podhorního, který postupně mizí z českých řek, zatím ovšem bez zcela zřejmého důvodu.

Hodnocení biotopů

Horní úseky toku (potoky a říčky odpovídající pstruhovému a lipanovému pásmu) lze s jistou mírou zobecnění charakterizovat výskytem vranky obecné, sekavčíka balkánského, lososa obecného, lipana podhorního (kont./pan.) a oběma druhy mihulí (ukrajinskou i potoční). Stav těchto druhů vykazuje nejvyšší poměr hodnocení méně příznivých k nepříznivým, tj. nejlepší hodnocení z uvedených biotopů.

Pro střední úseky toků (odpovídající parmovému pásmu), slučující výsledky hodnocení pro parmu obecnou (kont./pan.) a hrouzky Kesslerova, Vladykova (kont./pan.), Belingova , je výsledné hodnocení o trochu horší než u předchozího biotopu. Nejnápadnější změnou hodnocení je změna z příznivého do nepříznivého stavu u parmy v panonské oblasti.

Posledním a dle výsledků nejohroženějším typem biotopu jsou aluviální tůně a slepá ramena přirozeně meandrujících řek. Druhy typické pro tento biotop, piskoř pruhovaný , hořavka duhová (kont./pan.) a komplex druhů sekavců, jsou hodnoceny - až na výjimku hořavky z panonském regionu - pouze nepříznivým stavem.

Míra ohrožení vodních biotopů na základě výsledků roste po proudu toku, přičemž aluviální biotopy patří k nejohroženějším. Sladkovodní biotopy bohužel obecně představují prostředí, kde se zájmy volně žijících organismů a potažmo i ochrany přírody střetávají s mnoha dalšími zájmy (doprava, energetika, vodárenství a rybářství) a díky své přirozené kontinuitě se vlivy působící v různých částech násobí.

Obojživelníci a plazi

Obojživelníci představují specifickou skupinu živočichů, která je svým vývojem spjata se sladkovodním i suchozemským prostředím, a to je činí vysoce zranitelnými. Na území České republiky je potvrzen výskyt 21 druhů obojživelníků, většina z nich je však dle červeného seznamu i národní legislativy v různém stupni ohrožení.

Není překvapením, že nepříznivě byly hodnoceny druhy, které se v ČR vyskytují na okraji svého areálu (čolek karpatský, dravý a dunajský a ropucha krátkonohá), u kterých je tento negativní vliv ještě umocněn ztrátou vhodných biotopů způsobenou rozsáhlými změnami v krajině, chemizací zemědělství a lesnictví, nešetrným rybářským hospodařením, zasypáváním jezírek v lomech, hlinících a pískovnách komunálním odpadem, nevhodnou rekultivací a absencí managementových zásahů. Výjimkou nebyly ani druhy, u kterých došlo ke zlepšení stavu. Rosnička zelená odolává všem výše jmenovaným negativním vlivům a v některých oblastech se dokonce šíří. Stejné zlepšení stavu naznačuje hodnocení ropuchy zelené (kont./ pan.), které je ale spíše metodické než faktické. Současné oteplování zřejmě svědčí teplomilnému skokanu štíhlému. Ten je jedním z mála druhů, který se pozvolna šíří do nových oblastí, kde jeho populace místy dosahují poměrně vysokých hodnot.

Nejen u obojživelníků, ale i u plazů došlo v posledních desetiletích k ovlivnění jejich stavu především ztrátou vhodných biotopů způsobenou např. zalesňováním, zrušením managementu, zarůstáním zídek, snížením potravní nabídky, chemizací a změnami charakteru krajiny. Výsledkem těchto vlivů je, stejně jako u obojživelníků, zařazení většiny z 12 u nás se přirozeně vyskytujících druhů plazů do jednotlivých kategorií dle červeného seznamu i národní legislativy. Polovina z nich je evropsky významná a většina - 5 druhů - se vyskytuje v obou biogeografických oblastech. O těchto druzích bylo podáno 11 zpráv.

Nejlépe byla hodnocena ještěrka zední, která se v České republice aktuálně vyskytuje pouze na dvou lokalitách, ale její populace je dlouhodobě stabilní a biotop není ohrožen. Hůře jsou na tom druhy, na které sice významně působí negativní vlivy, ale které jsou i přesto ještě schopné udržet své populace stabilní. Mezi ně patří ještěrka zelená, která je především ovlivňována ztrátou vhodného biotopu. Podobně je na tom užovka hladká, jež je navíc ohrožována zabíjením při záměně se zmijí obecnou. K metodickému zlepšení stavu došlo u ještěrky obecné (kont., pan.), která je sice negativně ovlivněna sukcesí, absencí managementu, novou výstavbou a úpravou komunikací, ale její stav byl v minulém termínu hodnocen příliš přísně. U užovky stromové se podařilo stabilizovat všechny tři u nás se vyskytující populace díky záchrannému programu a realizovaným managementovým zásahům.

Změna v hodnocení většiny druhů obojživelníků a plazů je způsobena především nárůstem znalostí díky historicky nejpodrobnějšímu celoplošnému mapování, které od roku 2008 organizuje AOPK ČR. Oproti roku 2007 bylo nově hodnoceno dalších 5 druhů, vesměs s nově doloženým výskytem.

Savci

V témže srovnání je nápadný nárůst počtu druhů v příznivém stavu, a to o šest v obou biogeografických oblastech (např. vrápenec malý, netopýr velký, netopýr brvitý). Jedná se o dlouhodobý trend, který je zcela jistě podpořen aktivní ochranou druhů a lokalit jejich výskytu. Zároveň u řady druhů došlo díky monitoringu k určení původně neznámého stavu (např. tchoř stepní, netopýr nejmenší, netopýr stromový). Celkový počet druhů hodnocených ve stavu neznámém však zůstal srovnatelný, což způsobily druhy, jejichž výskyt byl na území ČR v letech 2007-2013 potvrzen nově.

Vezmeme-li hodnotící zprávy po jednotlivých řádech, nejlépe situace opticky vypadá u hlodavců. Stejně jako v roce 2007 je plná polovina druhů (bobr evropský, křeček polní, plšík lískový) hodnocena ve stavu příznivém. Plch lesní a myšivka horská jsou, také opakovaně, hodnoceny ve stavu neznámém. U těchto druhů je vzhledem k obtížné a náročné metodice sledování především problém se stanovením jejich aktuální reálné početnosti. Jako jediný z hlodavců je dlouhodobě ve stavu nepříznivém hodnocen sysel obecný, jehož areál rozšíření dosahuje na našem území severozápadní hranice a má silně ostrůvkovitý charakter. Přestože se jeví početnost druhu na území ČR za poslední hodnotící období jako stabilizovaná (každoročně pravidelně přes 3 000 jedinců), jsou jednotlivé kolonie právě díky izolovanosti trvale existenčně ohroženy.

Ze šelem jsou ve stavu příznivém (opět stejně jako v roce 2007) hodnoceny vydra říční, kuna lesní a tchoř tmavý. Ve stavu neznámém jsou hodnoceny 2 druhy: kočka divoká, u které se velmi pravděpodobně podařilo po dlouhé době prokázat její výskyt na území ČR (Šumava, Beskydy) a šakal obecný, který se stal novým druhem naší fauny zatím jen s řídkými a nepravidelnými doklady o výskytu.

V případě letounů došlo ke zlepšení stavu u 5 druhů: netopýra brvitého, velkého, parkového, ušatého a vrápence malého. Na základě výsledků dlouhodobého monitoringu netopýřích populací sahajícího až do 70. let minulého století lze konstatovat, že se jedná o skutečné zlepšení stavu podpořené aktivní ochranou lokalit výskytu - zimovišť, letních kolonií i migračních úkrytů. Dále je zřejmé upřesnění neznámého statutu některých druhů: netopýra velkouchého, stromového a nejmenšího. Tato skutečnost je pak produktem intenzivně prováděného monitoringu letounů v posledním hodnotícím období. Kvalitně prováděný monitoring však současně naznačil zhoršení stavu u netopýra východního a pobřežního, kteří nebyli na našem území již delší dobu pozorováni.

Celkové hodnocení obratlovců

Hodnocení obratlovců je možné shrnout takto: ze 141 hodnocení 84 druhů je 44 ve stavu příznivém, 43 méně příznivém, 41 nepříznivém a 13 neznámém. Nejhůře jsou mezi obratlovci hodnoceny ryby. Výsledky hodnotících zpráv ryb dokládají celoevropský stav, kdy sladkovodní ryby jsou dle kritérií IUCN po měkkýších druhou nejohroženější skupinou v Evropě vůbec.

Zajímavé je především srovnání výsledků hodnocení z let 2007 a 2013. Druhy, jejichž stav se zhoršil, najdeme opět mezi rybami. To má zřejmě dvě příčiny: první jsou prohloubené znalosti o pontokaspických druzích, které dnes na soutoku Moravy a Dyje nevytváří prosperující populace. Druhou příčinou je reálné zhoršení stavu jak dříve hojnějších druhů (lipan, piskoř, sekavec), tak i druhů vyskytujících se lokálně (mihule ukrajinská, sekavčík horský), způsobené pravděpodobně neustávajícím tlakem na jejich stanoviště i absencí jakéhokoli managementu.

U obojživelníků a plazů došlo ke zhoršení stavu u 2 druhů (kuňka ohnivá, čolek velký) především v důsledku lidmi podmíněných ztrát vhodných biotopů. Zlepšení nastalo u 9 druhů z 24, ale ve většině případů není skutečné, nýbrž je způsobeno lepšími znalostmi. U savců se sice stav zhoršil u 2 druhů, ale hned u pěti druhů se zlepšil a u 6 byl upřesněn.