Složení komunálního odpadu v České republice

Vlivem lidské činnosti, výroby a spotřeby vzniká mimo využitelných produktů také odpad. Jsou to především odpady ze zemědělské, průmyslové i energetické výroby, sutě z demolic, odpady produkované poskytováním služeb, obalové materiál, které chrání a prodávají výrobky a především komunální odpad generovaný obyvatelstvem. Podle zákona o odpadech (Zákon č. 185/2001 Sb.) je odpad definován jako „každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit“ [1]. Stejný zákon také definuje tzv. Katalog odpadů, který slouží k jasnému vydefinování konkrétních odpadů.

Množství odpadu produkovaného na území ČR dlouhodobě mírně roste. Množstvím produkovaného komunálního odpadu se v posledních letech se pohybujeme nad 300 kg na obyvatele za rok. Mírný pokles zaznamenaly jen průmyslové odpady a odpady z demolic, což je bohužel vlivem probíhající hospodářské krize, nikoli našim počínáním v oblasti produkce odpadů. Česká republika vyprodukuje za rok přibližně 30 mil.

Způsobů, jak s odpady nakládat je několik a záleží na každé osobě, který způsob si vybere. V chování nakládání s odpady se také promítá odpadová politika státu. Jak již bylo napsáno výše, způsobů nakládání s odpady je několik. V roce 2008 přijala Evropská komise směrnici 2008/98/ES, která je hlavní dokumentem o nakládání s odpady v EU. Hlavní počin směrnice je vymezení pětistupňové hierarchie nakládání s odpady. Státy EU jsou povinny zajistit, aby odpady prošly nějakým stupněm využití (materiálové, energetické). jiné využití (např. Dalším záměrem směrnice je podpora recyklace, kdy stanovuje pro recyklování cíl recyklovat 50 % běžného komunálního odpadu, včetně plastů, skla, papíru a kovů a 70 % odpadu ze stavebnictví do roku 2020.

Pro Českou republiku je závazek snížení množství ukládaného odpadu na skládku poměrně těžký úkol. Podle hierarchie nakládání s odpady je třeba dbát především na snížení množství odpadů a jejich opětovné využití a především recyklace, ve které jsou velké rezervy. Hlavním způsobem snížení množství skládkovaného odpadu se ale jeví jeho energetické využití, tedy využití ve spalovnách. V současné době máme na našem území 3 spalovny komunálního odpadu, více než dvacet zařízení, která využívají odpad k získávání tepla, a další zdroje jsou ve výstavbě.

Složení komunálního odpadu a jeho vliv na spalování

Hlavní problematikou při návrhu a provozování spalovenských kotlů je jasná definice paliva. Odpad jako palivo je sice dosti výhřevný, ale jeho prvkové složení, obsah vody a celková struktura jsou velice kolísavé. Složení kolísá podle toho odkud je odpad svážen (lokality s bytovými domy, příměstské osídlení RD či menší obce) a podle roční doby.

Čtěte také: Obsah lékárničky pro školu v přírodě

• V lokalitách sídlištního typu je v odpadu velký podíl kompostovatelného odpadu s vysokou vlhkostí, menší podíl sutí a popelovin, vyšší podíl spalitelného odpadu, většinou se zde i odpad více třídí.
• V lokalitách příměstského typu (rodinné domky) se zvyšuje podíl nespalitelného odpadu (více suti, popele a zeminy) a ubývá hořlavých složek (papír, dřevo) a kompostovatelného odpadu.
• Odpad z menších obcí pak mívá jiný charakter. Je zde minimální obsah rozložitelného odpadu (lidé sami kompostují) a hořlavých složek (dřevo, papír, bohužel i plasty a textil), které lidé spálí sami, roste podíl jemných frakcí a nespalitelného odpadu (suť, popel). Často je tu větší podíl tříditelného odpadu.

Další výkyvy ve složení komunálního odpadu by se daly nazvat sezónními. V létě a na podzim se vlivem vyšší konzumace ovoce a zeleniny zvyšuje podíl biologicky rozložitelného komunálního odpadu (BRKO) a zvyšuje vlhkost odpadu, okolo Vánoc je pak vyšší obsah hořlavých složek (obaloviny, dřevo), v časech, které vedou k vyšší konzumaci (Vánoce, Velikonoce atp.) je pak odpadu více, v době letních prázdnin pak méně, protože tráví více času mimo domovy. Výkyvy ve složení odpadu mají vliv především na jeho výhřevnost.

Jak je také patrné z Tab. 2, odpad mimo hořlavých složek obsahuje podíl složek nebezpečných. Jedná se především o síru, chlór, fluor, polychlorované bifenyly a další těžko rozložitelné organické látky a těžké kovy. Jsou to všechno látky, které (až na síru) v klasických palivech nejsou obsaženy nebo jen ve stopových množstvích.

Spálením odpadu zmenšujeme prostor, který tento odpad zabírá. Odpad má velice nízkou sypnou hmotnost a to i při hutnění na skládkách. Velký význam má spalování paliva z hlediska trvalé udržitelnosti. Energetickým využitím odpadu uspoříme u nás hojně využívaná fosilní paliva. Z jednoho kilogramu hnědého mosteckého uhlí vznikne přibližně 1,4 kWh elektrické energie nebo 13 GJ tepla. Z kilogramu spáleného komunálního odpadu vznikne 0,75 kWh elektřiny nebo 7 GJ tepelné energie. Spálením tuny odpadu ušetříme tedy přibližně 0,6 tuny hnědého uhlí. (Čísla jsou samozřejmě přibližná v závislosti na konkrétních výhřevnostech a účinnostech transformace na elektrickou a tepelnou energii).

Toto pozitivum má jedno úskalí - je třeba, aby spalovna byla součástí sítě centrálního zásobování teplem, vlastněna stejným majitelem nebo měla smluvně zajištěný odběr tepla. Jinak mohou nastat situace podobné situaci v Brně v 90. letech, kdy obecní spalovna sice prodávala teplo do SCZT, ale nepravidelně a za nevýhodných podmínek. Další nespornou výhodou oproti skládkování je snížení emisí skládkových plynů, které unikají i ze zabezpečených skládek (podle kvality skládek takto může unikat 20-50 % generovaného plynu). Jedná se především o CO2 a metan (příp. další lehké uhlovodíky a další stopové prvky) vznikající rozkladem biologicky rozložitelného odpadu i dalších složek.

Ve spalovnách odpadů dochází i k další separaci využitelných složek odpadů. Převážnou část zbytků po spálení, tedy škváru zbavenou kovů, lze dále využít ke stavebním účelům, nejčastěji jako podkladové materiály při stavbě komunikací, rekultivaci krajiny či jako materiál pro budování ochranných vrstev skládek. Materiál je srovnatelný s běžnými těženými materiály, jen nemá filtrační vlastnosti. Materiál není kontaminován žádnými škodlivinami, protože těch byl zbaven při procesu spalování.

Čtěte také: Tipy pro cestovatele do Kanady

Velkou slabinou spaloven je jejich cena. Jak je již uvedeno výše, je odpad jako palivo velice různorodý a na to musí být celá technologie připravena. Jde především o stabilní výkon a dodržování emisních limitů, které jsou pro spalovny obzvláště přísné. Všechna tato opatření jak pro regulaci, tak (a to zejména) pro čištění spalin, technologii velice prodražují, že se dostává za hranici rentabilnosti. K najíždění kotle a stabilizaci hoření je navíc třeba podpůrného paliva, aby byla zajištěna ekologie provozu.

Další nevýhodou spalovenských provozů je samotná manipulace s odpady, tedy jejich svoz a skládkování na jednom místě před samotným spálením. Vzhledem k velkému podílu biologického (rozložitelného) odpadu není zejména v letních měsících v okolí spaloven úplně příjemné ovzduší, a to i přes to, že technologie je na toto připravena - bunkr pro skládkování paliva je uzavřený a v trvalém podtlaku, odváděný vzduch je zaváděn do spalovacího procesu. Jedním z negativních důsledků je zvýšený pohyb nákladních automobilů v okolí spalovny. Tomu je třeba přizpůsobit infrastrukturu a především spalovnu citlivě umístit do stávající nebo plánované zástavby. Tato problematika se dá vyřešit i integrací železničních cest do logistiky spalovny, jak je tomu např. u některých spaloven v Bavorsku. A např.

Nespornou zátěží pro životní prostředí jsou plynné emise. Jsou sice přísně regulovány, ale i minimální množství těžkých kovů či dioxinů a furanů má na živočichy výrazné dopady - těžké kovy i PCDD a PCDF jsou toxické, karcinogenní a některé mají i mutagenní účinky. Zde se právě dostáváme k technologiím, které jsou energeticky a finančně nejnáročnější na celé spalovně. Právě čištění spalin od těchto nebezpečných látek celý provoz velice prodražuje.

Provozování spalovny odpadů s sebou nese ještě jedno velké riziko, a tím je snížení množství tříděného odpadu pro recyklaci. Je třeba si uvědomit, že separací je odpad ochuzován o složky s nejvyšší výhřevností (PET, igelit, papír) či hořlavé složky vůbec (bioodpad). Navíc, čím více má provozovatel odpadu, tím více tepla či elektřiny vyrobí (a tím více prodá), a to jej nikterak nemotivuje k provozování třídicí linky a další separaci odpadů.

Skladba směsného komunálního odpadu

Skladba směsného komunálního odpadu indikuje nejen kvalitu třídění využitelných složek. V předešlých dvou letech byla v Plzeňském kraji analyzována skladba komunálního odpadu z vesnické zástavby (Přestavlky na okrese Plzeň-jih). V říjnu 2007 se poprvé analyzoval odpad z typické panelákové zástavby ve městě Rokycany. Zkoumán byl váhový obsah využitelných složek komunálního odpadu metodou ručního oddělování jednotlivých složek odpadů. Celkem bylo "rozebíráno" 181 kilogramů směsného komunálního odpadu umístěného ve dvou kontejnerech.

Čtěte také: Test Mazda 2

Jednotlivé složky (papír, sklo, plasty, nápojové kartony a biologicky rozložitelný odpad, zbytkový odpad) byly ručně vytříděny a poté váženy. Zajímavostí bylo, že první kontejner byl umístěn ihned vedle barevných kontejnerů na papír, sklo a plasty. Bylo v něm nalezeno celkem 81 % složek odpadu, které se dají dále využít. Zbylých 19 % byl nevyužitelný zbytkový odpad. Druhý kontejner byl umístěn ve vzdálenosti více než sto metrů od nejbližších barevných kontejnerů na vytříděné a využitelné složky odpadů. V tomto kontejnerů bylo 57,5 % složek odpadu, které se dají dále využít, zbylých 42,5 % byl nevyužitelný, zbytkový odpad.

Výsledek analýzy byl velkým překvapením. Očekávalo se, že u kontejneru, který byl blízko barevných nádob na využitelné složky odpadů papíru, skla a plastů bude menší obsah těchto odpadů, na rozdíl od kontejneru druhého, který byl vzdálen více jak 100 metrů od barevných kontejnerů. Opak byl však pravdou! Je pravděpodobné, že je to ovlivněno samotnými obyvateli, kteří bydlí v blízkosti prvního kontejneru a jejichž povědomí o třídění odpadů není velké. Velké množství papíru v prvním kontejneru bylo zkresleno dvěma pytli starých knih o váze kolem 18 kg. I přesto tento nezodpovědný občan vyhodil knihy do směsného komunálního odpadu, ačkoli měl kontejner na papír hned vedle.

Pozitivním jevem je minimální obsah obalů na nápoje, zejména PET lahví, kterých se v celém množství odpadu vyskytlo pouhých deset kusů (asi 0,4 kg). Stejně tak malý byl podíl skla (nejvíce lahví od alkoholu či sklenic od potravin). Naopak relativně vysoký podíl váhového množství byl u plastu vyjma zmiňovaných PET lahví. Svědčí to o tom, že lidé stále nejvíce z plastů třídí především PET láhve. Rozbory potvrdily vysoký podíl váhového množství biologicky rozložitelného komunálního odpadu ve směsném komunálním odpadu i z typické panelákové zástavby. Jeho podíl - zhruba jedna třetina váhy - je podobný jako u odpadu z vesnické zástavby, který byl sledován v minulých letech.

Skladba bioodpadu byla rozmanitá. Všechny zúčastněné překvapil velmi vysoký podíl vyhozených potravin, a to jak tepelně zpracovaných, potravin balených tak pečiva nebo ovoce. Na první pohled se ne vždy jednalo o potraviny, u kterých by prošla životnost. I přes některá zjištěná negativa a naprostou nelogickou odlišnost týkající se skladby odpadu, byla skladba druhého kontejneru z hlediska obsahu využitelných složek odpadů velmi dobrá. První kontejner obsahoval 50 % , druhý dokonce jen 33 % odpadů, které mají možnost občané třídit do barevných nádob (tedy nádob na papír, sklo, plasty a nápojové kartóny v případě Rokycan). Dá se říci, že výskyt těchto dále využitelných odpadů je uspokojivý a nižší než u analýz z venkovské zástavby (platí zejména pro druhý kontejner). Pro biologické odpady to však neplatí, oddělený sběr biologických odpadů do samostatných nádob je v Plzeňském kraji zaveden jen minimálně.

Biologicky rozložitelné komunální odpady (BRKO)

Biologicky rozložitelné komunální odpady (dále jen BRKO) je skupina odpadů biologického původu, které jsou v komunálním odpadu kvantitativně významnou skupinou odpadů a způsob nakládání s nimi může pozitivně nebo negativně ovlivnit základní složky životního prostředí. Převážná část těchto bioodpadů je předurčena k látkovému nebo materiálovému využití. Obsahují rostlinné živiny a organické látky, které je možno stabilizovat a výhodně uvádět do přírodního koloběhu jako organické hnojivo - kompost.

Bioodpady se mohou také zpracovávat technologií anaerobní digesce, při které kromě organického hnojiva - digestátu vzniká další produkt - bioplyn, který je vhodný k výrobě elektrické energie, tepla a motorového paliva. Nejdůležitějšími složkami BRKO v obcích jsou odpad rostlinných částí z parků, zahrad apod. a kuchyňský odpad. Možnosti nakládání s BRKO zahrnují kromě předcházení jejich vzniku u zdroje domácím kompostováním, kompostováním komunit a komunitním kompostováním také jejich sběr (odděleně nebo společně se směsným komunálním odpadem), anaerobní digesci v bioplynových stanicích a kompostování v kompostárnách, energetické využití ve spalovnách a odstranění skládkováním na skládkách komunálního odpadu.

Environmentální a hospodářské přínosy jednotlivých technologií zpracování výrazně závisí na místních podmínkách, jako jsou hustota obyvatelstva, typ osídlení, zástavby a infrastruktury v obci, nadmořská výška obce apod. Vrstva obsahuje údaje o produkci BRKO v tunách za rok. Produkce BRKO je vztažena na základní územní jednotky (obce) a je v přehledu uvedena za poslední tři roky. Základní jednotka je tuna za rok. Produkční data jsou jednak uváděna pro všechny výše uvedené skupiny odpadů a také do celkové sumy.

Množství a složení komunálních odpadů

Množství komunálních odpadů se většinou uvádí v hmotnostních jednotkách (v tunách za rok, kg za týden aj.). Hodnoty vyjádřené v objemových jednotkách jsou výjimkou, v tom případě se také uvádí informace o místě zjištění v rámci procesu nakládání s odpadem (např. v domácnosti, ve sběrné nádobě, po vyložení ze svozového automobilu, uložení na skládce odpadů). Informace o množství komunálních odpadů na území obcí a v regionech jsou vzhledem k vybavení objektů k nakládání s odpadem vážícím zařízením běžně dostupné.

Množství odpadů se stanoví z evidence odpadů, kterou vedou průběžně všichni původci odpadů a oprávněné osoby včetně obcí v souladu se zákonem o odpadech. Složení komunálních odpadů je většinou sledováno jako složení směsného komunálního odpadu, tj. zbytkového odpadu po vytřídění využitelných a nebezpečných složek. Takto se sleduje granulometrické složení odpadu a látkové složení odpadů. Obdobně jako zbytkový odpad se sleduje složení objemného komunálního odpadu.

V literatuře se skladba komunálního odpadu však uvádí také ve stádiu výskytu u zdroje, tj. v případě komunálního odpadu výskyt v domácnostech a v živnostech napojených na systém obce pro nakládání s komunálním odpadem. Pro získání informací o produkci odpadů je možno využít dva základní datové zdroje. Informační systémy CENIA a ČSÚ, poskytují různé informace o tocích odpadů. Odlišnost informačních systémů plyne především ze způsobu zjišťování dat rozdílnou metodikou. Údaje, které jsou vedeny CENIA, se získávají z hlášení údajů o produkci a nakládání s odpady za předchozí rok na základě zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, jenž celostátně shromažďuje MŽP.

CENIA i ČSÚ mají zaveden systém verifikace dat, kdy se verifikuje formální i obsahová správnost dat. Data ze systému CENIA jsou veřejná avšak jejich dostupnost je se zpožděním až 1 rok. Data systému ČSÚ jsou k dispozici ke 30. 6. Problematikou BRKO z pohledu obsahu biologicky rozložitelných složek v jednotlivých druzích odpadů se zabývá Metodika výpočtu postupného snižování množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů ukládaných na skládky, která byla vytvořena jako metodická pomůcka pro zpracování plánů odpadového hospodářství krajů. Metodika obsahuje vymezení BRKO, postupy výpočtu, resp. měrná množství BRKO přípustná k ukládání na skládky, koeficienty rozložitelných složek jednotlivých odpadů a další použitelné údaje.

Jelikož se jedná o obecně platnou metodiku, doporučenou MŽP a podloženou dvěma výzkumnými projekty VaV, koeficienty a údaje o obsahu biologicky rozložitelných složkách byly převzaty i pro výpočty energetického potenciálu v projektu ReStEP. Koeficienty uvádí následující tabulka. Tyto koeficienty byly přiděleny jednotlivým odpadům v datové vrstvě interaktivní mapy a následně použity k hmotnostnímu vyjádření podílu biologicky rozložitelné složky u jednotlivých odpadů. Biologicky rozložitelná složka jednotlivých odpadů byla následně převedena na energetický potenciál dle tabulkových indexů výhřevnosti jednotlivých druhů odpadů (materiálů) v GJ na tunu.

V České republice je celkem 6251 obcí (k roku 2012). Z toho vyplývá, že seznam ZÚJ je početnější než seznam obcí v ČR. Důvod různého počtu obcí v každém roce je takový, že některé obce nesplňují ohlašovací povinnost pro oznamování produkce odpadů do ISPOP, čili nemusí hlásit údaje o produkci jednotlivých druhů odpadů (čili nejsou v databázi a počet snižují) a na straně druhé, větší města jsou rozdělena do více základních územních jednotek (tedy počet záznamů navyšují). U každé obce jsou uvedeny všechny druhy biologicky rozložitelných komunálních odpadů a spalitelných komunálních odpadů s jejich množstvím v tunách.

Interaktivita datové vrstvy spočívá v možnostech volby míry využitelnosti vznikajících odpadů v daném území uživatelem, jednotlivých způsobech využitelnosti z hlediska nakládání - spalování vs. bioplynová stanice a preference jednotlivých způsobu využití konkrétních druhů odpadů. Do energetického mixu se tato vrstva započítává jako dostupný potenciál území. Aktualizace vstupních dat bude probíhat každé 2 roky ve spolupráci s institucí CENIA, která je hlavním centrem statistických dat z oblasti nakládání s biologicky rozložitelnými komunálními odpady.

Všechny tabulky a výstupní data jsou spojena návaznými vzorci, do kterých stačí změnit jednu hodnotu a výstupní data se změní dle požadavků. Aktualizace datových struktur si vyžádá průměrně 14 dní po dodání dat. Úzká místa datové vrstvy jsou zejména ve validaci dat. Primární data jsou poskytována od producentů odpadů přes krajské úřady do sběrného místa CENIA. Chybovost dat je nejvyšší zejména u primárních zpracovatelů, kde se mohou lišit produkční data i v řádech z důvodu nepřesnosti zpracovatele hlášení, nepozornosti a i určité složitosti formulářů. S tímto problémem se však produkční statistika odpadového hospodářství potýká již dlouhá léta a je třeba s touto chybovostí počítat a objasnit ji v komentářích.

Nakládání s komunálním odpadem

Komunální odpad je významný pojem v oblasti odpadového hospodářství. V zákoně o odpadech (zákon č.185/2001 Sb.) je definován jako veškerý odpad vznikající na území obce činností fyzických osob, pro kterou nejsou právními předpisy stanovena zvláštní pravidla nebo omezení, s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo osob oprávněných k podnikání. Jedná se o velmi heterogenní směs, která obsahuje například popel, papír, plasty, zbytky potravin, zahradní zbytky, smetky, textil, kovy, sklo, gumu atd.

Systém podle stupně třídění se rozlišují zejména na sběr směsného (netříděného) komunálního odpadu, sběr vícedruhového odpadu (např. V případě odděleného sběru využitelných složek - komodit se každý materiál sbírá zvlášť do speciálních oddělených nádob, pytlů nebo jiných sběrných prostředků. V tomto případě v obcích a městech ČR převládá stále donáškový způsob sběru, kdy občané musí při odevzdání vytříděných složek překonat určitou vzdálenost. Výtěžnost odděleného sběru ovlivňuje vybavenost území a dostupnost sběrné sítě pro občany. Vybavenost obcí se neustále zlepšuje, v období mezi roky 2004 - 2007 vzrostl počet kontejneru na sběr využitelných složek v obcích o 40 %. Používají se kontejnery různých objemů a typů.

Užití konkrétního typu kontejneru závisí na místních podmínkách, technické vybavenosti firem, ochotě obyvatel a přepravních vzdálenostech. Velmi významnou složkou komunálních odpadů jsou nebezpečné odpady, jenž tvoří v komunálních odpadech přibližně 1 %. Obce a tedy i občané ze zákona jsou povinni nebezpečné odpady odděleně shromažďovat, sbírat a předávat k oddělenému zpracování.

Mezi nejčastější způsoby dalšího nakládání s komunálními odpady v ČR patří především skládkování, dále pak spalování, kompostování, anaerobní rozklad biologicky rozložitelných odpadů včetně odpadů ze zeleně a odpadů z veřejného stravování (kofermentační technologie), využívání tuhých odpadů ve fermentorech pro anaerobní stabilizaci kalů z čistíren odpadních vod veřejných kanalizací a zemědělské bioplynové stanice. V zemí EU dochází v současné době k omezování ukládání komunálního odpadu na skládky, zvyšuje se podíl materiálového využití odpadů (recyklace a kompostování) před skládkováním .

Komunální odpady obsahují významný podíl organické hořlavé fáze a tento podíl se navíc stále zvyšuje. Byla zjištěna poměrně vysoká výhřevnost některých složek tuhého komunálního odpadu, výrazně převyšující výhřevnost hnědého uhlí. Vytříděním vhodných složek z komunálního odpadu a provedením jejich mechanické úpravy (drcením a tříděním), lze získat alternativní palivo s výhřevností 20 - 22 MJ/kg. Pro toto palivo se začal používat název ekopalivo. Používání ekopaliva v ČR jako náhrady primárních paliv je známé od počátku 90. let minulého století. Pro jeho pojmenování se vžilo několik různých termínů - tuhá topná směs-TTS, tuhé alternativní palivo-TAP, tuhé hořlavé odpady-THO nebo se používaly obchodní názvy od různých výrobců (Kormul, Palozo apod.).

Výkon státní správy v odpadovém hospodářství je upraven zákonem o odpadech (zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

tags: #obsah #komunálního #odpadu #složení

Oblíbené příspěvky:

• Korálové útesy a ekosystém
• Více o vestavných koších
• Rekordní zlepšení ovzduší ve Vídni
• Provoz sběrného dvora Řevnice
• Bakalářská práce: Územní systém ekologické stability