Těžké kovy, jako rtuť, olovo, kadmium a arsen, představují významné riziko pro lidské zdraví a životní prostředí. Jejich organické formy a sloučeniny jsou často nebezpečnější než elementární kovy a mají tendenci se kumulovat v životním prostředí.
Evropská legislativa REACH a další související zákony zakazují používání mnoha těžkých kovů a stanovují přísné limity pro jejich obsah ve vodě, půdě a potravinách. Těžké kovy jsou také sledovány v rámci lidského biomonitoringu, který ukazuje na postupné snižování zatížení populace těmito látkami díky zavedeným omezením.
V roce 2021 byly v České republice monitorovány koncentrace arsenu, kadmia, niklu a olova v ovzduší na mnoha stanicích. Níže jsou uvedeny hlavní zjištění:
Celorepublikové průměry koncentrací arsenu a kadmia dosáhly v roce 2021 nejnižších hodnot za hodnocené období 2011-2021.
Koncentrace těžkých kovů v ovzduší vykazují dlouhodobě klesající trend. U arsenu je pokles pozvolný, u kadmia mírný. Koncentrace olova vykazují klesající vývoj s výjimkou roku 2018, kdy došlo k mírnému navýšení. U niklu je patrný setrvalý vývoj od roku 2015.
Čtěte také: Obsah lékárničky pro školu v přírodě
Výjimku tvoří některé specifické oblasti, například Kladensko u arsenu (zvýšené koncentrace způsobené používáním specifického uhlí pro individuální vytápění domácností) a Tanvaldsko u kadmia (vysoké zastoupení sklářského průmyslu).
Těžké kovy se do ovzduší dostávají z různých zdrojů, včetně:
Mezi nejvýznamnější sektory v celorepublikovém měřítku patří veřejná energetika a výroba tepla (emise arsenu a niklu), výroba železa a oceli (emise olova) a lokální vytápění domácností (emise kadmia).
Klesající trend emisí těžkých kovů souvisí s vývojem emisí suspendovaných částic a s opatřeními v sektoru výroby železa a oceli (zlepšení systému odprášení spékacích pásů aglomerace železných rud) a při výrobě skla (technická opatření).
Územní rozložení emisí těžkých kovů je dáno především rozmístěním podniků spadajících do sektorů veřejné energetiky a výroby tepla a výroby železa a oceli. Emise arsenu a niklu jsou soustředěny v oblastech s tepelnými elektrárnami a teplárnami spalujícími uhlí, emise kadmia a olova v aglomeraci O/K/F-M vlivem koncentrace podniků na výrobu železa a oceli.
Čtěte také: Tipy pro cestovatele do Kanady
Ministerstvo zahraničních věcí informuje o změnách v Protokolu o těžkých kovech z roku 1998. Tyto změny se týkají metodických nástrojů, podávání zpráv o emisích a přijímání změn příloh protokolu.
Smluvní strany v rámci geografického rozsahu EMEP podávají zprávu EMEP prostřednictvím výkonného tajemníka o úrovních emisí těžkých kovů uvedených v seznamu v příloze I s využitím metodik stanovených v pokynech vypracovaných řídicím orgánem EMEP a přijatých smluvními stranami na zasedání výkonného orgánu.
Změny příloh II, IV, V a VI se přijímají konsensem smluvních stran přítomných na zasedání výkonného orgánu.
Emise se monitorují ve všech případech měřením nebo výpočty, které dosahují alespoň stejné přesnosti. Dodržování mezních hodnot emisí se ověřuje kontinuálním nebo diskontinuálním měřením nebo jakoukoli jinou technicky vhodnou metodou včetně ověřených metod výpočtu.
Měření příslušných těžkých kovů se provádí nejméně každé tři roky pro každý průmyslový zdroj. Je nutno zohlednit pokyny o metodách provádění měření a výpočtů, přijaté smluvními stranami na zasedání výkonného orgánu.
Čtěte také: Test Mazda 2
Monitorování příslušných znečišťujících látek a měření provozních ukazatelů a rovněž zabezpečení kvality automatizovaných měřicích systémů a referenčních metod měření určených ke kalibraci těchto systémů se provádějí v souladu s normami CEN.
Těžké kovy se do vodního prostředí dostávají také prostřednictvím atmosférické depozice. Projekt TA ČR SS01010231 „Dopady atmosférické depozice na vodní prostředí se zohledněním klimatických podmínek“ se zabývá touto problematikou a kvantifikuje znečištění v různých složkách životního prostředí pomocí terénního monitoringu ve vybraných pilotních lesních povodích.
Z kovů, jež se v povrchové vodě vyskytují nejčastěji a představují riziko pro životní prostředí, lze jmenovat zejména rtuť, olovo, kadmium, nikl a arsen. Emisemi se těžké kovy dostávají do atmosféry a ze vzduchu následně depozicí do vod a půd.
Pro projekt byla vybrána modelová lesní mikropovodí, která vyhovovala monitorování všech výše uvedených matric a kde zároveň kromě vlivu vlastní atmosférické depozice nebyly přítomny další antropogenní zdroje znečištění.
V těchto lokalitách byly v blízkosti vodoteče umístěny srážkoměrné nádoby a vždy na konci daného období byl odebrán směsný vzorek srážek (zachycený za celé období jednoho, případně dvou měsíců). Současně s odběrem srážek byl v blízkosti srážkoměrné stanice proveden bodový odběr povrchové vody z vodního toku.
Pro velikosti koncentrací jednotlivých látek v relativním atmosférickém spadu platí pořadí Pb > Ni > As > Cd s výjimkou Košetic, kde na prvním místě figuruje nikl (Ni > Pb > As > Cd).
Provedená měření potvrzují, že znečištění srážek je v případě některých kovů srovnatelné se znečištěním povrchových vod. Vypočtený atmosférický spad je porovnatelný s vypočteným látkovým odnosem v daném povodí, přestože oba výpočty jsou zatíženy značnou mírou nejistoty.
Koncentrace těžkých kovů v ovzduší České republiky jsou dlouhodobě monitorovány a vykazují klesající trend. Přesto je důležité pokračovat v opatřeních na snižování emisí z různých zdrojů a sledovat dopady atmosférické depozice na vodní prostředí.
Pozn.: Některé části textu obsahují odkazy na legislativní dokumenty a metodiky, které jsou uvedeny v původním zdrojovém materiálu.
| Těžký kov | Imisní limit (průměrná roční koncentrace) |
|---|---|
| Olovo (Pb) | 500 ng/m3 |
| Kadmium (Cd) | 10 ng/m3 |
| Arsen (As) | 6 ng/m3 |
| Nikl (Ni) | 20 ng/m3 |
tags: #obsah #těžkých #kovů #ovzduší #zdroje