Trestná činnost související s řízením motorových vozidel dnes patří mezi nejčastěji projednávané trestné činy před českými soudy. Jednou z nejzávažnějších kategorií je řízení pod vlivem alkoholu, které je v českém právním řádu kvalifikováno jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 trestního zákoníku.
Aktuální znění § 274 TZ - ohrožení pod vlivem návykové látky
Jaké jednání je trestné definuje odstavec 1. Soudní judikatura se ustálila na stanovisku, že stav vylučující způsobilost při řízení motorového vozidla nastane u řidiče, který má v krvi nejméně 1 promile alkoholu.
Míru ovlivnění řidiče požitým alkoholem musí orgány činné v trestním řízení prokázat v rámci dokazování. Typicky se toto dokazuje dechovou zkouškou (zpravidla přístrojem Dräger) a současně krevní zkouškou. Kromě takto zajištěných důkazních prostředků, se využívají i jakékoli jiné.
Například výpovědi svědků (zasahujících policistů, nezúčastněných osob apod.) ohledně toho, jak se řidič při kontrole choval (vrávorání, nesouvislá řeč, pach alkoholu přímo z dechu řidiče při komunikaci s ním apod.) a dále výslech svědků, kteří byli přítomni tomu, jak řidič konzumoval alkohol před jízdou apod. Dalšími důkazy mohou být kamerové záznamy policistů nebo z pouličních kamer.
Alkohol za volantem
Za obecné nebezpečí se považuje jednání pachatele, který ve stavu opilosti, jenž vylučoval jeho schopnost bezpečně řídit motorové vozidlo (v jeho krvi bylo v době jízdy více než 2 promile alkoholu), řídil po pozemní komunikaci těžkou a rozměrnou jízdní soupravu (nákladní automobil s návěsem), přičemž pro způsob jeho jízdy, a to zčásti uskutečněné i po dálnici, byl charakteristický prvek živelnosti a neovladatelnosti spočívající v tom, že se soupravou se pohyboval přes oba jízdní pruhy, nebyl schopen udržet přímý směr jízdy, několikrát vyjel mimo vozovku a narazil do svodidel, jel v protisměru apod., takže z jeho jízdy hrozilo konkrétně a bezprostředně nebezpečí pro zájmy chráněné zákonem, neboť došlo též ke kolizím s jinými účastníky silničního provozu, a jen nahodilé, na jednání pachatele nezávislé okolnosti (např. pohotová reakce jiných řidičů, kteří se vyhnuli přímému střetu s vozidlem řízeným pachatelem), zabránily vzniku poruchy na těchto chráněných zájmech, když takové jednání pachatele lze pokládat za „jiné podobné nebezpečné jednání“ ve smyslu ustanovení § 179 odst. 1 tr. zák.
Čtěte také: Ekologický význam srnce
Nejvyšší soud a případ obviněného M. P.
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 4. 2023 o dovolání obviněného M. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 5 To 184/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 5 To 184/2022, i rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 19. 5. 2022, sp. zn.
Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 19. 5. 2022, sp. zn. 3 T 101/2021, byl obviněný M. P. shledán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za což byl podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 18 měsíců.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému V. H., škodu ve výši 500 Kč. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání zaměřené proti výroku o vině. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 5 To 184/2022, podle § 256 tr. ř.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dopustil tím, že dne 2. 8. 2021 nejméně v době od 18:35 hodin do 18.45 hodin, po předchozím požití alkoholických nápojů, kdy měl v krvi obsaženo nejméně 2,52 g/kg alkoholu, řídil osobní automobil tovární značky Renault Laguna, registrační značky XY, přinejmenším na místních komunikacích v XY a na účelové komunikaci k ulici XY způsobil nehodu, když najel na přívěsný vozík typu VAPP ECO 2, registrační značky XY, na němž ke škodě majitele V. H.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 5 To 184/2022, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, když soudy skutek kvalifikovaly jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr.
Čtěte také: Právní aspekty obecného ohrožení
Dovolání obviněného
Konkrétně vytkl, že soudy nižších stupňů nesprávně vyhodnotily důkazy, zjistily nesprávně skutkový stav a podle popsaného skutkového stavu chybně kvalifikovaly skutek. Měl za to, že byl porušen čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V dané souvislosti poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11, v němž tento soud konstatoval, že z principu presumpce neviny vyplývá, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného.
Podle dovolatele bylo porušeno pravidlo in dubio pro reo, vyplývající z výše uvedeného principu, neboť v hlavním líčení nebylo prokázáno, že by usedl za volant po předchozím požití drog či alkoholu, ba ani zda vůbec v předmětnou dobu vozidlo řídil. Dechová zkouška byla provedena až 3 hodiny po způsobené dopravní nehodě, obviněný se nevyskytoval za volantem, tudíž je podle jeho názoru naprosto neprůkazné, že motorové vozidlo řídil, a to pod vlivem návykové látky. Poukázal na svou výpověď z hlavního líčení, v níž vysvětlil všechny okolnosti. Konstatoval, že ačkoliv se údajně doznal ke spáchání dopravní nehody, nikdy neuvedl, že by řídil pod vlivem návykové látky.
Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 5 To 184/2022, a rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 19. 5. 2022, sp. zn.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného předeslala, že námitky vyjádřené v dovolání obviněný uplatňuje v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení, proto se jimi zabývaly již soudy nižších stupňů. Odmítla tvrzení obviněného, že by měl ve věci existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Námitky dovolatele podle jejího názoru nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat. Vyjádřila souhlas s názorem odvolacího soudu, že „už samotný náraz do přívěsného vozíku v měsíci srpnu v době po 16. hodině, když řidič je varován svědkem V. H., vyvolal pochybnosti o jeho ovládacích a rozpoznávacích schopnostech“.
Svědci V. H. a N. V. H. dosvědčili, že z obviněného byl cítit alkohol. Policie sice obviněného zadržela až později, nicméně byly provedeny odběry krve a ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, bylo zjištěno množství alkoholu v krvi obviněného v době zaviněné dopravní nehody. Tvrzení obviněného o množství a době požívaného alkoholu je zejména doplňkem znaleckého posudku zcela vyvráceno. Osoba obviněného samozřejmě byla ztotožněna. Uzavřela, že jednání obviněného tedy bylo provedenými důkazy zcela prokázáno a právní kvalifikace jeho jednání je zcela přiléhavá.
Čtěte také: Obvinění v souvislosti s nehodou autobusu
Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal, že dovolání nebylo možné odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř., načež podle § 265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Dovolatel formálně uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., na jeho zákonné označení (konkrétního písmeno ustanovení § 265b tr. ř.) sice explicitně neodkázal, ale vytkl „nesprávné právní posouzení skutku“. Svou argumentaci proti nesprávné právní kvalifikaci skutku však založil výhradně na námitkách proti hodnocení důkazů soudy nižších stupňů a jejich skutkovým závěrům. Námitky proti skutkovým závěrům soudů nižších stupňů však lze relevantně uplatnit pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze uplatnit, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání je tedy charakterizován třemi alternativními situacemi, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze uplatnit, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu tak lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“.
Podstatou argumentace dovolatele bylo, že soudy nesprávně kvalifikovaly jeho jednání jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr.
Přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se dopustí, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, způsobí-li takovým činem havárii, dopravní nebo jinou nehodu, jinému ublížení na zdraví nebo větší škodu na cizím majetku nebo jiný závažný následek. Podle tzv.
Podle již rekapitulovaných skutkových zjištění soudu prvního stupně obviněný řídil dne 2. 8. 2021 nejméně v době od 18:35 do 18:45 hod. osobní automobil tovární značky Renault Laguna. Námitka dovolatele, že nebylo prokázáno, že vozidlo v předmětnou dobu řídil a že způsobil dopravní nehodu, je lichá, neodpovídá výsledkům provedeného dokazování. Skutečnost, že obviněný v předmětnou dobu vozidlo řídil a způsobil při něm poškození přívěsného vozíku poškozeného, vyplynula nejen z výpovědí poškozeného V. H. a jeho syna, nýbrž to, že vozidlo řídil a najel do přívěsného vozíku poškozeného, potvrdil i sám obviněný ve své výpovědi podané v hlavním líčení.
Uvedl, že vozidlo řídil někdy kolem 18:00 hod., k době od 18:35 hod. do 18:45 hod. zmínil, že v té době vyjížděl z garáže do uličky a najel do přívěsného vozíku svého souseda. Skutečnost, že obviněný v předmětnou dobu řídil dané vozidlo a v souvislosti s tím poškodil přívěsný vozík poškozeného V. H. (viz fotodokumentace se zaznamenaným poškozením vozíku na č. l.
Za stávajícího stavu dokazování ale nelze bez pochybností přisvědčit skutkovému zjištění, že obviněný měl dne 2. 8. 2021 v době od 18:35 do 18:45 hod., kdy řídil vozidlo a způsobil dopravní nehodu, po předchozím požití alkoholických nápojů v krvi obsaženo nejméně 2,52 g/kg alkoholu.
Jak již bylo konstatováno, ve věci bylo prokázáno, že obviněný kritického dne v době kolem 18:35 až 18:45 hod. řídil vozidlo, kterým najel do přívěsného vozíku poškozeného V. H. Pochybnosti nevyvstaly ani ohledně závěru, že obviněný poté, co poškodil přívěsný vozík poškozeného, jel vyzvednout svou družku na nádraží, kterou následně odvezl domů. Po návratu obviněného a kolizi s ním V. H. oznámil skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. K domu obviněného přijela hlídka Policie České republiky, která ve 21:18 hod. provedla u obviněného dechovou zkoušku s pozitivním výsledkem. Obviněnému byla naměřena hodnota 2,29 ‰ alkoholu v krvi a ve 21:27 hod. při opakované dechové zkoušce mu byla naměřena hodnota 2,25 ‰ alkoholu v krvi (viz záznam o dechové zkoušce ze dne 25. 8. 2021, č. l. 16). Z protokolu o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem (č. l. 23), které bylo započato dne 2. 8. 2021 ve 22:15 hod., vyplynulo, že obviněný měl v době odběru krve ve 22:15 hod. v krvi obsaženo 2,04 ‰ alkoholu a ve 22:45 hod. měl 1,91 ‰ alkoholu v krvi.
Prof. MUDr. Miroslavu Hirtovi, CSc., znalci z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, pak bylo zadáno vypracovat znalecký posudek k určení hladiny alkoholu v krvi obviněného v době dopravní nehody, k posouzení schopnosti obviněného bezpečně ovládat motorové vozidlo, k určení stupně opilosti, jakož i k určení, zda hodnoty alkoholu v krvi obviněného odpovídají jeho tvrzení, že alkohol užil až po vlastní jízdě a dopravní nehodě. Ze znaleckého posudku (č. l. 24-29), jehož závěry znalec potvrdil i ve své výpovědi v hlavním líčení, vyplynulo, že množství zkonzumovaného alkoholu, které obviněný specifikoval při podání vysvětlení v přípravném řízení dne 3. 8. 2021 (úřední záznam na č. l. 33-34) a posléze i ve výpovědi v přípravném řízení (tj. 4 dl 42% vodky), neodpovídá hodnotám u obviněného v krvi naměřeným, proto je evidentní, že alkoholu musel vypít více, než sám uvedl. Z toho důvodu znalec vyloučil tvrzení obviněného, že alkohol (v jím uvedeném množství) užil výhradně až po dopravní nehodě. Pokud měl obviněný v době odběru krve, tzn. ve 22:15 hod., v krvi naměřeno 2,04 ‰ alkoholu a pokud obviněný vypil po dopravní nehodě 4 dl 42% vodky, jak uváděl v přípravném řízení, pak se hladina alkoholu v jeho krvi pohybovala v době 18:30 hod. v rozmezí 0,94-1,24 ‰. V případě přítomnosti 0,94-1,24 ‰ alkoholu v krvi obviněného se podle znalce jedná o zcela mírnou podnapilost až mírnou opilost. Uvedený výpočet tedy vychází z premisy, že pokud obviněný vypil po ukončení řízení jím uvedené 4 dl 42% vodky, další blíže nespecifikovaný alkohol musel vypít již před započetím řízení. Pokud by však obviněný vůbec nepil po dopravní nehodě, nýbrž jen před ní, respektive předtím, než řídil vozidlo, a pokud se v době odběru, tzn. ve 22:15 hod., nacházelo 2,04 ‰ alkoholu v krvi obviněného, pak se hladina alkoholu v krvi obviněného v 18:30 hod. pohybovala v rozmezí 2,49-2,79 ‰av 18:15 hod.
Znalec posléze doplnil znalecký posudek (č. l. 96-98, 120 a verte), v němž učinil propočty reflektující změnu výpovědi obviněného učiněnou v hlavním líčení, v níž uvedl, že nad rámec 42% vodky (z níž vypil 5-6 dl) vypil přibližně 3 až 4 dl domácí 54% nebo 55% slivovice, a to cca v době od 19:30 do 20:30 hod., přičemž před řízením vozidla žádný alkohol nepil. Znalec konstatoval, že hladina alkoholu v krvi zjištěná u obviněného laboratorně neodpovídá údajům o množství vypitého alkoholu uvedeným obviněným v hlavním líčení; hodnota alkoholu v krvi by v době 22:15 hod., kdy došlo k odběru krve obviněného, musela být mnohem vyšší v případě, vypil-li by obviněný v době od 18:35 hod. 4 dl 42% vodky a následně v době mezi 19:30 až 20:30 hod.
Soud prvního stupně odmítl obhajobu obviněného, že požil alkoholické nápoje až po řízení vozidla, a to s odkazem na rozpory mezi výpovědí z přípravného řízení a posléze v hlavním líčení, jež se týkaly množství a druhu vypitého alkoholu, jakož i až v hlavním líčení udávanou skutečnost, že společně s ním po ukončení řízení pila alkoholické nápoje také jeho družka. Obhajobu obviněného soud odmítl také s ohledem na závěry znaleckého posudku, podle něhož údaje uvedené obviněným ohledně času, množství a druhu vypitého alkoholu neodpovídají laboratorně objektivně zjištěným hodnotám alkoholu v krvi obviněného, jakož i s akcentem na skutečnost, že z výpovědí poškozeného V. H. a svědka N. V. H. vyplynulo, že bezprostředně po najetí obviněného na přívěsný vozík poškozeného s tímto hovořili a cítili z jeho dechu alkohol (bod 10., str. 6 jeho rozsudku). Nalézací soud tak měl za prokázané, že obviněný byl pod vlivem alkoholických nápojů již v době, kdy řídil po místních komunikacích v obci XY. Uzavřel, že obviněný řídil vozidlo v době od 18:35 hod. do 18:45 hod.
V této souvislosti lze upozornit, že skutkové zjištění soudu prvního stupně o množství alkoholu v krvi obviněného v době od 18:35 hod., kdy měl obviněný podle zjištění soudu započít řízení vozidla, nekoresponduje s... (Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn.
Nicméně, v praxi většinou dochází k odmítnutí zkoušky krve ke zjištění hladiny alkoholu v krvi řidiče. Řidič ale tímto porušuje povinnost stanovenou § 5 odst. 1 písm. f) nebo c) zákona o provozu na pozemních komunikacích (zák. č. 361/2000 Sb.), dále „ZPPK“. Porušení této povinnosti řidiče je za přestupkem podle § 125c odst. 1 písm. d) ZPPK, za který hrozí pokuta ve výši 25.000 Kč až 75.000 Kč, podle § 125c odst. 5, písm. a) a zákaz řízení od 18 měsíců do 3 let, podle § 125c odst. 6 písm.
Odpor k provedení zkoušky
Je pravdou, že při běžných silničních kontrolách se nestává, že by policie, za pomocí donucovacích prostředků, nutila řidiče podstoupit krevní zkoušku na alkohol. Policie se totiž většinou nejdříve řidiče zeptá, zda souhlasí s krevní zkouškou. Co se týká dechové zkoušky, policie je zde nesmlouvavější, ale opět i zde se nesetkáváme s donucováním řidiče policií k vykonání dechové zkoušky na alkohol. Pokud by k tomu přece jen došlo, policie řidiče upozorní na závažné následky, pokud by provedení dechové zkoušky odmítnul (viz výše).
Výše uvedené ale neodpovídá na otázku, zda může policie překonat odpor řidiče a donutit jej k provedení dechové zkoušky a zkoušky krve na alkohol. Z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva a z odborné literatury vyplývá, že lze překonat odpor obviněného / podezřelého k provedení vyšetřovacích úkonů které nejsou nutné, aby svojí aktivní činností provedl obviněný / podezřelý.
Podle okolností probíhající silniční kontroly po dechové zkoušce může policie dojít k závěru, že ve věci nemůže jít o přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 TZ, ale jde o přestupek. K tomuto závěru může policie například dospět, že z vytěžení věrohodných svědků na úřední záznam, je prokázáno, že kontrolovaný řidič v určitý konkrétní čas vypil pouze 1 pivo a tento závěr odpovídá i opakované dechové zkoušce přístrojem Dräger, když hodnota alkoholu v krvi řidiče zdaleka nedosahuje hodnoty 1 promile a je vyloučeno, že by hodnota alkoholu v krvi řidiče mohla ještě vystoupat.
Závěr
Trestné činy spojené s řízením motorových vozidel pod vlivem alkoholu jsou v České republice závažným problémem. Judikatura a legislativa se snaží postihovat tyto činy s cílem chránit životy a zdraví občanů. Je důležité si uvědomit, že řízení pod vlivem alkoholu může mít vážné právní a osobní důsledky.
tags: #obvinen #z #obecneho #ohrozeni #rizeni #motoroveho
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]