Škola v přírodě Valdice: Recenze a pohled do českých věznic

Věznice Světlá nad Sázavou se nachází v malebném kraji Českomoravské vysočiny v severozápadní části města sklářů Světlé nad Sázavou. Areál byl dokončen v roce 1987 a do roku 1999 sloužil jako škola v přírodě Školského úřadu Teplice.

Historie a současnost Věznice Světlá nad Sázavou

Z důvodu nedostatečné ubytovací kapacity ve věznicích byl počátkem roku 2000 celý komplex budov převeden do užívání Vězeňské službě ČR. Záměrem zde bylo vybudovat moderní vězeňské zařízení pro odsouzené ženy. Ještě v roce 2000 prošlo několik budov částečnou rekonstrukcí a 6. 11. 2000 zde byly ubytovány první ženy vykonávající trest v kategorii dozor. Postupně sem byly umísťovány i ženy z kategorie ostraha. Díky celkové renovaci budov a přistavění půdních nástaveb byla navýšena ubytovací kapacita na cca 760 míst.

Věznice navíc získala tolik potřebné prostory pro zaměstnávání, vzdělávání a výchovnou práci s odsouzenými a v letošním roce prostory pro bohoslužby.

Charakteristika a programy zacházení

Koncepce práce s odsouzenými prochází vývojem a zohledňuje specifické charakteristiky a odlišnosti odsouzených žen. Důležité místo v programu zacházení mají aktivity, kdy mohou odsouzené ženy uplatnit své přirozené schopnosti a dovednosti. Jde například o hudební kroužek a sportovní aktivity, dále o ruční práce či zahradnictví. Věznice také pořádá veřejná vystoupení včetně výjezdů mimo věznici.

Praktické uplatnění výrobků v podobě oblečků a hraček pro děti z dětských domovů dodávají těmto aktivitám na opravdovosti a odsouzeným poskytují cennou pozitivní zpětnou vazbu. Z dalších aktivit je to například keramický kroužek, výuka cizích jazyků a práce s počítačem.

Čtěte také: Školy v přírodě a aktivity

V rámci speciálně výchovných aktivit, kterým se věnují psychologové, speciální pedagogové, sociální pracovnice a vychovatel-terapeut, probíhá skupinová práce s osobami drogově závislými, s recidivistkami, odsouzenými majícími problémy s komunikací i s agresivními sklony.

Příprava odsouzených žen na výstup z VTOS je soustředěna do výstupních oddělení. Smyslem je příprava na občanský život, tedy osvojení si sebeobslužných činností, doplnění často nedostatečného vhledu do sociálně-právních skutečností a rozvoj širšího společenského rozhledu.

Vzdělávání odsouzených

Školské vzdělávací středisko (ŠVS) Věznice Světlá nad Sázavou bylo zřízeno ministerstvem spravedlnosti 1. 1. 2003. Svou činnost zahájilo však již ve školním roce 2001/2002. ŠVS nabízí odsouzeným ženám vzdělávání jak ve všeobecně vzdělávacích, tak praktických kurzech. Na této činnosti participují místní a blízké školy i odborníci z praxe.

Podle vybavenosti a možností věznice již zajišťuje ŠVS také profesní přípravu vybraných učebních oborů pro odsouzené, ukončenou závěrečnou zkouškou. Věznice zajišťuje ve spolupráci se Střední školou obchodu a služeb Jihlava výuku odsouzených v učebním oboru kuchař, číšník. Po tříletém denním studiu a po úspěšném složení závěrečné zkoušky obdrží odsouzené výuční list, na kterém nebude uvedeno, že byl získán ve vězení.

Zaměstnávání odsouzených

Věznice Světlá nad Sázavou zaměstnává odsouzené ve vnitřní režii na pracovištích kuchyň, úklid, údržba, intendantní sklad a také u dvou soukromých subjektů, které mají svá pracoviště vně věznice.

Čtěte také: Příroda Libá a ubytování

Pohled do Věznice Valdice

Jsme ve Valdicích nedaleko Jičína, nejstarší věznici v Česku, kde sedí jen muži odsouzení za nejtěžší zločiny - vraždy, znásilnění, loupeže. S doživotním trestem je jich tu sedmnáct z celkových čtyřiceti čtyř v republice. Také proto je tu nejpřísnější režim, odsouzení jsou v celách, a jen pokud se chovají podle pravidel, můžou jít na pár hodin denně na chodbu.

Ti, kdo mají doživotí, tedy „položenou osmičku“, jak říkají dozorci, jsou izolovaní od ostatních ve zvláštní budově na kraji areálu. Zesílená bezpečnostní opatření tam zahrnují třeba nábytek napevno zapuštěný do podlahy nebo infračervená čidla. Nejdál se dostanou maximálně na vycházku na přilehlý dvůr.

Ale i režim, který mají lidé odsouzení za „lehčí“ zločiny, má daleko do romantických představ, jak si je většina z nás utvořila podle knížky Tulák po hvězdách Jacka Londona. Ta má společné s realitou snad jen to, že i v ní odsouzený vrah touží po svobodě. Vězni dostávají jídlo 3× denně. Balík mohou dostat 2× ročně. Kromě zaměstnání se musí odsouzení věnovat i různým aktivitám pod vedením vychovatelů, jako jsou třeba rukodělné práce, nebo mohou studovat.

„Jsem tu už dvanáct let. A zbývají mi tři,“ řekne třicátník v šedém mundúru a zadívá se na vás. Dlouze. „Za loupežnou vraždu. Šli jsme krást kvůli drogám a byl tam někdo, kdo tam neměl co dělat. Zvrtlo se to,“ vysvětluje, když sedí za stolem v jedné z místností valdické věznice. Dveře musí zůstat otevřené na chodbu a za nimi stojí dozorce tak, aby mohl kdykoliv zasáhnout. Jsme sice v nejtěžším vězení v Česku, odkud se nikomu desítky let nepodařilo utéct, ale pořád se bavíte s někým, kdo už jednou zabil člověka.

Muž říká, že mu nejvíc chybí svoboda a rodina. „Nejhorší je tady vyjít s těmi, kterým je všechno jedno,“ popisuje.

Čtěte také: Školy v přírodě a očkování dětí

„Tady jsou soustřeďovaní problémoví vězni. Nemůžeme se bavit o jejich resocializaci, ale spíš o ochraně společnosti. V tomhle vězení je spousta zla a lumpáren, ale společnost ho vytvořila a já musím zajistit důstojné podmínky výkonu trestu, což je někdy složité,“ vypráví ředitel věznice Mach ve své kanceláři.

Průměrný trest těch, kdo sedí ve Valdicích, je patnáct let. Na stěně třeba visí dva velké realistické obrazy věznic Mírov a Valdice, které pro Macha namaloval jeden z vězňů.

„Musím se oprostit od toho, za co ti lidé sedí, a vidět je jako osobnosti. Ale pořád být obezřetný,“ popisuje, když ukazuje knihy o historii věznice. Z celkem zhruba tisícovky odsouzených je tu jen sto prvotrestaných, zbytek jsou recidivisté.

Klášter založil legendární vojevůdce Albrecht z Valdštejna, jenž se po jeho nádvoří kdysi také procházel a byl pochovaný ve zdejším barokním kostele. Ten je už dlouho odsvěcený, v chrámové lodi rozdělené na tři podlaží bylo čtyřicet let pracoviště, kde trestanci navlékali korálky. Dnes se tu občas pořádají koncerty, místní vzpomínají třeba na Tomáše Kluse. V kaplích je výstava o historii věznice a na kúru místo varhan vitríny s výrobky vězňů. Také na chodbách ubytoven, jak se říká barákům s celami, je plno obrazů, které namalovali vězni. Na jednom z „lehčích“ oddělení najdete třeba i akvárium.

Systém motivací za dobré chování směřuje hlavně k tomu, aby nevyvolávali konflikty s ostatními a spolupracovali s vychovateli. Zaměstnanost je tu kolem čtyřiceti procent, zbytek lidí má různá omezení, která jim pracovat brání, protože prakticky každý, kdo pracovat chce, má dříve nebo později zaměstnání. Za dobré chování mohou být mimo celu až několik hodin denně.

Někteří z dozorců mají tak černý humor, že říkají, že jsou ve vězení déle než většina odsouzených, které hlídají. Dozorci mají totiž skoro stejné podmínky jako vězni. Jen s tím rozdílem, že po šichtě mohou odejít domů. Ale dovnitř a ven musí projít kontrolou přes bezpečnostní rám, nesmí používat svoje mobilní telefony, celý den je sledují kamery. Za dvanáctihodinovou směnu nachodí průměrně dvanáct až patnáct kilometrů. Mnoho jich pracuje u vězeňské služby deset patnáct let, průměrný plat mají kolem 27 tisíc korun.

Pohled speciálního pedagoga

Šedovlasý muž pracuje jako speciální pedagog ve Valdicích třicet let. „Zločiny páchají stejné typy lidí. Ze tří čtvrtin jsou to psychopati, ti tu budou vždycky a budou recidivovat, ať děláme co děláme. Každý je jiný. Záleží na tom, jak chce se svým životem naložit. Měli jsme jich tu mnoho, kteří si řekli, že už nemají kam spadnout, a dělali problémy. Pak jsou tu ti, kdo trest přijmou jako realitu a chodí do práce, komunikují s personálem, snaží se na sobě pracovat.

Ubytování odsouzených je komplikované. Nesmí se k sobě dostat kuřáci a nekuřáci, prvotrestaní a recidivisté. A také možní pachatelé násilí a jejich možné oběti, ty tipujeme už na začátku. Pokud je třeba pachatel trestného činu na dětech submisivní, je velký předpoklad, že bude mít problém s ostatními, kteří nemají tyto odsouzené rádi.

Eskortní skupina

„Nejtěžší na naší práci je, že o tom člověku, kterého vedete k soudu, víte dopodrobna, co udělal, a musíte být připravený na všechno. Nejdůležitější je pro nás při eskortě bezpečnost naše, civilistů i odsouzených. Ale vyjdete ven a spousta lidí neví, co jsou ti lidé v poutech zač, takže se setkáváme se zbytečnými konflikty. Většinou to přijde, když to nejmíň čekáte, třeba když je uvolněná atmosféra,“ vypráví muž, který slouží u Vězeňské služby přes dvacet let.

Život matek s dětmi ve věznici

V největší ženské věznici u nás, kde je momentálně přes osm set odsouzených, si trest odpykávají ženy od nejmírnější ostrahy až po ty nejtěžší zločiny. Jsou v budově oddělené od ostatních a mají také volnější režim.

„Nejtěžší je odloučení od rodiny. I když vím, že si za to můžu sama. Kdybych neporušila podmínku a šla na alternativní trest, nemusela jsem tu být,“ vypráví Šárka, která je tu od loňského května. Ve vězení je poprvé a brzo si bude podávat žádost o podmínečné propuštění. Neplatila totiž alimenty na svoje dvě starší dcery a k tomu se ještě přidalo, že policii nenahlásila uprchlého vězně, o kterém věděla.

Maximální kapacita oddílu je patnáct matek a dvacet dětí a nikdy nebyla naplněná. „Podmínky jsou přísné. Přijetí matky s dítětem musí potvrdit sociální pracovník, psycholog i lékař. Někdy si ženy nedokážou představit, že by celý den byly jen s dětmi a pečovaly o ně, takže ani nepodají žádost,“ vysvětluje mluvčí věznice Jana Rajdlová.

tags: #škola #v #přírodě #valdice #recenze

Oblíbené příspěvky:

• Kreativní hraní s kinetickým pískem
• Citace a novelizace zákona
• Bezpečnostní aspekty manipulace s kyselinou sírovou
• Zubr evropský v české krajině
• Ekologické zemědělství v ČR