Ochrana člověka při ohrožení života a zdraví: Prezentace a kritická analýza

V první pomoci, a zejména pak ve výuce první pomoci, na slovíčkách záleží.

Kritika výukových materiálů a testových otázek

Neberte prosím tento příspěvek jako útočný, uvědomuji si víc než dobře úsilí, které stojí sestavení takového materiálu a jeho zevrubná kontrola.

Mnoho otázek nevyžaduje znalost problematiky, stačí odhadnout tu "nejnudnější" možnost.

Mnoho otázek se zaobírá termíny a fakty, které ale nakonec pro záchranu života nejsou rozhodující - otázky tím tak trochu míjí skutečné cíle výuky.

Specifické problémy v testových otázkách

4. třída / otázka 22: Pro pojem tepenné krvácení není v laické první pomoci dobrý důvod. Jádro otázky (krvácení hrozí vykrvácením) se jeví v pořádku. Jen si říkám, jestli jdeme po tom opravdu podstatném: spíš než zkoušet, zda lze krvácením vykrvácet (to se dá i celkem dobře uhodnout), mi připadá podstatnější, že lze také umřít.

Čtěte také: Právní rámec ochrany

5/19: Izolovaně vzato není problém, ale je třeba si říct, co v žákovi zanechá závěr "bezvědomému je třeba zajistit průchodnost dýchacích cest". Samo o sobě v pořádku, jen pozor, ať to nevyzní tak, že průchodnost už stačí. Tyto zkratky jsou velmi zhoubné, jak by se snadno ukázalo v praxi.

5/20: Znalost pojmu tlakového bodu by bylo rozumné nahradit něčím, co bude moci páťák opravdu použít. Tlakový bod, obávám se, prakticky neuplatní.

5/28: Masírovat uprostřed hrudníku, viz zdroj výše. Dolní konec kosti by šel vykládat všelijak a nemuselo by to dopadnout dobře. Držme se osvědčeného. A uvědomme si, že nestačí mít správnou odpověď jenom nejlepší z nabízených. Co když si žák zapamatuje nějakou poučku jako na potvoru zrovna z testu?

6/27: Problém nastane, pokud učitel a zbytek třídy nepočkali na žáka :-)

6/31: Lesnímu požáru uniknou ptáci :-)

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

6/33, 34, 35: Tady se propadáme o mnoho let do historie. Opět vidíme tepenné krvácení. Nadto ale ještě zástavu dechu a tepu. Ani jedno nemá ve výuce první pomoci dobrý smysl, právě naopak. Jeden z nejzdůrazňovanějších aspektů kolem dýchání je rozlišování nikoliv dýchá-nedýchá, ale dýchá normálně nebo nedýchá normálně. Je to zásadně důležité, rozhodujeme zde o tom, zda resuscitovat. Naopak o tep a jeho zástavu se v zásadě nestaráme vůbec, ptát se na jeho zjišťování v testu je kontraproduktivní. Ideální stav je ten, kdy na to ve výuce ani nepřijde řeč, takže není třeba bořit mýty. Bez (normálního) dechu není oběhu a naopak, a to nám k rozhodnutí o dalším postupu stačí.

6/36: Jenom pro příklad - toto je právě taková otázka, která sama o sobě nic neřeší. Je samozřejmě dobré vědět, že poloze říkáme zotavovací. Důležitější je vědět (a v praxi poznat), kdy přesně ji (ne)použít, a pak ji (ne)použít. Z tohoto pohledu je ale otázka až škodlivě zjednodušující, opět si uvědomme, co si žák odnáší: Dýchající bezvědomý ⇒ zotavovací poloha. To je ale poněkud nevhodná zkratka.

7/20: Hodně bych váhal s první částí odpovědi. Sedmáků schopných vytáhnout tonoucího z vody moc není. Jako u jiných případů, ani zde není nad osobní zkušenost, v podmínkách výuky pak nácvik. Bez toho nemají slova "nepřeceňuj síly" valného významu (přestože jsou věcně správně).

7/21: Skoro správně, ale v opačném pořadí. Nejdřív volám pomoc, a až potom zahájím resuscitaci. Leda bych ji chtěl volat, až s resuscitací skončím. Právě těchto zavádějících drobností je třeba se ve výuce vystříhat!

8/4: Nejsem si jist, nakolik relevantní je pro cca 90% našich žáků prostředí metra ;-)

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

9/8, 12: Problematika zemětřesení je znesnadněna tím, že doporučení zpravidla předpokládá nějakou konstrukci budovy. Zvyklosti se ale po světě liší, stejně tak účinnost doporučení pro zemětřesení. A u nás není mnoho zkušeností, na kterých by šlo stavět. Což mne vede k závěru, že místo zemětřesení by mohlo být užitečnější věnovat se autonehodě.

9/13: Plavání v lavině je skvělý trik, ale těžko se trénuje a aplikuje. Podstatnější je vzduchová kapsa v okamžiku, kdy se lavina zastaví. S roztaženýma nohama a rukama jsme namydlení (rozuměj mrtví, do nějakých pěti minut). Ještě podstatnější je vědět, jak se lavině vyhnout, a případně co dělat, když se do té laviny dostane kamarád. Pokud už totiž v lavině jsem, mnoho nezmůžu - narozdíl od kamaráda venku.

9/22: Tady je vidět absence odborníka na PP a její výuku v plné nahotě. Jednotlivé "skoro" správné body v podivném pořadí ukazují, že pisatel otázky patrně nemá do problematiky příliš hluboký vhled.

Reakce na argumenty obhájců materiálů

DL (1): 4. třída / otázka 22: Pro pojem tepenné krvácení není v laické první pomoci dobrý důvod?

DL: Souhlasím s tím, že tepenné krvácení je nebezpečné. Tvrdím, že není podstatný ten pojem. Zjednodušeně, umřít se dá i na žilní, záleží prostě, jak rychle zraněný krvácí. Reakce zachránce na obojí se shoduje. Když už jsme u toho rozpoznání, tady je jeden z „dluhů“ výuky první pomoci. Neslyšel jsem dosud spolehlivě použitelné rozlišení životohrožujícího krvácení. Necháváme to na vlastním odhadu, a v praxi se pak člověk spíš rozhodne stavět i slabší krvácení. Standardy PP uvádí na straně 21 (v PDF) dole, že „rozlišení tepenného a žilního krvácení není podstatné“.

DL (1):5/19: (...) "bezvědomému je třeba zajistit průchodnost dýchacích cest".

DL: Tomuto dost dobře nerozumím. Není postup ABC v tomto kontextu překonaný? Od umělého dýchání se přece všeobecně upouští. Zkratka ABC může mít smysl, ale ne ten původní, význam je třeba posunout, třeba: A = zajištění průchodnosti, B = kontrola dechu, C = pokud dech není normální, zajišťujeme cirkulaci, obecně vzato masáží a bez dýchání.

DL (1):5/20: Znalost pojmu tlakového bodu by bylo rozumné nahradit něčím, co bude moci páťák opravdu použít. Tlakový bod, obávám se, prakticky neuplatní.

DL: Zastavovat krvácení ano, rozlišovat tepenné není důvod, tlakový bod je zbytečná složitost. Navíc pro páťáky fyzicky velmi obtížná.

DL (1):6/33, 34, 35: ...o kontrole dechu, tzn.

DL: Slovu „normálně“ zde rozumím jako „srovnatelně se mnou“. Jestli si dobře pamatuju, jde především o to, že lapavé dechy se nepočítají jako dechy.

Třídění START v šestém ročníku je utopie. Nemyslím, že by to bylo nemožné. Nevidím to ale jako realistické vzhledem k času, který je problematice věnován.

DL: Ano, pokud je probírána. Nejspíš není, a s ohledem na celkovou situaci je to vlastně dobře (žáci mají dost práce s ošetřováním „po jednom“). Těším se, že se to někdy změní.

DL: Ježkovy zraky, rozdělení učiva jsem si nepřečetl, a velmi váhám, jestli se do toho mám pouštět. Jak žák šesté třídy porozumí protišokové poloze, a jak a kdy ji uplatní? Podotýkám, že vnitřní krvácení je podle předloženého plánu látkou sedmé třídy. Tohle přece nedává smysl. Dále, jak šesťák při všech čertech zrealizuje transport raněného? Proč by to dělal?

DL (1):7/21:(...)Nejdřív volám pomoc, a až potom zahájím resuscitaci.

DL: Když na to učitel jistě upozorní, tak to jistě i vyzkouší. Proč mu tedy nabízíme takovouto otázku? Celkově souhlasím, jen si myslím, že nemůžeme tolik spoléhat na učitele. Chápu, že jsou případy, kdy lze dané pořadí (resp. souběžnost) použít. Opačné pořadí ale lze použít vždy. Proto by mi přišlo příhodnější. Uvědomme si, jaký podíl informací si žáci ze školy odnáší, o co si pamatují po letech.

DL (1):9/13: Plavání v lavině(...)Podstatnější je vzduchová kapsa v okamžiku, kdy se lavina zastaví.

DL: Já nerozporuji, že je to doporučené chování, přestože je to zoufalost. Jen poukazuji na to, že MŠMT marní příležitost. Kolik učitelů rozumí problematice lavin? Kolik z nich chápe, co z daných postupů je opravdu důležité a funkční, chápe, jaké jsou priority? Myslím si, že jich je velmi málo. Zveřejněný materiál mohl právě volbou testových otázek naznačit, na čem záleží. Považuji za absurdní sestavit otázku, která se zeptá na A, ale nechá na učiteli, aby dodal B. Původně jsem ani nezmínil další chybu v konstrukci otázky. Možnost D ("klubíčko") je sice jako celek špatně (nejde o ochranu končetin), ale v konečném důsledku je správnější, než autory uváděná správná odpověď. V poloze klubíčko mám mnohem větší šanci zabezpečit jakés takés dýchání, když se lavina zastaví.

DL: Komentář se vázal k otázce 9/22, tedy „správnou“ první pomoc při bezvědomí: „Otočím postiženého na záda, zajistím průchodnost dýchacích cest, zkontroluji dech a činnost krevního oběhu a v případě, že postižený dýchá, uložím ho do zotavovací polohy a přivolám lékaře. V případě, že postižený nedýchá, zahájím resuscitaci. V případě silného krvácení zastavím krvácení. Je to zmatek nad zmatek. Krvácení stavím jako první, rozhodně před zahájením resuscitace. Paušální otočení na záda je zbytečné, kdybych chtěl být přísný, řeknu, že je to chyba. Stejně tak kontrola činnosti krevního oběhu. Pokud nepotřebují odejít apod., není důvodu pro zotavovací polohu. Vzhledem k tomu, že nevíme, kdo jsou ti odborníci, se kterými byl materiál konzultován, musíme usuzovat čistě z výsledného materiálu. To ovšem vzbuzuje otázku, na co jsou to vlastně odborníci.

DL: Promiňte, ale opravdu chcete říct, že když je něco nepovinné, tak to může být špatně? Podotýkám, že materiál vyšel jménem MŠMT. Kde vezme učitel sebemenší důvod nad materiálem pochybovat? Proč vůbec MŠMT věnuje prostředky na vývoj materiálů nekvalitních a nepovinných materiálů?

DL: Tomu rozumím, není to přece ale důvod k tomu, aby byly otázky odborně či didakticky nevyhovující. Kolik učitelů dovede otázky vhodně upravit? Kolik z těch kteří ano, tento materiál vůbec potřebuje? Nepotřebují ho spíš ti ostatní?

Projekty na školách

Projekt uskutečňujeme pro žáky 1. stupně (1. - 5. roč.) 2x ročně (na podzim a na jaře) v celkovém rozsahu 8 vyučovacích hodin (4 + 4 hodiny). Projekt je zaměřen na události, které ohrožují zdraví, majetek a životní prostředí většího počtu osob, tedy mimořádné události.

Projekt probíhá na stanovištích ve dvou variantách. Na podzim procházejí stanoviště jednotlivé třídy a na základě praktických ukázek a diskuse získávají informace o různých druzích mimořádných událostí. Na jaře vybíhají jednotlivé skupiny v určitých časových intervalech. Během čtyř vyučovacích hodin musí absolvovat všechna stanoviště.

Personálně je projekt zajištěn vyučujícími prvního stupně a vychovatelkami. Žáci získají informace a praktické dovednosti o tom, jak se chovat v situacích, které ohrožují život a zdraví člověka, znalosti důležitých telefonních čísel, praktické dovednosti při různých poraněních.

Projekt je určen žákům 6. - 9. ročníku. Projekt uskutečňujeme pro žáky 2. stupně (6. - 9. roč.) 2x ročně (na podzim a na jaře) v celkovém rozsahu 12 vyučovacích hodin (6+6 hodin).

Vždy je rozdělen do dvou částí - teoretické a praktické. V obou částech mají žáci možnost se seznámit se čtyřmi tématy: zdravověda, evakuace, živelné pohromy a terorismus, protichemická ochrana.

První část projektu probíhá v budově školy, jednotlivá stanoviště jsou ve vybraných učebnách. Druhá část je nejprve zahájena v budově školy a poté se žáci přesunou do jejího okolí. I v této části žáci plní úkoly na jednotlivých stanovištích.

Projekt učí žáky propojovat, aplikovat a užívat znalosti a dovednosti získané z různých zdrojů a v různých výukových předmětech v konkrétní situaci ohrožení života.

Každé téma v teoretické části je zakončeno testem nebo praktickým vyzkoušením, které ověří znalosti a dovednosti žáků.

Praktická část ověřuje schopnosti žáků aplikovat poznatky a dovednosti získané v teoretické části v konkrétních situacích (např.

Na závěr projektu žáci zhodnotí svoji práci a vyučující provedou zhodnocení práce jednotlivých družstev žáků. Celkové výsledky soutěže jsou vyhlášeny následující den ve školním rozhlase. O průběhu projektu se může veřejnost dozvědět z článku v Našich novinách a z webových stránek školy, popř.

tags: #ochrana #cloveka #pri #ohrozeni #zivota #a

Oblíbené příspěvky:

• Příroda v zimě a v létě
• Okolí Svitav: příroda
• Výzvy sociální práce v Česku (Matoušek)
• Komunální odpad v Novém Bydžově
• Úvod do krajinné ekologie