Cílem krajinné ekologie je odkrývat a interpretovat možnosti, které příroda nabízí, a limity, kterými je toto využívání omezeno (jedním z limitů je např. ekologická stabilita krajiny). Zároveň studentům umožní prakticky si vyzkoušet aplikaci základních metodických postupů používaných v krajinné ekologii. Cílem předmětu je poskytnout studentům základní teoretické informace v oboru krajinná ekologie, tj. o struktuře krajiny, vztazích jejích jednotlivých složek a o fungování a změnách krajiny v čase.
Studenti mají základní povědomí o struktuře a obsahu vědního oboru krajinná ekologie, zejména dokáží identifikovat hlavní odlišnosti mezi krajinnou a obecnou ekologií. Mají informace o hlavních aspektech struktury krajiny, procesech fungování krajiny a krajinných změn, dynamice krajiny. Studenti mají povědomí o základních pilířích oboru krajinná ekologie a jsou si vědomi, že vědní obor krajinné ekologie se rozvíjí a pojetí určitých oblastí se pod vlivem inovací a vývoji moderních metod mění.
Studenti mají po absolvování terénních cvičení široké povědomí o základních oblastech krajinné ekologie, tj. mají přehled o základních metodách používaných v krajinné ekologii, jsou seznámeni s podklady používanými při studiu krajiny a orientují se v problematice ekologické stability krajiny a ekologických sítí (ÚSES). Znalosti jsou upevněny díky výuce uvedených oblastí krajinné ekologie přímo v terénu a prostřednictvím následného ověření znalostí samostatnou prací v terénu.
Studenti se dokáží orientovat v základní problematice ekologie krajiny a dokáží řešit zejména teoretické problémy jednotlivých oblastí krajinné ekologie. Mají představu o základních metodických postupech používaných v krajinné ekologii.
Studenti se dokáží podrobně orientovat ve vybraných stěžejních oblastech oboru krajinná ekologie a dokáží řešit teoretické, ale hlavně navazující praktické problémy jednotlivých oblastí krajinné ekologie.
Čtěte také: Úvod do ekologie - recenze
Studenti jsou schopni samostatné práce, pod vedením, ale osvojili si i principy týmové spolupráce. Jsou vybaveni schopnostmi formulovat a prezentovat vlastní názory, dokáží sdělovat informace, myšlenky, identifikovat problémy a navrhovat možná řešení.
Studenti dokáží aplikovat aktivní pracovní přístup. Student dokáže aplikovat aktivní pracovní přístup. Dokáže využívat větší množství relevantních údajů zejména získaných výukou v terénu, dále studiem odborné literatury, vlastní zkušenosti.
Existuje mnoho desítek definic krajiny.
Krajinnou složku (angl. landscape element) považují za základní, relativně homogenní ekologické prvky či jednotky na zemi, nezávisle na tom, jsou-li původu přírodního či lidského. Obvykle je možné je rozeznat na leteckých fotografiích. Rozměr krajinných složek je řádově od 10tek metrů až po kilometry. Typy složek mohou být např. les, pole, statek.
Jednotlivé krajinné (ekologické) faktory vyvolávají krajinotvorné procesy. Působí-li tento faktor v krajině, stává se spouští pro tyto krajinotvorné procesy. jako přírodní zákonitosti řízené planetárními a meziplanetárními jevy. V kultivované krajině k nim přistupují i faktory, které mají sociální, ekonomický a technický charakter. Ovlivňují základní uspořádání prvotní struktury krajinné sféry a podmiňují její druhotnou strukturu. a je ovlivněno spolupůsobením několika faktorů.
Čtěte také: Ekologie pro chemiky
(HRADECKÝ, BUZEK, 2001) zahrnují především zemětřesení a vulkanismus. Vliv těchto pochodů se zpravidla následně odrazí ve změnách georeliéfu a bioty, a také ve změnách klimatických a hydrologických. jako krajinotvorný činitel má zpravidla rychlý průběh a ve svých důsledcích může také negativně působit na socioekonomické složky krajiny.
(HRADECKÝ, BUZEK, 2001) počítáme pochody klimatické, geomorfologické, půdní a biotické. na styku georeliéfu s atmosférou, hydrosférou, kryosférou a biosférou.
Čtěte také: Ekologie: Pracovní list
tags: #úvod #do #krajinné #ekologie #co #to