Úvod do krajinné ekologie: Co to je?

Cílem krajinné ekologie je odkrývat a interpretovat možnosti, které příroda nabízí, a limity, kterými je toto využívání omezeno (jedním z limitů je např. ekologická stabilita krajiny). Zároveň studentům umožní prakticky si vyzkoušet aplikaci základních metodických postupů používaných v krajinné ekologii. Cílem předmětu je poskytnout studentům základní teoretické informace v oboru krajinná ekologie, tj. o struktuře krajiny, vztazích jejích jednotlivých složek a o fungování a změnách krajiny v čase.

Znalosti v krajinné ekologii

Studenti mají základní povědomí o struktuře a obsahu vědního oboru krajinná ekologie, zejména dokáží identifikovat hlavní odlišnosti mezi krajinnou a obecnou ekologií. Mají informace o hlavních aspektech struktury krajiny, procesech fungování krajiny a krajinných změn, dynamice krajiny. Studenti mají povědomí o základních pilířích oboru krajinná ekologie a jsou si vědomi, že vědní obor krajinné ekologie se rozvíjí a pojetí určitých oblastí se pod vlivem inovací a vývoji moderních metod mění.

Studenti mají po absolvování terénních cvičení široké povědomí o základních oblastech krajinné ekologie, tj. mají přehled o základních metodách používaných v krajinné ekologii, jsou seznámeni s podklady používanými při studiu krajiny a orientují se v problematice ekologické stability krajiny a ekologických sítí (ÚSES). Znalosti jsou upevněny díky výuce uvedených oblastí krajinné ekologie přímo v terénu a prostřednictvím následného ověření znalostí samostatnou prací v terénu.

Dovednosti v oboru krajinné ekologie

Studenti se dokáží orientovat v základní problematice ekologie krajiny a dokáží řešit zejména teoretické problémy jednotlivých oblastí krajinné ekologie. Mají představu o základních metodických postupech používaných v krajinné ekologii.

Studenti se dokáží podrobně orientovat ve vybraných stěžejních oblastech oboru krajinná ekologie a dokáží řešit teoretické, ale hlavně navazující praktické problémy jednotlivých oblastí krajinné ekologie.

Čtěte také: Úvod do ekologie - recenze

Kompetence v krajinné ekologii

Studenti jsou schopni samostatné práce, pod vedením, ale osvojili si i principy týmové spolupráce. Jsou vybaveni schopnostmi formulovat a prezentovat vlastní názory, dokáží sdělovat informace, myšlenky, identifikovat problémy a navrhovat možná řešení.

Studenti dokáží aplikovat aktivní pracovní přístup. Student dokáže aplikovat aktivní pracovní přístup. Dokáže využívat větší množství relevantních údajů zejména získaných výukou v terénu, dále studiem odborné literatury, vlastní zkušenosti.

Definice krajiny

Existuje mnoho desítek definic krajiny.

• Krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky (zákon č.
• Krajina je konkrétní část zemského povrchu, jejíž vzhled a charakter je podmíněn jednotnou strukturou a shodnou dynamikou (HAVRLANT, BUZEK, 1985, s. 9). (Struktura = stavba, vnitřní uspořádání složitého celku.
• Krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky (zákon č.
• Krajina značí část území vnímanou obyvateli, jejíž charakter je výsledkem působení přírodních a nebo lidských činitelů a jejich vzájemných vztahů (NOVOTNÁ, 2001, s.
• Krajina se odlišující od ostatních částí krajinné sféry.
• Některými kulturami je krajina chápána jako posvátný prostor.

Přístupy v krajinné ekologii

• Biocentrický (centrální postavení biosféry): jako interakci jednotlivých ekosystémů v prostoru (NOVOTNÁ, 2001, s. 153). Ekosystémový přístup spočívá v tom, že se na studovaný komplex díváme jako na ekosystém, tj. studujeme jej biocentricky. Pozornost se soustřeďuje na ekologické vztahy, tj. na vztahy mezi fytocenózou a zoocenózou a vztahy mezi nimi a abiotickými komponenty.
• Polycentrický: interakce jednotlivých geosfér tj. s. 153). Geosystémový přístup spočívá v tom, že se na studovaný komplex díváme jako na geosystém, tj. soustřeďujeme pozornost přibližně stejně na všechny složky a vztahy v geosystému. Komplex studujeme nebiocentricky (polycentricky).

Krajinné složky

Krajinnou složku (angl. landscape element) považují za základní, relativně homogenní ekologické prvky či jednotky na zemi, nezávisle na tom, jsou-li původu přírodního či lidského. Obvykle je možné je rozeznat na leteckých fotografiích. Rozměr krajinných složek je řádově od 10tek metrů až po kilometry. Typy složek mohou být např. les, pole, statek.

Krajinotvorné procesy

Jednotlivé krajinné (ekologické) faktory vyvolávají krajinotvorné procesy. Působí-li tento faktor v krajině, stává se spouští pro tyto krajinotvorné procesy. jako přírodní zákonitosti řízené planetárními a meziplanetárními jevy. V kultivované krajině k nim přistupují i faktory, které mají sociální, ekonomický a technický charakter. Ovlivňují základní uspořádání prvotní struktury krajinné sféry a podmiňují její druhotnou strukturu. a je ovlivněno spolupůsobením několika faktorů.

Čtěte také: Ekologie pro chemiky

Exogenní a endogenní síly

• Vnějších (exogenních) sil.
• Vnitřních (endogenních) sil.

Endogenní procesy

(HRADECKÝ, BUZEK, 2001) zahrnují především zemětřesení a vulkanismus. Vliv těchto pochodů se zpravidla následně odrazí ve změnách georeliéfu a bioty, a také ve změnách klimatických a hydrologických. jako krajinotvorný činitel má zpravidla rychlý průběh a ve svých důsledcích může také negativně působit na socioekonomické složky krajiny.

Exogenní procesy

(HRADECKÝ, BUZEK, 2001) počítáme pochody klimatické, geomorfologické, půdní a biotické. na styku georeliéfu s atmosférou, hydrosférou, kryosférou a biosférou.

Doporučená literatura

• FORMAN, R., GORDON, M., 1993 Krajinná ekologie. 1.vyd. Praha Academia Ministerstvo životního prostředí České republiky, 1993. p. 583. ISBN 80.200.0464.5
• KOVÁŘ, P., 2012 Ekosystémová a krajinná ekologie. Karolinum, Praha, p. 89
• LIPSKÝ, Z., 1998 Krajinná ekologie pro studenty geografických oborů. Praha Karolinum, 1998. p. 129 ISBN 80-7184-545-0
• MÍCHAL, I., 1994 Ekologická stabilita. 2. rozš. vyd. Praha Ministerstvo životního prostředí České republiky Brno Veronica, 1994. p. 275 ISBN 80-7212-303-3
• SKLENIČKA, P., 2003 Základy krajinného plánování. Naděžda Skleničková, Praha.
• FORMAN, R.T.T., 1995 Land Mosaics - the ecology od landscapes and regions. Cambridge University Press.
• FORMAN, R.T.T., WILSON, E.O., 1995 The ecology of Landscapes and Regions.Cambrige University Press,. ISBN 0521479800.
• LIPSKÝ, Z., 2000 Sledování změn v krajině. Kostelec nad Černými lesy Česká zemědělská univerzita v Praze ISBN 80-213-0643-2
• LÖW J., MÍCHAL I., 2003 Krajinný ráz, Lesnická práce, p. 552.
• PRIMACK R.B., KINDLMANN P., JERSÁKOVÁ J. 2011 Úvod do biologie ochrany přírody. Portál.
• MĚKOTOVÁ, J., 2007 Principy v obecné a aplikované krajinné ekologii. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc, p.190
• NAVEH, Z., LIEBRMANN, A.S., 1990 Landscape Ecology Theory and Aplication. New York, 1990. ISBN 0-387-97169-6
• PEDROLI B., A. VAN DOORN, G. DE BLUST, PARACCHINI M.L., WASCHER D., BUNCE F.,2007 Europe´s living landscapes. 2.

Čtěte také: Ekologie: Pracovní list

tags: #úvod #do #krajinné #ekologie #co #to

Oblíbené příspěvky:

• Inspirace pro budoucí podnikatelky
• Recenze: Ekologické holicí strojky pro dámy
• Jak správně recyklovat sklo?
• Environmentální studia FSS MU Brno
• České normy pro nakládání s odpady