Ochrana ekologicky významných prvků v České republice

Krajina v Česku byla lidskou činností v průběhu staletí výrazně změněna, na mnoha místech i značně poškozena (např. těžbou surovin, průmyslovou a zemědělskou činností atd.). V současnosti existují zákony na ochranu životního prostředí, které platí všeobecně. Na území Česka se nacházejí zvláště chráněná území o celkové rozloze 13 393 km² (2025), což představuje 17 % území.

Kategorie územní ochrany

Všechna území musí mít schválený plán péče. Ten se schvaluje na deset let, popř.

• velkoplošná - národní parky (4, celková rozloha 1190 km²) a chráněné krajinné oblasti (27, celková rozloha 11 507 km²)
• maloplošná - 2 683 území o celkové rozloze 1219 km² ve 4 kategoriích: národní přírodní rezervace, národní přírodní památka, přírodní rezervace a přírodní památka.
• Památný strom - ochrana jednoho stromu, aleje, stromořadí. V Česku je jich vyhlášeno 5500 ks (stav k 27.

Kromě zvláště chráněných území se vyhlašují také přírodní parky a památné stromy, které vytvářejí významné krajinné prvky. Největší národní park v Česku je Národní park Šumava (684,6 km²). Největší chráněná krajinná oblast v Česku je Beskydy (1205,1 km²). Nejstarší chráněné území v Česku je od roku 1838 Žofínský prales a zároveň to je nejstarší přírodní rezervace v Evropě. Nejstarší chráněná krajinná oblast v Česku je od roku 1955 Český ráj. Nejstarší národní park v Česku je od roku 1963 Krkonošský národní park.

Významný krajinný prvek (VKP)

Významný krajinný prvek (VKP) je definován v § 3, odst. 1, písm. b) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (zákon o ochraně přírody a krajiny) "jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny, utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability.

Významnými krajinnými prvky jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Dále jsou jimi jiné části krajiny, které zaregistruje podle § 6 orgán ochrany přírody jako významný krajinný prvek, zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy a území, na nichž probíhá přírodě blízká obnova těžbou narušeného území podle plánu nebo dokumentace uvedených v § 4 odst. 6. Mohou jimi být i cenné plochy porostů sídelních útvarů včetně historických zahrad a parků.“

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Významné krajinné prvky jsou podle § 4 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohly vést k jejich poškození nebo zničení nebo k ohrožení či oslabení jejich ekologicko-stabilizační funkce, je třeba závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Mezi takové zásahy patří zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny kultur pozemků, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů.

Významné krajinné prvky „ze zákona“

• Les
• Rašeliniště
• Vodní tok
• Rybník
• Jezero
• Údolní niva

Pro účely aplikace zákona o ochraně přírody a krajiny lze k určení/vymezení jednotlivých významných krajinných prvků „ze zákona“ použít definice vyplývající z jiných právních předpisů pouze pokud nejsou v rozporu s účelem definice významného krajinného prvku podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Jinak se doporučuje vycházet z výkladů Ministerstva životního prostředí, případně konkrétní případ posoudit v kontextu výše uvedené definice významného krajinného prvku.

Registrované významné krajinné prvky

Registrovaná VKP - registrace VKP je určena k ochraně prvků krajiny, které jsou ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotné a utváří typický vzhled krajiny nebo přispívají k udržení její stability, ale které obvykle nespadají do kategorie VKP ze zákona. Registrovanými VKP se tedy mohou stát jiné části krajiny, zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy či odkryvy území, na nichž probíhá přírodě blízká obnova těžbou narušeného území, nebo i cenné plochy porostů v sídelním útvaru, např. historické zahrady nebo parky.

Jestliže se v ploše VKP ze zákona nebo na jeho hranici vyskytuje část krajiny, která plní odlišné ekologicko-stabilizační funkce a je ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná odlišně či výrazněji než její okolí, a orgán ochrany přírody vyhodnotí, že tyto funkce a hodnoty nejsou chráněny v rámci VKP ze zákona, může předmětnou část krajiny registrovat podle § 6 zákona o ochraně přírody a krajiny. Tato možnost se týká zejména významných částí krajiny v ploše lesa nebo údolní nivy, kde lze za splnění uvedených předpokladů registrovat např.

Podnět k registraci VKP může dát příslušnému úřadu kdokoliv. Registraci VKP provádějí příslušné orgány ochrany přírody (tj. obecní úřady obcí s rozšířenou působností, na zvláště chráněných územích pak Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, popř.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

Rozhodnutí o registraci probíhá ve správním řízení, jehož účastníky jsou vlastníci dotčených pozemků. Rozhodnutí se oznamuje též nájemcům dotčených pozemků, územně příslušnému stavebnímu úřadu a obci. Kromě obecných náležitostí musí být v rozhodnutí obsaženo i vymezení VKP a poučení o právních následcích registrace. Rozhodnutí o registraci může orgán, který jej vydal, zrušit pouze v případě veřejného zájmu.

Zákon o ochraně přírody a krajiny v § 4, odst. 2 uvádí, že VKP „jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení VKP nebo ohrožení či oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit souhlas orgánu ochrany přírody.

Mezi takové zásahy patří zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny druhu nebo způsobu využití pozemků, výstavba lesních cest, budování lesních melioračních systémů, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů. V praxi se může jednat i o méně závažné zásahy a ten, kdo zásah zamýšlí, je povinen požádat o souhlas vždy, když je zde pouhá možnost takového ovlivnění. Souhlas je možno vázat na splnění podmínek týkajících se způsobu realizace tohoto zásahu. Smyslem podmínek je minimalizovat možné negativní dopady na významný krajinný prvek.

Ekologicky významné prvky (EVP)

Část krajinných prvků v zemědělské krajině, tedy nelesní zeleň, skalní výchozy či mokřady v krajině, zákon o zemědělství č. 252/1997 Sb. v aktuálním znění definuje jako tzv. ekologicky významné prvky (EVP). EVP podle zákona představuje souvislou plochu půdy plnící mimoprodukční funkce, popřípadě jiný útvar, který je součástí zemědělsky obhospodařované půdy nebo k ní bezprostředně přiléhá.

Nařízení vlády1 pak vymezuje tyto druhy EVP: mez, terasa, travnatá údolnice, skupina dřevin, stromořadí, solitérní dřevina, krajinotvorný sad, příkop, mokřad a skalka (viz box č. 1).

Čtěte také: Současná ochrana přírody

EVP eviduje na návrh hospodáře Státní zemědělský a intervenční fond (dále SZIF) v rámci evidence využití půdy dle zákona o zemědělství - ve veřejném registru půdy, tzv. SZIF eviduje EVP, pokud je plocha krajinného prvku součástí nebo přímo přiléhá k zemědělské půdě. Rozlišuje tzv. vnitřní a vnější EVP. Vnitřní EVP musí být obklopeny po celé své hranici zemědělsky užívanou půdou evidovanou v LPIS (Gimunová et al. 2015). Většinou jde o mokřady, kamenné snosy či různé prvky nelesní zeleně - solitérní stromy nebo remízky v polích.

Krajinné prvky, které evidovanou zemědělskou půdou nejsou zcela obklopeny, jsou evidovány jako vnější EVP.

Druhy EVP

• Mez - Souvislý útvar převážně liniového typu sloužící zejména ke snižování nebezpečí eroze, zpravidla vymezující hranici dílu půdního bloku. Součástí meze může být dřevinná vegetace, kamenný snos, kamenná zídka nebo travnatá plocha. Mezí může být i samostatný kamenný snos nebo kamenná zídka.
• Terasa - Souvislý svažitý útvar liniového typu tvořený terasovým stupněm sloužící ke snižování nebezpečí vodní nebo větrné eroze a zmenšující sklon části svahu dílu půdního bloku, zpravidla vymezující hranici dílu půdního bloku.
• Travnatá údolnice - Členitý svažitý útvar sloužící ke snižování nebezpečí vodní nebo větrné eroze, vymezující dráhu soustředěného odtoku vody z dílu půdního bloku, se zemědělskou kulturou orná půda.
• Skupina dřevin - Samostatný útvar neliniového typu tvořený nejméně 2 kusy dřevinné vegetace s nejvyšší možnou výměrou 0,3 ha. Za skupinu dřevin se nepovažuje dřevinná vegetace, která plní funkci lesa podle § 3 lesního zákona.
• Stromořadí - Útvar liniového typu tvořený nejméně 5 kusy dřevinné vegetace a zpravidla s pravidelně se opakujícími prvky.
• Solitérní dřevina - Izolovaně rostoucí dřevina s průmětem koruny od 8 m2 vyskytující se v zemědělsky obhospodařované krajině mimo les.
• Skalka - Povrchový přirozený výchoz hornin nebo nerostů s cílem ochrany geomorfologických a geologických jevů. Skalka může mít charakter jednotlivých kamenů nebo větších skalních útvarů.

Ochrana EVP

Ze zákona explicitně neplyne pro hospodáře ani vlastníka pozemku žádná povinnost ochrany EVP. Na vybrané EVP či jejich části tak lze vztáhnout „pouze“ nástroje ochrany přírody, zejména ochranu dřevin rostoucích mimo les, případně ochranu biotopu zvláště chráněného druhu apod.

EVP jsou však chráněny před poškozením nebo zničením v rámci základních podmínek (tzv. DZES, standardy dobrého zemědělského a environmentálního stavu půdy), které musí zemědělci dodržovat, aby měli nárok na zemědělské dotace v rámci Společné zemědělské Politiky (SZP).

Potenciál EVP

EVP vykazují zásadní odlišnosti od zaužívaných nástrojů obecné ochrany přírody - tedy zejména od územního systému ekologické stability krajiny (ÚSES) a významných krajinných prvků (VKP). Zatímco skladebné části ÚSES a VKP (ať již registrované, či tzv. „ze zákona“) podléhají zákonné ochraně, resp. jejich funkce, pak EVP, jak je výše uvedeno, takovou ochranu postrádají. Zatímco skladebné části ÚSES jsou podle metodiky (Bínová et al. 2017) s vysokou odborností vymezovány autorizovanými osobami a schvalovány v rámci složitého procesu územního plánování a VKP jsou definovány přímo zákonem o ochraně přírody a krajiny nebo registrovány orgánem ochrany přírody ve správním řízení, pak EVP „pouze“ eviduje SZIF z moci úřední či na návrh zemědělce (ev. vlastníka či kohokoli jiného) po ověření stavu v LPIS (nad ortofotem), spíše výjimečně v terénu.

U EVP tedy absentuje cíleně nastavená zákonná ochrana, ale vynikají jednoduchostí a aktuálností evidence. Tím největším přínosem EVP však je, že na rozdíl od registrace/schválení vymezení skladebné části ÚSES či VKP mohou být EVP evidovány z vůle vlastníka/hospodáře. Zemědělec má zájem EVP evidovat, aby zachoval plochu daného krajinného prvku v rámci tzv. obhospodařované plochy a měl tak možnost na ni získávat veškeré plošné dotace (přímé platby, AEKO, EZ a další).

Další velkou motivací pro evidenci EVP je osvobození od daně z nemovitosti. Ke zvýšení atraktivity zakládání a evidence EVP také přispěje novela zákona o ochraně ZPF, jejíž účinnost se předpokládá od července letošního roku a která považuje EVP za součást ZPF, nebude tak nutné zemědělskou půdu pro tyto prvky odnímat.

EVP, součást ekologické sítě

Většinu EVP tvoří krajinné prvky, které lze v teorii ekologických sítí, konkrétně územního systému ekologické krajiny, zařadit pod pojem interakční prvky. Interakční prvky představují důležitý přírodě blízký biotop planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a dalších organismů. Jejich úkolem je podporovat vzájemné vazby mezi organismy v krajině navzájem a mezi organismy a jimi osídlenými prostředími (Míchal & Petříček 1988).

Mezi typické interakční prvky jsou tradičně řazeny přechodové biotopy lesních okrajů (pláště, lemy), remízky, skupiny stromů, solitérní stromy v zemědělské krajině, drobná prameniště, společenstva na mezích a kamenicích, na agrárních terasách, vysokokmenné sady, břehové porosty, parky nebo aleje. Bývají často prostorově izolované a většinou mají menší plochu než bio­centra a biokoridory ÚSES, na které nemusí navazovat, takže vytváří jemnější krajinnou strukturu.

Interakční prvky nejsou výslovně uvedeny v žádné právní normě, proto na rozdíl od biocenter a biokoridorů nejsou v územních plánech závazně zobrazovány nebo pouze informativně.

Vzhledem k nápadné shodě výčtu typických interakčních prvků a druhů EVP a kodifikaci tohoto institutu v zemědělské legislativě se nabízí nahrazení interakčních prvků na zemědělské půdě právě EVP. Jejich zahrnutí do ekologické sítě se zvažovalo již před více než deseti lety (Pešout, Hošek l.c.), tehdy však evidence EVP představovala marginální nástroj a úvahy proto nebyly dále rozvíjeny.

Nejrůznější typy mokřadů včetně tůní s minimální výměrou 100 m2 lze evidovat jako neprodukční ekologicky významný prvek „mokřad“ a dosáhnout tak mj. Příklad ekologicky významného prvku typu „mokřad“ zaevidovaného na jaře 2024 v místě podmáčené orné půdy u Třebíče.

Návrh řešení

Základ ekologické sítě bude v České republice nadále tvořit soustava chráněných území, ÚSES a vybraných částí VKP a přírodních parků. Tato území mají určené správce, jsou odstupňovaně chráněna, většinou je definován jejich cílový stav a diferencována péče. Tato území jsou zřizována na základě odborných podkladů a návrhů v zákonem nastaveném procesu státem. Součástí ekologické sítě (resp.

Aby byl potenciál EVP plně využit, je třeba zahrnout vnější EVP do výměry zemědělských ploch pro přímé platby (nejen) v rámci SZP, rozšířit evidenci EVP i ze strany nezemědělců (motivací je osvobození od daně z nemovitosti) a zpracovat metodiky pro péči o jednotlivé druhy EVP (připravuje AOPK ČR). K naplnění těchto a dalších kroků byla ustavena společná pracovní skupina MŽP a MZe.

Územní systém ekologické stability (ÚSES)

Kostrou ekologické sítě v České republice je územní systém ekologické stability (A) doplněný chráněnými územími všech kategorií a částí ploch významných krajinných prvků (B). Ochrana přírody a krajiny a územní plánování v České republice pracují se širokou paletou doplňujících se nástrojů, které jsou využívány k vytváření a udržování ekologické sítě. Bohužel však často odděleně.

Ekologická síť v České republice je utvářena jako mnohovrstevný systém zahrnující celou biologickou infrastrukturu, tedy všechny plochy v různých stupních ochrany a péče, od zvláště chráněných území po prvky nelesní zeleně.

Významná část segmentů sítě se vzájemně překrývá a zároveň plní souběžně více funkcí. Často se zároveň jedná o území určená k ochraně biodiverzity, přirozené akumulace vod, ochranná pásma vodních a přírodních léčivých zdrojů, ochranné lesy, protierozní prvky, rekreační plochy.

I proto je nutné síť chápat celostně, protože jen jako ucelená síť vzájemně se podporujících prvků plní veškeré své funkce. Mezi ekologicky významné prvky podle nařízení vlády patří také krajinotvorné sady (na fotografii starý sad v přírodním parku Džbány-Žebrák).

Struktura množiny prvků ekologické stability se neustále mění v prostoru a čase. Tyto změny mohou navíc být ekologicky pozitivní i negativní a kromě působení člověka je mohou vyvolávat i přírodní procesy. Pokud by tyto změny neměnily alespoň výchozí stav ekologické kostry v krajině, dalo by se s jistým uspokojením mluvit o „stabilitě“.

Související metodiky a postupy

• Metodická instrukce odboru obecné ochrany přírody a krajiny MŽP k registraci významných krajinných prvků (Věstník MŽP, 2013, částka 7
• Příručka Význam a management dřevní hmoty v tocích, kterou vydalo Ministerstvo životního prostředí, si klade za cíl seznámit její uživatele jak s významem dřevní hmoty ve vodních tocích, tak s možnostmi, limity i riziky jejího ponechání nebo umístění ve vodních tocích.
• Pracovní postup pro návrhy a realizaci revitalizačních opatření na vodních cestách vydalo Ministertsvo životního prostředí pro účely plánování, přípravy a realizace revitalizačních opatření ve specifických podmínkách významných vodních cest ČR, zejména s dotační podporou Oparačního programu Životní prostředí (OPŽP). Využít ho mohou investoři opatření, poskytovatelé dotační podpory, dotčené orgány veřejné správy i zpracovatelé projektové dokumentace.
• Metodika Obnova a dlouhodobá péče o břehové porosty vznikla za finanční podpory Ministerstva zemědělství (NAZV QI92A207).
• Metodický postup na zlepšení migrační průchodnosti příčných překážek ve vodních tocích ČR (Slavík O., Vančura Z. Metodika zlepšení migrační průchodnosti příčných překážek ve vodních tocích ČRMetodický postup na zlepšení migrační průchodnosti příčných překážek ve vodních tocích ČR (Slavík O., Vančura Z. et al., MŽP, SFŽP, 2012) doprovází vydání rozšířené publikace Migrace ryb, rybí přechody a způsob jejich testování, která podrobněji vysvětluje migrační chování ryb a mihulí, požadavky na rybí přechody a metody jejich monitorování. Obě publikace jsou určeny pro předkladatele projektů do Operačního programu Životní prostředí (OPŽP), kteří mají zájem realizovat tzv.

Standardy péče o přírodu a krajinu AOPK ČR

• A 02 001 Výsadba stromů
• A 02 002 Řez stromů
• A 02 003 Výsadba a řez keřů
• C 02 003 Funkční výsadby ovocných dřevin v zemědělské krajině
• C 02 005 Péče o funkční výsadby ovocných dřevin
• D 02 002 Obnova dlouhodobě neobhospodařovaných travních společenstev (vč. likvidace náletových dřevin)
• D 02 003 Pastva
• D 02 004 Sečení
• D 02 007 Likvidace vybraných invazních druhů rostlin (vč.

tags: #ochrana #ekologicky #vyznamnych #prvku #v #cr

Oblíbené příspěvky:

• Ekologické kryty
• Kompletní průvodce likvidací žumpy
• Krajina Opavska
• Ekologické toalety MullToa
• Euro 6 vs. Euro 7: Srovnání