Ochrana ovzduší před znečištěním: Česká legislativa

Téma ochrany ovzduší je často diskutovanou otázkou, přičemž v mnoha situacích se může týkat i problémů každodenního života. Základním kamenem české právní úpravy ochrany ovzduší je zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Klíčovými pojmy tohoto zákona jsou znečišťování (emise) a znečištění (imise). Těm je potřeba předcházet a snižovat jejich stávající úroveň. Preventivním prostředkem k dosažení těchto cílů jsou tzv. Programy zlepšování kvality ovzduší.

Základní pojmy a principy

Pro jednotlivé zdroje či skupiny zdrojů jsou právními předpisy stanoveny podmínky pro jejich provoz. K některým z nich MŽP vydalo stanoviska nebo metodické pokyny. Nové pokyny naleznete níže.

• Stacionární zdroj znečištění - nepohyblivý zdroj, např. továrna.
• Mobilní zdroj znečištění - pohyblivý zdroj, zejm. automobily.
• Imisní limity - definují přípustnou úroveň znečištění ovzduší určitými látkami ve venkovním prostředí ve vztahu k určitému území. Zjednodušeně se dá říci, že stanovují, jak moc znečištěný vzduch na určitém území může být. Imisní limity jsou stanoveny zákonem.
• Emisní limity - definují přípustnou úroveň znečišťování, která musí být dodržena na každém komínovém průduchu nebo výduchu do ovzduší. Zjednodušeně lze říci, že určují, kolik konkrétních znečišťujících látek může do ovzduší vypustit konkrétní zdroj znečištění. Emisní limity jednotlivých znečišťujících látek jsou stanoveny ve vyhlášce Ministerstva životního prostředí č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování. Konkrétní emisní limity velkých stacionárních zdrojů jsou pak upraveny v tzv. integrovaném povolení.
• Emisní stropy - definují maximální povolenou míru znečišťování stanovenou pro stacionární zdroj, skupinu stacionárních nebo mobilních zdrojů, provozovnu nebo vymezené území za určité období.
• Přípustná tmavost kouře - ukazatel, který se zjišťuje na základě tzv. Ringelmannovy stupnice. Povinnost dodržovat stanovené emisní limity a neobtěžovat nikoho kouřem mají provozovatelé všech spalovacích zdrojů znečištění ovzduší bez rozdílu (tedy nejen provozovatelé významných zdrojů znečištění, ale i vlastníci kotlů určených k vytápění rodinných domů).

Novela zákona o ochraně ovzduší

Důvodová zpráva k rozsáhlé novele zákona o ochraně ovzduší popisuje, že na základě přibývajících zkušeností s aplikací zákona v praxi a vzhledem k aktuálním potřebám se ukázalo jako nezbytné provést komplexní novelizaci. Ta měla být zpracována s cílem zefektivnit výkon státní správy a nástroje k ochraně ovzduší, a to jak formou úprav stávajících ustanovení, tak přijetím nástrojů nových. Výsledkem by měla být tato novela, jež má dosavadní právní úpravu aktualizovat tak, aby co nejlépe dokázala reagovat na potřeby v oblasti ochrany ovzduší, a tvořila tak smysluplnou a použitelnou legislativu v této oblasti.

Stejně tak by měly být napraveny nedostatky dosavadní právní úpravy zjištěné při její aplikaci v praxi správních orgánů. Vedle zákona o ochraně ovzduší je novelizován rovněž zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích. Zrušuje se také nařízení vlády č.

Novela zákona o ochraně ovzduší je po ochraně vody a půdy dalším krokem k ochraně přírody. Rozšiřuje povinné kontinuální měření emisí na další zdroje a zavádí elektronické hlášení výsledků do centrálního systému, což umožní okamžitý přístup k datům. Novela také zavádí minimální vzdálenosti mezi obytnou zástavbou a zdroji znečištění, aby se snížily negativní dopady prašnosti a zápachu. Dalšími opatřeními jsou zvýšení poplatků za znečišťování ovzduší a možnost zavádění nízkoemisních zón v obcích s pružnějšími pravidly.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Dílčím deklarovaným cílem revize jsou vylepšení v Národním programu snižování emisí České republiky, když realizací opatření uložených v tomto programu by mělo být dosaženo snížení úrovně znečištění a úrovně znečišťování ovzduší a také zvýšení funkčnosti, efektivnosti a flexibility státní správy v oblasti ochrany ovzduší.

Stavební firmy budou nově přímo ze zákona odpovědné za minimalizaci prašnosti na staveništích a při demolicích.

Ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) vysvětluje: „Po zlepšení ochrany vody a půdy přicházíme s dalším krokem k větší ochraně přírody, a to s ochranou ovzduší. Chceme nejen čistší ovzduší, ale také větší digitalizaci a menší administrativu. Novela přináší řadu novinek, které vychází z praxe posledních let. Rozšiřujeme povinnost kontinuálního měření emisí na další zdroje ze sektorů tavení skla a nerostů, petrochemie, vápenky a dalších. Zároveň zavádíme nová opatření v oblasti jednorázového měření emisí. Díky nepřetržitému sledování provozních parametrů skončí dohady, zda firmy skutečně používají například filtry a další odlučovače celoročně, i když se emise měří například jen jednou za rok. Výsledky z měření budou nově předávány jen elektronicky, do centrálního systému je budou zadávat přímo měřicí skupiny a firmám tak odpadne zbytečná administrativa s tím spojená.“

Od 1. ledna 2028 se rozšíří povinnost kontinuálního měření emisí na vybrané zdroje ze sektorů tavení skla a nerostů, petrochemie, výroby vápna, dřevotřísky apod. Cílem je zkvalitnění monitoringu emisí u emisně významných zdrojů.

Nová bude i povinnost ohlašování výsledků kontinuálního měření emisí v (téměř) reálném čase elektronicky prostřednictvím informačního systému kvality ovzduší Českého hydrometeorologického ústavu ČR (ČHMÚ), kam je nově bude zadávat autorizovaná osoba provádějící měření.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

Další důležitou součástí novely zákona o ochraně ovzduší je zavedení minimálních vzdáleností obytné zástavby od zdrojů znečištění a naopak, a to kvůli prevenci obtěžování prachem a zápachem. Vzdálenost se bude podle návrhu pohybovat obvykle okolo 200 metrů, maximálně až 500 metrů.

Správní poplatky

Nově se platí za všechny žádosti. Zákon č. 42/2025 Sb., kterým se mění zákon o ochraně ovzduší, rovněž zahrnuje novelu zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích. Podle nového znění, účinného ode dne 1. 3. 2025, zní položka 27A takto:

Položka 27A

• Vydání povolení provozu stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší: 5000 Kč
• Vydání rozhodnutí o změně povolení provozu stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší: 3000 Kč
• Vydání povolení provozu stacionárního zdroje neuvedeného v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší: 3000 Kč
• Vydání rozhodnutí v pochybnostech, zda se jedná o stacionární zdroj uvedený v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší: 3000 Kč
• Vydání rozhodnutí v pochybnostech, zda se jedná o stacionární zdroj používaný pouze k výzkumu, vývoji nebo zkoušení nových výrobků a procesů: 3000 Kč
• Vydání rozhodnutí o udělení individuální výjimky povolující vjezd do nízkoemisní zóny 1500 Kč
• Vydání rozhodnutí o udělení autorizace nebo o změně rozhodnutí o udělení autorizace podle zákona o ochraně ovzduší: 2500 Kč
• Vydání rozhodnutí o skutečnosti, že se osoba, která je usazena v jiném členském státě Evropské unie nebo smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru, považuje za autorizovanou osobu podle zákona o ochraně ovzduší: 1500 Kč

Změny v definici stacionárních zdrojů

Zákon o ochraně ovzduší počínaje datem 1. 3. 2025 již nevyjímá výzkum, vývoj a zkoušení nových výrobků a procesů z definice stacionárního zdroje v § 2 písm. e). Režim provozu těchto stacionárních zdrojů od tohoto data upravuje § 40 odst. 7 tak, že na provozovatele těchto stacionárních zdrojů se vztahují pouze povinnosti uvedené v § 17 odst. 1 písm. a), d) a e) zákona.

Současně ustanovení § 40 odst. 7 vylučuje z pojmu stacionárního zdroje používaného pouze k výzkumu, vývoji nebo zkoušení nových výrobků a procesů takové zdroje, které naplňují definici tepelného zpracování odpadu, pokud množství zpracovaného odpadu přesáhne 50 tun za rok.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

Sčítání zdrojů pro účely kategorizace

Předmětem pokynu je aplikace ustanovení § 4a a § 4b zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, která upravují pravidla pro zařazování stacionárních zdrojů do kódů přílohy č. 2 k zákonu a pravidla pro sčítání projektovaných kapacit ostatních, tj. Takto zjištěná celková projektovaná kapacita ostatních stacionárních zdrojů je pak rozhodující pro určení, zda a do jakého kódu v příloze č. 2 k zákonu budou stacionární zdroje zařazeny, přičemž ve všech případech ostatních stacionárních zdrojů platí, že se sčítají projektované kapacity výhradně stacionárních zdrojů uvedených pod stejným kódem.

Celková projektovaná kapacita je pak rozhodná pro aplikaci některých podmínek provozu podle vyhlášky č. 415/2012 Sb., dále jen „emisní vyhláška“. Stejně tak je rozhodná pro aplikaci specifických emisních limitů.

Předmětem sčítacích pravidel a tohoto metodického pokynu není agregace ohlašovaných údajů v rámci souhrnné provozní evidence.

Manipulace se sypkými materiály

Kód 12.1. byl do zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, zaveden novelizačním zákonem č. 42/2025 Sb., který vstoupil v účinnost 1. března 2025. Důvodem vzniku daného kódu byl nejasný status deponií, manipulačních ploch nakládky a vykládky apod., a to zejména v prostorech těžby nebo zpracování nerostných surovin a v metalurgických provozech.

Při aplikaci kódu 12.1. je potřeba vycházet především z jeho přesného znění a z důvodové zprávy k novele zákona, která říká: „Zařazování do kódu 12.1. je možné pouze, pokud se jedná o stacionární zdroj typově odpovídající popisu tohoto kódu, pod tento kód se tedy zařazují pouze činnosti spočívající v manipulaci se sypkými materiály včetně jejich skladování na otevřených plochách jinde neuvedené s celkovou projektovanou plochou deponií 3000 m2 a vyšší s výjimkou stavenišť.“

Sypkými materiály se rozumí veškeré kusové nebo zrnité materiály, kterým jejich mechanicko-fyzikální vlastnosti umožňují se při vhodných podmínkách chovat jako kapaliny, mohou tedy „protékat“ přes výsypky, otvory apod., lze je dopravovat pásovými dopravníky apod. Jejich inherentní vlastností je tedy sypkost, kterou lze charakterizovat sypným úhlem cca do 50°. Jedná se tedy jak o jemné, tak i hrubé kamenivo, tedy o všechny frakce až do horního limitu pro hrubé kamenivo... O úletu prachu do ovzduší však nerozhoduje velikostní frakce, ale pevnost materiálu a jeho odolnost proti abrazi. Mezi sypké materiály pak patří např. drcený asfalt, písek, popel, struska, sypká zemina apod.

Pojmem otevřená plocha, se pak myslí plocha, která není zastřešená a není krytá stěnami, případně je krytá stěnami maximálně ze dvou stran. V případě, že je plocha naopak krytá stěnami a střechou před povětrnostní vlivy, nelze ji považovat za otevřenou skladovací plochu. Smyslem regulace je primárně zamezit úletu prachu, z toho důvodu tedy u krytých ploch tento způsob regulace není relevantní.

Záložní zdroje energie

Aby mohla být uplatněna výjimka z měření emisí a zjišťování úrovně znečišťování bylo výpočtem, musí se jednat o záložní zdroj (jehož provozní hodiny nepřekročí 500 provozních hodin ročně, vyjádřeno jako klouzavý průměr za období tří kalendářních let a jde o zdroj jehož celkový jmenovitý tepelný příkon je pod 50 MW).

V § 6 odst. 8 zákona o ovzduší ve znění po novele č. 42/2025 Sb. nově výslovně stanoveno, že skutečnost, že zdroj slouží jako záložní zdroj energie, musí být uvedena v povolení provozu.

Na stacionární zdroj lze tedy nahlížet jako na záložní zdroj energie ve smyslu § 6 odst. 8 pouze v případě, že je tak stanoveno krajským úřadem v povolení provozu.

Světelné znečištění

Světelné znečištění a rušivé světlo obecně je v našem právním systému definováno v zákoně O ochraně ovzduší (86/2002). V současné době platí po novelizaci od 1. 5. 2004 tato formulace: §2 odst. Mnohem větší rozvolnění regulačního režimu však spočívá v tom, že původní verze předpokládala vydání obecně platného prováděcího předpisu, který by vymezoval a upřesňoval základní ochranný režim před světelným znečištěním (citlivá místa a prostory, opatření ke snižování a předcházení, limity stanovující horní mez). Takový prováděcí předpis nebyl nikdy vydán a po novelizaci byla myšlenka podrobnější obecné regulace zcela opuštěna a nahrazena ustanovením (§ 50 odst. 3 písm. c ), že obec může obecně závaznou vyhláškou v oblasti opatření proti světelnému znečištění regulovat promítání světelných reklam a efektů na oblohu.

Jako použitelnější se v tomto jeví občanský zákoník § 127 - sousedské vztahy: Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména……. Toto je možno aplikovat v případě konkrétního zdroje světla, který mě obtěžuje - např. když mně soused svítí svým zahradním halogenem do ložnice, tedy de facto proti rušivému světlu jak bylo definováno. Jde o starou úpravu, principiálně již z dob starého Říma.

Nová EU směrnice o čistším ovzduší

Nová EU směrnice o čistším ovzduší právě zavádí povinnost platit odškodnění za znečištění ovzduší. Kromě strukturálních investic proti zdrojům znečištění se budou také platit náhrady škody. Překračování limitů pro znečistění ovzduší již nebude procházet „jen tak“.

Jelikož znečištění ovzduší patří k největším environmentálním zdravotním rizikům v Evropě obecně, a rovněž v souladu s plány na dekarbonizaci Evropy, přijala Evropská unie novou ambiciózní směrnici, která zavádí cíle, které mají vést ke snížení znečištění ovzduší do roku 2030 a s cílem dosáhnout životního prostředí bez toxických látek nejpozději do roku 2050.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu byla schválena 23. října 2024 a nabyla účinnosti již 10. prosince 2024[4] (dále také jako „EU Směrnice o ovzduší“ či „Směrnice“). Většina nových povinností stanovených Směrnicí bude muset být splněna již do 11. prosince 2026.

EU Směrnice o ovzduší stanoví nejen jednotné evropské cíle kvality vnějšího ovzduší dle doporučení Světové zdravotnické organizace (dále jen „WHO“), ale také jednotné metody a standardy měření.

Aby se zabránilo laxnosti při přijímání opatření ze strany členských států a aby byla zajištěna dostatečná kontrola veřejnosti, Směrnice jde mnohem dál než stávající standardní úprava povinností v oblasti životního prostředí. Směrnice především nově stanoví povinnost zavedení odpovídajících právních institutů, na základě kterých mají mít „příslušníci dotčené veřejnosti“ nejen právo přístupu ke spravedlnosti, ale také právo získat odpovídající náhradu „újmy na lidském zdraví“.

Vnitrostátní pravidla a postupy týkající se nároků na náhradu újmy musí přitom být koncipovány a uplatňovány tak, aby neznemožňovaly nebo nadměrně neztěžovaly výkon práva na náhradu této újmy. Navíc, podle Směrnice případné stanovení promlčecí lhůty pro podání žaloby o náhradu újmy nesmí začít běžet dříve, než je dané porušení ukončeno, a než se osoba požadující náhradu újmy dozví nebo než lze u ní přiměřeně předpokládat, že se dozvěděla, že jí porušením byla způsobena újma. Tato povinnost přijmout odpovídající právní úpravu má být ze strany členských států splněna nejpozději do 11. prosince 2026.

Imisní limity jsou nyní zakotveny v našem právním řádu, tj. ve vyhlášce č. 330/2012 Sb., o sledování a vyhodnocování kvality ovzduší, která je prováděcím předpisem k zákonu č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, vše ve znění pozdějších předpisů. Tyto právní předpisy sice již nyní stanoví závazné limity, které svojí výší již rámcově odpovídají nové EU Směrnici o ovzduší, nicméně problémem je, že jsou na mnohých místech dlouhodobě násobně překračovány.

Stávající limit podle českých právních předpisů a také podle nové EU Směrnice o ovzduší pro benzo(a)pyren je shodný, a to 1 nanogram na metr krychlový (1 ng/m³) jako roční průměrná koncentrace v ovzduší. Nicméně, jak ukazují data průměrného znečištění ovzduší v roce 2023 (podle bodů umístění měřících stanic), publikované na webu EEA - Evropské agentury pro životní prostředí[6], byl tento limit na mnoha místech, včetně hlavního města Prahy a okolí, významně překračován, někde až pětinásobně. Podobné problémy má Slovensko a Polsko.

Roční průměrná koncentrace PM10 (pevné částice o průměru menším než 10 mikrometrů) podle aktuálně platných českých právních předpisů nesmí přesáhnout 40 mikrogramů na metr krychlový (40 µg/m³). Denní průměrná koncentrace podle českých právních předpisů nesmí přesáhnout 50 mikrogramů na metr krychlový (50 µg/m³). Podle nové EU Směrnice o ovzduší pak má být nejpozději do 1. ledna roku 2030 dosažena roční průměrná koncentrace těchto prachových částí maximálně do 20 mikrogramů na metr krychlový (20 μg/m3).

Není bez zajímavosti, že otázkou kvality ovzduší a efektivity veřejných prostředků investovaných do snížení znečištění se zabýval také Nejvyšší kontrolní úřad (dále jen „NKÚ“).

Doporučení a závěr

Stále jsme vystaveni znečištěnému ovzduší. Ani dlouhodobé investice do jeho zlepšení nám prozatím nezajišťují ani splnění závazků stávajících. Bude ale také potřeba provést strukturální opatření. Bude nutné provést mj. i radikální změny v přístupu k dopravě, které povedou ke snížení emisí v hustě osídlených lokalitách. Účinnější přechod na ekologičtější zdroje energie, podpora obnovitelných zdrojů apod. Z výše uvedeného seznamu je zjevné, že je potřeba začít především v oblasti územního plánování a lokálních opatření. Prostě a jednoduše, snížit počet lidí exponovaných znečištění.

Snížením koncentrací znečišťujících látek by totiž úspory na zdravotní péči mohly dosáhnout až miliard korun ročně, a to díky snížení počtu hospitalizací, lékařských ošetření a zlepšení produktivity práce. Kromě zlepšení veřejného zdraví nelze opomenout také příležitosti spojené s rozvojem inovativních technologií a ekologických řešení.

Stručně řečeno, znečištěné ovzduší nás (i planetu) může vyjít pěkně draho, pokud budeme pasivní. Pokud ale novou regulaci uchopíme jako příležitost k pozitivním změnám, za pár let se (možná) nejen přestaneme dusit benzo(a)pyrenem a prachem PM10, ale také nám nutnost investic a omezení nevypálí díru do rozpočtu.

tags: #ochrana #ovzduší #před #znečištěním #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Podzemní kontejnery na tříděný odpad
• Jak správně vykázat emise CO2
• Jak platit poplatek za odpad
• Cesta recyklovaného odpadu
• Střediska ekologické výchovy Pavučina