Ochrana ovzduší ve státní správě – legislativa v České republice

Dne 20. února byla ve Sbírce zákonů zveřejněna novela zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Jedná se o zákon č. 42/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Důvodová zpráva popisuje, že na základě přibývajících zkušeností s aplikací zákona o ochraně ovzduší v praxi a vzhledem k aktuálním potřebám, které by legislativa v oblasti ochrany měla naplňovat, se postupně ukázalo jako nezbytné, aby byla provedena komplexní novelizace zákona o ochraně ovzduší. Ta měla být zpracována s deklarovaným cílem zefektivnit výkon státní správy a nástroje k ochraně ovzduší, a to jak formou úprav stávajících ustanovení, tak přijetím nástrojů nových.

Výsledkem by měla být tato novela, jež má dosavadní právní úpravu aktualizovat tak, aby co nejlépe dokázala reagovat na potřeby v oblasti ochrany ovzduší, a tvořila tak smysluplnou a použitelnou legislativu v této oblasti. Stejně tak by měly být napraveny nedostatky dosavadní právní úpravy zjištěné při její aplikaci v praxi správních orgánů.

Dílčím deklarovaným cílem revize jsou vylepšení v Národním programu snižování emisí České republiky, když realizací opatření uložených v tomto programu by mělo být dosaženo snížení úrovně znečištění a úrovně znečišťování ovzduší a také zvýšení funkčnosti, efektivnosti a flexibility státní správy v oblasti ochrany ovzduší.

Vedle zákona o ochraně ovzduší je novelizován rovněž zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích. Zrušuje se také nařízení vlády č.

Čtěte také: Státní správa a kvalita ovzduší

Oblast ochrany ovzduší, kterou upravuje zejména zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, a která je v gesci Ministerstva životního prostředí, sleduje práva a povinnosti osob v souvislosti se znečišťováním ovzduší lidskou činností. Průmyslová výroba patří vedle dopravy a zemědělství k nejvýznamnějším znečišťovatelům.

Zákon stanovuje povinnosti znečišťovatelů, působnost správních úřadů a podmínky pro snižování množství škodlivin majících negativní vliv na životní prostředí.

Účinnost novely

Část novely nabyla účinnosti téměř okamžitě, a to od 1. března 2025. Další části novely již mají legisvakanční lhůtu delší a nabývají účinnosti později, a to k 1. lednu 2026 a část k 1. lednu 2028.

Jedná se o ustanovení, která vyžadují delší časový prostor pro adaptaci státní správy a dotčených provozovatelů na novou právní úpravu.

Zásadní změny přinášené novelou

Shrnujeme, jaké zásadní změny novela přináší:

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

• Digitalizace ohlašování výstupů jednorázového měření emisí
• Změny ohledně kontinuálního měření emisí
• Nový institut nepřetržitého sledování provozního parametru
• Kategorizace zdrojů a sčítací pravidla
• Změny v povolování zdrojů
• Změny u Programů zlepšování kvality ovzduší

Digitalizace ohlašování výstupů jednorázového měření emisí

Posunutá účinnost od 1. ledna 2026 je stanovena u změn souvisejících s digitalizací procesů týkajících se jednorázového měření emisí. Jedná se o tyto změny:

• Oznamování plánovaného jednorázového měření emisí - provozovatel bude nově povinen ohlásit termín plánovaného jednorázového měření prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí (ISPOP) nejméně 5 pracovních dní před provedením měření.
• Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) může již dle platné právní úpravy provádět měření emisí za účelem ověření plnění emisních limitů a zjištění úrovně znečišťování. Údaje z tohoto kontrolního měření emisí bude ČIŽP nově povinna ohlásit do ISPOP.
• Ohlašování výsledků provedeného jednorázového měření - povinnost ohlašovat výsledky jednorázového měření se převádí z provozovatele zdroje na autorizovanou osobu, která jednorázové měření emisí provádí. Autorizovaná osoba má povinnost vypracovat protokol o měření a ohlásit údaje z měření uvedené v protokolu do 60 dnů od provedení měření do ISPOP.

Změny ohledně kontinuálního měření emisí

Změny týkající se kontinuálního měření mají účinnost odloženu až k 1. lednu 2028.

Rozšiřuje se povinnost provádět kontinuálního měření emisí na další kategorie stacionárních zdrojů. Dochází tedy k rozšíření přílohy č. 4 v části B bodu 1 o další kategorie zdrojů.

Současně bude moci krajský úřad uložit provádění kontinuálního měření emisí individuálně v povolení provozu zdroje i u dalších zdrojů neuvedených v příloze č. 4, a to v rámci správního řízení o povolení provozu zdroje nebo jeho změny na základě posouzení konkrétních okolností provozu konkrétního zdroje.

Od 1. ledna 2028 bude platit povinnost provozovatele zdroje ohlašovat výsledky kontinuálního měření emisí elektronicky prostřednictvím informačního systému kvality ovzduší (ISKO). Rozsah a podmínky pro ohlašování stanoví vyhláška č. 415/2012 Sb. Ohlašování bude probíhat v téměř reálném čase.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

Současně je však stanovena výjimka z povinnosti ohlašování výsledků kontinuálního měření emisí do ISKO pro kontinuální měření prováděné na spalovacím stacionárním zdroji spalujícím výhradně zemní plyn.

Nový institut nepřetržitého sledování provozního parametru

Provozovatel, který zjišťuje emise pravidelným jednorázovým měřením, bude muset současně zajistit nepřetržité sledování a zaznamenávání provozního parametru, aby bylo kontrolovatelné, zda technologie ke snižování emisí nebo opatření ke snížení emisí stanovené v povolení provozu skutečně správně fungují, a to po celou dobu provozu.

Sledování a zaznamenávání provozního parametru se bude týkat pouze zdrojů v příloze č. 2 zákona, které měří emise jednorázovým měřením a u kterých bude stanovena povinnost sledování provozního parametru ve vyhlášce č. 415/2012 Sb. Ve vyhlášce bude stanoven rozsah, způsob a podmínky stanovení provozního parametru.

Provozní parametr pak konkrétně uloží krajský úřad v povolení provozu zdroje. Pokud není možné provozní parametr stanovit, krajský úřad namísto toho stanoví technickou podmínku provozu v povolení provozu zdroje podle § 12 odst. 4 písm. d) zákona č. 201/2012 Sb., která zajistí obdobnou kontrolu správné funkce technologie ke snižování emisí nebo opatření ke snížení emisí jako provozní parametr.

Kategorizace zdrojů a sčítací pravidla

Provádí se změny v úpravě zařazování stacionárních zdrojů a sčítacích pravidel. Postup při kategorizaci zdroje a podmínky sčítání jsou komplexně upraveny v novém § 4a a § 4b zákona č. 201/2012 Sb. Fakticky se v zásadě jedná o zákonné zakotvení dosavadní aplikační praxe a praxe doporučované metodickým pokynem MŽP.

Zvláštní postup kategorizace zákon stanoví nově pro kódy uvedené pod čísly 11.1. - 11.9. v příloze č. 2 k zákonu. Do těchto kategorií lze zdroj zařadit při dodržení pravidel kategorizace pouze, pokud není daný stacionární zdroj zařaditelný pod jiný kód uvedený v příloze č. 2 k zákonu, tedy kódy označené čísly 1.1. - 10.2.

Zařazování do kódu 12.1. je možné pouze, pokud se jedná o stacionární zdroj typově odpovídající popisu tohoto kódu, pod tento kód se tedy zařazují pouze činnosti spočívající v manipulaci se sypkými materiály včetně jejich skladování na otevřených plochách jinde neuvedené s celkovou projektovanou plochou deponií 3000 m2 a vyšší s výjimkou stavenišť.

Kód 12.2. slouží výhradně pro stacionární zdroje, u kterých bylo požádáno o tzv. dobrovolné povolení provozu. U těchto zdrojů dochází ke stanovení požadavků a míry právní regulace ad hoc v návaznosti na charakteristiku daného konkrétního stacionárního zdroje. Nově je také stanoveno, že pravomoc určit závazné zařazení stacionárního zdroje má krajský úřad, a to v rámci řízení o povolení provozu nebo v řízení o změně povolení provozu.

S ohledem na nutnost poskytnutí delšího časového prostoru pro adaptaci dotčených provozovatelů na novou právní úpravu je účinnost pro nová pravidla sčítání stávajících (již provozovaných) spalovacích stacionárních zdrojů stanovena od 1. ledna 2028.

Změny v povolování zdrojů

Jedná se o změny ve vedení správních řízení a jiných postupů týkajících se povolování stacionárních zdrojů. Cílem těchto změn je zejména zefektivnit povolovací procesy.

Nově má být v § 13a upraveno rozhodování v pochybnostech, zda se jedná o stacionární zdroj uvedený v příloze č. 2, a rozhodování v pochybnostech, zda jde o stacionární zdroj sloužící výhradně k výzkumu a vývoji. Kompetence k rozhodování je stanovena krajskému úřadu. V rámci tohoto řízení může vydat své vyjádření také Česká inspekce životního prostředí.

Dále se např. navyšují správní poplatky za správní rozhodnutí podle zákona o ochraně ovzduší, upravuje se institut tzv. vyhodnocení zkušebního provozu (§ 12a), upravuje se vydávání úplného znění výrokové části povolení provozu (s ohledem na větší přehlednost povinností vyplývajících z povolení provozu) a další.

Změny u Programů zlepšování kvality ovzduší

Cílem změn je zlepšení účinnosti programů. Programy budou mimo jiné opět vydávány formou opatření obecné povahy, aby byla opatření v nich uložená vynutitelná.

Kvalita ovzduší v České republice dlouhodobě nesplňuje požadavky stanovené národní a evropskou legislativou pro ochranu zdraví lidí a ekosystémů a vyvolává v zatížených oblastech významná zdravotní rizika pro jejich obyvatele.

Střednědobá strategie (do roku 2020) zlepšení kvality ovzduší v ČR (dále jen „Strategie“) je zastřešujícím koncepčním dokumentem, který shrnuje výstupy Národního programu snižování emisí České republiky a 10 programů zlepšování kvality ovzduší zpracovaných pro 7 zón a 3 aglomerace. Strategie byla schválena dne 2. prosince 2015 usnesením vlády České republiky č.

Základní koncepční materiál v oblasti zlepšování kvality ovzduší a snižování emisí ze zdrojů znečišťování ovzduší „Národní program snižování emisí České republiky“ (NPSE) je zpracován na základě § 8 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění. Dokument byl schválen dne 2. prosince 2015 usnesením vlády České republiky č.

V NPSE je provedena analýza stavu a vývoje ovzduší v ČR, příčiny znečištění, emise znečišťujících látek z jednotlivých sektorů ekonomiky, scénáře vývoje znečišťování ovzduší, mezinárodní závazky ČR a jejich dodržování.

NPSE stanovuje postupy a opatření k nápravě stávajícího nevyhovujícího stavu ovzduší, cíle v oblasti snižování úrovně znečišťování ovzduší a lhůty k jejich dosažení. Pracuje s různými scénáři budoucího vývoje a v návrhové části stanovuje k roku 2020 maximální množství emisí oxidu siřičitého, oxidů dusíku, těkavých organických látek, amoniaku a jemných prachových částic PM2.5, i emisní stropy pro jednotlivé sektory hospodářství.

Těchto hodnot emisí má být dosaženo pomocí 23 prioritních opatření na národní úrovni ke snížení emisí a ke zlepšení kvality ovzduší, která jsou uložena k plnění jednotlivým ústředním orgánům státní správy, a která jsou podrobně popsána v kartách opatření v příloze NPSE. Z těchto opatření je 15 směřováno do sektoru dopravy, 3 do průmyslu, 2 do zemědělství a 3 do sektoru domácností.

Zákon o ochraně ovzduší v § 9 odst. 1 zavádí povinnost v případě, že je v zóně nebo aglomeraci překročen imisní limit stanovený v bodech 1 až 3 v příloze č. 6.

Novela zákona o ochraně ovzduší je po ochraně vody a půdy dalším krokem k ochraně přírody. Rozšiřuje povinné kontinuální měření emisí na další zdroje a zavádí elektronické hlášení výsledků do centrálního systému, což umožní okamžitý přístup k datům.

Stavební firmy budou nově přímo ze zákona odpovědné za minimalizaci prašnosti na staveništích a při demolicích. Novela také zavádí minimální vzdálenosti mezi obytnou zástavbou a zdroji znečištění, aby se snížily negativní dopady prašnosti a zápachu.

Dalšími opatřeními jsou zvýšení poplatků za znečišťování ovzduší a možnost zavádění nízkoemisních zón v obcích s pružnějšími pravidly.

Novela přináší řadu novinek, které vychází z praxe posledních let. Rozšiřujeme povinnost kontinuálního měření emisí na další zdroje ze sektorů tavení skla a nerostů, petrochemie, vápenky a dalších. Zároveň zavádíme nová opatření v oblasti jednorázového měření emisí.

Díky nepřetržitému sledování provozních parametrů skončí dohady, zda firmy skutečně používají například filtry a další odlučovače celoročně, i když se emise měří například jen jednou za rok. Výsledky z měření budou nově předávány jen elektronicky, do centrálního systému je budou zadávat přímo měřicí skupiny a firmám tak odpadne zbytečná administrativa s tím spojená.

Povinnosti nepřetržité kontroly technologie nebo opatření ke snižování emisí se podle návrhu novely dotkne od počátku roku 2026 zhruba 7 700 zdrojů, u kterých provozovatel zjišťuje úroveň znečišťování pouze jednorázovým měřením emisí většinou jednou za rok. U jednorázového měření bude povinnost provádět nepřetržité sledování provozního parametru.

To má prokázat, že neustále běží odlučovače a další technická opatření, která zajišťují plnění emisního limitu - například na základě elektroměru. Předejde se tak tomu, aby firmy používaly ekologická opatření jen jednou za rok při měření.

Od 1. ledna 2028 se rozšíří povinnost kontinuálního měření emisí na vybrané zdroje ze sektorů tavení skla a nerostů, petrochemie, výroby vápna, dřevotřísky apod. Cílem je zkvalitnění monitoringu emisí u emisně významných zdrojů.

Nová bude i povinnost ohlašování výsledků kontinuálního měření emisí v (téměř) reálném čase elektronicky prostřednictvím informačního systému kvality ovzduší Českého hydrometeorologického ústavu ČR (ČHMÚ), kam je nově bude zadávat autorizovaná osoba provádějící měření.

Další důležitou součástí novely zákona o ochraně ovzduší je zavedení minimálních vzdáleností obytné zástavby od zdrojů znečištění a naopak, a to kvůli prevenci obtěžování prachem a zápachem. Vzdálenost se bude podle návrhu pohybovat obvykle okolo 200 metrů, maximálně až 500 metrů.

Stavební firmy budou muset nově omezit prašnost na stavbách, při rekonstrukcích či demolicích, a minimalizovat šíření prachu přímo na základě zákonné povinnosti.

Při plánování výstavby pro bydlení či občanskou vybavenost nebo naopak při umístění nového výrobního podniku, který by mohl ze své podstaty obtěžovat zástavbu v blízkém okolí prachem nebo zápachem, budou muset obce a krajské úřady počítat s minimální vzdáleností odstupu.

Lidem pomůže také nová povinnost pro stavebníky, kteří budou přímo ze zákona muset minimalizovat prašnost při stavbách, rekonstrukcích a demolicích.

Součástí motivace ke snižování emisí je také zavedení nových sazeb u poplatku za znečišťování ovzduší, u nichž se zohlední inflace z posledních let. O inflaci by se následně poplatky měly podle novely zákona upravovat každoročně. Cílem je nesnižovat účinnost tohoto ekonomického nástroje v důsledku inflace a motivovat znečišťovatele k dalšímu snižování emisí do ovzduší.

Zlepšujeme také nastavení nízkoemisních zón, které jsou v legislativě přes deset let, ale nikdo je nepoužíval. Obce, které se rozhodnou je zavést, si budou moci samy nastavit konkrétní parametry. Například, že do zavedené zóny nesmí jezdit vozy určité starší emisní kategorie, případně bude možné jejich vjezd zpoplatnit. Chceme, aby radnice mohly najít takové řešení, které v konkrétním městě nejlépe pomůže zvýšit kvalitu ovzduší.

Nová pravidla ruší některé podmínky, které dnes v řadě míst zcela znemožňují zavedení nízkoemisní zóny. Jedná se například o podmínku existence objízdné trasy stejné nebo vyšší kategorie, plošné výjimky pro rezidenty a fyzické označování aut emisními plaketami.

tags: #ochrana #ovzdusi #ve #statni #sprave #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce Značením Turistických Tras
• Láska a klimatická krize
• Jak se cítit jako v přírodě i doma
• Plastový koš na odpadky v retro stylu
• Samootevírací koše