Ochrana přírody a globální problémy

Životní prostředí, naše domovina, je v ohrožení. Globální oteplování, odlesňování, znečištění - to jsou jen některé z problémů, kterým čelíme. Ale proč? Proč jsme dovolili, aby se naše planeta dostala do takového stavu? Odpověď je jednoduchá: kvůli našemu chování. Naše konzumní návyky, naše závislost na fosilních palivech, naše neochota změnit naše způsoby - to vše přispívá k současnému stavu naší planety.

Mezinárodní organizace a dohody

Na světě existuje mnoho organizací chránících naši přírodu, ohrožené rostlinné i živočišné druhy a životní prostředí, například IUCN (Mezinárodní unie na ochranu přírody a přírodních zdrojů), WWF (Světová nadace pro divokou přírodu), mohli bychom sem započítat i UNESCO (Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu). Z podnětu těchto a dalších mezinárodních organizací vznikají mezinárodní dohody, které mají zajistit existenci vzácným a vymírajícím druhům, zabránit ekologickým katastrofám a drastickému ničení životního prostředí. Stačí to však?

Globální problémy lidstva

Lidská civilizace je na začátku 21. století postavena před řadu problémů. Některé z nich přesahují svým rozměrem regionální úroveň. Jejich příčiny, důsledky nebo možnosti řešení jsou celosvětovou záležitostí . Takové problémy označujeme jako GLOBÁLNÍ.

Skleníkový efekt

Problém spojený s globálním oteplením souvisí s principem tzv. skleníkového jevu, který působí již po stovky miliónu let jako ochrana povrchu naší planety před drastickými změnami teploty mezi dnem a nocí. Díky atmosféře a jejímu složení proniká na povrch Země sluneční záření (převážně jako viditelné světlo ) prakticky bez zábran.

Část světla se odráží od mraků, vodní hladiny a sněhové pokrývky a uniká zpět do kosmu. Část je po dopadu na povrch země pohlcena a zahřívá jej. Teplo, které ze zahřátého povrchu uniká je též záření, ale o delší vlnové délce, tzv. záření infračervené. To je ale na čas některými plyny v atmosféře zadrženo - pohlceno - a tak pomáhá udržet poměrně stabilní přízemní teplotu. Pokud by skleníkový jev nefungoval, pohybovala by se průměrná teplota povrchu Země okolo -30 °C.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Plyny, které mají schopnost tepelné - infračervené - záření pohltit, se nazývají skleníkové plyny. Patří sem především vodní pára, oxid uhličitý, metan, ozón, oxid dusný a několik dalších. Skleníkový jev založený na přítomnosti skleníkových plynu je tedy efekt přirozený.

Při některých lidských činnostech se však uvolňuje vetší množství skleníkových plynu, než je přirozené. Spalováním fosilních paliv (uhlí, ropy), odlesňováním, vypalováním lesu, při obdělávání pudy přibývá oxid uhličitý. Pěstování rýže, chov dobytka, hnilobné procesy ve skládkách komunálního odpadu přispívají k produkci metanu, přízemní ozón je součástí letního fotochemického smogu (vzniká zejména z automobilové dopravy). Nárůst těchto plynu muže způsobit, že zadržení tepelného záření země se zvýší a stoupne tak teplota na Zemi.

Odhaduje se, že muže dojít k rozkolísání klimatu, změně režimu srážek (místní sucha nebo záplavy), k zesílení a změně výskytu tropických a subtropických bouří, k intenzivnějšímu tání ledovců, což by (spolu s rozpínáním vodních mas teplem) mohlo vést ke stoupání hladiny světového oceánu.

Teplota (a klima vůbec) nebyla nikdy na Zemi stálá. V průběhu posledních stovek tisíc let se teplota (i koncentrace skleníkových plynu) mnohokráte změnila. Poslední matematické modely však ukazují, že křivka stoupání teploty je v souladu s trendem zvyšování spalování fosilních paliv a současná klimatologie tak pohlíží na globální oteplování jako na částečný důsledek lidských aktivit.

Ledovce severní polokoule se mírně zmenší, změny v Antarktidě nebudou pravděpodobně patrné. Hladina oceánu se dle odhadu zvýší do roku 2050 o 5 - 10 cm. V kontinentálních oblastech středních šířek budou delší období sucha, vzrostou srážky ve vyšších šířkách.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

Právě proto nelze vyloučit ani zvýšení hladiny oceánu až o několik desítek centimetru a ve vzdálenější budoucnosti i metru. To by melo pro lidstvo velmi vážné následky, protože nízko ležící oblasti u more jsou většinou velmi hustě osídleny.

Pokud jsme tedy určili příčiny, tedy přílišné emise skleníkových plynu, je jasné, že zabránit nebo alespoň zpomalit globální oteplování lze snížením emisí těchto plynů do ovzduší. Každé omezení spalování fosilních paliv přispěje ke snížením množství oxidu uhličitého v ovzduší. To souvisí nejen s průmyslovou činností, ale i se způsobem života. Příkladem jsou lidé, kteří využívá automobili k velmi krátkým cestám, kde by bez problému mohli využít kolo nebo dokonce dojít pešky.

Největším emitentem oxidu uhličitého jsou však průmyslové podniky. Při průmyslové činnosti je potřeba množství energie, která se dnes získává převážně spalováním fosilních paliv. Trend získávání energie z alternativních zdrojů postupuje velmi pomalu v důsledku nízké efektivity zařízení na její získávání.

Navíc mezistátní smluvní snižování emisí oxidu uhličitého pres určité pokroky a snahu Evropské unie naráží na neochotu Spojených státu, Kanady i dalších zemí.

Znečištění vzduchu a nedostatek kyslíku

I za tenhle problém si lidstvo zodpovídá samo. Vypouští do ovzduší jedovaté a nedýchatelné plyny a zároveň stále větší rychlostí kácí kyslíkodárné rovníkové pralesy. Lidé prahnou po zisku z vykáceného dřeva a je jim jedno, kde budou další generace (a tím i jejich potomci) brát pro život důležitý kyslík.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

Nebezpečí jaderné katastrofy a jaderný odpad

Je dokázáno, že světové velmoce vlastní takové množství jaderných zbraní, které by bylo schopno několikanásobně zničit celou naši planetu. Když pomineme nebezpečí výbuchu jaderných elektráren, které je při dnešních bezpečnostních opatřeních již velmi malé, stále je tu s jadernou energií problém, a to ukládání radioaktivního odpadu.

Přelidnění Země, hladomor

Naše planetě má v současnosti přes 6 miliard obyvatel a jejich počet roste stále rychleji. Zatímco ke skoku ze 4 na 5 miliard jsme potřebovali zhruba 15 let, z 5 na 6 miliard už jen 10 let.

Civilizační choroby

Lidstvo si se svou existencí předává nejen převratné vynálezy, ale i negativní věci jako jsou právě civilizační choroby.

Nedostatek surovin

Vědci spočítali, že současné nejdůležitější energetické zdroje, ropu a uhlí, vyčerpáme v polovině 21, století. Jsou to neobnovitelné energetické zdroje. Budoucnost naší planety spatřují spíše v obnovitelných zdrojích, které jsou zároveň ekologicky čisté, např. sluneční, větrná a vodní energie a poměrně nově také geotermální (využívá vnitřní energie Země, např.

Jak může jedinec přispět?

Asi nijak zřetelně, ale na druhou stranu, na přísloví, které říká „stokrát nic umořilo osla“ také něco bude. Teoretickou úvahou bylo zjištěno, že kdyby lidé po celém světě třídili a recyklovali odpad, z celkově produkovaných výrobků by konečný odpad tvořil necelá 4 procenta!!!

Možná řešení

Ale není vše ztraceno. Existují řešení. Můžeme přejít na obnovitelné zdroje energie, můžeme snížit naši spotřebu, můžeme vysadit více stromů. Ale to vyžaduje od nás všech úsilí. Vyžaduje to, abychom se rozhodli jednat.

Prvním krokem je uvědomit si, že naše akce mají důsledky. Každý z nás má vliv na životní prostředí, ať už si to uvědomujeme nebo ne. Každý produkt, který kupujeme, každá cesta, kterou podnikneme, každá energie, kterou spotřebujeme, má dopad na naši planetu.

Druhým krokem je změna našeho chování. To může zahrnovat snížení naší spotřeby, recyklaci, kompostování, jízdu na kole místo jízdy autem, výměnu našich žárovek za energeticky účinné, výměnu našich starých spotřebičů za energeticky účinné, výsadbu stromů a mnoho dalších.

Třetím krokem je vzdělávání sebe a ostatních. Musíme se naučit více o životním prostředí a o tom, jak naše akce ho ovlivňují. Musíme také šířit toto povědomí mezi našimi přáteli, rodinou a komunitou.

Čtvrtým krokem je zapojení se do politiky. Musíme volit lídry, kteří se zavázali k ochraně životního prostředí. Musíme také vyvíjet tlak na naše současné lídry, aby přijali silnější zákony na ochranu životního prostředí.

Pátým a posledním krokem je neztratit naději. I když se může zdát, že situace je beznadějná, musíme věřit, že můžeme udělat rozdíl. Musíme věřit, že naše malé akce se sčítají a že společně můžeme zachránit naši planetu.

tags: #ochrana #prirody #a #globalni #problemy #referat

Oblíbené příspěvky:

• Činnost odboru ochrany ovzduší Vsetín
• Jak urychlit kompost přírodně
• Systémy Obnovitelné Energie
• Výhody a nevýhody obnovitelných zdrojů
• Ochrana přírody v ČR