Ochrana přírody a rostlin v České republice

01.10.2025

I přes svou malou rozlohu se Česká republika vyznačuje velkým bohatstvím druhů rostlin a živočichů. To je dáno hlavně její polohou na hranici čtyř biogeografických podprovincií, geologickou rozmanitostí, ale také historickým a kulturním vývojem.

Na našem území bylo zaznamenáno přibližně 2 500 původních druhů vyšších a 2 400 druhů nižších rostlin, ze živočichů asi 50 000 druhů bezobratlých a téměř 600 druhů obratlovců (včetně migrujících druhů). Některé druhy postupně přibývají, tak jak se mění jejich areál rozšíření. Dostávají se k nám ale i druhy nepůvodní, zavlečené či záměrně vysazené.

Biologická rozmanitost je výsledkem složitých přírodních procesů. Mezi jednotlivými druhy v přírodě existují složité vazby, a pokud některé druhy nebo celé biotopy z přírody dramaticky mizí, dochází k rozkolísání křehké přírodní rovnováhy. Může se projevovat třeba v podobě zrychlené změny klimatu, častějším obdobím sucha, zhoršeného ovzduší, vody a půdy nebo dostupnosti přírodních zdrojů.

Příroda nám totiž bezúplatně poskytuje mnoho takzvaných ekosystémových služeb - energii, vodu, potraviny, léčiva a vytváří také prostor pro naši duševní a fyzickou regeneraci. Velký význam biologické rozmanitosti a ochrany druhů se odráží i v řadě mezinárodních úmluv.

Právní rámec ochrany přírody

Ochrana přírody je v České republice upravena zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. V české legislativě ochranu druhů upravuje především zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Zákon č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v platném znění je uveden v programu ASPI. Pro nejohroženější druhy se připravují a realizují záchranné programy (celostátní úroveň) nebo regionální akční plány (regionální úroveň). Pro druhy, které se svými životními projevy dostávají do střetu se zájmy člověka, se připravují programy péče.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Podle legislativy o ochraně přírody a krajiny jsou všechny druhy rostlin a živočichů chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností, zániku populace nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí. Výjimkou jsou pak invazivní a nepůvodní druhy, na které se zákon nevztahuje.

Křížení druhů a jejich záměrné vypouštění do přírody je pak možné jen s povolením orgánů ochrany přírody. Stejně tak jsou chráněny dřeviny a rostliny, opět s výjimkou invazivních a některých nepůvodních druhů.

Česká republika má jako členský stát Evropské unie povinnost vytvářet národní soustavu chráněných území NATURA 2000, která slouží k ochraně nejvíce ohrožených druhů rostlin, živočichů a přírodních stanovišť. Soustavu NATURA 2000 tvoří systém evropsky významných lokalit a ptačích oblastí. Celkem je na území Česka 1 112 evropsky významných lokalit, což je asi 10 % území ČR.

Zákon o ochraně přírody a krajiny upravuje ve vztahu k soustavě NATURA 2000 rovněž povinnost posoudit jakoukoliv koncepci nebo záměr, který může významně ovlivnit území evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, z hlediska jeho důsledků na tato území. Při hodnocení důsledků koncepcí a záměrů se postupuje podle zvláštních právních předpisů (zákon 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí).

Česká republika je signatářem Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, která je známá pod zkratkou CITES.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

Chráněná území

Kvůli ochraně druhů byla také vyhlášena řada chráněných území, a další se stále vyhlašují. Jedním z nejvýznamnějších nástrojů ochrany přírody je ochrana území, která se provádí pomocí zvláště chráněných území. Nejčastěji jde o lokality, s jedinečnou geologickou stavbou, z vědeckého hlediska významná území nebo místa, která mají unikátní biologickou rozmanitost.

V České republice jsou dvě úrovně zvláště chráněných území. Jedná se o velkoplošná zvláště chráněná území a maloplošná zvláště chráněná území.

Velkoplošná chráněná území

Doposud byly na našem území vyhlášeny čtyři velkoplošné zvláštní krajinné oblasti: Krkonošský národní park, NP Šumava, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V národních parcích se chrání rozsáhlá část zachovalé přírody, zpravidla zde nebývají větší sídla a do nejpřísněji chráněných částí je vstup veřejnosti povolen pouze po vyznačených stezkách. Zakázán je rovněž sběr některých rostlin. V chráněných krajinných oblastech se pak chrání kromě přírody i lidová obydlí, typicky třeba CHKO Lužické hory nebo rybniční soustavy (např. CHKO Třeboňsko).

Nejstarším národním parkem je v ČR Krkonošský národní park, který vznikl roku 1963. Nejstarší chráněnou krajinnou oblastí je pak Český ráj (1955). Největší národní park je v Česku národní park Šumava s rozlohou 690,3 km2. A nakonec Největší chráněnou krajinnou oblastí jsou u nás Beskydy (1 160 km2).

Maloplošná chráněná území

Přírodní rezervace jsou určeny hlavně k ochraně ekosystémů. Přírodní památky pak zajišťují především ochranu geologických a geomorfologických fenoménů a také nalezišť nerostů nebo ohrožených druhů. Kategorie NPR a NPP jsou určeny pro území s národním nebo mezinárodním významem.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

Význam krajiny a biodiverzity

V naší krajině jsou důležité jak lesy, tak i dřeviny, které rostou mimo les. Aleje, remízky či osamělé stromy krajinu oživují, jsou domovem pro řadu druhů hmyzu, ptáků, některých netopýrů a hub, které mnohdy patří mezi zákonem chráněné. Česká republika je z pohledu geologa velmi rozmanitá, s množstvím odlišných geologických jednotek, stratigrafickými sekvencemi, s horninami mnoha typů. Každá krajina má svou typickou podobu - krajinný ráz. Je to přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti.

Hrozby pro přírodu

Šíření invazních druhů a jejich působení na okolní biotu a lidské aktivity představuje celosvětový problém. Mnoho míst bylo změněno k nepoznání a některé části Česka jsou značně poškozeny. Především vlivem těžby a moderní zemědělskou činností. Díky zákonům už narušování krajiny není tak jednoduché.

Instituce a organizace ochrany přírody

Příroda se sama neuchrání. I proto vznikly zákony a spolky, které se na ochranu přírody v Česku specializují a věnují se hlavně ekologicky významným lokalitám. Ty jsou naštěstí poškozeny lidskou činností relativně málo.

1. ledna roku 1990 začalo fungovat Ministerstvo životního prostředí, které je v Česku ve vztahu k ochraně přírody tou nejvyšší institucí. Na začátku června roku 1992 pak vešel v účinnost zákon č. 114/1992 Sb. s názvem Zákon o ochraně přírody a krajiny, který je platný dodnes.

V České republice existuje řada ekologických nevládních organizací. Mezi ty nejvýznamnější patří Český svaz ochránců přírody, mezinárodní Greenpeace, Děti země, Hnutí Duha, Nadace Partnerství či Arnika. Cílem těchto ekologických organizací je prosazovat, uskutečňovat a hájit veřejný zájem na zdravém životním prostředí a ochraně přírody.

Příroda nezná lidmi vytvořené hranice. Nelze ji proto chránit bez spolupráce a výměny informací se zahraničními institucemi a organizacemi.

Financování ochrany přírody

Finanční podporu na péči o lokality s vysokou druhovou pestrostí, zejména s výskytem vzácných a ohrožených druhů je možné využít z různých dotačních programů, například Program péče o krajinu nebo Operační program Životní prostředí.