Tento článek se zabývá problematikou ochrany přírody, konkrétně značením hranic chráněných území v terénu v České republice. Ochrana přírody je zakotvena v zákoně o ochraně přírody a krajiny (č. 114/1992 Sb.) a jeho prováděcích vyhláškách (395/1992 Sb. a 45/2018 Sb). Účelem zákona je za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství v České republice soustavu Natura 2000.
V České republice existují dvě úrovně zvláště chráněných území (ZCHÚ):
Se vstupem do Evropské unie vznikla povinnost vymezení soustavy chráněných území Natura 2000. Do velkoplošných zvláště chráněných území spadají dvě kategorie, do maloplošných čtyři a do soustavy Natura 2000 dvě kategorie chráněných území.
Pro chráněná území platí podle zákona o ochraně přírody a krajiny některá omezení v závislosti na jejich kategorii a pro národní parky a chráněné krajinné oblasti i v závislosti na jejich zonaci. S ohledem na různorodost území a specifické potřeby jejich ochrany umožňuje zákon orgánu vyhlašujícímu zvláště chráněné území stanovit při jeho vyhlašování další, tzv. bližší ochranné podmínky.
Výjimky ze zákazů je možné povolit pouze v případech, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody nebo v zájmu ochrany přírody, nebo tehdy, pokud povolovaná činnost významně neovlivní zachování stavu předmětu ochrany zvláště chráněného území. Rozhodnutí o povolení výjimky obsahuje podmínky, za nichž je předmětnou činnost možné uskutečnit a důvody k tomu vedoucí.
Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší
Pro zabezpečení zvláště chráněných území (s výjimkou CHKO) před rušivými vlivy z okolí slouží ochranné pásmo (viz § 37 zákona). Pokud se ochranné pásmo vyhlašuje, děje se tak zpravidla současně s vyhlášením území za zvláště chráněné. Pokud se ochranné pásmo nevyhlásí, vzniká tzv. ze zákona a tvoří ho území do vzdálenosti 50 m od zvláště chráněného území. V takovém pásmu jsou na souhlas orgánu ochrany přírody vázány pouze některé činnosti vymezené příslušným paragrafem zákona o ochraně přírody a krajiny.
Plány péče o zvláště chráněná území a jejich ochranná pásma obsahují:
Ústřední seznam zahrnuje soupis, popis, geometrické a polohové určení, právní a odbornou dokumentaci zvláště chráněných území včetně jejich ochranných pásem, ptačích oblastí, evropsky významných lokalit, památných stromů včetně jejich ochranných pásem a dále smluvně chráněných území a smluvně chráněných památných stromů zřízených podle § 39 zákona, nacházejících se na území České republiky.
Jednotlivá zvláště chráněná území, ptačí oblasti, evropsky významné lokality, památné stromy, smluvně chráněná území a smluvně chráněné památné stromy tvoří objekty ústředního seznamu. Jednotlivé objekty ústředního seznamu jsou pro potřeby evidence a identifikace označeny jednoznačným a nezaměnitelným evidenčním číslem, pro evidenci a identifikaci památných stromů a smluvně chráněných památných stromů se používá samostatná číselná řada evidenčních čísel.
Ústřední seznam je tvořen Sbírkou listin ústředního seznamu (dále jen „sbírka listin“), ve které jsou v listinné nebo v digitální podobě uloženy dokumenty vztahující se k objektům ústředního seznamu, a Registrem objektů ústředního seznamu (dále jen „registr objektů“), ve kterém jsou v digitální podobě uloženy vybrané údaje o objektech ústředního seznamu.
Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci
Ústřední seznam vede Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky se sídlem v Praze (dále jen „správce ústředního seznamu“).
K označení zvláště chráněných území v terénu se podle vyhlášky č. 45/2018 Sb. používají:
Přehled zvláště chráněných území a lokalit soustavy Natura 2000 v ČR i detailní právní, správní a odborné informace o jednotlivých územích určené zejména pro pracovníky státní správy najdete v Digitálním registru Ústředního seznamu ochrany přírody.
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK) zajišťuje zpracování návrhů plánů péče pro CHKO a MZCHÚ na území CHKO, taktéž pro NPR a NPP mimo CHKO a poskytuje metodické vedení, příp. zpracovává odborná stanoviska a vyjádření k žádostem o výjimky ze zákazů v ZCHÚ, resp.
V chráněných územích v působnosti AOPK ČR se nachází více než 8 000 km značených turistických cest. Zpevnění cest, budování prahů, odvodňovacích kanálků a realizace dalších opatření pomáhá eliminovat turistickou erozi, která v nejnavštěvovanějších lokalitách představuje často jeden z největších negativních vlivů.
Čtěte také: Současná ochrana přírody
Zákon definuje dva typy chráněných území: velkoplošně zvláště chráněná území a maloplošně zvláště chráněná území. Na jakém území se právě nacházíš, zjistíš nejjednodušeji na mapy.cz, ve kterých jsou zvláště chráněná území vyznačena.
Na kmeny stromů umisťují značky nejen lesníci, ale i další organizace, které je za nějakým účelem v lesích potřebují a mohou je zde mít. Nejvíce značek využívají při své práci určitě lesníci, ale řadu označení mají na stromech například orgány ochrany přírody, výzkumníci, topografové, vodohospodáři, vojáci, myslivci, projektanti i další.
Ochránci přírody jsou vyznačeny především hranice maloplošných chráněných území, jako jsou přírodní památky a rezervace. Jsou vyznačeny na stromech širokým červeným pruhem kolem stromu.
V místech, kde se střetávají hranice majitelů lesů, bývají tyto hranice vyznačeny nejen měřičskými trvalými body, ale pro zvýraznění jsou různě označeny i hraniční stromy.
Tento článek odkazuje na následující legislativu:
tags: #ochrana #prirody #značení #hranic #v #terénu