Obec je nejvýznamějším místem, kde je třeba hledat řešení konkrétních ekologických problémů. Důvodem je skutečnost, že obec je velmi blízko jednotlivcům i firmám a zároveň působí v určitém přesně vymezeném území, na které mají jejich aktivity přímý i nepřímý dopad. V podmínkách obce jako víceméně přirozeného společenského celku se konkrétně projevuje těsné propojení ekologických, ekonomických a sociálních otázek.
Řešení místních ekologických problémů je v podstatě hledáním souladu (nebo rozumného kompromisu) mezi aspekty ekologickými, ekonomickými a sociálními, které nejsou oddělitelné, ale prolínají se a navzájem se ovlivňují a doplňují. V porovnání s rozhodováním na vyšších úrovních je při rozhodování na úrovni obce podstatně lepší možnost brát v úvahu všechny konkrétní a aktuální vlivy.
Na této skutečnosti je založen princip, podle kterého se má každé rozhodování odehrávat na nejnižší úrovni v hierarchii (např. stát -> okres -> obec), která je o dané věci schopna dobře rozhodnout. Princip subsidiarity ovšem neznamená jen uznání rozhodovací pravomoci nižšího rozhodovacího článku, ale i přenechání zodpovědnosti za učiněná rozhodnutí, a proto předpokládá dostatečnou kvalifikaci rozhodovatele.
V oblasti životního prostředí je využívání tohoto principu zásadní, neboť vytváří podmínky pro zapojení občanů do rozhodování o otázkách, které se týkají jejich současného života i budoucnosti, a umožňuje jim určovat, jakým způsobem budou řešeny jednotlivé problémy a také se na jejich řešení aktivně podílet. Pouze taková rozhodnutí, která nemohou být učiněna na nižších úrovních hierarchie, by tedy měla zůstat na vyšších úrovních včetně úrovně státu nebo mezinárodního společenství.
Samostatná působnost vyplývá z § 13 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích. Přenesená působnost je dána zvláštními předpisy.
Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší
Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci
Čtěte také: Současná ochrana přírody
tags: #ochrana #prirody #kraj #prenesena #pusobnost #zakon