Ochrana a obnova přírody je klíčová pro naše přežití. Škody, které jsme jí způsobili, jsou nevyčíslitelné a další destrukci již neunese.
Lidskou činností způsobujeme degradaci ekosystémů a životního prostředí, ohrožení populací mnoha druhů a úbytek nenahraditelných přírodních zdrojů, což vše znamená značné snižování biodiverzity v celosvětovém měřítku.
Biodiverzita je základem udržitelného rozvoje. Ekosystémové služby poskytují základ všem ekonomickým aktivitám.
Stále pokračující snižování biodiverzity bezpodmínečně vyústí v rapidní pokles přírodního bohatství a ohrozí poskytování ekosystémových služeb, kterých naše společnost využívá. Jestliže vymizí bakterie a houby, které zajišťují rozklad organických zbytků a tím zúrodňují půdu, dramaticky poklesne zemědělská produkce. To stejné hrozí, jestliže se sníží množství hmyzu, který zajišťuje opylování hospodářských plodin.
Také 42 % léků používaných proti rakovině pochází z přírody. Se ztrátou biodiverzity tedy ztrácíme nejen krásu a bohatost přírody, ale také destabilizujeme ekologické procesy. Přitom na zdravých ekosystémech závisí budoucnost lidstva.
Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší
Česká republika patří mezi země s nejpropracovanějším systémem ochrany přírody, v oboru máme dlouholetou tradici, máme velmi dobré zkušenosti s ochranou druhů i solidní světové renomé. Ochrana in situ je realizována systémem chráněných území a aktivní péčí.
I přesto se seznamy ohrožených druhů stále prodlužují a různým skupinám organismů se daří více či méně špatně. Ochrana rostlin je na tom ve srovnání poměrně dobře. Většina maloplošných zvláště chráněných území byla historicky vyhlášena právě pro rostliny a s patřičnou péčí se rostliny daří i na relativně malých plochách vcelku úspěšně chránit. Ani savci nebo ptáci na tom nejsou až tak problematicky.
Chránit velké obratlovce v maloplošných územích nelze (mnohdy to nejde ani v těch velkoplošných). Díky jejich dobré rozptylové a migrační schopnosti si ale v krajině nacházejí stanoviště, která jim vyhovují. Ochrana obratlovců je tak mnohdy spíše otázkou mezistátní spolupráce.
Skupinou, kde máme v druhové ochraně největší rezervy, jsou bezobratlí. Naneštěstí právě bezobratlí a zejména hmyz představují většinu druhové rozmanitosti.
V České republice žije necelých 29 500 druhů hmyzu, což je přes 80 % u nás volně žijících druhů živočichů. Nejde ale jen o prosté počty ohrožených druhů, které jsou značné. Hmyz hraje nezastupitelnou úlohu v provozu celých ekosystémů. Vzpomeňme ekosystémové funkce, jako jsou role opylovačů, herbivorů, detritovorů, kteří nadto představují potravní základnu pro druhy výše postavené v potravním řetězci (např. ptáci, savci a obojživelníci).
Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci
Lze odhadovat, že zhruba 80 % divoce rostoucích rostlin je závislých na hmyzích opylovačích, zatímco 60 % ptáků se hmyzem živí.
Ochrana hmyzu se nedaří. To se týká zejména druhů s vazbou na otevřená stanoviště, která bez intervence člověka podléhají spontánním sukcesním změnám (sečené louky, xerotermní stráně, pastviny, úhory aj.).
Územní ochrana je zakotvena v zákoně o ochraně přírody a krajiny (č. 114/1992 Sb.) a jeho prováděcích vyhláškách (395/1992 Sb. a 45/2018 Sb). V České republice jsou dvě úrovně zvláště chráněných území (ZCHÚ): velkoplošná a maloplošná.
Se vstupem do Evropské unie vyvstala povinnost vymezení soustavy chráněných území Natura 2000.
Pro chráněná území platí podle zákona o ochraně přírody a krajiny některá omezení v závislosti na jejich kategorii a pro národní parky a chráněné krajinné oblasti i v závislosti na jejich zonaci.
Čtěte také: Současná ochrana přírody
Česká republika se za posledních 60 let oteplila o 2 °C a do roku 2050 by se mohla oteplit o stejnou hodnotu. To znamená častější výskyt extrémních jevů, jako jsou sucha a požáry. Tyto změny jsou prakticky nevyhnutelné a dotýkají se nás všech. Je tedy klíčové, abychom se na ně dokázali účinně adaptovat.
Mezi klíčová adaptační opatření v ČR patří transformace energetiky směrem k obnovitelným zdrojům a podpora obyvatel regionů, kde je těžební průmysl dominantním odvětvím.
Revitalizace rozmanitých krajinných ekosystémů jsou nezbytnou součástí adaptačních opatření na změnu klimatu. Obnova krajinotvorných prvků zlepšuje mikroklima, posiluje retenci vody, zvyšuje biodiverzitu, podporuje stabilitu a estetickou funkci krajiny nebo zajišťuje její prostupnost.
Jistou nadějí pro ochranu druhů přežívajících ve volné krajině mohl být územní systém ekologické stability (= ÚSES). Bohužel, tak jak je ÚSES navrhován, představuje značně diskutabilní nástroj ochrany přírody. Jeho Achillovou patou je mimo jiné nerespektování aktuálního stavu přírodních stanovišť a rezignace na znalosti o přežívání druhů ve volné krajině a příčiny jejich ústupu.
Jinak řečeno, ÚSES se opírá o rekonstrukci potenciální přirozené vegetace. Protože podle geobotanických rekonstrukcí je území České republiky pokryto téměř výhradně lesem, naprostá většina vytvořených prvků ÚSES je lesního typu. Z biologického hlediska tak vznikají mnohdy nepochopitelné situace, kdy např. stepní enklávy (biocentra) na dvou sousedních kopcích jsou „propojovány“ liniovou výsadbou stromů (biokoridorem).
Nejohroženější bezlesá společenstva a na ně vázané ohrožené druhy tak ÚSES v podstatě ignoruje.
Vaše dary pomáhají chránit naše přírodní dědictví i zajistit péči o handicapované živočichy. Ačkoliv se nám daří do ochrany přírody zapojovat velké množství dobrovolníků, tak prostředky dárců jsou klíčové na zajištění základního fungování našeho spolku. Podpořte, prosím, naši činnost pravidelným nebo jednorázovým příspěvkem a pomáhejte přírodě spolu s námi.
Na začátku následujícího roku hromadně zasíláme potvrzení o daru z tohoto portálu, dar si tedy můžete klasicky odečíst z daní.
Zcela zásadním každoročním problémem je pro nás zajištění prostředků na vlastní činnost.
Žádosti o poskytnutí daru se shromažďují ve dvou termínech ročně. K 15. březnu a k 15. červnu daného roku. Projekt musí být předložen do data uzávěrky (rozhoduje datum poštovního razítka nebo datum doručení do datové schránky). Každá žádost o podporu bude posouzena také z pohledu kvality zpracování projektu, jeho připravenosti a reálnosti, efektivnosti využití vložených peněz, referencí žadatele a případně pozitivní zkušenosti z minulosti.
V případě, že bylo rozhodnuto o podpoře projektu (ať již v plné výši či částečně), následuje uzavření darovací smlouvy. Vzhledem k časové náročnosti všech administrativních kroků může být termín doručení kladného rozhodnutí až 90 dnů po datu, ve kterém byla žádost doručena.
Termín pro odevzdání Závěrečné zprávy k projektu je stanoven nejpozději do 31. 3.
Státní podnik LČR může poskytovat dary pouze v souladu s platnou právní úpravou a v souladu s příslušnými usneseními vlády ČR. Pokud jde o platnou právní úpravu, podmínky poskytování darů státními podniky stanoví § 16 odst. 6 zák.
tags: #ochrana #prirody #duvody