Ochrana přírody Pálava: Zajímavosti a jedinečnost krajiny

Chráněná krajinná oblast Pálava se nachází v severozápadu Panonské nížiny, v nejteplejší a téměř nejsušší oblasti Česka. Pálava leží v biosférické rezervaci Dolní Morava a některé její části jsou zařazeny jako mezinárodně chráněné mokřady podle Ramsarské úmluvy. Celá CHKO je vyhlášena jako stejnojmenná Ptačí oblast soustavy Natura 2000 a leží zde několik Evropsky významných lokalit.

Pálava byla chráněnou krajinnou oblastí vyhlášena v roce 1976 na rozloze 83 km². V roce 1986 byla CHKO Pálava zapsána na seznam biosférických rezervací UNESCO. Od roku 2003 se Pálava stala významnou součástí rozšířené biosférické rezervace Dolní Morava. Ochrana přírody a krajiny v CHKO Pálava je vykonávána Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR prostřednictvím Správy CHKO. Rámcově se správa území řídí Plánem péče o CHKO (aktuálně platný je pro roky 2016-2025).

Přírodní části zdejší krajiny jsou součástí sítě Územního systému ekologické stability. Nejcennější části Pálavy jsou chráněny v 16 MZCHÚ. Ochrana přírody je odstupňována zařazením území do čtyř zón, přírodně nejcennější části jsou chráněny jako maloplošná zvláště chráněná území. Výjimečné stromy jsou vyhlášené památnými stromy. V současné době je na území CHKO Pálava 7 stromů chráněných státem jako tzv. památné stromy. Z tohoto počtu rostou čtyři stromy v zastavěném území města Mikulova, po jednom stromu roste v zastavěných územích Klentnice a Horních Věstonic. Jeden památný strom roste v k. ú. Jedním z nejdůležitějších úkolů Správy CHKO je plánování a zajištění ochranářského managementu - aktivní péče o rezervace i přírodu ve volné krajině.

Dům přírody Pálavy

Poznat CHKO Pálava můžete i v Domě přírody, který je otevřený v Dolních Věstonicích. Dům přírody Pálavy je návštěvnickým střediskem chráněné krajinné oblasti Pálava. Dům přírody Pálavy vznikl rozsáhlou rekonstrukcí a dostavbou bývalého archeologického muzea, provozovatelem je Regionální muzeum v Mikulově.

Jeho ústředním bodem je moderní expozice, která ji představuje jako místo s mimořádnou druhovou pestrostí vzácných rostlin i živočichů. Ukazuje také, jak lidé zdejší krajinu po tisíciletí utvářeli svým hospodařením a jak ji ovlivňují i dnes. Ústředním bodem je moderní expozice, která Pálavu představuje jako místo s mimořádnou druhovou pestrostí vzácných rostlin i živočichů. Ukazuje také, jak lidé zdejší krajinu po tisíciletí utvářeli svým hospodařením.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Expozice, na jejímž návrhu spolupracovala Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Sdružení pro interpretaci místního dědictví ČR a Regionální muzeum v Mikulově, na návštěvníky působí všemi smysly: Pálavu představuje v několika krátkých filmech promítaných na trojrozměrný model krajiny a na stovkách exponátů, od nejrůznějších přírodnin až po archeologické nálezy. Expozice, jejímž hlavním designérem byla Jana Vodičková, je umístěna v nově vybudovaném podzemním prostoru a rozdělena na několik částí. Ta hlavní na několika stovkách exponátů představuje ohromující pestrost pálavské přírody i to, kde se vzala.

Další části se věnují vzpomínkám na Mušov, zaplavený vodou z Novomlýnských nádrží, a významu vědeckého poznání na příkladu lesního hospodaření a vinařství. Ve středu místnosti stojí velký betonový model Pálavy a jejího okolí, na který se promítá animace o proměnách zdejší krajiny. Expozici doplňuje velké akvárium s druhy typickými pro nedalekou řeku Dyji. Na střeše podzemního objektu návštěvníci najdou jezírko a vápencovou skalku - s trochou nadsázky jde o jakousi „malou Pálavu“. Původní historická budova ze 16. století prošla kompletní rekonstrukcí a tvoří zázemí muzea - kromě recepce a obchodu se suvenýry se v ní nachází učebna a herna. Ta bude využívána při nejrůznějších akcích pro veřejnost a školy, které provozovatel připravuje.

„V České republice není mnoho míst, která by se mohla pochlubit tak rozmanitou přírodou a nevšední krajinou, jako Pálava s jejími charakteristickými bělostnými skalami, jarními mozaikami rozkvetlých stepí, vinohrady na sluncem ozářených stráních nebo světlými dubovými háji. Je samozřejmě lepší kochat se její krásou naživo, ale Dům přírody Pálavy umožní návštěvníkům na jednom místě poznat, jak zdejší krajinu ovlivňovali a utvářeli po tisíciletí také lidé a proč ji potřebujeme uchovat pro budoucí generace. Vzdělávat nejen děti a mládež o tom, proč bychom měli přírodu a prostředí kolem sebe nejen chránit, ale i obnovovat, považuji za jeden z nejdůležitějších úkolů. Mám proto radost, že jsme toto moderní návštěvnické centrum mohli za ministerstvo podpořit částkou přesahující 53 milionů korun,“ konstatuje ministr životního prostředí Petr Hladík.

„Dům přírody Pálavy je už patnáctým návštěvnickým střediskem, které v programu Dům přírody otevíráme. Chceme návštěvníkům představit území nejrůznějšího charakteru, aby bylo vidět, jak je naše příroda a krajina rozmanitá. Rádi bychom, aby si odtud odnesli, co dělat pro to, aby taková zůstala i v budoucnu. Pálava patří mezi naše nejmenší chráněné krajinné oblasti, ale je zcela mimořádná - najdeme tu rostliny a živočichy, kteří jsou doma v jižních krajích či na východě, ale i ty, kteří sem zasahují ze západu či severu. Pálava byla a je křižovatkou přírody i kultury,“ popisuje ředitel AOPK ČR František Pelc.

„Mám radost, že se podařilo zachránit památkově chráněnou budovu a současně ji vdechnout nový život. Ale to podstatné, čeho mají expozice a doprovodné programy být prostředníkem, je okolo nás. Je to krajina, která nás obklopuje a ve které žijeme. Je to křehká hodnota, které si musíme vážit a k tomu vést mladou generaci i všechny návštěvníky. Věřím, že Dům přírody Pálavy k tomu přispěje zásadním způsobem,“ podotýká k nové expozici ředitel Regionálního muzea v Mikulově Petr Kubín.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

Geologie a půdy

Dominantou území je vápencové bradlo Pavlovských vrchů s přírodě blízkými skalními, stepními a lesními biotopy s pozoruhodnými geomorfologickými a geologickými útvary. Strmé svahy bradel byly zbaveny měkčího flyšového obalu a dnes tvoří nejtypičtější prvek reliéfu chráněné krajinné oblasti. Některé z nich, zvláště Stolová hora, mají na svých vrcholech náhorní plošiny. Úpatí útesů jsou překryta mocnými sutěmi a sprašemi. Milovická pahorkatina je tvořena převážně třetihorními sedimenty a vyznačuje se plochými sprašovými hřbety a hluboce zaříznutými údolími.

Na území CHKO zasahuje i Dolnomoravský úval částí zachovaného přirozeného toku řeky Dyje s nivním jezerem. Nacházejí se zde i významné lokality s krasovými jevy (jeskyně Na Turoldu), světově proslulé paleontologické lokality neogenních měkkýšů (Mušlov a Kienberg) a chráněné geologické lokality. V profilu mezinárodního významu u Dolních Věstonic (tzv. Kalendář věků) vystupují spraše dvou nejmladších glaciálů.

Základním půdním typem Pavlovských vrchů jsou rendziny na jurských vápencích. V Milovickém lese převládají hnědozemě na spraších. Černozemě představují obvyklý půdní typ bezlesé krajiny, ale místy se vyskytují i pod lesními porosty. V aluviích potoků a v terénních sníženinách je nahrazují černice, které jsou v dyjské nivě vystřídány glejovými nivními půdami. Na slancové černici u rybníka Nesyt se nacházejí halofilní společenstva.

CHKO je podle klimatické klasifikace řazena do teplé a suché oblasti s mírnou zimou a kratším slunečním svitem. Převážná část území je charakterizována výrazným nedostatkem jak povrchových, tak i podzemních vod. Výjimku představuje část údolní nivy řeky Dyje, která v severovýchodní části CHKO tvoří její hranici.

Flóra Pálavy

Území CHKO je součástí panonské květenné oblasti. Od jiných území České republiky se liší výskytem většího množství teplomilných rostlinných druhů, které zasahují na jižní Moravu z jihovýchodní Evropy. Rozmanitá vegetace je důsledkem rozrůzněných stanovištních podmínek a dlouhodobého lidského vlivu. Bez zemědělských zásahů by byla krajina převážně pokryta lesem, většina nelesní vegetace je tedy nepůvodní a vznikla po vykácení lesa a účinkem pastvy. To ovšem neznamená, že by si nezasluhovala ochranu. Právě naopak, stepní společenstva mají velký význam, utvářejí ráz krajiny, hostí velký počet vzácných rostlinných druhů a dokumentují lidské hospodaření v minulosti.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

Z hlediska vertikálního členění vegetace, tj. vegetační stupňovitosti, se na území CHKO vyskytují společenstva nížinného a pahorkatinného vegetačního stupně; na severních svazích Děvína vlivem chladnějšího mezoklimatu i lesní společenstva vegetačního stupně kopcovinného. Do vegetačního stupně nížin náležejí lužní lesy, do vegetačního stupně pahorkatinného většina lesních, lesostepních, stepních a skalních rostlinných společenstev.

CHKO Pálava se nachází v severozápadním cípu severopanonské biogeografické subprovincie a rozkládá se ve třech fytogeo­grafických, nerovnoměrně zastoupených pod­okresech (Pavlovské kopce, Milovicko-valtická pahorkatina, Dyjsko-svratecký úval). Potenciální vegetační kryt převážné části chráněné krajinné oblasti, která se nachází převážně v kolinním a z menší části planárním vegetačním stupni, představují lesy.

Největší podíl připadá na panonské teplomilné doubravy na spraši (Quercetum pubescenti-roboris), na výslunných svazích představují potenciální přirozenou vegetaci perialpidské bazifilní teplomilné doubravy (Pruno mahaleb-Quercetum pubescentisa Corno-Quercetum). Na mezických stanovištích představují potenciální přirozenou vegetaci panonské dubohabřiny (Primulo veris-Carpinetum), na příkrých severně orientovaných svazích Pavlovských vrchů se vlivem mezoklimatických podmínek, které způsobují zvrat vegetační stupňovitosti, vyvinuly suťové lesy (Aceri-Carpinetum).

Potenciální přirozenou vegetaci dyjské nivy představují převážně jilmové jaseniny, tzv. tvrdý luh (Fraxino pannonicae- -Ulmetum), v nichž dominantu ve stromovém patře tvoří kromě dubu letního (Quercus robur) též jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia). K nápadným rostlinám v bylinném patře luhů patří bledule letní (Leucojum aestivum). Dobře zachované ukázky této vegetace jsou chráněny v NPR Křivé jezero.

Přirozené bezlesí je omezeno na příkré svahy a skály Pavlovských vrchů a na nejvýslunnější stanoviště strmých svahů Milovické pahorkatiny. Na skalnatých stanovištích vápencového bradla jsou zastoupeny především skalní stepi (Poo badensis-Festucetum pallentis), v nichž se vyskytují spolu s kostřavou sivou (Festuca pallens) a lipnicí bádenskou (Poa badensis) např. česnek žlutý (Allium flavum), kuřička svazčitá (Minuartia fastigiata), ožanka horská (Teucrium montanum), zvonek sibiřský (Campanula sibirica), jakož i kosatec nízký (Iris pumila) a k. skalní písečný (I. humilissubsp. arenaria), které jsou jarním fenoménem Pálavy.

Na půdách nahrazují skalní stepi takzvané stepi drnové (Festuco valesiacae-Stipetum capillataea Koelerio macranthae-Stipetum joannis), které jsou velmi variabilní a po­dle ekologických podmínek v nich mohou převládat různé druhy trav, např. kostřava walliská (Festuca valesiaca), k. žlábkatá (F. rupicola), kavyl sličný (Stipa pulcherrima), k. vláskovitý (S. capillata), ostřice nízká (Carex humilis) nebo smělek štíhlý (Koeleria macrantha), vzácně i kavyl skalní (Stipa eriocaulis) nebo ovsíř stepní čedičový (Helictotrichon desertorumsubsp. basalticum).

Na příkrých severně až západně orientovaných skalnatých svazích Pavlovských vrchů se vyskytují pěchavové trávníky (Minuartio setaceae-Seslerietum caeruleaea Saxifrago paniculatae-Seslerietum caeruleae), v nichž převládá pěchava vápnomilná (Sesleria albicans). Příznačný je pro pěchavové trávníky výskyt dealpínských a perialpínských druhů, např. dvojštítku hladkoplodého (Biscutella laevigata), lomikamene vždyživého (Saxi­fraga paniculata) hvozdíku Lumnitzerova (Dianthus lumnitzeri), písečnice velkokvěté (Arenaria grandiflora) nebo svízele rakouského (Galium austriacum), které jsou zde endemity.

Zatímco skalní stepi, drnové stepi a pěchavové trávníky představují aspoň z části přirozené bezlesí, vznik suchých širokolistých trávníků (Cirsio-Brachypodion pinnati) je z velké části výsledkem lidských zásahů, zejména v důsledku pastvy a seče, neboť jde o polopřirozenou náhradní vegetaci na stanovištích panonských dubohabřin nebo teplomilných doubrav. Tradičně jsou označovány jako luční stepi. Spolu s nimi zde rostou jak četné druhy suchých úzkolistých trávníků, tak některé druhy luční. Na Pavlovských vrších je na tato společenstva vázán vítod větší (Polygala major) a pampeliška pozdní (Taraxacum serotinum).

K významným přírodním zvláštnostem jižní Moravy patřil v minulosti i výskyt slanomilné flóry a vegetace, která byla závislá na přítomnosti zasolených třetihorních sedimentů. V současnosti zůstávají zachovány pouze zbytky původního výskytu v NPR Slanisko u Nesytu. Slanomilné druhy zde reprezentuje hadí mord maloúborný (Scorzonera parviflora), hvězdnice slanistá panonská (Aster tripolium subsp.pannonicum), jitrocel přímořský (Plantago maritima), kuřinka obroubená (Spergularia maritima), ostřice žitná (Carex secalina), pampeliška besarabská (Taraxacum bessarabicum), prorostlík nejtenčí (Bupleurum tenuissimum), solenka Valerandova (Samolus valerandi) a sítina Gerardova (Juncus gerardii).

Chráněný Hvozdík Lumnitzerův (Dianthus lumnitzeri) patří mezi naše druhy chráněné i legislativou Evropské unie. U nás se vyskytuje pouze v Pavlovských vrších. Písečnice velkokvětá (Arenaria grandiflora) se v České republice vyskytuje pouze v NPR Děvín-Kotel-Soutěska.

Fauna Pálavy

Nesmírná druhová bohatost zdejší fauny (v řadě případů jde o vůbec nejvyšší početní zastoupení některých skupin v rámci České republiky) je dána jak množstvím rozmanitých biotopů a jejich ekotonů, tak polohou této oblasti na rozhraní dvou zoogeografických provincií: panonských stepí a středo­evropského listnatého lesa.

Za 35 let existence CHKO doznala fauna mnoha změn, některé dříve vzácné druhy se staly běžnými a naopak. Prvním případem je např. kudlanka nábožná (Mantis religiosa), která se za poslední desítky let stala na jižní Moravě na vhodných biotopech zcela běžnou a zasahuje i na sever Moravy a do Čech. Obdobně jsou na tom oba naše druhy otakárků, o. fenyklový (Papilio machaon) a o. ovocný (Iphiclides podalirius). Omezení chemizace v zemědělství umožnilo např. postupné přibývání dříve téměř vyhubených majek (Meloe sp.). U mnoha druhů se sice nedá mluvit o plošném šíření, ale v rámci CHKO Pálava a jejího okolí si stále zachovávají početné populace, často jen na tomto jediném místě v ČR. Příkladem mohou být okáč medyňkový (Hipparchia fagi) na stepích či dudek chocholatý (Upupa epops) v oborách.

Mnoho druhů, dříve relativně běžných, však zaznamenalo v poslední době výrazný ústup. Za několik posledních desetiletí z Pálavy a okolí vymizela celá řada denních motýlů, např. zástupce stepní motýlí fauny žlutásek úzkolemý (Colias chrysotheme), který zřejmě doplatil na absenci managementu a rozsáhlé zarůstání stepních ploch v minulosti. Na úbytek vhodných bio­topů doplácejí i druhy vázané na světlé listnaté lesy. Příčiny jejich úbytku lze hledat ve změně způsobu lesního hospodaření, např. v ústupu od tradičních forem hospodaření typu nízkého a středního lesa (vysoký les je příliš ◊hustý a stinný“). Některé druhy zůstávají i nadále ◊vlajkovou lodí“ Pálavy, běžně se s nimi nikde jinde v ČR nesetkáme. Mezi ně například patří kobylka sága (Saga pedo), početná populace střevlíka uherského (Carabus hungaricus) či zedníček skalní (Tichodroma muraria), který bývá pravidelně pozorován v zimním období.

Mezi ptačí symboly Pálavy patří také ◊křovištní“ druhy, jako pěnice vlašská (Sylvia nisoria) či ťuhýk obecný (Lanius collurio), nebo v oblasti Milovického lesa a NPR Křivé jezero hnízdící dravci - včelojed lesní (Pernis apivorus), orel mořský (Haliaeetus albicilla) a oba naši luňáci (Milvus milvusa Milvus migrans). Pozoruhodného zastoupení na Pálavě dosahují letouni: můžeme se zde setkat s 20 zástupci z celkového počtu 25 druhů. Jeskyně Na Turoldu patří mezi významná zimoviště vrápence malého (Rhinolophus hipposideros). Půda kostela sv. Jiří v Klentnici hostí jednu z největších letních kolonií netopýra velkého (Myotis myotis) v panonské oblasti ČR.

Za zmínku jistě stojí i celkem nedávný objev a následný popis pro vědu dosud neznámého druhu. Jedná se o stepníka moravského (Eresus moravicus), na české poměry poměrně velkého pavouka, objeveného v roce 2008. V dřívějších letech byla z Pálavy popsána zhruba stovka nových druhů živočichů.

V posledních letech je na Pálavě je dávána přednost aktivnímu managementu ochrany přírody před konzervačními přístupy. Opět se zde objevila stáda ovcí a koz, většina cenných lokalit je pravidelně sečena či pasena, zarůstající stepní plochy jsou vyřezávány, postupně dochází i k prosvětlování lesů. Management je s ohledem na potřeby různých skupin živočichů prováděn co nejcitlivěji, minimálně jedna třetina plochy zůstává bez zásahu. Přistupuje se rovněž k některým méně obvyklým opatřením, jako jsou záměrně vytvářené úhory či budování loggeru.

Kobylka sága (Saga pedo) je překvapivě v posledních letech na Pálavě běžná, přestože pro svůj nenápadný způsob života uniká pozornosti.

Cestovní ruch a vinařství

Pálava je tradiční zemědělskou oblastí orien­tovanou na pěstování vinné révy. Vinice, které utvářejí typický krajinný ráz Pavlovských vrchů, zaujímají více než 15 % rozlohy CHKO, úspěchem je zavedení plošné ekologické ochrany a její další podpora. Na území CHKO se nacházejí významná ložiska vápence, který byl již od středověku na mnoha místech těžen v malých lomech. Nejdůležitější rozvojovou aktivitou kraje jsou služby v cestovním ruchu, vázané především na vinařství a na přírodní a krajinné hodnoty území.

Hlavní cíle ochrany přírody

Základním cílem současné ochranářské péče, formulovaným jak v plánu péče CHKO, tak v plánech péče jednotlivých maloplošných chráněných území, je zastavení sukcese na stepních trávnících rezervací. V období, kdy nejsou spásány nebo koseny, zarůstají křovinami, které je třeba odstraňovat, vybrané plochy pravidelně střídavě kosit a spásat, případně krátkodobě ponechávat ladem. Z chráněných území, ale i z celého území CHKO, je nutné aktivně odstraňovat nežádoucí a nepůvodní druhy dřevin (akát, pajasan žláznatý). Rovněž je třeba omezit výsadbu dalších nepůvodních dřevin i mimo chráněná území, dnes především tzv. energetických plodin.

Charakteristický krajinný ráz je jedním ze znaků krajiny. Nechte se ohromit pestrostí pálavské přírody. Poznejte, jak lidé krajinu Pálavy po tisíciletí utvářeli. Objevte, jak výzkum, věda i zkušenosti místních obyvatel pomáhají chránit pálavskou přírodu. A uvědomte si, co Pálava znamená pro vás i jak ji můžete ovlivnit.

tags: #ochrana #prirody #palava #zajímavosti

Oblíbené příspěvky:

• Nebezpečný odpad: Bystrá a okolí
• Vybavení pro časosběr
• Správné třídění skla
• Účinné řešení pro ucpané odpady
• Diverzita přírody a myšlení dle Koháka