Ochrana přírody a toxické nápoje: Rizika a doporučení

V současnosti jsou známy miliony různých chemických látek a každý den jsou syntetizovány další a další. Abychom mohli mít z chemických látek kolem nás co největší přínos a co nejmenší škody, musíme co nejlépe znát jejich vlastnosti a měli bychom se snažit jejich využití regulovat svým rozumem a vhodnými zákony.

Energetické nápoje a jejich rizika

MUDr. Cukr, popřípadě sladidla a taky kofein, to jsou hlavní složky tzv. sycených energetických nápojů, často obsahují ale i vitamíny, hlavně ze skupiny B a stimulační látky, jako je taurin. Společně pak fungují pro organismus jako energetická bomba. Jsou velmi oblíbené hlavně mezi mladými.

Státní zdravotní ústav ale upozorňuje, že při častém užívání škodí organismu, tělo pak totiž často přijímá velké množství energie z cukru, kofein a další stimulanty zase mohou narušit spánek, přinést úzkost, podrážděnost a v krajním případě třeba i nemoci srdce a právě pro mladé jsou více rizikové.

Mezinárodní studie totiž ukázala, že právě mezi školáky jsou energetické nápoje populárnější než limonády. Těch začali v posledních 12 letech pít o polovinu méně, zato více než desetina školáků mezi 13 a 15 lety pije nadměrné množství nápojů, které jim mají dodat energii. Pomyslnou hranicí mezi bezpečnou a rizikovou konzumací jsou podle výzkumu 1-2 energetické nápoje týdně, každý den je pak popíjí 3 % školáků, častěji chlapci než dívky, naopak vůbec je nepije skoro 60 % tuzemských dětí.

MUDr. Tak samozřejmě, jak už bylo řečeno, vzít potaz, že vlastně obsahují velmi velké množství cukru, typicky a velmi vysoké množství kofeinu.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

MUDr. Já bych řekla, že je to spíš kombinace obojího, ono je to samozřejmě drink od drinku, ale samozřejmě i ten nadměrný cukr jako takový škodí, to je vlastně podobné jako u limonád, protože ten cukr tam bývá velmi koncentrovaný, je to trošku součástí toho energetického efektu a samozřejmě v té tekuté formě toho cukru to dítě zkonzumuje mnohonásobně víc, než by třeba snědlo v ovoci.

MUDr. Tak všichni asi máme zkušenost, nebo většina z nás, s nějakým kafem nebo čajem, že to trošičku jako vzbuzuje tu pozornost ve smyslu spíš jakoby připravenosti, že by to zvyšovalo koncentraci, no a u těch mladých to znamená, že při nějakém vyšším pití to může třeba začít narušovat jejich spánkový režim a samozřejmě spánek jako takový je pro ten vyvíjející se organismus velmi důležitý a ve chvíli, kdy se ho nedostává, třeba proto, že to dítě prostě stáhlo ty 2-3 plechovky a nebo v případě nějakého menšího dítěte i jednu, tak samozřejmě se nevyspí, no a druhý den ve škole může mít narušenou pozornost, můžou tam být poruchy chování, protože to dítě samozřejmě nevyspalé je nervózní. A ono se to pak jako cyklí a samozřejmě to pak může narušovat celý ten jeho režim v případě nějakého hodně extrémního příjmu, tak pak může docházet i k tzv.

MUDr. Ano, ale ne ve výživě. Platí, že pokud má člověk vyváženou pestrou stravu, tak žádné vitaminové doplňky prakticky nepotřebuje, to znamená, přijímat nějaké větší množství těch vitaminů je prakticky jakoby zbytečné a kupovat si energetické nápoje jenom kvůli tomu, abych do sebe dostal více vitaminů, ještě když to třeba bude na úkor kvality té celkové stravy, tak se určitě nevyplatí. Zvlášť, když vezmu v potaz třeba ten obsah toho cukru. Takže v tomhle tom je to zbytečné.

MUDr. Tato a veškeré látky, které se přidávají do potravin nebo do nápojů, tak samozřejmě musí projít nějakým bezpečnostním testováním. My tam nemůžeme přidat jen tak něco a jen tak v nějakém množství, takže nějakým způsobem je garantováno, že pokud to v těch nápojích je, tak by to mělo být v tomto množství bezpečném. Je tam ale takové jakoby ale, že samozřejmě dětské organismy jsou na různé cizorodé látky mnohem citlivější. My ne vždycky máme úplně dobrý výzkum specificky na děti, jestli jim to něco dělá nebo nedělá, zejména třeba z dlouhodobého hlediska a také není úplně dobře prozkoumáno, jakým způsobem třeba působí kombinace těch různých látek, zase zejména na ten dětský organismus.

MUDr. Pokud se bavíme o dospělém člověku, tak samozřejmě, když jednou za čas člověk zhřeší, je to jako s dortíky, když si dám jednou za čas sladký dezert, tak je v něm sice také přidaný cukr, ale určitě mi to nějakým způsobem jako výrazně neuškodí.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

MUDr. Pokud se podíváme na to z hlediska veřejného zdraví, tak my určitě to necílíme jenom na ten jeden nápoj. Já si myslím, že existuje poměrně dobrý konsenzus a mnoho států už v tomto směru podniká nějaké kroky, že energetické nápoje obecně, nejenom tyto velmi extrémní, jsou pro děti zkrátka nevhodné a bylo by tak vhodné se pobavit o tom, jestli děti před nimi nějakým způsobem neochránit, podobně jako to děláme u cigaret nebo alkoholu nebo dalších látek a aktivit, o kterých víme, že na ten dětský organismus působí výrazně hůř než na ten dospělý a zároveň zkrátka zejména adolescenti nejsou schopni reálně vyhodnotit, co jim to dělá třeba z toho dlouhodobého pohledu a jsou výrazně pod vlivem nějakých třeba influencerů nebo reklam a zkrátka ty rozumové schopnosti na to se tomu bránit tam nejsou, takže jsou státy, které třeba už omezily vysloveně prodej do nějakého věku. Do 15, do 18 let.

Alkohol a jeho dopady

Víno obvykle obsahuje 11-13 objemových procent alkoholu, takže v půl litru vína zkonzumujete minimálně 55 ml ethylalkoholu. Pivo se liší podle toho, z jakého množství sladu je vyrobeno - desetistupňové má asi 4 objemová procenta ethylalkoholu, takže v půl litru zkonzumujete 20 ml čistého ethylalkoholu. Obsah alkoholu v destilátech je přes 20 objemových procent, například český absinth má minimálně 45 objemových procent ethylalkoholu. Při vypití velkého panáka o objemu 0,05 litru tedy své tělo vystavíte zhruba 22 ml čistého alkoholu. Smrtelná dávka je zhruba jeden litr ethylalkoholu. Takovému množství se naštěstí při běžné konzumaci alkoholických nápojů nepřibližujeme. Nicméně škodlivé účinky na náš organismus můžeme pozorovat už při relativně nízkých dávkách.

Ethylalkohol škodí hned několika způsoby. Je toxický pro srdce a může vyvolat kardiomyopatii (onemocnění srdečního svalu) vedoucí až k selhání srdce. Nadměrná konzumace ethylalkoholu zároveň vede k poškození jater. Výrazně toxicky působí vysoké dávky také na mozkové buňky. Pokud pijeme alkoholické nápoje na lačno nebo po sportovním výkonu, má náš organismus navíc tendenci k hypoglykémii, tedy k poklesu koncentrace cukru (glukózy) v krvi. V obou případech má totiž tělo vyčerpanou zásobu glykogenu - látky, která se výrazně podílí na udržování konstantní hladiny krevního cukru.

Jedinou možností, jak udržet stálou hladinu glukózy při nedostatku glykogenu, je vyrábět v játrech novou. Pokud jsou však játra zaměstnána odbouráváním alkoholu, nemají už kapacitu produkovat glukózu. Dokonce se předpokládá, že malátnost a povznesená nálada po konzumaci alkoholu souvisejí do značné míry právě s lehkou hypoglykémií. Podobné příznaky totiž popisují diabetici, kteří nemají správě určeny dávky inzulínu, čímž se také krátkodobě dostanou do obdobného hypoglykemického stavu.

Zásadním neblahým účinkem alkoholu na lidský organismus je však odvodnění neboli dehydratace. Objem vyloučené moči, a tím i naši dehydrataci, zvyšuje alkohol několika mechanismy. Podstatné je, že blokuje tvorbu antidiuretického hormonu, který pak nemůže působit v dostatečném množství na ledviny. Ty následně vylučují zvýšené množství vody, jež v konečném důsledku tělu chybí. Z tohoto pohledu považuji konzumaci destilátů za škodlivější než konzumaci vína či piva, i když celkové přijaté množství alkoholu bude stejné. V destilátech totiž vypijeme velmi málo vody - na rozdíl od ostatních alkoholických nápojů. Navíc přijmeme alkohol za kratší dobu, takže efekt dehydratace organismu je daleko silnější.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

Ještě jeden argument podporuje závěr, že destiláty jsou škodlivější než víno a pivo. Víno obsahuje kromě alkoholu mnoho antioxidačně působících látek (například resveratrol či flavonoidy). Jejich pozitivní účinky mohou při mírné konzumaci převážit nad negativními vlivy alkoholu. V pivu je zase zastoupena řada cenných vitamínů a minerálních látek, které jsou rovněž tělu prospěšné. Takové látky v destilátech nenajdeme.

Chemické látky v potravinách a nápojích

Už po tisíciletí je známo, že množství a složení potravy a nápojů ovlivňuje zdraví. Velkou změnou procházejí potraviny a nápoje od doby průmyslové revoluce. Po tisíce let lidé jedli potraviny, které si až na malé výjimky (např. koření) sami vypěstovali nebo si je opatřili ve svém bezprostředním okolí. V posledních desetiletích však došlo ke zprůmyslnění zemědělství a potravinářství.

Do potravin se záměrně začala přidávat celá řada chemických látek, které mají změnit vlastnosti průmyslově vyráběných potravin, např. barvu, chuť, vůni, trvanlivost atd. Těmto látkám se často lidově říká „éčka“, odborně se nazývají aditiva a rozdělují se do několika skupin (např. barviva, konzervanty). Další skupinou chemických látek v potravinách jsou zbytky zemědělských chemikálií, které průmyslové zemědělství masově používá. Může jít o látky uvolněné z průmyslových hnojiv, ale zejména se jedná o nerozložené zbytky (rezidua) pesticidů.

V případě potravin živočišného původu může jít o zbytky veterinárních léčiv (např. antibiotik). V některých státech se hospodářským zvířatům masově aplikují také hormony. Např. ve Spojených státech amerických tamní Úřad pro potraviny a léčiva (US FDA) povolil podávání geneticky manipulovaného (GM) růstového hormonu (známý jako BST, rBGH nebo Posilac) kravám.

Poslední skupinou chemických látek v potravinách jsou ty, které se používají jako průmyslové chemikálie a které se do potravního řetězce dostávají v důsledku znečištění životního prostředí. Jedná se o těžké kovy a jejich sloučeniny (např. olovo, organické sloučeniny rtuti nebo cínu), ale také o organické látky, které mají schopnost přetrvávat dlouho v životním prostředí a hromadit se v živých organismech. Odborně se o takových látkách říká, že jsou perzistentní a bioakumulativní. Patří mezi ně např. polychlorované dioxiny (PCDD/F), polybromované zpomalovače hoření (BFR), polychlorované bifenyly (PCB) a podobně.

Pesticidy a jejich vliv na zdraví

Název pesticidy se používá jako souhrnné označení pro látky používané k ničení, zabíjení organismů, které člověk z určitého důvodu chce zničit nebo potlačit. Liší se jak svým chemickým složením, tak cílovými skupinami organismů, proti kterým jsou určeny. Pesticidy využívají rozmanitých mechanismů, kterými na cílový organismus působí. Vzhledem k výše uvedené rozmanitosti pesticidů jsou i jejich nežádoucí zdravotní účinky velice široké. Od vlastní toxicity, podle které jsou rozdělovány WHO, přes schopnost vyvolávat rakovinu, mutace, vrozené vývojové vady až po schopnost narušovat nervový, imunitní nebo hormonální systém.

I to je jeden z důvodů, proč Evropská unie v současnosti diskutuje změny v oblasti regulace pesticidů s cílem snížit jejich spotřebu a omezit negativní dopady jejich používání. Poměrně nové je zjištění, že řada pesticidů zasahuje do chování lidských hormonů a může tak narušovat hormonální systém člověka. Hormony v těle řídí mnoho velice důležitých procesů včetně vývoje v děloze a v dětství, rozmnožování, metabolismu klíčových živin (cukrů a tuků).

Malé koncentrace hormonů cíleně a koordinovaně zajišťují např. Vědci zjistili, že některé pesticidy (podobně jako jiné průmyslové chemikálie) mohou správnou funkci hormonů v lidském těla narušit různými způsoby. Pesticidy mohou hormony v těle napodobovat (imitovat), např. DDT nebo endosulfan mohou napodobovat účinek ženských pohlavních hormonů estrogenů. Ale také mohou funkci hormonů blokovat, jako např. vinclozolin, linuron nebo jeden z metabolitů DDT jsou schopné bránit buňkám přijímat signály androgenů - mužských pohlavních hormonů. Pesticidy ale také mohou bránit tvorbě hormonů v těle nebo jejich přirozenému rozkladu.

Doposud bylo prokázáno riziko endokrinních disruptorů zejména v době vývoje plodu v těle matky a raném dětství, kdy pohlavní hormony a hormony štítné žlázy hrají klíčovou roli. Lékařům je např. už dlouhou dobu známo, že nedostatek hormonů štítné žlázy může mít za následek těžké poškození vyvíjejícího se mozku dítěte a vznik tzv. kretenismu. Pokusy na laboratorních zvířatech ukázaly, že pesticidy chovající se jako endokrinní disruptory jsou schopné způsobit snížení množství spermií a neobvyklé zvětšení prostaty u samců nebo změnu věku, ve kterém zvířata dosahují puberty.

Věda endokrinním disruptorům připisuje odpovědnost za některé poruchy pozorované u zvířat ve volné přírodě, např. Mnozí vědci také vyslovují podezření, že pesticidy a další chemické látky schopné narušovat funkci hormonů mohou mít určitý podíl na tom, že i u mužů se snižuje kvalita spermatu a zvyšuje se výskyt rakoviny varlat. Například španělská studie prokázala souvislost mezi místní spotřebou pesticidů a výskytem tzv. kryptorchismu, což je vážná vývojová porucha u chlapců, při které jedno nebo obě varlata nesestupují do šourku, ale zůstávají v břišní dutině, a nejsou proto schopna později produkovat spermie.

Aditiva a jejich vliv na zdraví

Pro účely značení se jednotlivá aditiva podle svých funkcí zařazují do příslušných funkčních skupin. Jedno aditivum však může v potravinách zastávat i více funkcí a záleží na výrobci, do které funkční skupiny na seznamu přísad příslušné aditivum zařadí. Kupříkladu oxid siřičitý může působit v potravině jako konzervační prostředek, ale také jako antioxidant.

• antioxidanty - prodlužují životnost potravin tím, že brání jejich oxidaci a oddalují tak např.
• emulgátory - vytvářejí či udržují stejnorodou směs nemísitelných kapalin v potravině (např.
• nosiče a rozpouštědla - slouží k rozpouštění nebo ředění jiných aditiv (např.

S rostoucím rozsahem průmyslové výroby potravin a množství používaných přídatných látek se postupně objevily také obavy z možných negativních zdravotních účinků těchto potravinářských aditiv. Poprvé se tak na oficiálním fóru stalo patrně v roce 1953, kdy obavu ze zvyšujícího se používání chemikálií v potravinářském průmyslu vyjádřili vládní delegáti světové konference věnované zdraví. V reakci na tyto obavy založily v roce 1955 Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) a Světová zdravotnická organizace (WHO) Společný výbor expertů pro potravinářská aditiva (Joint Expert Committee on Food Additives, JECFA) jako mezinárodní orgán, který má dohlížet na zdravotní nezávadnost potravinářských aditiv v zemích OSN.

V padesátých letech 20. století dosáhla největších rozměrů industrializace potravinářství v USA. Proto bylo tamním Úřadem pro potraviny a léčiva (US FDA) vydáno doporučení pro ověřování nezávadnosti chemických aditiv v potravinách. V souvislosti s tím mezinárodní JECFA vypracoval koncepci tzv. přijatelného denního příjmu (Acceptable Daily Intake, ADI). ADI se stanovuje tak, že při laboratorních experimentech na zvířatech se stanoví nejvyšší dávka chemické látky, při které se ještě neprojeví nežádoucí účinek.

Například pokud by byla studií na zvířatech určena nejvyšší dávka chemikálie, při které ještě nebyl pozorován negativní zdravotní účinek na pokusná zvířata, 200 mg/kg tělesné hmotnosti zvířete, tak ADI se vypočte jako NOAEL děleno 100. Smyslem bezpečnostního faktoru je jednak postihnout individuální rozdíly mezi lidmi, např. ve věku, zdravotním stavu, výživě. Dále je nutno počítat s možností, že metabolismus člověka se může lišit od metabolismu pokusného zvířete. V úvahu je nutno brát i to, že člověk je zároveň vystaven celé řadě potravinářských aditiv, ale také jiných nepříznivých faktorů z okolí, které pokus na zvířeti není schopen modelovat. Některá aditiva však nemají stanovenou hodnotu ADI. Ta se smějí používat jen v nejnižším množství, které je nezbytné k dosažení požadovaného technologického účinku, tzv. Na seznamu potravinářských aditiv, kterým byl udělen kód v podobě E a příslušného čísla, jsou uvedeny pouze ty chemické látky, které schválil Vědecký výbor pro potraviny Evropské unie (Scientific Committee on Food, SCF) zřízený v roce 1974 jako poradní orgán Evropské komise.

V roce 2002 byl zřízen speciální Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA), který nahradil práci SCF. V České republice se vstupem do Evropské unie legislativa upravující potravinářská aditiva sjednotila s předpisy EU. Za oblast zdravotní nezávadnosti potravinářských aditiv je v České republice po odborné stránce zodpovědná Národní referenční laboratoř (NRL) pro aditiva v potravinách při Státním zdravotním ústavu (SZÚ). Úkolem NRL je sledování aktuálního vývoje ve stavu poznání, aktualizace legislativy, ale i laboratorní stanovování aditiv v potravinách. Za kontrolu dodržování právních předpisů pro používání potravinářských aditiv jsou zodpovědné Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) a Státní veterinární správa (SVS), řízené Ministerstvem zemědělství ČR.

Alternativy k plastovým lahvím

Jednorázové plastové lahve, ve kterých se většina nápojů prodává, nejsou pro naše zdraví žádným přínosem, ba právě naopak. Mnoho studií již prokázalo, že se z nich uvolňují mikroplasty, které spolu s nápoji konzumujeme.

Znovupoužitelné lahve jsou ekologičtější a při vhodném výběru i výrazně zdravější. A jelikož právě na výběru té pravé záleží nejvíce, pojďme se vrhnout na jejich srovnání.

Srovnání různých typů lahví

Plastová lahev: V závislosti na druhu použitého plastu mohou některé z nich představovat zdravotní riziko - ať už kvůli obsahu mikroplastů (které mohou uvolňovat stejně jako jednorázové plastové lahve), škodlivého bisfenolu A (BPA) nebo dalších chemikálií. Další jejich nevýhodou je fakt, že se jejich povrch velmi lehce opotřebuje či poškrábe. V drobných prasklinkách se pak drží bakterie a lahve se obtížně čistí. Plasty mají zároveň často tendenci vstřebávat pachy, po nějaké době tedy může být plastová lahev nepříjemně cítit.

Skleněná lahev: Sklo je jedním z nejvhodnějších materiálů pro uchovávání potravin, včetně nápojů. Nedrží se na něm bakterie, neuvolňují se z něj škodlivé chemikálie ani nežádoucí částečky. Je odolné a vydrží dlouhé roky, aniž by pohlcovalo pachy nebo se obarvilo od čaje či kávy. Pro lahve na pití je tedy téměř ideálním materiálem - problémem je ale jeho choulostivost. Skleněné lahve jsou náchylné na rozbití, což může skončit nejen rozlitím nápoje po celé tašce či batohu, ale také úrazem. Pro malé děti tedy nejsou příliš bezpečné a nehodí se na sport, do školy ani na výlet.

Nerezová lahev: Nerezové lahve nabízí mnoho výhod - jsou lehké, odolné, zdravotně nezávadné a praktické. Narozdíl od plastových lahví u nich nehrozí kontaminace bisfenolem A (BPA) či výskyt mikroplastů a neuvolňují ani jiné škodlivé chemikálie. Oproti skleněným lahvím mají nespornou výhodu: nemusíte se bát jejich rozbití a proto se ideálně hodí pro děti. Díky nízké váze z nich mohou pohodlně pít i ti nejmenší, a jakmile povyrostou, lahev s nimi zvládne mnohá dobrodružství, aniž by se poškodila. Při šetrném čištění se lahev nepoškrábe a nemá tendence pohlcovat pachy nebo se zabarvit od čaje či kávy. Hodí se pro teplé i studené nápoje a využijete ji díky tomu celoročně.

Tabulka srovnání lahví

Závěr

Je důležité si uvědomit rizika spojená s konzumací toxických látek v nápojích a potravinách. Omezování konzumace energetických nápojů, alkoholu a pečlivý výběr potravin mohou významně přispět k ochraně zdraví. Volba správných lahví na pití je dalším krokem k minimalizaci expozice škodlivým látkám.

tags: #ochrana #prirody #toxicke #napoje

Oblíbené příspěvky:

• Definice a strategie ochrany přírody
• Znečištění vod v ČR
• Více o oboru Mezinárodní rozvojová a environmentální studia
• Jihomoravská recyklace plastů
• Průvodce poplatky za odpady v ČR