Mnoho vlastníků lesa se potýká s nejistotou, jak správně a ziskově vytěžit svůj lesní majetek. Pokud patříte mezi ně, určitě znáte ten pocit, kdy chcete ze svého lesa získat maximum, ale zároveň respektovat přírodní procesy a jednat v souladu se zákonem. Těžba dřeva ve vlastním lese představuje komplexní proces, který při správném provedení přináší nejen okamžitý zisk, ale i dlouhodobou prosperitu vašeho lesního majetku. Neponechávejte osud svého lesa náhodě.
Udržitelné lesní hospodářství zajišťuje, že váš les bude zdrojem příjmů i pro budoucí generace. „Správná těžba dřeva není pouze o pokácení stromů. Moderní lesní hospodářství se neobejde bez ohleduplného přístupu k ekosystému.
Lesní legislativa prochází pravidelnou aktualizací, což může být pro vlastníky lesů matoucí. Ano, při těžbě přesahující 3 m³ na hektar za rok jste povinni tuto činnost ohlásit příslušnému orgánu státní správy lesů. Při těžbě nad 100 m³ je nutné mít k dispozici odborného lesního hospodáře. Nevíte si rady s administrativou?
Obecně je nejvhodnější zimní období, kdy je nižší obsah mízy ve dřevě a minimální riziko napadení škůdci. Pro konkrétní dřeviny a situace se však optimální načasování může lišit.
Pro ochranu lesního majetku vlastníka lesa, ale i ostatních lesních majetků, má vlastník lesa povinnost preventivně bránit vývoji, šíření a přemnožení organismů škodlivých lesu také tím, že je povinen přednostně provádět těžbu nahodilou. V případě, že těžbou nahodilou vznikne souvislá holina o výměře větší než 0,2 hektaru, je vlastník povinen oznámit alespoň 14 dní před provedením takové těžby tento záměr příslušnému orgánu státní správy lesů. Oznámení je nezbytné v zájmu vlastníka lesa provádět průkazným způsobem, nejlépe písemně dopisem nebo elektronicky.
Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší
Těžbou nahodilou se rozumí odstranění z porostu a tedy těžba, zpracování, ošetření, odvoz dřeva, stromů nebo částí stromů suchých, vyvrácených, nemocných nebo poškozených, včetně likvidace těch těžebních zbytků ze stromů, na kterých může dojít k vývoji kalamitních škůdců (bekyně mniška, lýkožrout smrkový, lýkožrout severský, klikoroh borový, obaleč modřínový, ploskohřbetky). Nemocné a poškozené jsou zejména stromy napadené a poškozené působením organismů, přírodními jevy nebo činností člověka a to jak působením samostatně, tak ve vzájemné souvislosti při vlivu na lesní majetek (jedná se hlavně o působení a vliv hmyzu, zvířat, hub, hnilob, zlomů, ohoření, zplodin).
Vlastník lesního majetku zjistí ve spolupráci s odborným lesním hospodářem takový stav lesního porostu nebo jeho části, který odpovídá potřebě vykonat přednostně těžbu nahodilou se vznikem holiny větší než 0,2 hektaru. Na základě zjištěného stavu tuto skutečnost oznámí 14 dní před provedením nahodilé těžby nejlépe písemně příslušnému orgánu státní správy lesů. Nesplnění opatření v ochraně lesa, především nedodržením přednostního zpracování těžby nahodilé se vlastník jako fyzická nebo právnická osoba dopustí přestupku dle § 54 odst. (2) písm. c) lesního zákona.
Biodiverzita je rozmanitost života na všech jeho úrovních, od genů, přes druhy organismů, až po pestrost ekosystémů a ekologických vztahů (Kolář et al. 2012). Kromě vnitřní hodnoty života a jeho rozmanitosti je důležité, že biodiverzita je zjevně nepostradatelná pro existenci člověka (Gowdy 1997) a z více důvodů, včetně antropocentrických, je proto nezbytné ji chránit. Lesy hostí až 80 % všech suchozemských druhů organismů (worldwildlife.org), a jsou tak klíčovým nositelem pevninské biodiverzity.
V obecné rovině jsou největší hrozbou pro světovou biodiverzitu ztráta a degradace přírodních stanovišť, následované jejich exploatací a způsobem užívání (např. Fazan et al. 2020; MacKinnon et al. 2020). Pro lesy je uvedený fenomén vysoce aktuální (Schmiedinger et al. 2012*; Ripple et al. 2017) a ačkoli je tempo vymírání nejvyšší v tropech (Storch 2011), nevyhýbá se krize biodiverzity ani zbytku světa, včetně středoevropského prostoru a lesnicky rozvinutých zemí (Grove 2002; Spiecker 2003; Nic Lughadha et al. 2020).
Ve střední Evropě bývá za hlavní příčinu ohrožení biodiverzity považována náhrada porostů přirozené dřevinné skladby intenzivně pěstovanými stejnověkými monokulturami komerčních dřevin, zejména smrku ztepilého (Picea abies) a borovice lesní (Pinus sylvestris), těžených holosečným způsobem (např. Emmer et al. 1998; Koch, Skovsgaard 1999*; Spiecker 2003; Felton et al. 2010; Paillet et al. 2010; Fanta, Petřík 2021). Dalšími podstatnými a hospodařením způsobenými faktory jsou nedostatek nejrůznějších forem odumřelé dřevní biomasy (mrtvého dřeva), starých a biotopových stromů (např. Bače, Svoboda 2016; Vítková et al. 2018; Zumr, Remeš 2020*; Zumr et al. 2021*), eliminace prostředí světlého lesa (např. Čížek et al. 2016) a odstraňování tzv. biologického dědictví přirozených disturbancí nahodilými těžbami (Grove 2002; Lindenmayer 2006).
Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci
Základní čtyři alternativy managementu cílícího na ochranu lesní biodiverzity definoval Götmark (2013):
V krajinném měřítku bývá doporučována kombinace segregace a integrace (Kraus, Krumm 2013), přičemž optimální povaha a míra této kombinace je předmětem výzkumu a politických diskusí.
Probíhající klimatické změny a jejich dopady, jež jsou převážně antropogenního původu (Hansen, Stone 2016), ovlivňují a ohrožují dochovanou biodiverzitu (Kolář et al. 2012). Přirozené smíšení porostů podporuje biodiverzitu a má důležitý vliv na složení společenstev (Leidinger et al. 2021*). Je proto doporučeno například vnášet buk lesní (Fagus sylvatica) do smrkových monokultur (Ammer et al. 2008*). Dřevinná skladba ovlivňuje typ humusu, čímž způsobuje kvalitativní rozdíly mezi půdními habitaty a jejich společenstvy, například chvostoskoků (Russell, Gergocs 2019*).
Intenzifikace lesního hospodaření je globálně významnou příčinou úbytku biodiverzity (Lange et al. 2011*). Pro ochranu lesní biodiverzity, například početné skupiny terestrických brouků, je nutná ochrana zbývajících starých lesů, přírodě bližší hospodaření a prodloužení obmýtí (Lange et al. 2014*; Weithmann et al. 2020*). Současné obhospodařované lesy Evropy obsahují mrtvého dřeva výrazný nedostatek (Hahn, Christensen 2005*.
Mezi lety 1850-1930 byly v USA ve Wiskonsinu těženy stromy staré přes 500 let, a poté byly plaveny po jezeře Lake Superior. Protože se jednalo o stromy pomalu rostlé, až s 20 letokruhy na jeden cm tloušťky, mělo jejich dřevo tak vysokou hustotu, že po nasáknutí vodou neplavalo a v jezeře kleslo ke dnu. Velká část tehdy uskutečněných těžeb proto skončila na dně jezera, ve kterém chladná voda s nízkým obsahem kyslíku přispěla ke konzervaci tohoto "utopeného dříví". V současné době jsou tyto výřezy, vytěžené i před více než jedním stoletím, vyzvedávány ze dna jezera světoznámou potápěčskou firmou SCUBA, a v nově vzniklé firmě (Superior Water-Logged Lumber Co.) zpracovávány na vysoko ceněné výrobky, jako jsou hudební nástroje, nábytek, parkety apod.
Čtěte také: Současná ochrana přírody
Firma Aquatic Cellulose International Corporation (ACIC) z Britské Kolumbie se specializovala na "těžbu" dříví pod vodou. Jednou z jejích aktivit je uvolňování plavebních drah od "utopeného" dříví. Při volném plavení dříví totiž asi 17 % z plaveného množství dříví klesne po nasáknutí vodou ke dnu, a ucpává tak plavební dráhu. Při celosvětových objemech plaveného dříví tak má firma o zakázky postaráno. Druhou typickou aktivitou firmy je skutečná těžba stromů pod vodní hladinou, a to především z přehrad, kde byly stojící lesní porosty zaplaveny. K této těžbě je používán robot, navigovaný pomocí sonaru a kamer. Tato patentovaná technologie umožňuje těžit dříví z hloubek do 37 m. Ostatní metody, jako jednotlivé vytahování dříví lanem navijáku, po předchozím upoutání úvazku potápěčem, jsou pracné a ekonomicky nevýhodné. Proto se používají jen při malé koncentraci dříví "k těžbě" a ve zvláštních případech.
tags: #ochrana #přírody #před #těžbou #dřeva