Ochrana přírody v Africe: Projekty a výzvy

„Zachování přírody v Africe je vodítkem pro pochopení evoluce člověka,“ zaznělo mj. Afrika je jediný kontinent, na kterém žijí poslední zbytky divokých zvířat ve velkých počtech. Jejich stavy se ovšem snižují velikou rychlostí. Ničení Afriky pokračuje mílovými kroky a jsme pravděpodobně jedna z posledních generací, která má možnost vidět velká stáda zvířat v divočině.

Antilopy, žirafy a hroši patří mezi charismatickou faunu obývající africké pouště, savany i lesy, nížiny i hory, souš i mokřady různých typů. Nejde o zanedbatelnou skupinu zvířat, jejich druhová rozmanitost je fenomenální. Mnohé z těchto druhů zvířat jsou v bezprostředním ohrožení vyhynutí. Příčiny jsou různé: převažují ztráta původních přirozených biotopů, kompetice o životní prostor a potravní zdroje s člověkem a hospodářskými zvířaty, nadměrný lov (pytláctví).

Ochranářské úsilí by však nemělo být zaměřeno pouze na individuální druhy či lokality. Pro úspěšnou ochranu je zásadní spolupráce mezi různými projekty ochrany a sdílení zkušeností.

Ústřední osobností konference byl Jonathan Kingdon, zoolog, umělec, vědecký pracovník Oxfordské univerzity a autor šestidílného monumentálního díla Mammals of Africa. Zaměřuje se na evoluci afrických savců a své práce doplňuje vlastními taxonomickými ilustracemi. Jeho plenární přednáška na téma evoluce sudokopytníků v Africe poskytla pohled na vývoj ekosystémů a druhové diverzity v širším kontextu a vyzvedla závažnost zachování biodiverzity, zejména antilop v Africe.

Afrika je též kolébkou člověka. Člověk jako živočišný druh se zrodil obklopený již rozvinutou druhovou diverzitou antilop. Antilopy tak tvoří součást naší vlastní historie a evoluce. Většina afrických savců má původ v Asii a do Afriky přimigrovali před 20 miliony let. Poté nastala fenomenální adaptivní radiace antilop, která umožnila vyplnění celé řady ekologických nik.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Aktuality ze života afrických zvířat

Vybrané novinky z Afriky, které ovlivňují životy milionů divokých zvířat. Quo vadis, Afriko? Cca 4400 lvích samců žije v Africe. Za posledních 100 let jsme vyhubili přes 90% slonů, lvů, gepardů, levhartů, nosorožců, psů hyenových... V průběhu jednoho století jsme zničili téměř vše, co bylo vytvářeno evolucí několik milionů let. Mezi roky 2007 - 2014 narostlo v Jihoafrické republice pytlačení nosorožců o 9346%.

Ochrana zvířat je v dnešní době velmi široké spektrum úzce propojených aktivit a činností, které spolu na první pohled navzájem nesouvisí. Prioritou našeho sdružení je osvěta a informovanost veřejnosti, protože pokud se veřejnost nedozví pravdu o chování člověka ke zvířatům, tak se nám nepovede nic změnit. Velice důležitou součástí našich aktivit jsou vzdělávací přednášky, při kterých se snažíme v dětech probudit vztah k přírodě a ukázat, že život bez zvířat by nebyl jednoduchý. Budoucí vývoj ochrany přírody bude ležet právě na dnešní mladé generaci.

Projekty na ochranu zvířat

Pojďme věnovat pozornost 6 projektům na ochranu zvířat, které se snaží chránit a zachránit ohrožené druhy před vyhynutím. Nelze popřít, že velká část světové fauny a flóry je ohrožena lidmi i jinými predátory. Jejich přežití je životně důležité pro udržení rovnováhy v přírodě a také pro to, aby byl náš svět rozmanitější a krásnější.

• Známou charitativní organizací, která již léta neúnavně pracuje na ochraně různých ohrožených druhů na celém světě, je Světový fond na ochranu přírody. Věnuje svůj čas péči o mnoho různých druhů od goril nížinných po želvy a nosorožce. Hlavním cílem WWF je vést kampaně na ochranu ubývajících přirozených stanovišť ohrožených zvířat a mořských živočichů, přičemž zvláštní důraz klade na klimatické změny.
• Mezinárodní fond na ochranu zvířat (IFAW) si vzal za úkol zachraňovat ohrožená zvířata a poskytovat jim ochranu před hrozbami, které jim hrozí. Cílem AWF je zajistit, aby divoká příroda a divoká krajina v moderní Africe prosperovaly.
• Panthera je organizace, která se plně věnuje ochraně 38 druhů volně žijících koček na světě a jejich životního prostředí.
• Posláním organizace Save The Elephants je zajistit slonům budoucnost a zachovat krásu a ekologickou integritu míst, kde žijí.

Zabíjení zvířat pro zábavu je odpornou lidskou kratochvílí. V celé Africe jich zbývá jen cca 15 244. Pytlačení je pro zvířata obrovskou hrozbou. Každým rokem je upytlačeno až 50 000 slonů a přes 1215 nosorožců (2014).

Financování ochrany přírody v Africe

Evropská unie si je vědoma specifického geopolitického postavení Afriky a jejího mimořádného významu pro ochranu biodiverzity včetně přírodních ekosystémů a potřebu podpory udržitelné hospodářské prosperity. V tzv. Počet velkoplošných CHÚ v ní přesahuje 7800 a pokrývají 17 % plochy kontinentu různých biomů (zejména savany, deštné lesy, velehory, mokřady, polopouště). Podíl chráněných území a kvalitu zajištění ochrany naznačuje tabulka 1. Poškozování přírodních stanovišť na tomto světadíle je obecně alarmující, ale i správa vlastních chráněných území zůstává ve velké míře nedostatečná.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

To je indikováno snižující se plochou přírodních ekosystémů, mírou biodiverzity, populací ohrožených druhů vně a nevzácně i uvnitř CHÚ. S výjimkou některých zemí (Jihoafrická republika, Rwanda, Keňa) je správa CHÚ velmi podfinancována a dosahuje pouze desítky či menší stovky USD na 1 km2. Bazální minimum přiměřeného financování CHÚ je expertně vyhodnoceno na 1000-2000 USD na km2 (Lindsey et al. 2018). Je jasné, že toto číslo i jeho interpretace budou vždy hodně diskutovány a budou odrážet socioekonomické parametry jednotlivých zemí anebo regionů sousedících s chráněným územím, ale jako vodítko ke strategickým úvahám jsou dostačující. Pro další přístupy se v tomto příspěvku počítá s minimem 1000 USD/ km2.

V průměru jsou africká CHÚ financována pouze z 10 až 20 % potřebných nákladů. Vnitřní struktura dosavadního financování CHÚ je proměnlivá a je rozložena mezi podíl státu, neziskových organizací a dalších subjektů. Podíl státu na tomto financování státních CHÚ je v širokém rozpětí (od méně než 10 % až po téměř 100 %), v souhrnném průměru cca 60 %. Podíl nevládních neziskových organizací (např. African Park ročně až 76 mil. USD, African Wildlife Foundation 34 mil. USD, Sheldrick Wildlige 3,5 mil. USD) v celkovém financování CHÚ je variabilní (od 0 % po více než 90 %), v průměru zhruba 30 % (Lindsey et al. 2018).

Pandemie covid-19 doprovázená výpadkem příjmů z ekoturismu míru podfinancování a nestabilitu financování chráněných území jenom obnažila (Waithaka 2020, Lindsey et al. 2020). Pandemie přispěla ke snížení HDP dotčených zemí až o 10 % (ALU 2020). Ekoturismus představuje výrazný podíl na zahraničních příjmech těchto zemí do státních rozpočtů (Planet Tracker 2020, World Bank 2018) a zároveň jeden z předpokladů zajištění péče o chráněná území, jako je zejména zainteresovanost místních lidí, ekonomická prosperita regionů a zdroj financování managementu (tab. 3).

Návrh změny financování africké ochrany přírody

Níže jsou uvedeny návrhy principů určených k zefektivnění a k stabilizaci financování ochrany přírody a chráněných území v subsaharské Africe. Program EU - Zelená dohoda pro Evropu (2019) formuluje obecné záměry k zlepšení ochrany a udržitelného využívání přírodních ekosystémů se zvláštním zřetelem na africký kontinent. K jejich implementaci je nutné zrobustnit financování existence a udržitelného využívání přírodních ekosystémů obecně a v CHÚ zvláště a to vyváženě diverzifikovat a stabilizovat.

1. Příspěvkové platby státům za ekosystémové služby v chráněných územích

   Čtěte také: Současná ochrana přírody

   V rámci navrhovaného fondu pro podporu ekosystémových služeb je i podprogram vázaný na dosažení efektivní správy chráněných území, tj. 1000 USD na 1 km2. Z hlediska atraktivnosti pro smluvní státy a účinnosti podpory je nutné dohodnout strukturu příspěvku. Doporučuje se tři čtvrtiny podílu vázat účelově na využití aktivit v chráněném území a jedna čtvrtina využití podle vlastního rozhodnutí přijímajícího státu. Podmínkou ale musí být, aby zbývající díl nezbytných prostředků, tj. ta jedna čtvrtina, byla hrazena z dalších zdrojů (NGO, privátní subjekty, státní rozpočet). Cílem podpory je zlepšení péče o chráněná území a příspěvek na zabezpečení ekosystémových služeb v nich přítomných ekosystémů a případně i podpora vzniku dalších chráněných území.

2. Příspěvkové platby státům za ekosystémové služby ekosystémů mimo chráněná území

   K omezení plošné likvidace vybraných přírodních ekosystémů, na které jsou vázané regionální i globální ekosystémové služby (deštný les, opadavý les a savany různých typů, mokřady apod.), a zainteresovanosti států na tom, je navrhována platba na 1 km2, která nebude účelově vázaná s výjimkou zamezení aktivit směřujících k destrukci biotopů, které jsou předmětem podpory. Finanční ohodnocení ekosystémových služeb je předmětem dlouhodobých výzkumů, proto je tento finanční tok interpretovatelný pouze jako příspěvek na jejich poskytování. Nastavení v tomto kontextu musí být takové, aby iniciovalo zájem na obecném uchování nositelů ekosystémových služeb před jinými aktivitami, které je poškozují, a zároveň tak, aby byl zájem i na vzniku či rozšíření zvýšené ochrany např. formou chráněného území. Výše podpory by měla být předmětem další diskuse a odrážet potenciál finančního zdroje. Ale v kontextu návrhu v bodě 1 by měla být výrazně nižší než 250 USD/km2. Zde se nabízí pracovní návrh 100 USD na 1 km2. Pro modelový případ je možné uvést na přírodní ekosystémy bohatou Zambii, kde miombové lesy a další přírodní krajiny (otevřené savany a mokřady) stále ještě pokrývají zhruba 500 000 km2, tj. dvě třetiny plochy státu (Vollesen, Merret 2020). Zde by při této navrhované sazbě souhrnný příspěvek na ochranu přirozených ekosystémů a ekosystémových služeb na ně vázaných dosahoval 50 mil. eur (zhruba 1,25 mld. Kč) za rok.

3. Vytvoření nového programového systému rozvojové pomoci EU pro udržitelnou ekoturistiku

   Ekoturismus v subsaharských CHÚ a toky finančních prostředků s ním spojené mají zcela nenahraditelný význam pro kvalitu ochrany přírody a socioekonomický rozvoj, neboť přinášejí příjmy do veřejných i privátních rozpočtů (zejména poplatky za vstupy a vjezdy, ubytování a restaurační a průvodcovské služby) a zároveň zainteresovává místní komunity na realizaci a akceptování vlastní ochrany přírody generující příjmy pracovníků v oboru a dalších návazných služeb (viz tab. 3). Před covidovou pandemií ekoturismus v Africe zaměstnával nejméně 3,6 mil. lidí a generoval více než 29 miliard USD (tj. cca 660 mld. Kč) ročně. Na jednotku investice produkuje o 40 % více pracovních míst než zemědělství, a to s větším podílem využití žen (Lindsey 2020).

   Na ekoturistická zařízení jsou často navázány další činnosti s pozitivním dopadem na ochranu přírody. Například za složitých socioekonomických vstupních podmínek (ohrožení krajiny těžbou nerostných surovin) vzniklý národní park iSimangaliso Wetland Park na ploše 3600 km2 (Kwazulu-Natal, JAR) mívá přes 500 000 návštěvníků ročně, roční příjmy z turismu 1,6 mil. USD (cca 35 mil. Kč) a poskytuje 1600 přímých a 6000 nepřímých pracovních míst (The World Bank Group 2018). Na keňskou rezervaci Ol Pejeta je napojeno 14 ekoturistických zařízení, díky nimž vzniklo 1000 pracovních míst (ALU 2020). CHÚ bez ekoturistických zařízení jsou většinou pouze na papíře. Proto by měl být vytvořen sofistikovaný model podpory ekoturistických zařízení.

   Adekvátní tomuto požadavku by měl být vznik samostatného programu v rámci fondů EU zaměřených na rozvojovou pomoc s definovaným a měřitelným cílem vzniku těchto zařízení v CHÚ (např. 500 nebo 1000 podpořených a realizovaných zařízení). S ohledem na modelovou investici do jednoho zařízení cca 0,25-0,5 mil. eur by rozsah střednědobě alokovaných financí nebyl malý, avšak ani astronomický (rámcově 125-500 mil. Pro stabilizaci provozu i příjmů záběr ekoturistických služeb musí zahrnout i rodící se místní střední třídu a edukativní programy k omezení budoucích disturbancí a lability příjmů a správy území a do budoucna i reflexi potřeby ekologizace místní a dálkové dopravy.

4. Zajištění minimálního základního podílu příspěvku mateřských zemí na správu CHÚ

   Zainteresování vládních struktur v ochraně přírody je nutné a může být indikováno různými způsoby, jako je věrohodné alokování podílu veřejných rozpočtů do správy CHÚ a přírodních biotopů. Analýzy z různých států trpí výraznými metodologickými i dalšími rozdíly. Až na výjimky vlády věnují do CHÚ pouze desítky anebo malé stovky USD na správu 1 km2 (Lindsley et al. 2018). Cílem by mělo být, přes různé ekonomické turbulence, věnovat alespoň 10-30 % skutečných nákladů na dostatečnou správu CHÚ, tj. 100-300 USD na 1 km2.

5. Využití příspěvků od NGO

   Nevládní neziskové organizace (NGO) hrají významnou, nezastupitelnou a v některých zemích i zcela dominantní (Malawi) úlohu ve financování správy CHÚ (viz tab. 2). Neměla by však na nich být dlouhodobě ležet hlavní tíha financování. V budoucnu by měly sloužit především k realizaci speciálních projektů včetně přípravy nových chráněných území a jako flexibilní rezerva pro střednědobé deficity a výpadky finančních zdrojů podle konkrétních potřeb.

Česká expedice Neuron Dzamba Ya Lobi

Česká expedice Neuron Dzamba Ya Lobi ("Prales zítřka") od srpna 2019 monitoruje vliv člověka na přírodu a zvířata střední rovníkové Afriky, kde se nachází jedna z posledních afrických divočin. Pralesy tu drancují mezinárodní firmy těžařů a dřevařů, vzácnou faunu místní vyjídají. Cílem bylo dát dohromady lidi z různých oborů, kteří se věnují Kongu a ochraně divokých zvířat, dostat tyto lidi do Konga a navázat s nimi dlouhodobou spolupráci na ochraně divoké konžské přírody.

Oblast pralesů na pomezí Konga a Gabonu označujete za jednu z posledních afrických divočin, na druhou stranu na stránkách expedice podáváte svědectví o tom, jak lidé tyto pralesy těží a devastují. Konžská pánev je skutečně jedna z posledních afrických divočin, pokud se tedy nebavíme třeba o území uprostřed Sahary. Pořád má místa, která nebyla prozkoumána, ale zároveň se lidé čím dál více začínají do tohoto pralesa zakusovat. V současné době působíme na trojmezí mezi Kamerunem, Gabonem a Konžskou republikou. Jedná se o důležitou křižovatku tří národních parků. Do tohoto území teprve začínají těžaři přicházet, takže je ideální doba zjistit, co tam všechno žije, dokud tam ještě nepřijeli, a vytipovat část území, která by měla být zachovaná jako koridor mezi národními parky. Jejich cílem je monitoring živočichů i mimo chráněná území, kde výzkum běžně probíhá.

Nám nejde o vyhlašování dalších chráněných území. Konžská demokratická republika je autoritářská země a koncese prodala těžařům za výhodné peníze. Nechceme odsud vyhánět místní. V konžské pánvi žije nějakých 70 až 80 milionů lidí, problém je, že jsou z naprosté většiny závislí na živočišných bílkovinách z pralesa. "Bushmeat" je pro ně základní potravina. Když žijí u velkých řek, věnují se hlavně rybolovu, protože je to jednodušší, ale pár kilometrů od řek jedí maso z lesa. Lov tam neprobíhá tak, že by si šel člověk sednout na posed a čekal tam na prase štětkouna, zastřelil ho a odešel. Jeden lovec klidně nastraží dvě stě drátěných ok, což způsobuje velmi neselektivní lov, ať je to levhart, chocholatka, prase, nebo gorila. V tom jsou drátěné pasti velmi kruté. Celá pozemní komunita zvířat se z pralesa odčerpává. A to je ten zásadní problém.

Zakládají se rybníčky pro rybolov, včelaří se. I tady najdete kuřata a slepice ve vesnicích, ale je toho zatím hrozně málo. Našli jsme tu i bioorganickou farmu, kde si pěstují většinu potřebných plodin a prodávají je i dál. Ale všechno je to v začátcích. Chceme v tomto směru dělat osvětu a vytipovat komunity, které by si pořídily kurníky, kuřata, případně prasata. Problém není ani tak otázka peněz, jako že tamější lidé na to nejsou zvyklí.

Bush meat se odtud vozí v taškách autobusem do velkých měst. Tohle maso končí často i v Evropě, propašují se tuny ročně. Popsal jste, že těžba sype zdejší vládě zajímavé peníze, místní se živí pralesními zvířaty. Co tady zmůžete vy jako malý tým českých vědců, byť ve spojení s mezinárodní organizací World Wildlife Fund for Nature (WWF)? Nemyslím si, že by místní nechtěli změnu, vnímají věci v souvislostech. Vidí, jak firmy těžící zlato a dřevaři okolní lesy drancují. Firmy je navíc nezaměstnávají, takže z toho ani nic nemají. Jediné, co jim z jejich činnosti zbude, je úplně zničené povodí jejich hlavní řeky, která jim začíná vysychat.

Tabulka: Přehled chráněných území v Africe

Závěr

Závěrem lze konstatovat, že ochrana přírody v Africe je komplexní a náročná výzva, která vyžaduje koordinované úsilí mezinárodních organizací, vlád, místních komunit a jednotlivců. Klíčem k úspěchu je udržitelný rozvoj ekoturistiky, spravedlivé rozdělování finančních prostředků a aktivní zapojení místních obyvatel do ochrany přírodního dědictví.

tags: #ochrana #přírody #Afrika #projekty

Oblíbené příspěvky:

• Jak správně třídit odpad v domácnosti?
• Neapol a odpadková mafie
• Příprava na STK pro Octavii TDI
• Sociální problémy a odpady na Luníku IX
• Monitoring lesních ekosystémů s olší lepkavou