Ochrana přírody versus ekonomický rozvoj: Studie

Přednášky jsou zaměřeny na vztah dvou vědeckých disciplín - ekonomie a ekologie. Standardní ekonomie upírá pozornost zejména na dva výrobní faktory: práci a kapitál, třetí výrobní faktor - přírodní zdroje - je zkoumán okrajově. Ekologie zkoumá vztahy organismů k abiotickému prostředí a mezi sebou navzájem. Ekonomika a životní prostředí spolu tvoří jeden systém. Životní prostředí a příroda jsou prostorem, v němž se odvíjejí ekonomické (ale i jiné) procesy, je zásobárnou přírodních zdrojů, má asimilační kapacitu pro většinu druhů odpadů vzniklých činností lidí a představuje funkční systém podporující život.

Po úspěšném absolvování budou studenti schopni orientovat se v aktuálních problémech ochrany přírody a životního prostředí a souvislostech mezi dnešním pojetím ekonomického rozvoje (ekonomického růstu) a stavu přírody a životního prostředí. Ochrana přírody: proč chránit přírodu - etické, přírodovědně a ekonomické důvody. Stav přírody ve světě, Evropě, ČR. Ekonomie a ekologie: definování předmětu obou věd. Co mají obě vědy společného? Ekonomie z pohledu neekonoma a ekonoma. Veličiny v ekonomii: jejich měření ekonomický růst - pro a proti. Veličiny v ekologii: druh, populace, společenstvo. Biologická diverzita a její měření. Hodnoty v ekonomii a hodnoty v ekologii. Vymírání a ekonomika: ztráty něčeho hodnotného. Ekonomická ekologie nebo ekologická ekonomie? Péče o přírodu. Kdo se o ni stará? Úloha státu, úloha nestátních neziskových organizací. Nástroje sloužící k ochraně přírody: direktivní i ekonomické. Ochrana přírody a trvale udržitelný rozvoj. Mezinárodní přístupy k ochraně přírody a trvale udržitelnému rozvoji. Etika životního prostředí, hlubinná ekologie. Osobnosti: kdo se zasloužil o poznání přírodních zákonitostí v historii - Banks, Darwin, Wallace, Raffles,…. Paul Duvigneaud: Ekologická syntéza. Michael Begon, John L. Harper, Colin R. Richard B. Paul A. Samuelson a William D.

Ekonomické aspekty ochrany přírody

Rozhodování o divočině v Národním parku Šumava bude mít zásadní vliv i na místní ekonomiku. To je hlavní závěr nové studie, kterou na dnešní tiskové konferenci za účasti renomovaných expertů představili Ian Dickie, obchodní ředitel EFTEC a vědci z Centra výzkumu globální změny Akademie věd ČR. Celkový ekonomický přínos národního parku vyčíslila studie na 44 miliard korun ročně, a to zejména díky existenci vzácné a málo porušené přírody.

Studie „Ekonomické dopady rozdílných scénářů péče o NP Šumava“ hodnotí tři možnosti vývoje: pokračování současného stavu, přijetí zákona navrženého bývalým ministrem Chalupou, který jde na ruku velkým developerům, a přijetí návrhu zákona, připraveného vědci a ekologickými organizacemi. Experti poukazují na ekonomicky dobře fungující Národní park Bavorský les, který „… má 53 % divočiny a velkou návštěvnost: spočívá v ikonické hodnotě ‚značky‘ divočina, v přírodní krajině a pocitu odlehlosti, která se k ní váže ...turistika vynahrazuje ztráty z lesnictví a dřevozpracujícího průmyslu...větší podíl příjmů z turistiky [oproti dřevařství] zůstává v regionu.“

Ian Dickie, MA, MSc., obchodní ředitel EFTEC a ředitel Aldersgate Group z Velké Británie, řekl:„Rozšířit v NP Šumava území divočiny představuje dvojnásobnou výhru - pro šumavskou přírodu i pro místní ekonomiku. Toto řešení zajistí parku unikátní pozici na rostoucím evropském trhu s ekoturismem a prožitkovou turistikou. Naopak scénáře, jež slibují rozvoj Šumavy prostřednictvím velkých developerských projektů a snížením rozlohy divočiny, by poškodily jak přírodu, tak na i na ni navázanou turistiku.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Prof. RNDr. Pavel Kindlmann, DrSc., vedoucí oddělení výzkumu biodiverzity Centra výzkumu globální změny Akademie věd ČR (CzechGlobe) a profesor ekologie na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity, řekl: „Studie je prvním skutečně vědecky fundovaným socioekonomickým rozborem situace. Tito lidé by byli sami proti sobě, pokud by podobné věci připustili.

MVDr. Jaromír Bláha, expert na ochranu lesů a NP Šumava Hnutí DUHA, řekl:„Studie jedné z nejprestižnějších evropských konzultačních společností přesvědčivě dokládá, že rozšiřování oblastí ponechaných divoké přírodě přinese růst turistiky, ze které bude profitovat celý region. Otázka je, proč někteří politici na její úkor prosazují těžbu dřeva a developerské záměry. Studie dokládá, že jde o ekonomicky sporné projekty, ze kterých nebudou mít prospěch místní lidé, ale velcí investoři a pozemkoví spekulanti. Oproti tomu příjmy z nárůstu turistiky jdou drobným podnikatelům v regionu, ovšem ti nesponzorují politiky a politické strany.

Studie konstatuje, že: „stávající nejlepší přístupová místa k šumavské přírodě … jsou návštěvníky vnímána jako „plná“ a další nárůst návštěvnosti by poškodil zážitky z divočiny, které sem turisty táhnou. Proto existuje poptávka po více přístupech do větších oblastí divočiny”. Otevření nových cest, se kterými počítá návrh zákona, by však poškodilo vzácné druhy zvířat či rostlin a biotopy chráněné i evropskými směrnicemi, a také by výrazně zredukovalo prožitek návštěvníků „z divoké přírody”. Proto je pro přírodu i ekonomiku jediným výhodným řešením rozšíření bezzásahových oblastí ponechaných divoké přírodě. Studie navrhuje i konkrétní řešení diskutovaných problémů, například nahrazení některých asfaltových silnic pěšinami, zřízení pozorovacích věží a turistických center ke sledování divokých zvířat, ohrad se vzácnými druhy zvířat (například vlci v Srní) a větší nabídku vycházek s průvodci, které jsou nyní rychle vyprodány.

EFTEC (Economics for the Environment Consultancy) je renomovaná britská expertní společnost, která pro své zákazníky zpracovává hodnocení ekonomických nákladů, přínosů a řešení při rozhodování o krajině a přírodních zdrojích. Pracovala mj. pro Evropskou komisi, pro britská ministerstva, pro americkou, nizozemskou, finskou, kanadskou nebo jihoafrickou vládu, pro OSN, Světovou banku či Evropskou investiční banku. Najímají si ji také velké firmy, jako je Unilever nebo British Gas.

Celkový ekonomický přínos národního parku je však mnohem větší: 1,6 miliardy euro (44 miliard korun) ročně, pokud se k turistice připočítají různé další služby přírodních ekosystémů. Ekonomická hodnota těchto služeb je vyšší v těch částech parku, které jsou ponechány divoké přírodě.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

Ekologická politika a její nástroje

Ekologická politika působí jako retardační faktor. Jde o multidisciplinární problematiku, kterou je nutné koordinovat. Při posuzování efektivnosti nástrojů ochrany životního prostředí lze posuzovat účinnost těchto nástrojů.

Je žádoucí využívat tržních nástrojů v ochraně životního prostředí a spatřovat nástroje odpovídající svým charakterem tržnímu prostředí. Zaměření se v ochraně životního prostředí pouze na normy a dotace má řadu nevýhod, které zdaleka převyšují její klady. Ekonomické nástroje jsou nejvhodnější pro ochranu životního prostředí, protože mají vedle fiskální funkce i funkci stimulační. Je nutné je chápat jako sankční působení na znečisťovatele.

Názor, že nejvhodnějším nástrojem jsou ekologické daně (např. Carbon Taxes), je sdílen i v zahraničí. Ekologické daně by měly zahrnovat daně za čerpání přírodních zdrojů a daně za ekologicky příznivé výrobky. Daně by se neměly určitým způsobem překrývat a měly by být na stejné úrovni kvality. V případě ekologicky nevhodných výrobků by měl platit zákaz jeho prodeje.

Zavedení ekologických daní vyžaduje dlouholetou přípravu a liberalizaci cen včetně odstoupení od centrální regulace cen energie. Sazby by měly být procentní, aby se zabránilo protichůdným účinkům daní. Neměly by působit pouze na zvýšení cen.

Financování ochrany životního prostředí

Podpora státu je klíčová k zajištění realizace akcí k ochraně životního prostředí. Státní podpory rozdělujeme podle zdroje financování, tj. Státní fond životního prostředí, Fond národního majetku a státní rozpočet. Státní fond životního prostředí je centrálním finančním zdrojem a je relativně nezávislý na státním rozpočtu. Jeho příjmy tvoří poplatky za znečišťování životního prostředí. Z tohoto fondu směřuje částka cca 3,3 mld. ke směřující k ochraně životního prostředí.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

Dlouhodobě by měly být prioritou státního rozpočtu výdaje na ekologii a pitnou vodu. Státní fond životního prostředí slouží k získávání finančních zdrojů k investování včetně oblasti ekologie. Finanční prostředky lze částečně podporovat ochranu životního prostředí a komunální ekologické akce. Tyto prostředky jsou určeny k financování vládou schválených rozvojových programů.

Stát může podporovat ekologické účely sníženou sazbou daně a osvobozením od daně u staveb sloužících k ochraně životního prostředí. Podporovány jsou i dary republice na ekologické účely, pokud hodnota daru činí alespoň 2000 Kč.

Efektivnost ekologických opatření

Posuzování efektivnosti ekologických akcí je v České republice velmi nejasná. Chybí jednotný systém posuzování efektivnosti ekologických akcí. Je nutné dosahování ekologických a ekonomických efektů realizace jednotlivých ekologických opatření.

Efektivnost by měla být posuzována před realizací, ale také po realizaci, a to jak podnikateli, tak orgány státní správy. Realizace jednotlivých ekologických opatření naráží na větší obtíže.

Vztah k lesnímu hospodářství

Kromě resortu zemědělství má úzký vztah k lesnímu hospodářství i resort životního prostředí. MŽP vykonává státní správu lesů na území národních parků. V ostatních zvláště chráněných územích je hospodaření s lesními ekosystémy vázáno na zachování hodnot, pro které bylo území vyhlášeno. V těchto územích je tedy potřeba sladit zájmy hospodářské a zájmy ochrany přírody.

Natura 2000 s jejími evropsky významnými lokalitami a ptačími oblastmi rovněž vyžaduje určitá hospodářská omezení. V tomto případě je důležité upozornit na snahu o maximální využití ekonomických nástrojů a podporu činností k naplnění požadavků směrnic pro tyto oblasti.

Studie postojů Čechů k přírodě a životnímu prostředí

Masarykova univerzita připravila první rozsáhlou studii postojů Čechů k přírodě a životnímu prostředí. Kniha nabízí souhrn více než 80 průzkumů veřejného mínění z posledních let a výsledky nového výzkumu, který proběhl na reprezentativním vzorku 2 673 respondentů. Výsledky zároveň potvrzují, jak silný mají Češi vztah k přírodě. Ze všech mediálních témat je nejvíce zajímá příroda (80 % veřejnosti) a velmi významně také životní prostředí (68 %), obě témata se přitom umístila s velkým náskokem například před politikou či bulvárem.

Naopak rezervovaně se Češi staví k osobnímu zapojení do ochrany přírody a životního prostředí. Většina třídí odpady (často až vždy třídí podle svých slov 91 %), dává přednost kohoutkové vodě před kupováním balené (79 %) či uvádí, že snižuje svou spotřebu vody (81 %) a energie (77 %). Méně jsou ochotni omezit cestování osobním automobilem (56 %) nebo kupovat ekologicky šetrné výrobky (30 %). Ještě slaběji se Češi v ochraně přírody a životního prostředí občansky angažují.

Výzkum ukazuje, že zhruba třetina občanů není přesvědčena o tom, že má smysl chránit přírodu a životní prostředí. Studie jako první svého druhu ukazuje, jaké jsou postoje a chování Čechů v jedenácti oblastech ochrany přírody, krajiny a životního prostředí, například v otázkách znečištění ovzduší, energetiky či spotřebitelství.

tags: #ochrana #prirody #versus #ekonomicky #rozvoj #studie

Oblíbené příspěvky:

• Programy noční služby pro školy v přírodě
• Moderní technologie pro čistší prostředí
• Povinnosti při nakládání s odpady
• Radioaktivní odpad Jáchymov
• Moderní Třídění Odpadu