Ochrana přírody a dopad větrných elektráren na životní prostředí v České republice

Větrné elektrárny jsou zásadním prvkem globální politiky získávání energie z obnovitelných zdrojů a aktivit k omezení vlivů klimatické změny. Toto postavení větrných elektráren v budoucnosti poroste. Jejich rozvoj je ale spojen s obavou z dopadů na biodiverzitu.

V zemích s dlouhou tradicí ochrany přírody je budování větrných elektráren podmíněno posouzením vlivu na životní prostředí, jehož součástí je vyhodnocení možných rizik pro přírodní složky prostředí, přičemž ptáci patří (spolu s netopýry) k nejohroženějším složkám.

V České republice vznikla v době první vlny zájmu o stavbu větrných elektráren situace, kdy v důsledku nedostatku zkušeností a nezájmu byly odborné přírodovědecké posudky podmiňující schválení záměru zpracovávány velmi nekvalitně. Soustřeďovaly se na málo dotčené skupiny (rostliny, obojživelníci, plazi, hmyz apod.) a pokud se věnovaly ptákům, nezaměřovaly se na druhy skutečně ohrožené, používaná metodika byla často zcela nevhodná.

Proto Česká společnost ornitologická (ČSO) v roce 2009 zpracovala pro Ministerstvo životního prostředí studii, která na základě dosavadních odborných poznatků z různých zemí Evropy a USA jasně definovala dotčené ptačí taxony pro území České republiky a popsala příčiny a mechanismus jejich ovlivnění. Z toho pak vychází navržená metodika ornitologického průzkumu pro záměry výstavby větrných elektráren.

K 31. březnu 2019 bylo v České republice 211 větrných elektráren na 82 lokalitách. Byly instalovány mezi lety 1993 a 2018. Většinou jsou stavěny jednotlivé větrné elektrárny či jejich malé skupiny po dvou nebo třech. Větrných parků s více než pěti turbínami je jen osm, největší s 21 větrnými elektrárnami se nachází v Ústeckém kraji. Celkem 30 záměrů bylo realizováno po roce 2009, tedy v době, kdy výše uvedená metodika ČSO byla již publikována. Zda při jejich posuzování byla použita, nelze snadno dohledat, ale lze předpokládat, že je v mnoha případech aplikována, zřejmě s modifikacemi dle jednotlivých záměrů a lokalit.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Principy ornitologického průzkumu

• Princip jedinečnosti každého záměru: Vliv větrných elektráren je specifický dle jejich typu a lokality, to znamená, že se liší případ od případu a každý záměr je nutno posuzovat zvlášť. Záměr je specifikován i počtem větrných elektráren.
• Princip koncentrace zájmu: Průzkum by se měl zaměřit především na vybrané druhy ptáků. Obecně se jedná o ty druhy v zájmu ochrany přírody, které jsou podle dosavadních zkušeností a literárních údajů na větrné elektrárny citlivé.
• Princip významnosti lokality: V případě, že záměr je lokalizován do území významného z hlediska ochrany ptáků.

Vliv větrných elektráren na ptáky

1. Pro některé druhy jsou větrné elektrárny prvkem v krajině, kterého se obávají, do jejich blízkosti tedy neusedají a udržují si od nich odstup. To však znamená, že přicházejí o část využitelných biotopů. Tento negativní vliv se dotýká především vrubozobých (labutě, husy, kachny), jeřábů, dropů a bahňáků, přičemž postiženi jsou více ptáci migrující a zimující než ptáci hnízdící. Pokud se však v okolí nenachází dostatek jiných vhodných biotopů, jsou k větrným elektrárnám tolerantnější a přiblíží se k nim i na 200 m. S časem se přitom situace příliš nemění, ptáci si na turbíny nezvyknou a odstup si zachovávají dlouhodobě.
2. Větrné elektrárny/parky představují pro ptáky bariéru, které je potřeba se vyhnout, tj. nadletět ji nebo obletět. Většinou je změna směru letu jen malá a nedůležitá, významnější vliv může mít ale u ptáků migrujících na dlouhé vzdálenosti, pokud se na jejich trase takových překážek vyskytuje mnoho.
3. Asi nejvíce řešeným vlivem větrných elektráren na ptáky je jejich mortalita způsobená kolizí s rotorem, jejímž důsledkem bývá zranění či úhyn jedince. Ohroženi jsou především ptáci s dlouhými křídly, často plachtící, špatně manévrující. Více postiženi bývají mladí ptáci, zřejmě vzhledem k jejich nezkušenosti. Ohroženější bývají samci, protože v době hnízdění častěji a dále létají za potravou než samice, příp. se chovají rizikově, např. zpívají ve vzduchu (skřivani), zahánějí soupeře apod. Migranti jsou obětí kolizí méně často než ptáci místní, protože většinou přeletují oblast v dostatečné výšce a jednorázově, zatímco místní ptáci vykazují na lokalitě nejrůznější typy chování (včetně rizikových), a to opakovaně v průběhu roku.

Konkrétně je v našich podmínkách potřeba věnovat pozornost dravcům, čápům a sovám, zohledněna musí být místa výskytu a hnízdění tetřeva hlušce, tetřívka obecného, chřástala polního, jeřába popelavého, dropa velkého, bukače velkého, bukáčka malého, lelka lesního, dudka chocholatého a bahňáků (čejka chocholatá, bekasina otavní, vodouš rudonohý).

Na zjištění míry mortality se zaměřují téměř všechny studie realizované po uvedení větrných elektráren do provozu. Výsledky mohou být značně rozdílné pro jednotlivé větrné elektrárny, např. ve 24 studiích realizovaných v Evropě (Španělsko, Norsko, Nizozemsko) byl rozptyl v ročním počtu úhynů na jedné turbíně 0-125 ex., v rámci jednoho větrného parku pak 0-39 ex. Průměrná roční míra kolizí na jednu větrnou elektrárnu byla vypočtena na 4,35 ± 1,93 ex.

Větrné turbíny způsobují jen zlomek z celkových úhynů ptáků způsobených člověkem. Odhady ze zahraničí naznačují, že každá turbína usmrtí řádově jednotky ptáků ročně. Například ve Velké Británii činí odhad 10-100 tisíc ptáků ročně pro celé území UK (kde stojí několik tisíc turbín). Česká republika má pouze několik stovek větrných turbín, takže u nás půjde nejvýše o stovky až nižší tisíce ptáků ročně (řádově). Kromě ptáků mohou být turbínami zasaženi i netopýři (savci) - studie v Německu a jinde v Evropě ukazují významné počty usmrcených netopýrů, v ČR však v absolutních číslech půjde opět o řádově desítky až stovky jedinců ročně (úměrně menšímu počtu VTE).

Srovnání s ostatními příčinami úhynu živočichů

Pro porovnání uvádíme odhady, kolik ptáků ročně usmrtí vybrané lidské činnosti v ČR. Z tabulky je patrné, že větrné a solární elektrárny patří k nejméně častým příčinám úhynu - mnohem více ptactva zahyne např. na silnicích, na drátech elektrického vedení nebo predací volně žijícími kočkami:

Z uvedených čísel je patrné, že podíl větrných a solárních elektráren na celkové mortalitě ptactva je mizivý ve srovnání s ostatními faktory.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

Opatření pro minimalizaci dopadů

Souběžně s rozvojem metodik posuzování míry, v jaké jsou ptáci větrnými elektrárnami dotčeni, se rozvíjejí i postupy, jak identifikované vlivy eliminovat nebo zmírnit:

• Vybrat správnou lokalitu - Záměry je nutné umisťovat tam, kde mají z hlediska ochrany ptáků nejmenší negativní dopad. Přitom je důležité posuzovat nejen lokalitu záměru samotnou, ale pozornost musí být věnována širšímu regionu, aby byla zohledněna místa využívaná ptáky za různým účelem a v různých obdobích roku (hnízdiště, loviště, nocoviště, pelichaniště apod.), protože mezi nimi často přeletují. Důraz je kladen i na identifikaci dalších záměrů v okolí, aby bylo možno zahrnout kumulativní vlivy. Pro investory, ale i orgány územního plánování nebo povolující úřady mají velký význam mapy oblastí citlivých z hlediska ptáků. Ty by měly vymezit území zcela nevhodná pro výstavbu větrných elektráren vzhledem k výskytu zranitelných druhů, ale i ta, kde by jejich přítomnost byla podmíněně přijatelná. Takovéto mapy jsou zpracovávány na úrovni celých států, ale i menších regionů.
• Zvolit co nejvhodnější prostorové řešení - Dopad jednotlivých záměrů na ptáky lze ovlivnit jak volbou typu větrných elektráren, tak jejich rozmístěním. Má se za to, že postavit méně větších turbín (dnes mohou mít výšku až 160 m s průměrem rotoru kolem 150 m) je lepším řešením než stejný výkon získat instalací většího počtu menších větrných elektráren. Vhodnější než stavět zcela nové větrné parky je přiřadit další větrné elektrárny k těm stávajícím. Přitom by měl mezi skupinami elektráren zůstávat dostatečný prostor pro bezpečný průlet migrantů. Bylo zjištěno, že na některých turbínách je mortalita ptáků výrazně vyšší než na jiných. Je tedy zřejmé, že význam má i jejich rozmístění v rámci lokality. Rizikovými místy jsou například svahy, kde vznikají teplé proudy využívané plachtícími druhy. Trasy ptáků přeletujících mezi významnými místy (např. mezi nocovištěm a potravním stanovištěm) či známé migrační koridory by měly být od podobných záměrů ušetřeny.
• Snížit rizika - To lze dosáhnout několika způsoby. Diskutováno je například zviditelňování listů rotoru speciálními nátěry nebo akustické plašení ptáků. Přínos těchto přístupů však není obecný, mají většinou jen druhově omezenou účinnost, případně hrozí habituace jedinců. Mnohem větší význam má úprava provozu turbín tak, že jsou za daných podmínek zastavovány. Spouštěčem omezení může být určitá rychlost větru nebo vznik rizikové situace, kterou je většinou přiblížení jedinců citlivého druhu. Sledováni jsou například supi bělohlaví ve Španělsku v době migrace nebo kondoři kalifornští v USA. Využívá se přitom především trénovaných terénních pracovníků, jindy jsou zapojeny letecké radary nebo videorekordéry.
• Kompenzovat negativní vlivy - Je nutno vyvážit environmentální ztráty a zisky. Je zřejmé, že větrné elektrárny přinášejí v nějakém směru prospěch, zároveň ale jinde škodí. Je legitimní žádat za negativní dopady kompenzace. Ty mohou být cílené jak přímo na území řešeného větrného parku, tak na jinou lokalitu, jejíž stav je nápravným opatřením zlepšen.

Legislativní rámec

Výstavba VTE je takovým záměrem, u něhož zpravidla probíhá posouzení vlivu záměru na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (ZPV). VTE s celkovým instalovaným výkonem vyšším než 500 kWh, nebo s výškou stojanu přesahující 35 metrů, vždy podléhají posouzení vlivů na životní prostředí (v I. fázi - zjišťovací řízení), ostatní pak podléhají režimu podlimitního záměru, kdy příslušný úřad stanoví, zda je třeba vliv posoudit či nikoli.

Posouzení vlivu na životní prostředí obsahuje i hodnoceni vlivů na flóru, faunu a ekosystémy a dále případně hodnocení vlivů na území soustavy Natura 2000 (stanovisko dle § 45i zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny). Podle ustanovení § 10 odst. 4 ZPV je hodnocení podkladem pro navazující povolovací procesy. Mezi ně spadají i povolovací procesy z hlediska druhové ochrany, a to zejména z hlediska ochrany zvláště chráněných druhů živočichů.

Povolení výjimky z ochranných podmínek zvláště chráněných druhů dle ustanovení § 56 ZOPK je možné pouze v případě splnění následujících podmínek: převaha jiného veřejného zájmu nad zájmy ochrany přírody, neexistence jiného uspokojivého řešení, udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany, existence jednoho ze zákonem stanovených důvodů (např. v zájmu veřejného zdraví, veřejné bezpečnosti nebo jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru a důvodů s příznivými důsledky nesporného významu pro životní prostředí).

Čtěte také: Současná ochrana přírody

tags: #ochrana #přírody #větrné #elektrárny #dopad #na

Oblíbené příspěvky:

• Emise uhlovodíků a jejich dopad
• Helena Illnerová a světelné znečištění
• Udržitelnost v módě s Nilmore
• Osobnosti a události v české přírodě
• Ekologická výchova