Ochrana přírody a společenské dohody v Evropě

Evropa stojí před výzvami v oblasti životního prostředí, které budou mít dalekosáhlé důsledky pro naši společnost a ekonomiku. Občané na celém světě se nadále mobilizují a vyzývají vlády a veřejné orgány k ambicióznějším opatřením a silnější mezinárodní spolupráci na všech úrovních, aby řešily naléhavou klimatickou situaci. EU má jedinečnou příležitost využít rostoucího povědomí Evropanů a připravenosti občanské společnosti podpořit Evropu při dosahování klimatických cílů a přechodu na spravedlivější a udržitelnější ekonomiku. EU může povzbudit své sousedy a mezinárodní partnery, aby ji následovali, a zároveň prosazovat program, který sníží emise skleníkových plynů, zachová ekosystémy a umožní Evropě zotavit se z pandemie COVID-19, čímž posílí evropské úsilí a posílí globální reakci na klimatickou nouzi.

Upřednostňování ekologického a spravedlivého přechodu

Evropská zelená dohoda (EGD), která je zakotvena v cíli dosáhnout do roku 2050 nulových čistých emisí skleníkových plynů, má potenciál podnítit hluboké společenské a hospodářské změny v Evropě. Kromě toho, že EGD otevírá cestu k uhlíkově neutrálnímu hospodářství, může v dlouhodobém horizontu zvýšit blahobyt občanů, vytvořit odolnější ekonomiku a podpořit zotavení Evropy z pandemie COVID-19. Aby však bylo možné dosáhnout cílů Zelené dohody, musí se rozhodovací orgány zavázat k ambicióznímu a komplexnímu rámci, který prostupuje všemi oblastmi politiky. Kromě toho musí EU zvýšit investice do udržitelných řešení, která mohou skutečně změnit naše vzorce výroby, spotřeby a chování v Evropě.

EGD musí nabídnout systémový pohled na environmentální, ekonomické, sociální a kulturní důsledky klimatické krize. Při podpoře reforem od místní po evropskou úroveň a napříč odvětvími musí jít zachování a obnova našich ekosystémů, ochrana vodních zdrojů a snižování emisí a znečištění ruku v ruce s větší sociální soudržností a investicemi do obchodních modelů odolných vůči budoucnosti. Plány a z nich vyplývající právní předpisy musí navíc sladit celé spektrum činností EU, včetně environmentální, daňové politiky, politiky vnitřního trhu, hospodářské soutěže, inovací, sociální a obchodní politiky. Je nezbytné, aby nástroje EGD byly navrženy transparentním a otevřeným způsobem a aby zohledňovaly zájmy a odborné znalosti všech úrovní veřejné správy a široké škály zúčastněných stran, včetně občanské společnosti, a zajistily tak kvalitu a účinnost provádění politik.

Podpora ekologického oživení

Obnova Evropy po pandemii COVID-19 by měla upřednostňovat udržitelné investice, které splňují environmentální cíle, a zároveň zajistit, aby se odvětví stabilně ubírala směrem ke klimatické neutralitě. Snížení našeho ekologického dopadu a zabránění dalšímu úbytku domácí i celosvětové biologické rozmanitosti bude zároveň zásadní pro prevenci vzniku pandemií podobného rozsahu.

Stimulační balíček EU na podporu obnovy členských států po pandemii by měl působit jako páka v boji proti změně klimatu a zachování ekosystémů a zdrojů a zároveň zachovat zaměstnanost, zaručit sociální práva a zvýšit dovednosti potřebné pro ekologický a digitální přechod, aby nikdo nezůstal pozadu. Veškeré finanční prostředky EU a hospodářské pobídky zaměřené na posílení obnovy členských států po pandemii musí podporovat provádění směrnice o EGD a dalších příslušných cílů acquis EU v oblasti ochrany životního prostředí a řešit zejména problémy nejzranitelnějších regionů Evropy. Je nezbytné, aby EU a členské státy sladily svůj rozpočet a plány obnovy s cíli evropské zelené dohody, Pařížské dohody a cílů udržitelného rozvoje OSN.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Zajištění transparentnosti, odpovědnosti a spravedlnosti

EU a členské státy by měly otevřeně informovat o svých plánech zelených investic, aby je občané a zúčastněné strany mohli spravedlivě kontrolovat. Při definování národních plánů využití investic a finančních prostředků EU, například prostřednictvím národních plánů obnovy a odolnosti, dohod o partnerství a strategických plánů společné zemědělské politiky (SZP), musí mít občanská společnost možnost vyjádřit se prostřednictvím strukturovaných dialogů, což je způsob, jak dodat plánům legitimitu a zajistit soulad financování a investic EU s cíli zelené dohody. Zapojení místních a regionálních samospráv do těchto strukturovaných dialogů může navíc zajistit příspěvky s jasnou přidanou hodnotou, pokud jde o definování praktických aspektů investic do obnovy.

Občané hrají v boji proti změně klimatu jedinečnou roli a EU a členským státům může další posilování účasti občanů na environmentálních a sociálních politikách jen prospět. Aby občané posílili svou účast a prohloubili své chápání, spoléhají se na přesné informace o environmentálních a sociálních dopadech své volby spotřeby, které lze poskytnout například prostřednictvím pasů výrobků a systémů označování. Je také zásadní, aby EU dodržovala Aarhuskou úmluvu, aby posílila postavení občanů a organizací občanské společnosti tím, že jim poskytne legální přístup k informacím, účast na rozhodování a přístup k právní ochraně v záležitostech životního prostředí.

Sjednocení ambiciózních cílů v oblasti klimatu

Evropský zákon o klimatu a Pakt o klimatu jsou sice klíčovými prvky evropské zelené dohody, ale jakékoli závazné celoevropské cíle v oblasti klimatu musí být podpořeny inkluzivním rozhodováním a dialogy s více zúčastněnými stranami, které zahrnují sociální partnery, občanskou společnost a místní a regionální samosprávy. Toto úsilí musí být podpořeno flexibilitou, odpovídající finanční podporou a politikami, jakož i silnými sociálními požadavky a závazky na národní a místní úrovni. Zakotvením cílů klimatické neutrality pro rok 2050 i průběžných cílů v právních předpisech EU může evropský zákon o klimatu pomoci nasměrovat veřejné a soukromé investice do opatření v oblasti klimatu. Kromě toho může EU svůj závazek klimatické neutrality doplnit stejně ambiciózním úsilím o zvýšení cíle energetické účinnosti na nejméně 45 %, přičemž do roku 2030 bude alespoň polovina energie pocházet z udržitelných obnovitelných zdrojů, s přihlédnutím ke ztělesněné energii v materiálech a dovozu.

Vzhledem k tomu, že zákon o klimatu nepředpokládá individuální cíle pro členské státy EU, aby se do roku 2050 staly uhlíkově neutrálními, musí národní, regionální a místní orgány spolupracovat, aby se celoevropské cíle promítly do politik v praxi. Evropský pakt o klimatu musí při prosazování cílů směrnice o EGD a zákona o klimatu podporovat komunikaci a skutečnou spolupráci mezi zúčastněnými stranami v celé Evropě, podporovat spojenectví, zapojovat občany a podporovat sdílení osvědčených postupů v otázkách, jako je energetická účinnost, opatření v oblasti klimatu a ochrana životního prostředí. Iniciativy, jako je Pakt starostů a primátorů, Dohoda o zelených městech, Evropský zelený týden, Evropský týden snižování množství odpadu nebo Nový evropský Bauhaus, mohou dále povzbudit občanskou společnost a místní zúčastněné strany, aby se aktivně podílely na přechodu k neutralitě klimatu.

Realizace evropské zelené dohody

Záměry Evropské komise v oblasti přechodu na zelenou ekonomiku a současné návrhy v rámci EGD jsou ambiciózní a poskytují prostředky k naplnění požadavků občanů a dosažení cílů v oblasti klimatu, na kterých se dohodlo mezinárodní společenství. Klíčovou výzvou však zůstává převedení těchto plánů do národních agend a jejich prosazování. Pro prosazování stávajících a budoucích právních předpisů v oblasti životního prostředí musí EU vyčlenit více zdrojů a zároveň snížit administrativní zátěž partnerů, kteří opatření provádějí. Strukturovaný dialog, jakož i finanční nástroje a nástroje na budování kapacit mohou posílit postavení zúčastněných stran a pomoci sladit jejich strategie provádění.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

Pro účinné provádění EGD budou mít zásadní význam příspěvky a podpora různých zúčastněných stran, všech úrovní správy a občanské společnosti jako celku, přičemž organizace občanské společnosti mohou dodat plánům důvěryhodnost a zároveň podpořit pozitivní a transformační změny v celé Evropě. Je nezbytné, aby strategie spravedlivého přechodu EU byla navržena, prováděna a monitorována inkluzivním způsobem, aby se zajistilo, že budou zohledněny zájmy všech příslušných zúčastněných stran, jako jsou místní samosprávy, sociální partneři, organizace zaměstnavatelů a podniky. Občanská společnost může zároveň sehrát klíčovou roli při vyžadování odpovědnosti EU a členských států za plnění cílů EGD a zajistit, aby byly upřednostňovány sociální potřeby.

Zrychlení přechodu na energetiku

Energie představuje v každodenním životě Evropanů nezbytnost a každému evropskému občanu a obyvateli musí být zaručena čistá, bezpečná a cenově dostupná energie. Většina evropských i celosvětových dodávek energie však stále závisí na fosilních palivech, a spotřeba energie je tak jednou z největších příčin změny klimatu. Pouze zvýšením podílu obnovitelných zdrojů energie může Evropa snížit úroveň emisí a vydláždit cestu ke klimatické neutralitě. To zároveň poskytne milionům občanů přístup k udržitelné a bezpečné energii a podpoří a zajistí vytváření pracovních míst na místní úrovni.

EGD má potenciál transformovat energetický sektor a energeticky náročná odvětví tím, že podpoří investice do obnovitelných zdrojů energie a energeticky účinných řešení a postupně ukončí využívání fosilních paliv. Na podporu této transformace musí členské státy modernizovat energeticky náročná odvětví, včetně ocelářství a chemického průmyslu, a dekarbonizovat odvětví dopravy a vytápění. Přechod na udržitelnou energii může být také hnacím motorem pro vytváření nových pracovních míst, například ve stavebnictví nebo energetice, EU a členské státy však musí využít potenciál přechodu na energetiku pro vytváření pracovních míst tím, že budou investovat do nových dovedností a zvýší sociální ochranu v těchto odvětvích. Kromě toho by regulace a podpora obnovitelných zdrojů energie měly být obecně technologicky neutrální a měly by se zaměřovat na klimatickou výkonnost a udržitelnost energie.

Investice do zelené transformace

Ambice Evropy v oblasti klimatu vyžadují významné a dlouhodobé investice ze strany EU i národního veřejného sektoru a soukromých sektorů. Na podporu dlouhodobých rozpočtových plánů a plánů obnovy EU je třeba zvýšit navrhovanou úroveň investic do EGD a financovat je prostřednictvím spravedlivého daňového systému, využití všech dostupných nástrojů Evropské investiční banky a Evropské centrální banky a přizpůsobeného makroekonomického rámce. Komplexní a inkluzivní investiční politiky musí rozvíjet a poskytovat další účinná řešení financování zejména pro malé a střední podniky, menší města a obce. A konečně, s rozpočtem EU, který je stále více financován prostřednictvím souboru nových vlastních zdrojů, mohou uhlíkové daně, daň z finančních transakcí, digitální daň a další spravedlivé a ekologicky ambiciózní poplatky představovat způsob, jak může EU urychlit své úsilí v oblasti klimatu.

Ochrana životního prostředí a ekosystémů

Abychom zachovali a obnovili naši biologickou rozmanitost a ekosystém, musí se změnit služby, které jsou základem naší ekonomiky a blahobytu, stejně jako naše současné vzorce výroby, spotřeby a chování. Zejména pokud jde o zemědělství, které je největší jednotlivou hnací silou úbytku biologické rozmanitosti v EU V této souvislosti strategie Evropské komise pro biologickou rozmanitost do roku 2030 a strategie „od farmy k vidličce“ poskytují ambiciózní plány na řešení změny klimatu, zachování biologické rozmanitosti a dosažení udržitelnějších potravinových systémů, které občanům poskytují cenově dostupné, vysoce kvalitní a udržitelné potraviny. Členské státy musí přispět svým dílem tím, že se zaváží k zemědělské politice EU, která bude motivovat k provádění těchto strategií a zároveň podporovat zemědělce při zajišťování udržitelných, spravedlivých a ziskových zemědělských systémů. Pokud jde o splnění cíle snížení plýtvání potravinami v rámci cíle udržitelného rozvoje, EU musí ještě vyvinout značné úsilí, aby omezila plýtvání potravinami komplexně a ve všech výrobních a dodavatelských řetězcích.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

Akční plán nulového znečištění jako jeden z klíčových pilířů EGD musí posílit a harmonizovat politiky EU a globální opatření s cílem prosazovat ambicióznější environmentální a zdravotní normy, které mohou zajistit bezpečnost občanů a chránit naše ovzduší, půdu a vodu. Vzhledem k tomu, že znečištění ovzduší je v současné době považováno za největší zdravotní riziko pro životní prostředí v Evropě, je třeba revidovat právní předpisy EU týkající se kvality ovzduší, aby bylo možné lépe kontrolovat znečištění ovzduší a omezit zdroje emisí, aniž by se znečištění přesouvalo na jiná místa. Účinné a dlouhodobé zlepšení kvality ovzduší závisí vedle silného legislativního rámce také na spolupráci a komunikaci mezi národními, regionálními a místními vládami.

V rámci závazku EU k nulovému znečištění se strategie pro udržitelnost v oblasti chemických látek může stát hnací silou detoxikace a dekarbonizace našich ekonomik, pokud ji bude doprovázet odvětvový a horizontální přístup, který se bude plně zabývat chemickými aspekty všech souvisejících strategií a politik. Snížením používání chemických látek ve spotřebních výrobcích a přechodem na bezpečnější a udržitelnější modely výroby má tato strategie potenciál vytvořit miliony nových pracovních míst.

Udržitelnost odvětví a pracovních míst

EGD se může stát kompasem, který povede evropskou ekonomiku směrem k ekonomice založené na blahobytu občanů, silném důrazu na sociální práva, snižování nerovností a ochraně přírodních ekosystémů. Pro podporu těchto ambicí by se jádrem průmyslové strategie EU mělo stát oběhové hospodářství, podpořené ekologickými a digitálními řešeními, která posilují postavení občanů, pracovníků a zaměstnavatelů ze soukromého i veřejného sektoru.

Pro udržitelný a dlouhodobý přechod jsou klíčové dovednosti. EU může strategicky podporovat a investovat do správných dovedností, které budou zapotřebí k dosažení cílů zelené dohody, a to prostřednictvím tzv. zpětného odhadu (backcasting), na rozdíl od prognózování dovedností, a prostřednictvím konzultací se sociálními partnery a občanskou společností. Kromě toho jsou zapotřebí nové nástroje pro monitorování environmentální výkonnosti, sledování pokroku z hlediska cílů Zelené dohody a srovnávání podniků a průmyslových odvětví s cíli udržitelného rozvoje. Soudržná a na kontextu závislá taxonomie EU, která kombinuje environmentální, sociální a ekonomický rozměr a která je použitelná pro finance a podniky, může vytvořit rovné podmínky a transparentnost.

Zajištění soudržnosti, solidarity a konvergence

Vlády musí brát v úvahu sociální rozměr opatření v oblasti klimatu a musí podporovat vytváření udržitelných kvalitních pracovních míst a zároveň řešit obavy občanů a jejich sociální potřeby. Za tímto účelem by měl Fond spravedlivého přechodu zajistit přechod průmyslu a pracovních míst, jakož i solidaritu a konvergenci v Evropě, a to doplněním a přidáním ke stávajícím fondům politiky soudržnosti.

Mezinárodní úmluvy a dohody v oblasti ochrany přírody

• Úmluva ICRW (International Convention for the Regulation of Whaling): Sjednaná velrybářskými státy pro udržitelný lov velryb.
• Ramsarská úmluva: Zajišťuje ochranu mokřadů mezinárodního významu.
• Úmluva UNESCO: Stanovuje pravidla pro určování a ochranu přírodních a kulturních památek světové hodnoty.
• Úmluva CITES: Chrání ohrožené druhy živočichů a rostlin před vyhubením z důvodu komerčního využívání.
• Úmluva CMS: Zasazuje se o ochranu stěhovavých druhů živočichů a jejich stanovišť.
• Úmluva o biologické rozmanitosti (CBD): Dohoda o principech udržitelného rozvoje.
• Cartagenský protokol: Chrání biodiverzitu a zdraví před riziky geneticky modifikovaných organismů (GMO).
• Nagojský protokol: Zajišťuje spravedlivé sdílení přínosů z využívání genetických zdrojů.
• Strategie EU pro oblast biodiverzity do roku 2020: Stanovuje cíle EU v oblasti ochrany a obnovy přírody.
• Nový strategický rámec CBD pro období do roku 2030: Ambicióznější cíle a propracovanější metodika vyhodnocování.
• Dohoda BBNJ: Ochrana mořské biologické rozmanitosti v oblastech za hranicemi národní jurisdikce.

Soukromá ochrana přírody

V České republice nejsou instituty „soukromá rezervace“ či soukromě chráněná území (Privately Protected Area - PPA) v právu ochrany přírody a krajiny zakotveny, byť se čím dál častěji používají. Rozumíme jimi „část přírody či kulturní památku chráněnou výhradně z vůle nestátního vlastníka či s jeho souhlasem jinou nestátní osobou“ (Pešout 2014). Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) definuje PPA jako zřetelně vymezené území se zajištěnou péčí s dlouhodobým cílem ochrany přírody a kulturního dědictví pod soukromou správou, zjednodušeně - chráněná území v soukromé správě.

České pozemkovo-spolkové hnutí se v devadesátých letech minulého století inspirovalo nepřerušenou tradicí PPA v anglosaských zemích a navázalo na tuzemské prvorepublikové aktivity tehdejšího Svazu pro okrašlování a ochranu domoviny (Pešout a kol. 1998, Moravec & Pešout 2014). Před deseti lety již bylo na našem území nevládními organizacemi zřízeno takřka 600 PPA (Pešout 2014) a jejich počet každoročně narůstá.

Wildlife Estates (WE)

Příkladem čistě privátní iniciativy je celoevropský systém Wildlife Estates (WE), který je prostřednictvím kompetentních poradců implementován na vybraných majetcích i v České republice již více než 10 let. Tuto iniciativu založila v roce 2004 Evropská organizace vlastníků půdy (ELO) s cílem ukázat veřejnosti a ocenit ty soukromé hospodáře a vlastníky půdy, kteří dobrovolně podporují na svých majetcích (zemědělské půdě, rybnících, v lesích atd.) aktivity generující ekosystémové služby a podporují biodiverzitu nad rámec zákonných požadavků. Osvědčené postupy iniciované a prováděné soukromým sektorem jsou založené na třech pilířích udržitelnosti: ekonomickém, environmentálním a sociálně odpovědném hospodaření.

Dohody o hospodaření

Před patnácti lety začala Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) uzavírat s vlastníky a hospodáři dohody o způsobu hospodaření formou veřejnoprávních smluv (Pešout, Kinský dal Borgo, Lacina 2013), upravujících jak způsob hospodaření, tak poskytnutí příspěvku vlastníkovi či uživateli, a postupně začaly tento institut v praxi využívat i další orgány ochrany přírody, zejména některé krajské úřady a správy národních parků. AOPK ČR upřednostňuje dohody s vlastníky či pachtýři před jinými formami zajištění péče (Farkač, Sochová, Kobyláková et al. 2022).

Jednoznačně největším přínosem tohoto participativního přístupu je vzájemné pochopení potřeb a povinností. Pro vlastníky se po procesu přípravy dohody ochrana přírody stává čitelnější a předvídatelnější a pracovníci ochrany přírody lépe poznají hospodářské potřeby konkrétního subjektu a širší souvislosti. V této partnerské dohodě je prostor najít řešení, které na počátku diskuse nemuselo být zjevné, přitom zajišťuje uchování či zlepšování stavu předmětů ochrany a zároveň umožňuje plnění hospodářských funkcí.

Tabulka: Cíle a plány Zelené dohody pro vybrané oblasti

tags: #ochrana #prirody #spolecenske #dohody

Oblíbené příspěvky:

• Magická Podívaná v Africe
• Spojené státy a Izrael útočí na Írán
• Minimalizace odpadu v supermarketech
• Kalendář akcí – ekologická výchova
• Chata u jezera Katlov recenze