Ochrana přírody

Krajina je ucelený systém, jehož popis v sobě propojuje problematiku mnoha oborů. V krajině na sebe působí přírodní a člověkem utvářené složky. Sousedící ekosystémy jsou vazbami propojeny do vyšších systémů a navzájem se ovlivňují i na velikou vzdálenost. Pro člověka je krajina prostorem, kde chce realizovat širokou paletu potřeb - od získávání potravy a materiálu pro oděv a obydlí, stavbu sídel, po rekreaci a estetické zážitky, inspiraci.

Prvním vodítkem je skutečnost, že krajina je propojeným souborem ekosystémů. Plně funkční krajina se skládá ze zdravých ekosystémů; navíc platí, že krajina jako celek je tak silná, jak silný je její nejslabší článek. Předpokládáme, že ekosystém je takzvaně ekologicky stabilní, pokud je víceméně přirozený, člověkem neovlivněný. Pokud je dostatečně velká část krajiny ekologicky stabilní, má to příznivý vliv na stav celé krajiny.

Slovo „dostatečný“ se dá charakterizovat různými způsoby. V podstatě to znamená, že přirozené, člověkem neovlivněné ekosystémy v ní musí být zastoupeny v celé šíři svých druhů (lesy, louky, mokřady) a musí být propojeny v kvalitní síti tak, aby spolu jednotlivé součásti sítě měly spojení, mohly interagovat. Krajina má být nejen ekologicky stabilní, má plnit také estetické funkce. Její estetická hodnota je nenahraditelná, vnímáme ji zejména tehdy, když se uchylujeme do určitého prostředí za odpočinkem a rekreací. Pro tyto hodnoty existuje také legislativní pojem: krajinný ráz.

Ochranou přírody se zabývá multidisciplinární, poměrně mladý obor biologie ochrany přírody (conservation biology), který využívá základních poznatků z biologie a aplikuje je na možnosti a potřeby lidské společnosti. Obor se zaměřuje na ochranu přírodních zdrojů pro současné a budoucí generace. Za první, byť nepřímou snahu o ochranu přírody lze označit zřizování obor pro divokou zvěř. Za první snahu o ochranu přírody lze označit zřizování obor pro divokou zvěř. V oborách, které byly zřizovány již od 13. století bohatými šlechtici, byl silně omezený režim vstupu a hospodaření, v některých případech (např. v okolí Netolic) byly dokonce při zakládání obory vystěhovány celé vesnice. Zvěř, chovaná v oborách potřebovala zachování přirozeného prostředí s vysokou biodiverzitou a tak díky oborám zůstaly zachované velké relativně neporušené části přírody až do pozdního novověku (např. Křivoklátsko).

Ochrana přírody se zrodila na začátku 19. století jako snaha zabránit plošné exploataci přírodních zdrojů. Neuváženým zásahům, které by mohly mít na krajinu negativní a nevratné důsledky, mají předcházet nástroje k plánování využití krajiny (územní plánování, pozemkové úpravy) a k její ochraně (územní systémy ekologické stability, chráněné oblasti, Natura 2000).

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Nástroje ochrany přírody

Národní parky jsou rozsáhlá území s typickým reliéfem a geologickou stavbou a převažujícím výskytem přirozených nebo člověkem málo pozměněných ekosystémů, jedinečná a významná v národním či mezinárodním měřítku z hlediska ekologického, vědeckého, vzdělávacího nebo osvětového (§ 15 až 23 zákona č. Území národních parků je členěno do čtyř zón odstupňované ochrany dle cílů ochrany a stavu ekosystémů (zóna přírodní, zóna přírodě blízká, zóna soustředěné péče o přírodu a zóna kulturní krajiny). Zákon stanoví základní ochranné podmínky národních parků, které jsou stanoveny pro celé území NP a pro území mimo zastavěná území a zastavitelné plochy obcí (§ 16 zákona č. 114/1992 Sb.) Základní ochranné podmínky nově neupravují režim vstupu osob na území národního parku. Regulace pohybu osob je nově řešena institutem klidových území národního parku (§ 17).

BioLib a Nálezová databáze AOPK ČR

Jedná se o volně přístupnou nekomerční a nevýdělečnou encyklopedii rostlin, hub a živočichů, která patří mezi největší projekty svého druhu na internetu. Představuje tak jeden z příkladů nového webu (web 2.0), jakými jsou například internetová encyklopedie Wikipedie a mnohé další. Nálezová databáze AOPK ČR (ND) je v současné době již standardním nástrojem institucí ochrany přírody pro práci s údaji o výskytu druhů živočichů, rostlin a hub a po mnoha stránkách nemá srovnání. Na první pohled dva odlišně zaměřené webové projekty, ačkoli oba velmi bohaté na biologické informace, k sobě postupně našly cestu, dnes tvořenou několika vzájemnými vztahy. BioLib se tak do jisté míry stal cestou nálezové databáze k veřejnosti, ačkoli fakticky je cesta prošlapána především ve směru BioLib-ND.

BioLib vznikl s cílem vytvořit nástroj, který by zájemcům umožňoval bez potřeby větší znalosti práce s internetem jednoduše zpracovat a prezentovat skupinu organismů, o kterou se zajímají, od taxonomického systému, vědeckých synonym přes národní názvy a texty v prakticky libovolném jazyce až po obrázky, odkazy či checklisty. Správcům nabízí řadu funkcí, které umožňují systém snadno rozšiřovat, aktualizovat a kontrolovat. Návštěvníci pak mohou tento systém procházet a prohledávat a mohou také sami přispět k rozšíření a zkvalitnění obsahu. Do rozšiřování encyklopedie se totiž může zapojit každý zaregistrovaný uživatel - má možnost nahrávat do BioLibu obrázky, ověřovat či měnit určení fotografií přidaných ostatními uživateli, přidávat chybějící taxony, synonyma, národní názvy či články o jednotlivých druzích. Veškerá takto přidaná data jsou však před přijetím do Bio­Libu kontrolována správci, čímž se podstatně sníží počet chyb, které by se jinak mohly do encyklopedie dostat. Obsah BioLibu tak vzniká společnou prací veřejnosti a odborníků. Nejedná se tedy o encyklopedii tvořenou úzkým počtem odborníků ani o plně otevřenou encyklopedii, kde by měl možnost do dat zasahovat doslova kdokoliv, jako je tomu například u Wikipedie, kde chybí institut správce. Autoři BioLibu spolupracují s řadou českých i zahraničních odborníků a fotografů.

Stránky denně navštíví okolo 7 000 různých uživatelů a jejich počet stále roste. Využívají ho odborníci, studenti, pedagogové, sběratelé, chovatelé, překladatelé a další. Fotografové používají BioLib pro determinaci i propagaci svých fotografií, redaktoři zde hledají fotografie do českých i zahraničních časopisů a publikací. Funguje zde diskusní fórum, které je možné využívat pro obecné dotazy nebo například pro určování fotografií. Uživatelé mají řadu možností, jak si stránky nastavit podle vlastních potřeb, mají přehled o změnách od poslední návštěvy. Stránky jsou momentálně dostupné v českém a anglickém jazyce, plánuje se zprovoznění i dalších jazykových verzí.

BioLib nabízí poměrně mnoho různých funkcí pro prohlížení dat v encyklopedii, snaží se však přitom být jednoduchý a přehledný. Má význam i pro autory s vlastními internetovými stránkami o přírodě - lze ho používat například ke kontrole vědeckých názvů a systému. Z BioLibu mohou na jejich stránky vést odkazy, což jim přivede nové návštěvníky, a uživatelům BioLibu to umožní najít maximum relevantních a aktuálních informací. Kterékoliv stránky se naopak mohou odkazovat na profily druhů v BioLibu, kde návštěvníci mohou najít fotografie, názvy v cizích jazycích, zařazení v systému, příbuzné druhy, odkazy na další stránky a řadu dalších informací. Stránkami, které tuto vlastnost BioLibu dnes velmi intenzivně využívají, je právě nálezová databáze AOPK ČR.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

BioLib tvoří především tři hlavní bloky: taxonomický systém, fotogalerie a mapovací aplikace. V případě nálezové databáze (resp. Informačního systému ochrany přírody, ISOP) jsou tyto složky přítomny také, ovšem jejich poměr je odlišný a zcela jiný je také přístup k jejich budování. Taxonomický systém na BioLibu není omezen na Českou republiku, některé skupiny jsou zpracovány celosvětově, jiné jen pro Evropu nebo jen pro ČR, systém se však neustále doplňuje a aktualizuje, průběžně se doplňují citace a odkazy na specializované stránky a pracuje se synonymy i národními (nejen českými) názvy. Správci sledují změny v datech, vyhledávají a kontrolují podezřelé názvy či duplicitní taxony, porovnávají taxony v BioLibu se seznamy z jiných zdrojů. Navíc každý uživatel může upozornit na nedostatky. V případě nálezové databáze jsou taxonomické seznamy rigidnější, jsou často vázány na publikované seznamy a omezeny pouze na Českou republiku, pouze výjimečně pracují se synonymy či českými názvy. Je proto logické, že flexibilnější situa­ce v BioLibu může mnohdy rychleji reagovat na novinky, či poskytovat rychlejší odpovědi než taxonomické číselníky ND. Na druhou stranu ND přispěla BioLibu několika číselníky.

Ve fotogalerii BioLibu se nachází přes 110 000 fotografií a každý den přibývají desítky dalších. Uživatelé si zde mohou budovat vlastní autorské galerie, jsou automaticky informováni, pokud někdo navrhne změnu určení jejich fotografie v galerii nebo změní jejich určení cizí fotografie. BioLib často navštěvují redaktoři různých časopisů a publikací, takže mnoho fotografií z BioLibu se po dohodě s autory objevuje v nejrůznějších knihách, učebnicích, časopisech či na jiných internetových stránkách u nás i v zahraničí. Informačnímu systému ochrany přírody odpovídá funk­čně nejspíše fotoarchiv, zde jde však především o vnitřní nástroj AOPK ČR. Ve fotoarchivu je pak přítomnost fotografií jednotlivých druhů doposud spíše minoritní, nelze ho tedy používat jako identifikační pomůcku při práci s nálezovou databází. Tuto úlohu však pro ND dnes plní právě fotogalerie BioLibu, uživatelé ND tak mají dnes již možnost jednak rychle si ověřit vzhled druhu pomocí linku na BioLib jak v aplikaci NDOP (aplikace pro sběr nálezových dat), tak i při prohlížení ND na adrese portal.nature.cz.

BioLib dále slouží jako platforma pro provoz různých nástrojů a akcí. Vzhledem k povaze projektu je na funkcích i datech BioLibu samozřejmě stále co doplňovat a upravovat a totéž se týká i nálezové databáze AOPK ČR. Přesto si však oba projekty za několik let svého provozu našly své místo i široké využití. Nejvýznamnější z nich je aplikace pro mapování výskytu některých druhů živočichů na území ČR se zapojením veřejnosti (mapovani.biolib.cz). Ve spolupráci s Národním muzeem (RNDr. Milošem Anděrou, CSc.) probíhá na BioLibu mapování našich savců, ve spolupráci s Muzeem přírody Český ráj, Českou herpetologickou společností a AOPK ČR se mapuje výskyt obojživelníků a plazů.

AOPK ČR dále pomocí BioLibu získává od veřejnosti informace o vybraných druzích některých našich ohrožených či naopak invazních bezobratlých živočichů. Přidaná data zkontrolují a ověří specialisté - správci mapování jednotlivých druhů - a jejich přijetím se údaje automaticky promítnou do faunistických map na BioLibu. V současnosti došlo i k faktickému propojení dat z tohoto mapování s nálezovou databází pomocí automatických importů. Pokud tedy dnes kdokoli zaznamená výskyt sledovaného druhu do mapovací aplikace BioLibu, jeho údaj je správný a zkontrolovaný správcem (je např. možné přidat pro ověření určení fotografii), je při automatickém importu záhy viditelný v nálezové databázi AOPK ČR, a tak přímo k dispozici i všem institucím, které používají databázi při výkonu své činnosti, tedy například i orgánům ochrany přírody.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

tags: #ochrana #prirody #wikipedie

Oblíbené příspěvky:

• Informace o třídění odpadu
• Důležité informace o výkupu plastů
• Rowenta Green Force Max ECO recenze
• Dobrodružství a Dovednosti pro Život
• Objevte krásy Peru