Ochrana přírody zvěře v České republice

Často se diskutuje o roli myslivců v ochraně přírody. Česká krajina je bohatá na rozlehlé lesy, louky a pole, které vytvářejí ideální prostředí pro život mnoha druhů zvěře. Ačkoliv je pohled na srnky pasoucí se za ranní rosy nebo divočáky probíhající lesem romantický, tato zvěř může způsobit obrovské materiální škody, pokud není jejich populace pod kontrolou. Myslivost je v České republice nejen historickým odkazem, ale i moderní a nezbytnou součástí péče o krajinu, přírodu a životní prostředí.

Lov versus Ochrana Přírody

Zajímavý je fakt, že ačkoli je ve většině článků nějaká zmínka o tom, jak pozitivně působí myslivost na zvěř, přírodu a krajinu, největší část článků je věnována jedinému tématu - lovu. I bez ohledu na tematickou dominanci lovu v tomto časopise se člověk po přečtení téměř jakéhokoli textu neubrání dojmu, že právě lov je jediným a hlavním cílem výkonu myslivosti. Pokud se někde mluví o zvěři, pak často pouze jako o nositeli trofeje, kterou se posléze může šťastný lovec pyšnit. Když je zmiňována péče o zvěř, často se jedním dechem dodává, že tato péče zajišťuje kvalitní trofej.

Už samotný slovník lovců naznačuje, že něco není v pořádku. Většina loveckých termínů na první pohled nenapovídá, že je řeč o usmrcování. Smrti se říká zhasnutí, krev je barva a krvácení je barvení, ostatky jsou trofej, deka je stažená kůže atd. Tato zvrácenost evidentně sahá až do parlamentu, jak je patrné ze zákona o myslivosti (č. 449/2001 Sb.). Smutně nejkrásnější ukázkou je snad newspeak paragrafu 2, kde jsou vyjmenovány druhy zvěře, které lze při lovu zabíjet, jako "druhy zvěře, kterou lze obhospodařovat lovem".

Myslivci nutnost každoročního odstřelu zvěře zdůvodňují regulací početních stavů, aby byla zachována rovnováha především v soužití zvěře a okolní přírody. Otázkou však je, proč tolik myslivců cítí nenávist k šelmám, které loví stejnou zvěř jako oni (především vlk a rys), když tyto šelmy jsou schopny sehrát velmi účinnou roli v regulaci rovnováhy mezi zvěří a jejím okolím? Stejně tak podivné je intenzivní zimní přikrmování. V zimně se krmí, aby přežilo co nejvíce kusů, na podzim se střílí, protože je jich moc.

Myslivost a Veřejnost

V minulosti byly podzimní hony na drobnou zvěř celospolečenskou záležitostí venkova a z finálního lovu měl prospěch téměř každý obyvatel, protože zvěřina byla levnou a dostupnou, kvalitní potravinou. Dnes je čím dál větší počet obyvatel koncentrován ve městech a s myslivci se dostávají do konfliktu v průběhu svojí rekreace ve volné přírodě (venčení psů, motorismus, atd.). Potom mají na myslivce negativní názor, protože se myslivci nějakým způsobem snažili ovlivnit jejich svobodný pohyb v přírodě. Podle mne lov není v dnešní době pouze výsadou inuitů, křováků a ostatních přírodních národů. Myslivost a lov jako její neoddělitelná součást má v našich podmínkách staletou tradici, je vysoce etický a jeho úkolem je vyřazovat z chovu zvěře jedince podle přesně stanovených kritérií.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Získání jakékoli silnější trofeje je pro normálního myslivce většinou odměnou k životnímu výročí, nebo jako odměna za jeho činnost v tom kterém mysliveckém sdružení.

Vliv Myslivecké Lobby

Namísto debaty o tom, proč jeho organizace podporuje ve svém oficiálním časopise vydávání slaboduchých loveckých elaborátů je náhle řeč o tom, jak geniální myslivečtí inženýři udržují neschopnou přírodu alespoň při základních životních funkcích. Ačkoli bylo přijetí mysliveckého zákona obecně považováno za vítězství myslivecké lobby nad zájmy ochrany přírody a vlastnických práv, nenajdeme v něm žádnou oporu pro Králíčkovo tvrzení, že "myslivost zjednodušeně řečeno je … druhem zemědělské prvovýroby… a její bioprodukty jsou zvěřina, kůže a případně trofej".

Regulace početních stavů zvěře je pak dalším zajímavým bodem. Mnoho myslivců se na toto ustanovení zákona odvolává stejně úlevně, jako pan Králíček. Nelze zde však nevidět zásadní rozpor: ve chvíli, kdy příroda sama reguluje početní stavy zvěře tím, že je dané území prostě schopno uživit jen určitou velikost populace, nařizuje zákon myslivcům zvěř přikrmovat. Četné výzkumy a pozorování dokazují, že v krajině našeho typu jsou predátoři jako vlk či rys schopni sehrát velmi pozitivní úlohu a převzít na svá bedra mnoho regulačních funkcí, které dnes v potu tváře plní naši myslivci.

Hysterie, s níž však nervová soustava mnoha myslivců reaguje na signál šelma je pak nepochopitelná jen do doby, než si uvědomíme, co přítomnost šelem v revíru znamená pro člověka, kterému je lov vším.

Vlci a Pastevectví

Od roku 1994 se u nás objevili vlci. Lépe by bylo za počátek skutečného výskytu považovat rok 2014, kdy se podle AOPK začali vlci u nás rozmnožovat. V prvé řadě je ale závažným ohrožením pastevního chovu ovcí, skotu a koní. V širší souvislosti vlci už ohrožují zaměstnání lidí, prosperitu farmářů, jejich dodavatelů i příjem obcí.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

Pracovníci ochrany přírody společně s různými ekologickými spolky, mezi kterými dominuje hnutí Duha, vytrvale a nepravdivě zkreslují skutečnost, že vlci prioritně napadají ovce na pastvě a také i koně a skot. Lépe řečeno, popírají a hrubě překrucují vše, co souvisí s útoky vlků. Mluvíme-li s chovateli, kterým vlci opakovaně napadli a napadají stáda ovcí, vždy slyšíte, že perspektiva dříve dobře prosperujících chovů je velmi špatná.

Z materiálu Program péče o vlka obecného uvádím v tabulce výši vyplacených náhrad škod způsobených vlkem obecným v letech 2002 až 2019 v ČR (stav k 31. 12.

Ale pokud chovatelé už od roku 2017, z praktického dopadu od počátku roku 2018 uplatňovali výši škod podle úpravy, pak je nárůst mezi rokem 2018 a 2019 nejen hrozivý, ale svědčí spíše o tom, že asi nejde o zvyšování jejich stavů pouhou přirozenou migrací nebo reprodukcí.

Ochrana stád psy má více nevýhod a rozporů, než kladů. To je přece obrovský rozpor. Šelmy přijdou do prostředí, kde se ovce pasou na velkých plochách. Ovce jsou ze své přirozenosti na pastvině od poloviny dubna do konce listopadu 24 hodin denně.

Ploty a ohrady k plně spolehlivému zabránění útoků vlků ale vybudovat prostě nelze, už jen pro negativa působící proti vzhledu krajiny, migraci volně žijících zvířat, pohybu lidí, ale i kvůli členitosti terénu. Porosty kolem ohradníku se musí sekat. Náklady na vybudování a údržbu plotů či ohrad podstatně zhoršují ekonomiku chovu ovcí a pokud jsou ještě zvýšeny střežením, nemůže být chov rentabilní.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

Legislativní Změny

Na stránkách časopisu Myslivost jsem čtenáře od roku 2013 průběžně informoval o vývoji legislativy tzv. nepůvodních druhů. Nyní už největší novela sedmi(!) oborových zákonů za posledních 15 let zamíří z MŽP a MZe na Vládu a potom do Sněmovny. Na stole jsou velké změny zákona o ochraně přírody, zákona o myslivosti, zákona o rybářství, lesního zákona, či zákona na ochranu zvířat proti týrání.

Velmi žádoucí novinkou, na které se všichni vzácně shodují, myslivci, MZe, MŽP i ochranáři, je, že konečně padne bariéra při lovu invazních živočichů. Dosud může lovit invazní druhy (mývala, psíka, norka, nutrii) jen myslivecká stráž, resp. hospodář. Nově na základě § 11 bude moci uživatel honitby pověřit kohokoliv s loveckým lístkem, aby prováděl regulaci nejen celoevropsky zakázaných invazních druhů, ale i dalších živočichů stanovených prováděcím předpisem, protože invazně se mohou chovat a regulaci mohou vyžadovat v době klimatických změn i některé původní druhy.

Nově § 68 obsahuje zmocnění, aby MZe v dohodě s MŽP vydalo prováděcí vyhlášku pro usmrcování invazních nepůvodních druhů živočichů a dalších živočichů, kteří nejsou zvěří, vyžadující regulaci, uživatelem honitby v rámci mysliveckého hospodaření. Díky tomu bude moci být lov mývalů, psíků mývalovitých a jiných nežádoucích druhů dotován v nějaké formě zástřelného.

Nesmíme však usnout na vavřínech. Zřejmě v druhé polovině roku 2019 pak novela zamíří k zákonodárcům do Sněmovny. Novely zákonů o ochraně přírody a myslivosti patří tradičně mezi velmi sledované a kontroverzní, a proto generovaly v minulosti velké množství pozměňovacích poslaneckých návrhů.

Kulturní a Společenský Přínos Myslivosti

Myslivost má u nás unikátní tisíciletou tradici, kterou nám v jiných částech světa právem závidí. Zatímco mimo středoevropský region je myslivost vnímána pouze jako lov či sport, u nás lze mysliveckou filozofii vyjádřit tak, že samo střílení myslivce nedělá. Naše myslivost zahrnuje řadu aktivit a tradic s lovem a péčí o zvěř spojených, zejména: chovy zvěře, obornictví, bažantnictví, ochranu zvěře a jejích biotopů, osvětu, mysliveckou kynologii; myslivecké zvyky a tradice jako je myslivecké odívání, používání myslivecké mluvy, dodržování myslivecké etiky, konání výřadů a výloží, pasování, lovecké troubení, myslivecké svatby a křtiny aj.

Není bez zajímavosti, že ve většině z šesti tisíc obcí v ČR, jsou právě myslivci hlavními nositeli kultury, kteří zajišťují kulturní aktivity na venkově formou mysliveckých plesů, výstav, slavností, posvícení, dnů dětí, Hubertských zábav a jiných společenských akcí. Kromě kulturního přínosu myslivci v dnešní době věnují spoustu času a úsilí péči o přírodu při uklízení nepořádku v honitbě, při likvidaci skládek, údržbě remízků, políček a při nápravách ekologických škod, které způsobili ostatní.

Současné Výzvy a Hrozby

Zatímco celé minulé tisíciletí bylo v českých zemích pro myslivost příznivé, od začátku nového tisíciletí čelíme velmi nebezpečnému legislativnímu a mediálnímu tlaku. Nastala totiž nová doba tzv. environmentalismu.

Nedávno připravili úředníci Evropské komise novou legislativu nazývanou „Invasive alien species“ (Invazivní nepůvodní druhy), která si klade za cíl omezení, zákaz a odstranění nepůvodních druhů rostlin a živočichů z přírody včetně kříženců. Pro naši myslivost by však byl nejničivější zákaz chovu bažanta či rovnou jeho odstranění z přírody, a z rostlin bude bolestivý zákaz topinambur (na Slovensku už zákaz platí).

Dalším veřejným nepřítelem v EU je dlouhodobě olovo. Bylo již zakázáno v benzínu, v pájkách pro elektroprůmysl, a zatím zůstává v akumulátorech a střelivu. Ale jak dlouho? V hlavě bruselského úředního šimla se rodí legislativní nápady na úplný plošný zákaz olověného střeliva a navíc je to korunované snahou o značení každé jednotlivé střely!

Toto byl jen malý výčet aktuálních nebezpečí, které naší myslivosti hrozí. Zdaleka největším nebezpečím je však tendence proti dlouhodobou praxí ověřenému principu trvale udržitelného hospodaření v krajině, ve prospěch tzv. principu předběžné opatrnosti.

Právo myslivosti a rybářství ve zvláště chráněných územích

Vztahy mezi ochranou přírody a myslivostí, resp. mezi ochránci přírody a myslivci, jsou dlouhodobě často vnímány jako konfliktní, ačkoli myslivost a ochranu přírody by měly spojovat některé společné cíle, jako například ochrana rozmanitosti krajiny s významným podílem přirozených nebo přírodě blízkých ekosystémů, ochrana krajiny před fragmentací či ochrana druhové rozmanitosti. Cílem tohoto článku je pojednat o vazbách mezi právní úpravou myslivosti a ochranou zvláště chráněných území a evropsky významných lokalit a ptačích oblastí.

Pro vyjasnění vztahu mezi výkonem práva myslivosti (a taktéž rybářského práva) a ochranou přírody a krajiny je třeba nejprve říci, že výkon těchto práv a užívání honitby (rybářského revíru) nelze považovat za hospodaření na pozemcích či za hospodářské využívání území, jak o něm hovoří ZOPK.

Protože výkon myslivosti či rybářství není součástí zemědělského a lesního hospodaření, uplatní se pro vstupy osob a vjezdy motorových vozidel pro výkon činností při myslivosti a rybářství zákazy obsažené v § 16 odst. 1 písm. d), 26 odst. 1 písm. c), 29 písm. ZOPK počítá s tím, že výkon myslivosti i rybářství mohou za určitých okolností negativně ovlivňovat dochovaný stav přírody, a proto obsahuje možnost tyto činnosti v různém rozsahu regulovat, případně některé činnosti (např. Pro území národních parků, která jsou jedinečná v národním a mezinárodním měřítku, platí možnost omezení či úplného vyloučení výkonu práva myslivosti a výkonu práva rybářství, a to na celém území či na části území.

Pro oba typy velkoplošných zvláště chráněných území zákon stanoví omezení některých činností v rámci výkonu práva myslivosti a rybářství, a to ve formě zákazů činností vyjmenovaných v základních ochranných podmínkách. V obou velkoplošných zvláště chráněných územích platí zákaz povolovat nebo uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů živočichů; ten se v plném rozsahu vztahuje jak na zarybňování prováděné uživateli rybářských revírů, tak i na zavádění nepůvodních druhů zvěře do honiteb.

Pro národní parky na celém území a pro CHKO na území první a druhé zóny pak platí zákaz zavádět intenzivní chovy zvěře, například obory, farmové chovy a bažantnice. Pro oba typy velkoplošných zvláště chráněných území také ZOPK stanoví zákaz používání otrávených návnad při výkonu práva myslivosti.

Veškerá činnost v národních přírodních rezervacích, jakožto v územích významných a jedinečných v národním či mezinárodním hledisku, má být podřízena uchování či zlepšení stavu přírodního prostředí (§ 28 odst. 2 ZOPK). Cílem ochrany by mělo být ponechání ekosystémů samovolnému vývoji a umožnění uplatnění přírodních procesů. Proto zákon stanoví, že výkon rybářského a mysliveckého práva je možný pouze se souhlasem orgánu ochrany přírody (§ 30 ZOPK). Primárně je tedy tato lidská činnost v NPR vyloučena, pokud k ní orgán ochrany přírody nedá souhlas, a to ve formě správního rozhodnutí.

Při současných vysokých stavech spárkaté zvěře a obzvláště zvěře černé a při nedostatku přirozených predátorů bude zřejmě na místě souhlas k výkonu práva myslivosti udělit, neboť i na těchto územích je nutné zvěř lovit a ulovenou si přivlastňovat.

Dopady působení zvěře

Intenzivní okus prokazatelně způsobuje znatelné ztráty na početnosti dřevin. Dlouhodobý okus může vézt k výrazným změnám dřevinné skladby. Opakovaný okus vede ke znatelnému prodloužení obnovní doby.

Možnosti řešení

Kromě opatření, která jsou již dlouho a opakovaně diskutována (bohužel bez realizačního dopadu), jako je korekce mysliveckého plánování sledováním stavu dřevinné vegetace (tj. snížení stavů při zjištění neakceptovatelného dopadu na dřeviny) či zvýšení sankcí za škody zvěří, je pro ochranu přírody zásadním požadavkem diferenciace mysliveckého hospodaření do několika kategorií.

Osobní zkušenosti

RNDr. Libor Ambrozek Z vystoupení ministra životního prostředí RNDr. Libora Ambrozka na konferenci Myslivost - historie a perspektivy, která proběhla v Židlochovicích dne 11.10.2002. V prvé řadě chci říci, že svoji účastí na konferenci v Židlochovicích společně s ministrem zemědělství Jaroslavem Palasem chceme deklarovat spolupráci mezi oběma našimi resorty v oblasti myslivosti. Vím, že vždy budou témata, která nás budou rozdělovat, ale bylo by velkou chybou, a minulá léta to ukázala, záležitosti personifikovat a z jednoho střetu či porážky vyvodit nepřátelství na dlouhá léta. Myslím, že naše zájmy jsou v celé řadě společné a bohužel se dnes zemědělství a krajina vůbec dostávají na okraj zájmu městského člověka a mohou přijít situace, kdy bychom každý samostatně naše pozice těžko hájili.

Samozřejmě, že se s tímto vyvíjel vztah ochránců přírody k těm ostatním, kteří s nimi sdílí krajinu, tj. zemědělcům, lesníkům a samozřejmě myslivcům. V poslední době je příroda pod tlakem rozvoje dopravy a turistiky. V podstatě celý pohraniční pás hor je otevřen turistice a ochrana přírody a myslivost jsou zde pod velkým tlakem lidské společnosti.

Pro úplnost je ale třeba říci, že ke zlepšení vztahů nepomohla ani stanoviska některých členů z řad ochránců přírody, kteří funkci velkých šelem přecenili a přisuzují jim schopnosti, které v našich podmínkách nemohou velké šelmy dosáhnout. Budoucí myslivost nemůže existovat bez spolupráce s ochránci přírody, vlastníky honebních pozemků, zemědělci, lesníky a dalšími zájmovými skupinami.

Naší snahou je, aby se území národních parků stala jakýmsi příkladem nového trendu myslivosti především ve vytváření souladu mezi zvěří a prostředím. Věřím, že společně budeme konzultovat a že se také společně zasadíme o to, že myslivost zůstane i do budoucna jednou z pozitivních činností v naší krajině stejně tak jako v ní musí zůstat zemědělství, lesnictví a ochrana přírody.

tags: #ochrana #přírody #zvěře #v #České #republice

Oblíbené příspěvky:

• Dolní Třešňovec
• Rozměry trojkose na odpad
• Rizika herpesu v těhotenství
• Prosperplast Sortibox 3x20l recenze
• Čermák a dění v ČR