Ochrana Života v Přírodě: Metody a Přístupy

Ochrana přírody je komplexní problematika, která vyžaduje různorodé přístupy a metody. V současnosti se v České republice i ve světě využívají nejrůznější metody pro zjišťování údajů o velkých šelmách - o jejich početnosti, struktuře populace, určení velikosti domovského okrsku, ekologie, výskytu a kontaktu s lidmi.

Získání takovýchto informací je podmíněné určitou systematičností práce. Kombinací metod se mohou v delším časovém horizontě získat celkem reálné údaje o sledovaných druzích.

Metody Monitoringu

V základě lze metody monitoringu rozdělit na invazivní a neinvazivní.

Neinvazivní Metody

Výhodou je získávání přesných záznamů o zvířeti, aniž by bylo zvíře vystaveno manipulaci a stresu. Vzorky jsou získávány od většího počtu jedinců za nulového rušení zvířete.

Typy neinvazivních metod:

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

• Neinvazivní DNA analýzy (sběr srsti a trusu)
• Fotopasti
• Monitoring pobytových znaků
• Dotazníky a rozhovory

Také mezi těmito metodami existují rozdíly v kvalitě dodávaných výsledků. Nejvyšší vypovídající hodnotu mají údaje z fotopastí a DNA analýz. Metoda monitoringu pobytových znaků je velmi cenná a je nutným doplňkem, ale má nižší vypovídající hodnotu. Nedají se z nich totiž získat informace o jednotlivých zvířatech. Na základě vyhodnocení pobytových znaků můžeme proto provést jen velmi hrubý odhad početnosti sledovaných druhů.

1. Neinvazivní Genetické Analýzy

Analýza DNA je v současnosti nepostradatelnou součástí výzkumu a ochrany vzácných a ohrožených druhů živočichů. Získaná data jsou využívána nejen pro potvrzení přítomnosti daného druhu, ale i k identifikaci jedinců, sledování jejich prostorové aktivity a odhadu početnosti populace. Dalším důležitým cílem analýzy DNA je zjištění genetické variability populace na sledovaném území a srovnání s jinými populacemi.

Jako vzorek pro neinvazivní analýzu DNA lze použít prakticky jakoukoli tkáň živočicha, která obsahuje buňky s DNA. Pro výzkum málo početných a skrytým způsobem žijících druhů je možné s úspěchem využít DNA obsaženou v koříncích chlupů, v moči nebo v povrchové vrstvě trusu (buňky, které se odloupnou z epitelu střeva nebo močové soustavy).

Neinvazivní vzorky DNA se získávají při monitorování pobytových znaků a sledování stopních drah. Z těchto vzorků bývají nejlépe využitelné chlupy, a to v případě, že jich je dostatečný počet, obsahují kořínky a jsou „čerstvé“.

Chlupové pasti jsou mechanická zařízení pro záchyt chlupů (angl. hair-trapping) s charakteristickou pachovou (chemickou) látkou pro monitorovanou šelmu. Při tomto cíleném záchytu chlupů nedochází k žádnému kontaktu s člověkem.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

Zachycené chlupy na chlupové pasti, které mají vlasové folikuly obsahující DNA, jsou využívány jako zdroj neinvazivní DNA, která je analyzována v molekulárně-genetické laboratoři.

Vzorky trusu neslouží jen pro DNA analýzu, ale také jako základ potravní analýzy - složení potravy šelem.

Vlastní studium složení potravy spočívá v určení jednotlivých konzumovaných složek na základě nestrávených zbytků kořisti. Nejčastěji se jedná o identifikaci chlupů pomocí mikroskopu a makroskopické určení zbytků kostí, peří a jiných nestravitelných součástí potravy.

Výhodou analýzy trusu je relativně dostupný materiál s celoročním zdrojem, z něhož lze získat více informací. Nevýhodou je pracnost, nebezpečí infekce a absence informací jako velikost a pohlaví šelmy.

2. Fotopasti

Fotopasti jsou plně automatické digitální zařízení určené pro denní i noční záznam fotografií nebo krátkých videosekvencí. K jejich aktivaci slouží pohybové a infračervené (IR) čidlo nebo světelný paprsek. Jednotlivé druhy fotopastí se liší nejen různými možnostmi naprogramování, ale také dobou životnosti baterií, kvalitou a barevností fotografií.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

Fotopasti by měly být rozmístěny v terénu tak, aby pokryly co největší území sledované oblasti. Měli by se umisťovat na pravidelné chodníky šelem, ke zdrojům potravy a vody, na místa odpočinku.

Díky fotopastem lze získat data potřebná pro stanovení početnosti šelem, pro identifikaci jedinců, nebo pro přiřazení biologických vzorků konkrétním jedincům.

3. Monitoring Pobytových Znaků

Všechny tři druhy našich velkých šelem žijí skrytým způsobem života. V přírodě se proto daleko častěji než s nimi samotnými setkáváme s jejich různými pobytovými stopami a značkami. Ty nám při pečlivém sledování mohou prozradit nejen svého původce ale i chování šelmy.

V létě se stopy nejčastěji nacházejí například v měkké půdě bez vegetace, na březích vod či ve vysychajících kalužích. Stopování v zimě bývá jednodušší, zejména na obnově sněhu nebo při oteplení, kdy staré stopy odtávají a nové jsou velmi dobře čitelné.

Velmi důležitou součástí při posuzování stop je jejich dokumentace. karta, krabička od zápalek, mince. Fotíme vždy nejlépe zřetelné stopy, kolmo k zemi a z co nejmenší možné vzdálenosti.

Po pečlivé fotodokumentaci můžete blíže prozkoumat okolí nálezu po stopní dráze zvířete (50-100 metrů na každou stranu), odhadneme stáří stop a místo co nejpřesněji lokalizujeme na mapě.

4. Dotazníky a Rozhovory

Veřejný výzkum pomocí dotazníků je neméně důležitou součástí monitoringu šelem. Tak se nejlépe zjistí úroveň vědomostí a názory obyvatelstva na velké šelmy.

Invazivní Metody

Metody, při nichž je zvíře stresované odchytem a následující manipulací.

Telemetrie

Telemetrie je biologická metoda umožňující dálkový bezdrátový přenos informace z vysílačky (transmitter) umístěné na divoce žijících zvířatech k přijímači (receiver). Telemetrie je jedinečnou metodou, jak se o životních strategiích zvířat dozvědět více, jelikož spoustu volně žijících zvířat lze jen těžko přímo sledovat.

V současné době se používají tři druhy telemetrie - radio-telemetrie využívající:

• VHF (very high frequency) signály
• ARGOS nebo jiný satelitní systém
• GPS (global positioning systems)

Environmentální Vzdělávání

Venkovní prostředí nabízí jedinečné možnosti pro vzdělávání dětí v mateřských a základních školách. Mimo tradiční čtyři stěny třídy se skrývá prostor plný příležitostí, jak podpořit růst a rozvoj dítěte ve všech oblastech - od motorických dovedností po kreativní a kognitivní schopnosti.

Přínosy Učení Venku

• Zlepšení koncentrace a kreativity
• Podpora fyzické aktivity
• Rozvoj sociálních dovedností
• Lepší propojení s přírodou
• Podpora duševního zdraví

Lepší výsledky vzdělávání dosahují žáci vyučovaní venku v přírodě a v okolí škol jako v přirozeném rámci pro učení nejenom v přírodních vědách, ale také v matematice, čtení, psaní či společenských vědách.

Učení venku v přírodě, ale i pouhý výhled do zeleně zlepšuje pozornost a pravděpodobně také snižuje stres žáků.

Učit se venku žáky baví a podporuje jejich vnitřní motivaci k učení. Venku dochází k většímu naplnění jejich základních psychologických potřeb autonomie, kompetentnosti a sounáležitosti, které při frontální výuce ve třídě značně strádají, a přitom jsou důležitými předpoklady vnitřní motivace.

Tím, že výuka venku probouzí zájem žáků o učení, vede ke snížení počtu jejich absencí a kázeňských problémů. Pomáhá zlepšit vztahy mezi dětmi i mezi dětmi a učiteli.

Učení venku rozvíjí sebedůvěru, sebedisciplínu, spolupráci a další životní dovednosti žáků.

Terénní výuka velmi prospívá žákům, kteří ve škole jinak nejsou tolik úspěšní. Znevýhodnění žáci venku snáze najdou smysl učení ve vztahu k vlastnímu životu.

Příklady Aktivit ve Venkovním Prostředí

• Hledání předmětů se specifickými geometrickými tvary
• Vymýšlení příběhů začínajících přírodním objektem
• Určování rostlin pomocí příruček nebo aplikací
• Vytváření otisků z přírodnin
• Poslouchání zvuků přírody a vytváření rytmů
• Sběr přírodnin podle seznamu
• Sázení stromků
• Průzkum lesa
• Rozpoznávání přírodních materiálů hmatem
• Tvoření mandal z přírodnin
• Pěstování rostlin ve školním záhonu
• Sledování proměn stromu během roku

Příprava na Výuku v Přírodě

• Plánovat venkovní aktivity dopředu
• Zohlednit počasí a bezpečnost
• Věnovat se reflexi
• Zapojit rodiče
• Využívat moderní technologie

Doporučení pro Učitele

• Zkuste opakovaně učit venku pár aktivit
• Zmapujte si, jaké příležitosti pro učení nabízí školní zahrada a nejbližší okolí školy
• Podle svých ambicí buď utvořte tým nakloněných učitelů, nebo zapojte celou školu
• Pravidelně sdílejte a pomáhejte si
• Využívejte prostředí venku pro obohacení toho, na čem pracujete ve třídě
• Zkoušejte to, co se osvědčilo jiným
• Spolupracujte s lidmi mimo školu, rodiči, místními znalci přírody a okolí, specializovanými organizacemi (ekocentra, lesní správy, farmy…)
• Plánujte učení venku předem a vytvořte si pro něj prostor v rozvrhu
• Dokumentujte vaše aktivity venku

Bariéry Bránící Rozšíření Výuky Venku

• Nepochopení smyslu učení venku a stereotypy ve výuce
• Nedostatek sebedůvěry a zkušeností učitelů s výukou venku
• Přeplněnost kurikula
• Tlak na výsledky v testech
• Tradiční organizace výuky
• Nedostatek podpory, času a zdrojů, strach o bezpečnost a další bariéry

Skautské Oddíly a Pobyt v Přírodě

• Benjamínci: Benjamínkům přinášíme příležitosti k pobytu v přírodě. Snažíme se, aby jim v ní bylo dobře. Jde především o prostředí ke hrám a zkoumání světa.
• Vlčata, světlušky, žabičky: Vlčata, světlušky a žabičky pravidelně pobývají v přírodě a učí se základním dovednostem pobytu v přírodě - jak se obléct, na co si dát pozor. Poznávají přírodniny, zkoumají, jak příroda funguje. Učí se pojmenovat, co se jim v přírodě líbí. Osvojují si ohleduplné chování v přírodě a zjišťují, jak přírodě mohou pomáhat a neubližovat jí.
• Skauti a skautky: Skauti a skautky se už umí v přírodě o sebe postarat, pravidelně v přírodě přespávají. Rozšiřují své znalosti o přírodě, a to nejen o přírodniny, ale také o souvislosti a vztahy v přírodě. Umí najít v přírodě to krásné, vnímají ji jako důležitou hodnotu. Učí se pojmenovat “duchovní působení” přírody. Učí se o svém vlivu na životní prostředí a o způsobech, jak tento vliv co nejvíc zmenšit.
• Roveři a rangers: Mladší roveři a rangers pobývají v přírodě i v náročnějších podmínkách. Jsou si vědomi toho, že pobyt venku má pozitivní vliv na jejich zdraví. Znalosti o přírodě si prohlubují, ale hlavně dávají do souvislostí se snahou o šetrné chování a ochranu přírody. Starší roveři a rangers si uvědomují, jaká pozitiva příroda poskytuje.

Analýza Životního Cyklu (LCA)

LCA (Life Cycle Assessment) je metoda, která umí posoudit životní cyklus výrobků. Jedním z předních českých pracovišť, kde se Life Cycle Assessmentem zabývají, je Fakulta technologie ochrany prostředí Vysoké školy chemicko-technologické v Praze (VŠCHT Praha), kterou vede děkan Vladimír Kočí.

„Výhodou LCA je, že neřeší jen jeden konkrétní dopad, například jen uhlíkovou stopu, ale jde napříč různými environmentálními problémy. Řeší úbytek surovin, klimatickou změnu, toxicitu, eutrofizaci, acidifikaci, úbytek vody ve vodních tocích a tak dále. Komplexnost je důležitá pro to, že když se někde něco zlepšuje, třeba se odstraní toxické látky z půdy, někde jinde se něco zhorší.

Pomocí metody LCA můžete určit, jakou uhlíkovou stopu a další environmentální hodnoty má daná cihla, pivní sklenice nebo plechovka a jestli jsou ty hodnoty lepší od jednoho, nebo druhého dodavatele. Výrobce, který chce snižovat environmentální dopady svých výrobků, může vybírat své dodavatele právě i na základě posouzení LCA metodou.

Environmentální hodnocení se tak už stávají nástrojem konkurenceschopnosti, což je velmi důležité. Pomáhají předhonit konkurenci, což dříve nebylo.

Počítá to přímo firma, která má zájem si LCA svých výrobků či služeb zjistit. Může koupit základní databáze dat, které jsou celosvětové. Pro organizaci těch dat se pak používá software, který se dá rovněž koupit, nebo je k dispozici i ve freewarové verzi.

Za prvé z naší zkušenosti vyplývá, že výsledky LCA jsou velmi dobře srovnatelné napříč různými zpracovateli a experty. Za druhé, pokud chce někdo něco ošidit, tak samozřejmě může, i takové případy známe. Ale naštěstí LCA má postupy validace, tedy ověření dat. Takže když vy jako firma děláte environmentální prohlášení o produktu a je to dokument, který bude veřejný, přichází vždy třetí strana, která to musí zkontrolovat.

Environmentální Politika a Legislativa

Zákon o ochraně přírody se má po třiceti letech zásadně změnit. Nově by se už neměla chránit jednotlivá zvířata nebo rostliny, ale jen „celé populace“. Ochrana druhů se nově váže na pojem „místní populace“. K ochraně rostlin, plazů či obojživelníků tak dojde až ve chvíli, kdy někdo prokáže „významné poškození celé populace“.

Pokud zásah nezničí celou populaci - může proběhnout. Novela tím legalizuje tzv. salámovou metodu - tedy ničení lokalit po malých částech. Ne najednou, ale postupně.

Tabulka: Porovnání Invazivních a Neinvazivních Metod Monitoringu

tags: #ochrana #života #v #přírodě #metody

Oblíbené příspěvky:

• Odpovědnost k přírodě
• Dopady klimatických změn v Evropě
• Význam pro životní prostředí
• Domácí recepty na ucpaný odpad
• Složení a likvidace jaderného odpadu