Extrémní klimatické jevy v Evropě: Příklady a dopady

Žádný jiný světadíl se neotepluje tak rychle jako Evropa. Může za to lidmi způsobená změna klimatu - rizika spojená s tímto procesem ohrožují energetickou a potravinovou bezpečnost, ekosystémy, infrastrukturu, vodní zdroje, finanční stabilitu i zdraví lidí. „Extrémní horka, sucha, lesní požáry a záplavy, které jsme zažili v posledních letech, se v Evropě zhorší i při optimistických scénářích globálního oteplování a ovlivní životní podmínky na celém kontinentu,“ uvádí zpráva.

Evropská unie zveřejnila svou první zprávu o tom, jak změny klimatu ovlivní kontinent. „Naše nová analýza ukazuje, že Evropa čelí naléhavým klimatickým rizikům, která rostou rychleji, než je naše společenská připravenost. Podle dokumentu nestačí přijatá opatření držet krok s rychle rostoucími riziky. Některé evropské regiony jsou podle autorů zprávy ohnisky rovnou více klimatických rizik současně. Místem, kde mají změny nejsilnější dopady, je Jižní Evropa. Právě ta je obzvláště ohrožena požáry, dopady horka a nedostatku vody na zemědělskou produkci, práci venku i lidské zdraví.

Hlavní klimatická rizika pro Evropu

Čtyřsetstránková zpráva rozeznává 36 hlavních klimatických rizik pro Evropu v pěti širokých skupinách: ekosystémy, potraviny, zdraví, infrastruktura a ekonomika a finance. Více než polovina hlavních klimatických rizik uvedených ve zprávě podle jejích autorů vyžaduje okamžité přijetí dalších opatření. Ekosystémové hrozby změny klimatu jsou podle vědců obzvlášť naléhavé; především se to týká těch v moři a kolem pobřeží. Zpráva EEA připomíná, že ekosystémy poskytují lidem mnohostranné služby, a proto mají tato rizika vysoký potenciál kaskádového šíření do dalších oblastí, včetně možného nedostatku potravin, dopadů na lidské zdraví, infrastrukturu a hospodářství.

Rizika spojená s horkem a suchem pro produkci plodin jsou v jižní Evropě už na kritické úrovni, varují vědci. Ohroženy jsou i země v Evropě střední. Zejména dlouhotrvající sucha, která postihují rozsáhlé oblasti, představují významnou hrozbu pro rostlinnou výrobu, potravinovou bezpečnost a zásoby pitné vody. Problém je podle této zprávy v tom, že řešení zdravotního problému není v rukou medicíny, ale jiných oborů - hlavně územního plánování, pracovního práva, ale třeba i ve stavebních normách.

Častější a extrémní povětrnostní jevy zvyšují rizika pro různé druhy infrastruktury. Tedy evropské zastavěné prostředí a kritické služby, včetně energetiky, vodohospodářství a dopravy. Zatímco rizika pobřežních záplav se v Evropě daří relativně dobře zvládat, stoupající hladina moře a změny ve vývoji bouří mohou mít ničivé dopady na lidi, infrastrukturu a hospodářské činnosti.

Čtěte také: Suchomilné trvalky

V jižní Evropě způsobují horka a sucha značná rizika pro výrobu, přenos a poptávku po energii. A pak jsou tu ekonomické dopady. Všechny tyto různorodé důsledky se projevují tím, že řada druhů zboží i služeb zdražuje. Klimatické extrémy mohou například zvýšit pojistné, ohrozit majetek a hypotéky a zvýšit vládní výdaje a náklady na půjčky.

Autoři uvádějí jako příklad povodně, které zasáhly před třemi roky Německo, Belgii a Nizozemsko a odhadem tam způsobily škody ve výši 44 miliard eur (asi 1,1 bilionu korun). Povodně ve Slovinsku v srpnu 2023 zase připravily tuto zemi o 16 procent národního HDP. Podle zprávy by vysoká úroveň globálního oteplování mohla do konce století způsobit ekonomické škody spojené s povodněmi za více než jeden bilion eur (25 bilionů korun) ročně.

Dopady na lidské zdraví

Změna klimatu a globální oteplování jsou pojmy a skutečnosti, které ovlivňují nejen naše životní prostředí, přírodní zdroje a přírodu jako takovou. Klimatické změny mají i přímý dopad na naše zdraví. Hlavní rizika můžeme rozdělit do dvou základních kategorií: na přímé dopady a nepřímé dopady. Mezi ty přímé určitě patří nárůst teploty a s tím spojená rizika většího výskytu období takzvaných horkých vln, tedy období s vysokými teplotami v létě. Ty mají přímý dopad na lidské zdraví a mohou způsobovat v extrémních případech i zvýšený počet úmrtí v důsledku horka.

Také s tím souvisí i další extrémní jevy. Jako příklad mohu uvést tropické cyklóny a další extrémní bouře, u kterých ale už ten rostoucí trend není tak průkazný jako u horkých vln. Očekává se ale, že i tyto meteorologické jevy budou extrémnější. I ty jsou životu nebezpečné. Pak tady jsou spíše nepřímé dopady, které souvisí se zvýšením rizika výskytu sucha obecně na planetě, ale i v šířkách mírného pásma. S tímto pak souvisí nedostatek vody pro zemědělství, nedostatek produkce potravin, a to zejména v těch oblastech, kde je už dnes nedostatek vody. To může způsobovat i hladomory nebo konflikty o vodu.

Dalším nepřímým dopadem je zvýšené riziko šíření různých tropických infekčních onemocnění, která se dnes vyskytují v tropických oblastech, a kvůli oteplování se mohou vektory šířící tato onemocnění, jako jsou různé druhy komárů nebo klíšťat, šířit do vyšších zeměpisných šířek. Dá se říci, že z hlediska dopadu na zdraví je nejprůkaznější dopad extrémních teplot a zejména vln veder. Ze statistického hlediska je celkem zřejmé, že už dnes dochází k nárůstu četnosti a intenzity vln veder v porovnání s dobou před 30 a více lety a zároveň u některých skupin obyvatel dochází k nárůstu úmrtí v důsledku extrémních teplot.

Čtěte také: Klimatické změny a Česká republika

Naopak v případě jiných extrémních jevů, jako jsou tropické cyklóny, hurikány nebo další hydrologické a meteorologické jevy, nemáme zatím tak dlouhé a kvalitní datové řady, abychom mohli jasně určit, že tam opravdu dochází k nárůstu četnosti těchto jevů. V tomto případě jde spíše o hypotézy, že k tomu pravděpodobně dojde. Co se týká infekčních onemocnění, tak dneska už se třeba i u nás vyskytují nemoci, jako je malárie nebo horečka dengue, ale opravdu je to jen v jednotkách případů. Takže se zatím nedá říci, že by tady bylo akutní riziko výskytu těchto onemocnění.

Studie pokoušející se zjistit, do jaké míry je ten či onen meteorologický jev způsoben klimatickou změnou, jsou zatíženy značnou mírou nejistoty. Ale většinou se to dělá tak, že se porovnávají scénáře současného klimatu bez antropogenních vlivů a s nimi, a na základě toho se určí, jaká je pravděpodobnost, že by konkrétní událost nastala, pokud by současné klima nebylo ovlivněno antropogenními vlivy. A následně, jaký by taková událost neovlivněná antropogenní klimatickou změnou měla dopad např. na lidské zdraví a životy v porovnání s pozorovanými daty. Tyto odhady jsou však zatíženy značnou nejistotou, protože je těžké přesně určit, do jaké míry byly například vlny veder v roce 2003 v západní Evropě (v jejichž důsledku se uvádí až 70 000 nadúmrtí) způsobeny klimatickou změnou a do jaké míry se jednalo pouze o přirozenou variabilitu klimatu.

Dá se říci, že tato dekáda byla nejteplejší v historii měření. Jednoznačně v Evropě mají z atmosférických jevů největší vliv právě vysoké teploty. Je pravda, že studie z dřívějších let ukazovaly spíše pokles zranitelnosti populací vůči vlnám veder v Evropě i ve světě, přestože docházelo k oteplování, a že z klimatologického hlediska to riziko bylo vyšší. Nicméně výsledky z poslední dekády naznačují, že horka jsou již tak extrémní, že už se nestíháme adaptovat. Zároveň dochází v mnoha rozvinutých státech ke stárnutí populace, což zvyšuje množství lidí v rizikových skupinách. To jsou zejména lidé ve vyšším věku s nějakým chronickým respiračním nebo kardiovaskulárním onemocněním.

Adaptace na změny klimatu

Existují způsoby, jak zmírnit rychlost oteplování z globálního hlediska. To ale jedinec příliš neovlivní. Záleží spíše na přístupu států, které vytvářejí podmínky pro omezování produkce skleníkových plynů a obecně šetrnější hospodaření a průmysl vůči klimatu a životnímu prostředí. Z pohledu člověka jako jednotlivce - možná to bude znít banálně - je důležité udržovat se v kondici. Rizika, o kterých jsme mluvili, jsou nejvyšší u lidí ve špatné zdravotní a fyzické kondici. Vím, že se to lehko říká a hůře udělá, ale v tomto případě je to asi nejefektivnější a nejlevnější způsob, jak se může jedinec chránit před dopady globálního oteplování na vlastní zdraví.

Evropané čelí klimatické realitě, která se stále více prolíná s jejich každodenním životem, a přesto zůstávají většinou nedostatečně připraveni čelit dopadům změny klimatu. Více než čtyři z pěti respondentů uvedly, že je v posledních pěti letech zasáhl alespoň jeden klimatický dopad včetně horka, záplav, požárů nebo nedostatku vody. Pocit nepohodlí způsobený vysokými teplotami doma i venku patřil k nejčastěji zmiňovaným zkušenostem, přičemž téměř polovina dotázaných uvedla, že v místě svého bydliště pociťuje nadměrné teplo, což výrazně ovlivňuje jejich denní fungování.

Čtěte také: Jak zažít extrémní únikovou hru v přírodě

Klíčovým výsledkem analýzy je odhalení výrazných regionálních a socioekonomických nerovností. Respondenti z jižní a středovýchodní Evropy častěji hlásili klimatické dopady než obyvatelé severních regionů, ale paradoxně právě severní Evropa vykazovala nejnižší poměr respondentů, kteří uvedli jak dopady, tak adaptační opatření ve svém okolí. Zpráva také ukazuje, že skupiny s nižšími finančními prostředky, nájemci a osoby s horším zdravotním stavem jsou zasaženy klimatickými hrozbami disproporcionálně a zároveň méně často uvádějí, že by přijaly opatření na zvýšení vlastní odolnosti či zaznamenaly adaptační kroky ze strany místních úřadů.

Zpráva dále analyzuje vnímání adaptačních opatření implementovaných místními samosprávami a zjišťuje, že nejčastěji zaznamenávanými kroky jsou varovné systémy před extrémním počasím nebo veřejné kampaně o rizicích a opatřeních. Méně běžné byly infrastruktury jako protipovodňová opatření nebo chladicí centra, která by pomohla zmírnit dopady vln veder, jež jsou pro zdraví populace jedním z největších současných rizik. Tento obraz naznačuje, že adaptace je zatím spíše reaktivní a orientovaná na krátkodobé informace než na dlouhodobé strategické investice do klimatické odolné infrastruktury.

Extrémní vlny veder v Evropě

Evropu v posledních týdnech sužují vlny veder. Teplotní rekordy hlásí Itálie, Řecko i Španělsko. Podle vědců má být v budoucnosti jenom hůř. Vlna veder podle Evropské kosmické agentury teprve začíná. Evropská kosmická agentura podle portálu Sky News varovala, že podobná extrémní vedra se v příštích dnech dostanou i do Francie, Německa a Polska.

Podle nejnovější zprávy Světové meteorologické organizace (WMO) se Evropa ohřívá rychleji než kterýkoli jiný kontinent na světě. Od roku 1991 se teploty v Evropě zvyšují více než dvakrát rychleji, než je celosvětový průměr. Zpráva o stavu klimatu v Evropě, vypracovaná společně se službou Evropské unie pro klimatickou změnu Copernicus, se zaměřila na rok 2021. Poskytuje informace o rostoucích teplotách, vlnách veder na pevnině, extrémním počasí, měnících se srážkách a ustupujícím ledu a sněhu.

Teploty nad Evropou se v období 1991 až 2021 výrazně zvýšily, a to průměrným tempem přibližně 0,5 °C za desetiletí. V důsledku toho alpské ledovce v letech 1997 až 2021 ztratily 30 metrů tloušťky ledu. „V roce 2021 vedly povětrnostní a klimatické události ke stovkám úmrtí, přímo zasáhly více než půl milionu lidí a způsobily hospodářské škody přesahující 50 miliard amerických dolarů. Přibližně 84 % těchto událostí tvořily povodně nebo bouře.“ uvádí Světová meteorologická organizace.

Četnost a intenzita meteorologických extrémů, včetně vln veder, se v posledních desetiletích zvýšila a předpokládá se, že se bude i nadále zvyšovat bez ohledu na vývoj emisí skleníkových plynů. Taktéž bez ohledu na budoucí úroveň globálního oteplování budou teploty ve všech evropských oblastech stoupat rychlostí, která převýší globální průměrné teplotní změny, podobně jako tomu bylo dosud.

Role atribuce extrémních událostí

Změna klimatu způsobená člověkem vede k tomu, že extrémní meteorologické události jako vlny veder, silné přívalové deště, bouře či období sucha jsou v mnoha oblastech světa stále častější a intenzivnější. To ovšem neznamená, že pravděpodobnost výskytu stoupá u všech extrémních událostí - a navíc se v některých částech světa změny projevují více, jinde méně. V každém případě mají tyto události často významné dopady na společnost: ztráta úrody či zemědělské půdy, zničení majetku, vážné narušení ekonomiky, ztráty na životech apod.

Změna klimatu nicméně může mít vliv na to, jak pravděpodobná a jak intenzivní určitá událost je, a tedy i jaký dopad má na osoby, majetek a přírodu. Novináři, jejichž úkolem je po proběhlé katastrofě uspokojit zájem veřejnosti, proto musí vědět, jak se na ní klimatická změna podílela. Až donedávna se vědci spojování jednotlivých událostí se změnou klimatu většinou vyhýbali. Místo toho poukazovali na obecný trend a říkali, že daná událost může být něčím, co budeme v budoucnu zažívat ve větší míře.

Cílem této příručky je pomoci novinářům, aby mohli o extrémních meteorologických jevech přinášet přesné informace a správně je zasazovat do kontextu globálního oteplování. S myšlenkou připisovat jednotlivé meteorologické jevy změně klimatu přišel jeden klimatolog, v jehož domě právě stoupala voda v důsledku povodně. Jak tak pozoroval, co se děje, začal přemýšlet nad otázkou odpovědnosti - čí je to vlastně vina, tyhle lokální dopady globální změny klimatu?

První taková studie byla zveřejněna v roce 2004 a zaměřovala se na vlnu veder, která proběhla v západní Evropě o rok dříve. Léto 2003 bylo v tomto regionu mimořádně horké - šlo o bezprecedentně dlouhou vlnu veder, při které zemřelo přes 70 000 lidí. Nejprve vytvořili tisíce simulací současného klimatu, které je dnes v důsledku lidské činnosti teplejší než dřív. Zjednodušeně řečeno: znovu a znovu za stejných podmínek opakovali simulace klimatického modelu a díky tomu zjistili, jak by vypadalo počasí v uplynulých tisíciletích, kdyby bylo klima stejné jako dnes. Tento krok byl pro zkoumání extrémních projevů počasí, jež jsou už ze své definice vzácné, velmi užitečný.

Výzkum atribuce meteorologických jevů tedy začal v roce 2004 a dnes už probíhá v řadě zemí světa - byť je v tom jistá nevyváženost, protože většina studií i vědců pochází ze severní polokoule. Definice extrémní události není jednoduchá. Stejnou událost - například vlnu veder ve Velké Británii - lze totiž popsat několika způsoby: třeba jako tři dny v Londýně s teplotou nad 30 °C nebo jako deset dní v celé Anglii a Walesu s teplotou nad 25 °C. To, jak událost definujeme, se pak pochopitelně promítá do výsledků atribuční studie. Moderní přístup proto spočívá ve využití několika různých definic, přičemž výpočet se provede pro každou z nich zvlášť.

Dnešní atribuční analýza se skládá ze tří samostatných, ale navzájem souvisejících metod. Jedna z nich je popsána výše uvedenými kroky: jde o simulaci a srovnání současného a předindustriálního klimatu pomocí mnoha různých klimatických modelů. Druhá část metodiky pracuje s daty o počasí z minulosti a současnosti a zjišťuje, nakolik se změnila pravděpodobnost extrémních událostí. Uvedená metodika umožňuje vědcům popsat trendy spojené s extrémními událostmi a zároveň vypočítat změnu pravděpodobnosti jejich výskytu.

Patrné je to z obrázku 1 (výše), kde se pravděpodobnost teplot v blízkosti středu křivek zvyšuje jen mírně, zatímco u těch „na chvostu“ je v teplejším světě pravděpodobnost výskytu až několikanásobně větší. Vlna veder, která by se v předindustriálním klimatu vyskytla jednou za 10 let, se nyní za stejné období vyskytne 2,8krát a bude o 1,2 °C teplejší. Vlna veder, která by se v předindustriálním klimatu vyskytla jednou za 50 let, se nyní za stejné období vyskytne 4,8krát a bude o 1,2 °C teplejší.

Uvedené příklady navíc představují jen část z celkového počtu studií. Atribuční studie tak znovu a znovu ukazují trend, jehož důsledkem jsou intenzivnější a častější vlny veder. Souvislost mezi globálním oteplováním a intenzivnějšími a častějšími vlnami veder je ve všech částech světa mimořádně silná - přílišná opatrnost tedy v tomto případě není při komunikaci nutná. Platí to jak pro ničivé vlny veder velkého rozsahu, které jsou vyhlašovány národními meteorologickými službami, tak pro mimořádně teplé dny v určité lokalitě.

Zpráva IPCC a její závěry

Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) vydal druhou část své čtyřdílné Šesté hodnotící zprávy. Přináší souhrn současných vědomostí o tom, jak změna klimatu dopadá na lidi a ekosystémy a jak se tomu přizpůsobujeme. „Za svůj život jsem viděl mnoho vědeckých zpráv, ale žádnou jako tuhle. „Nikdy nešlo o víc,“ doplnil ho Hoesung Lee, předseda IPCC.

Skleníkové plyny pocházející z činností člověka již způsobily globální oteplení přibližně o 1,1 °C ve srovnání s obdobím 1850-1900. S tímto vzestupem teploty vědci spojili mnohé extrémní klimatické jevy, například vlnu veder na tichomořském pobřeží v červnu 2021, masivní lesní požáry v Kalifornii a Oregonu nebo silné záplavy v západní Evropě. S jakýmkoli dalším vzestupem teploty se dá očekávat i větší rozsah podobných pohrom. A výhled do budoucnosti říká, že teploty dále porostou. Důsledky toho už všichni prožíváme.

Změna klimatu ohrožuje existenci přírodních systémů, na nichž závisíme pro své přežití všichni. Lidská činnost již změnila 75 % půdy na planetě. Téměř 75 % zdrojů pitné vody je nyní využíváno k výrobě plodin a chovu hospodářských zvířat. Eroze půdy na polích je více než stokrát vyšší než míra tvorby zeminy. Do roku 2050 se odhaduje až 29% nárůst nákladů na obiloviny.

Zpráva je výsledkem čtyřleté práce 270 autorů ze 67 zemí, má asi 3500 stran. „Svět má hodně problémů, které musí řešit. Změnu klimatu, její zmírňování a adaptaci na její projevy považuji za nejdůležitější. Je to problém, který se dotýká každého z nás, bez ohledu na naše sociální, politické nebo mezinárodní postavení,“ apeluje Tolasz, aby zveřejněné klimatické informace nebyly zapomenuty ve víru jiných událostí.

Vědci a vědkyně vybízejí k tomu, abychom proměnili fungování lidské společnosti směrem k větší klimatické odolnosti. Klíčovou roli v tomto procesu má hrát i ochrana biodiverzity a obnova ekosystémů. K zachování ekosystémových služeb bude podle nich třeba zajistit účinnou ochranu přírody na rozloze 30-50 % povrchu Země. Kromě zmírňování dopadů klimatické změny je nevyhnutelné, že se jejím dopadům budeme muset rychleji přizpůsobovat.

„Zpráva přitahuje naši pozornost k funkčnosti české adaptační strategie, kterou resorty podle vlastního vyhodnocení chronicky neplní. Situace je kritická především v oblasti lesů, půdy a krajiny, to jest ekosystémů, které dlouhodobě degradují, a zároveň jsou klíčové pro naši odolnost vůči klimatickým rizikům typickým pro Česko," uvádí Anna Kárníková, ředitelka Hnutí DUHA.

Dopady změny klimatu se ale v různých regionech světa výrazně liší. Zpráva upozorňuje na to, že nejcitelněji jsou často zasaženy ty nejchudší regiony. Část lidí tak klimatická změna zřejmě vyžene z jejich domovů a budou hledat nové. Přestože odpověď na klimatickou změnu je zřejmě neadekvátní po celém světě, některé státy si vedou ve srovnání značně lépe. „Jsou země, kde je dobrá praxe lepší než v České republice. Podobně velké země v Evropě, které by nám mohly sloužit jako vzor, jsou Nizozemí a Dánsko. Nizozemsko proto, že pro ně je to existenční záležitost. Tam se od konce 80. let o změně klimatu v inženýrských kruzích a naprosto běžně a tvrdě mluví, protože to je riziko, které nemohou připustit,“ komentuje Miroslav Trnka z Ústavu pro výzkum globální změny AV ČR.

Přístup Dánska je podle něj relativně překvapivý, protože pro ně klimatická změna nepředstavuje přímé ohrožení. „Pro ně je změna klimatu komfortní z pohledu zemědělství a jejich agrární politiky,“ uvádí Trnka. „U nás přemýšlíme, jak dostat věci, které už děláme, do strategie (odpovědi na klimatickou změnu - pozn. red.), která se vymýšlí. Dánové otázku postavili asi před 12 lety tak, co by změna klimatu mohla přinést Dánsku. A co by mělo být prioritou,“ uzavírá Trnka s odkazem na zaměření Dánska na výrobu větrných turbín.

tags: #extrémní #klimatické #jevy #v #Evropě #příklady

Oblíbené příspěvky:

• Jak se staví vosí hnízdo?
• Miliarda pro obnovitelné zdroje
• Pokrok v přírodě – recenze
• Aloe Vera: Stanoviště a péče
• Srovnání života: Město a příroda