Ochrana přírody a problém jednorázových plastů

Ministerstvo životního prostředí v rámci kampaně #dostbyloplastu za omezení jednorázových plastů vyzvalo, aby se do kampaně zapojili i jednotlivci, obce a instituce. Ministr životního prostředí Richard Brabec také představil konkrétní výsledky plnění závazků z dobrovolných dohod, které ministerstvo před necelým rokem uzavřelo s 18 subjekty, a pozval, aby se do kampaně zapojili i jednotlivci, obce a instituce. Dobrovolný závazek ke snižování jednorázových plastů za neziskovou organizaci Krása pomoci představila i Taťána Gregor Brzobohatá.

Problém bioplastů

Na problematiku nahrazování plastů bioplasty upozornilo Ministerstvo životního prostředí v čele s ministrem Richardem Brabcem. Bioplasty, vyrobené např. z kukuřičného škrobu a PLA (kyselina polymléčná), představují pro životní prostředí totiž ještě větší problém než konvenční plasty. Nejenomže je nelze recyklovat spolu s plasty končícími ve žlutém kontejneru, ale jejich problém spočívá především v jejich obtížné rozlišitelnosti.

„Stále více různých vědeckých studií [1] upozorňuje na problém s rozložitelností bioplastů v životním prostředí. Často se tváří jako kompostovatelné, tedy zcela rozložitelné, ale ve skutečnosti v přírodě zůstanou buď mnoho let v poměrně neporušeném stavu, nebo se rozpadají na menší částice, které z životního prostředí vůbec nezmizí,“ upozorňuje ministr životního prostředí Richard Brabec. Pokud bioplasty končí ve žlutých kontejnerech, znehodnocují recyklační proces, který na kombinaci přírodních a plastových materiálů není uzpůsoben. „Do hnědých ani žlutých kontejnerů tak bioplasty vůbec nepatří,“upozorňuje ministr Brabec.

Ministrova slova potvrzuje i doc. Ing. Jiří Kučerík, Ph.D, ředitel Ústavu chemie a technologie ochrany životního prostředí z Vysokého učení technického v Brně: „Rychlost rozkladu bioplastů je v klimatických podmínkách střední Evropy poměrně pomalá, proto je jejich využití jako jednorázových produktů stejně diskutabilní jako v případě běžných plastů. Oproti běžným plastům je výroba bioplastu často dražší, občas i méně ekologická, navíc není doposud zvládnuta jejich recyklace. Ve žlutých kontejnerech kontaminují vytříděný a recyklovatelný plast. Často zmiňovaná biodegradace v kompostu je také problematická. Ani u průmyslového kompostu často nedochází ke kompletní degradaci a na domácím kompostu se podmínek průmyslového kompostu dosahuje zřídka. Navíc na kompostování 1 kg bioplastu je potřeba řádově víc než desetinásobné množství kompostu a v neposlední řadě bioplasty většinou obsahují pouze vázaný uhlík, a proto je pro kompostování potřeba dodávat další živiny jako dusík či fosfor. Pokud se kelímky, lžičky a další produkty z bioplastů dostanou do životního prostředí, mohou za našich klimatických podmínek degradovat až několik let, přičemž stále není jasné, zda degradace proběhne kompletně nebo po nich zůstanou rezidua ve formě mikroplastů.“

„Zbavit se správně jednorázových kelímků nebo talířů a příborů z bioplastu tak můžeme jedině spálením. Nahrazování jednorázových plastů těmito materiály je proto cesta zcela špatným směrem,“ upozorňuje Brabec. S ohledem na problémy, které bioplasty pro životní prostředí představují, se už vypořádala i Evropská komise. V nové směrnici o jednorázových plastech, která byla přijata v loňském roce a její pravidla začnou i u nás platit do dvou let, bioplasty jako náhražky jednorázových plastů zakázala.

Čtěte také: Ochrana přírody ve Žďáru

„I proto je potřeba upozornit především výrobce a dodavatele, že nahrazovat jednorázové konvenční plasty bioplasty je nesmyslné a do dvou let budou i tyto materiály zakázány. Výrobci a dodavatelé musejí hledat jiné materiály, které by ve svých provozech zavedly. Jako nejúčinnější řešení se ale nabízí jednorázová řešení úplně vymýtit a vzniku odpadů předcházet např. zálohovanými řešeními. Nebo umožnit zákazníkům nosit si vlastní krabičky a kelímky,“ uvedl náměstek pro řízení sekce politiky a mezinárodních vztahů Vladislav Smrž.

Že to jde i s vlastními hrníčky a krabičkami, potvrdil dnes ministr zdravotnictví Adam Vojtěch: „Prodávat jídlo a pití v materiálech k opakovanému použití či si odnést kávu ve vlastním hrnku je z pohledu hygieny samozřejmě možné a Ministerstvo zdravotnictví tento krok podporuje. Musím však na tomto místě upozornit, že všechny výrobky a materiály, kterými jsou jednorázové předměty z plastů nahrazovány, musí splňovat legislativní požadavky na zdravotní nezávadnost a bezpečnost. V případě, že poskytovatel umožní zákazníkovi prodej potravin například do jeho vlastní krabičky na jídlo, musí mít nastaveny takové postupy, které zaručí, že nedojde ke kontaminaci jím prodávaných potravin či surovin.“

Kampaň #dostbyloplastu

Ministr Brabec dnes na tiskové konferenci také představil první předběžné výsledky kampaně #dostbyloplastu. Ta vznikla v loňském roce a primárně chce inspirovat veřejnost, aby se začala zajímat více o to, jak moc jednorázových plastů spotřebováváme a jak moc tuto spotřebu ovlivňují naše zákaznické návyky. „Proto jsme chtěli v první fázi do kampaně zapojit zejména firmy z oblasti rychlého občerstvení, protože zde se lidé se spotřebou jednorázových plastů nejčastěji setkávají a zároveň ji jako zákazníci mohou aktivně ovlivnit. Spolupráce s firmami zase ukazuje, že je možné nabízet alternativní řešení, aniž by společnosti přicházeli o zákazníky,“ vysvětluje detaily ministerské iniciativy Brabec.

V roce 2018 se přímo svým podpisem dobrovolné dohody s MŽP do kampaně zapojilo 16 podnikatelských subjektů (Bageterie Boulevard, Benzina, Costa Coffee, Cross Cafe, České dráhy, Dudes & Barbies, Fruitisimo, Hello bakery, Ikea, Leo express, Lidl, Mr. Baker, Paul, Starbucks, Rellay, UGO) spolu s Českou zemědělskou univerzitou a městem Litoměřice. Opatření firem vychází z druhu podnikání a nabízeného zboží a jsou vždy zakotvena v jednotlivých dobrovolných dohodách [2].

Obecně se jedná zejména o možnost využívání vlastních hrnků pro nákup nápojů sebou, náhradu jednorázových plastů opakovatelně použitelným nádobím, či omezení automaticky nabízených plastů a jednotlivě balených dochucovadel. Přístupy jednotlivých firem či obcí se ale samozřejmě různí. Vzhledem k tomu, že první firmy se ke kampani připojili v polovině roku 2018, má Ministerstvo životního prostředí k dispozici zatím jen předběžné výsledky plnění dohod. Například Bageterie Boulevard za půl roku ušetřila necelou tunu plastů a přes 1,5 tuny papíru, UGO zatím snížilo produkci odpadů o 5 tun plastového odpadu, Starbucks pak ušetřil 2 tuny plastových příborů a tunu plastových kelímků. Na České zemědělské univerzitě nové filtrační zařízení na vodu ušetřilo téměř 8 tun plastových lahví.

Čtěte také: Organon a aristotelská filosofie

Od roku 2019 se se do kampaně #dostbyloplastu mohou zapojit dobrovolně úplně všichni, a to firmy, obce, neziskovky i jednotlivci. Vstupní branou k dobrovolnému závazku je webová stránka národní strategie udržitelného rozvoje Česká republika 2030 (www.cr2030.cz). „Jednak jsme chtěli, aby se do kampaně mohl zapojit úplně každý, bez toho aniž by musel s MŽP uzavírat konkrétní dohodu, ale také chceme zpropagovat vizi rozvoje České republiky do roku 2030, která by se postupně měla promítnout do všech rezortních či regionálních konceptů. Inspirace a sdílení pozitivních zkušeností je totiž nesmírně důležité pro změnu našeho chování směrem k ochraně našeho životního prostředí,“ uzavírá ministr životního prostředí Richard Brabec.

Dopady plastů na životní prostředí

V posledních několika desetiletích ekologové zjišťují, že překvapivě velké množství plastů se v kombinaci s nedostatečnou „recyklační morálkou“ dostává do řek a je vyplavováno do moří a oceánů, kde jsou unášeny mořskými proudy daleko od pobřeží, nebo končí v útrobách mořských a přímořských živočichů - ryb, želv, racků atd. Od té doby bylo vyprodukováno 8,3 miliardy tun plastové hmoty. Plast byl považován za univerzální a velmi levný materiál, který nahradil různé druhy kovů, dřevo, sklo a další materiály. Plastové obaly se rozkládají opravdu desítky až stovky let.

Nikdo totiž celou dobu neřešil, že velká část vytříděného odpadu nebyla nikdy zrecyklována, ale skončila na skládkách, kde se stovky let rozkládá na malé mikroplasty. S recyklací je to tak, že je celkem finančně nákladná a mnohdy se nevyplácí. Výroba plastů je kolikrát mnohem levnější než jejich odchod ze světa. Navíc jsou země, kde recyklace a nakládání s odpadem nemají takovou morálku, na jakou jsme zvyklí my, například v chudších zemích Asie či Afriky.

Lidé vyhazují odpadky kamkoliv se jim zachce - do lesa, na louky, kolem cest, do oceánů, řek a potoků. Nejhorší je to pro náš vodní ekosystém, některé odpadky se tam dostanou úmyslně, některé postupem času. Řeky zanesené plasty se vlévají do moří a oceánů a postupně se vytváří obrovské odpadkové skvrny, které jsou v rozsahu milionu čtverečních kilometrů. Jedna z nejznámějších je Velká tichomořská odpadková skvrna, která je známá i jako Great Pacific Garbage.

Dochází k tzv. Fotodegradaci plastů, tedy jejich rozpadu na menší kousky a mikročástečky, které se postupně, ale jistě, dostávají i do potravního řetězce živočichů. V nebezpečí jsou mořští ptáci, které lákají plastové tašky, což už má podle pozorovatelů vliv na snižující se počet albatrosů. V současnosti bylo zjištěno více než 200 druhů zvířat včetně želv, delfínů a velryb, kteří pojídají plasty. Následně se tak plasty mohou dostávat potravním řetězcem i do tkání živočichů včetně člověka. V lidském těle se mikroplasty ukládají a mohou být příčinou různých zdravotních problémů a zánětů. V horším případě představují nebezpečí v podobě negativního vlivu na reprodukční orgány a vznik rakoviny.

Čtěte také: Vybavení pro ochranu přírody

Možnosti řešení

Je naprosto jasné, že plasty tu jsou a v některých případech nahradit nejdou. Tedy prozatím. Navíc plasty nemusí být pokaždé úplně zatracovány. Například pokud se jedná o výrobu produktu, nebo plastové části produktu, který bude využit mnohonásobně a třeba po dobu několika let (ideálně do rozpadnutí :-)), není to tak hrozné, jako když jde o tašku na jedno použití. A nad tím je dobré přemýšlet. Při každém našem počinu s plastem je dobré se vždy ptát, opravdu to potřebuji?

Jak omezit používání plastů:

• Vyhýbejte se nákupu nápojů v jednorázových PET lahvích a kávy do ruky s sebou.
• Na nákup choďte s vlastní taškou a třeba i bavlněnými sáčky na ovoce a pečivo.
• Pokud máte možnost, navštěvujte bezobalové obchody na potraviny, řeznictví a další obchůdky, kde vám zabalí potraviny do papíru, nebo třeba do vlastní krabičky.
• Přebalujte ekologicky.
• Hygienické menstruační vložky můžete zkusit zaměnit za menstruační kalíšek, který vydrží až 15 let a nahradí tak stovky zbytečného odpadu.
• Doporučujeme nákup kosmetiky v tuhých variantách či sklenicích.
• Drogerii nakupujte především v papírových obalech nebo větších výhodnějších kanystrech, které aspoň snižují spotřebu plastu.
• Vyrobte si sami domácí čističe z jedlé sody.

Skvělou zprávou je, že postupně na tuto problematiku přihlíží i politici jednotlivých států a postupně přichází na svět zákazy a nové směrnice ovlivňující či zakazující výrobu a použití jednorázových plastů. Členské státy Evropské Unie se také letos dohodly, že je třeba řešit recyklace odpadů a do roku 2029 by mělo být recyklováno devět desetin plastových lahví. Jejich pozornosti ani neunikly tabákové filtry, jejichž součástí jsou také plasty.

Evropská unie a omezení plastů

Éra jednorázových plastů ve 27 členských státech Evropské unie se pomalu, ale jistě chýlí ke konci. Celá řada produktů, které jsme běžně a někdy i každodenně užívali, už nebude k dostání nebo je čeká významná změna a různé druhy omezení. Důvodů pro razantní omezení v rámci produkce plastového zboží na jedno použití je několik, problematická je především značná ekologická zátěž.

Od července letošního roku by se již na trh sedmadvacítky EU neměly dostávat nové jednorázové plastové výrobky. Od této doby poběží prodejcům roční lhůta, ve které budou muset vyprodat zásoby těchto produktů.

Výrobků, se kterými se budeme muset rozloučit, je celá řada. Odhady hovoří o tom, že je v České republice ročně prodáno zhruba 300 milionů plastových příborů na jedno použití, 60 milionů jednorázových plastových příborů, 40 milionů nádob na hotová jídla nebo 40 milionů kelímků (oboje z expandovaného polystyrenu - EPS).

Výběr produktů z jednorázových plastů, které upadly v nemilost, koresponduje s odpadem, který nejčastěji zamořuje pláže evropských států. Jednorázové příbory nemusí být pro přírodu zbytečnou zátěží. Třeba tyhle jsou doslova peckové! Vyrábějí se totiž z avokádových pecek.

Mezi odpad, který se nejčastěji vyskytuje na plážích evropských států, patří také plastová víčka od obalů na nápoje. Ta sice zákazu nepodléhají, výrobci mají ale nově povinnost víčka u obalů s objemem do 3 litrů k nádobám připevnit. Mezi další povinnosti kladené na producenty plastových výrobků, konkrétně láhví, je, že by v roce 2025 měly obsahovat nejméně 25 % recyklovaného plastu. Cílem je dosáhnout v roce 2029 u plastových lahví až 90 % míry třídění.

Důvody pro omezení jednorázových plastů:

• Předcházení zbytečnému užívání plastů.
• Snížení zátěže na životní prostředí spojené s logistikou a výrobou plastových produktů.
• Zamezení znečišťování přírody plastovým odpadem.
• Snížení pronikání plastových částic do vodních zdrojů, půdy a ovzduší.

Například do oceánů proudí podle odhadů nejméně 8 milionů tun plastu ročně, to představuje zhruba 1 nákladní vůz s odpadem za minutu. Prognózy hovoří o tom, že pokud nedojde ke změnám v našem chování a v produkci plastů, pak bude v roce 2050 v oceánech na váhu více plastů než ryb.

Mikroplasty

V souvislosti s plasty se čím dál častěji mluví také o drobných kouscích plastových hmot - tzv. mikroplastech nebo nanoplastech, které se z nich uvolňují. Mikroplasty jsou drobné kousky umělých hmot, velikostně jsou menší než 5 milimetrů. Nanoplasty jsou plastové částice menší než 1 mikrometr.

V tuto chvíli víme, že znečištění mikroplasty neustále roste a jedná se o globální problém, který už poznal i Mariánský příkop, nejhlubší známá podvodní propast světa, a jeho nově objevení obyvatelé, kteří jich mají plné útroby… Vědci je proto jako znepokojující varování pojmenovali Eurythenes plasticus (více v ekonovinkách 4/2020).

Hlášení vědců o nálezech mikroplastů a nanoplastů v útrobách a tkáních živočichů jsou čím dál častější. Alarmující je pak zejména poslední hlášený objev, při kterém vědci objevili mikroplasty také v placentách těhotných žen.

Plastové mikročástice představují makroproblém i proto, že zatím neexistuje řešení, které by je dokázalo účinně odstranit. A je také velkou neznámou, jaké přesně mají mikroplasty a nanoplasty dopady na zdraví lidí, zvířat a fungování ekosystémů…

Co je greenwashing?

Greenwashing vznikl jako odvrácená tvář ochrany životního prostředí. A protože lidé chtějí chránit životní prostředí, GW je prostředek, jak zvýšit prodeje produktů a služeb, které se vydávají za „zelené“ a nejsou jimi. Ale opět bych chtěla zdůraznit, že v případě firem, se nejčastěji jedná o nezáměrný GW. Často je to výsledek GW v dodavatelském řetězci - např. u již zmíněného PLA všichni jeho výrobci komunikují jeho environmentální benefity. To, že vědci už roky upozorňují, že je vyrobeno z jídla a zemědělská produkce kukuřice či jiných plodin zatěžuje životní prostředí, a navíc jeho „end of life“ je v průmyslové kompostárně, se snadno přehlédne.

Bioplasty: řešení nebo další problém?

Bioplasty s sebou přináší vítaný příslib inovace zažité a poněkud špinavé technologie, vyšší recyklovatelnosti a údajně i nemalé šetrnosti k životnímu prostředí. Rozeznáte od sebe tácek z bioplastu a klasického plastu? Ne. Na omak, váhou, designem a texturou, barvou, prakticky vším - jsou totožné. Chce to najít informaci od výrobce nebo popisek, na němž stojí, že skutečně jde o bioplast. Ptáte se, proč tu není nějaký jednoduchý vysvětlující symbol nebo univerzální logo, z něhož by to hned bylo patrné? Inu, on není bioplast jako bioplast.

Existuje jich přes 300 různých druhů/typů, a zdaleka ne všechny disponují totožnou charakteristikou. Už sám termín „bioplast“ je dost definicí neusazeným pojmem. A může se tak jmenovat i materiál, kde ona biosložka tvoří jen třetinu hmoty. Z čeho bude pocházet těch zbývajících 60-70 %? Klidně to mohou být i polymery klasických plastů. Takže do jakého kontejneru vlastně patří? Do žlutého ne. Není to plast. Takže do hnědého? Zase špatně. Nebo skoro špatně. Největší předností bioplastů - tím, čím se mají lišit od plastů - má být jejich biologická rozložitelnost, kompostovatelnost. Ale pokud dvoutřetinový podíl jejich objemu tvoří klasické plasty, pryskyřice a aditiva, ke kompostování se určitě nehodí.

Ta zatím správná, a pro životní špatná odpověď tedy zní ani žluté, ani hnědé, ale spíš černé kontejnery. Je to totiž směsný odpad. Zatím. S vlastnostmi plastů - tedy houževnatostí, odolností, a nejspíš i trvanlivostí. Trvanlivostí? Bioplasty totiž mohou - ale nemusí - být biodegradabilní, biologicky rozložitelné. Některé to umí, jiné ne. A vy nejspíš na první dobrou nepoznáte, které ano a jaké nikoliv. To často bez laboratorních analýz nepoznají ani odborníci. Bioplastem se totiž může hrdě nazývat prakticky jakýkoliv polymer odvozený z biomasy.

Pokud máte štěstí a narazíte na nějaký biologicky rozložitelný bioplast, ještě nejásejte. Neznamená to totiž, že by se dokázal šetrně rozložit ve vašem kompostu na zahrádce. Pro úplný rozklad si většinou žádá zvláštní podmínky. Ideální vlhkost, vyšší stálou teplotu (nad 60°C), pravidelné převrstvování, dostatek kyslíku, přídavek specifických enzymů a přítomnost těch správných rozkladných bakterií. Jsou to podmínky, které doma nejspíš nevykouzlíte. Ostatně, oni je nedokáží vykouzlit ani v běžné kompostárně nebo na dvoře za linkou třídící odpady. Na efektivní rozklad bioplastů potřebujete hodně extra zařízení. A takových ve světě zatím moc není. V Česku nestojí žádné.

Co se stane, když tedy zahrabete kelímek z bioplastu do kompostu na zahradě? Nejspíš nic moc, pomačkaný tam může ležet dlouhá léta, než na něj nadobro zapomenete. Bude tam ležet podobně, jak normální plastový kelímek. A stejně tak by ležel na skládce, odkud jej může vítr a déšť zavát třeba do řeky nebo do moře. A v moři takový bioplast bude dělat totožnou neplechu, jako klasický plast. Bude vytvářet odpadkové krusty, plnit břicha velryb, budou se do něj zamotávat želvy. Protože ani ve slané mořské vodě se nerozkládá o tolik rychleji, než jiné plasty.

Můžeme se utěšovat aspoň tím, že bioplasty jsou z hlediska své výroby vůči životnímu prostředí šetrnější alternativou? No, moc ne. Tedy určitě (minimálně z 30 %) nevzniká z ropy, a to je fajn. Ale úplně čisťounký jeho zrod také není. K jeho výrobě, sestavení těch správných polymerů, je třeba biologická složka. Nejčastěji něco na sacharidy bohatého. Ať už je to kukuřice, brambora nebo cukrová třtina, musí nejprve někde vyrůst. Jsou bioplasty syntetizované z mořských řas lepší? Když k tomu připočítáte, jak se asi ty řasy loví, zpracovávají - a jak dlouhou cestu k nám pak musí urazit… Čistší po stránce výroby, z hlediska vyprodukovaných skleníkových plynů, to tedy zase o tolik není. Ani z hlediska spotřebované energie. Vyrobit kilogram bioplastu si jí žádá asi tolik, jako výroba 0,8 kilogramu klasického plastu.

Jsou aspoň čistší po své obsahové stránce? Ne. Pro jejich úpravu se používají ta samá změkčovadla, syntetizéry, stabilizátory, ztužovače, pryskyřice, barviva, konzervanty, jako pro klasické plasty. Včetně těch látek, o nichž už víme, že jsou pro životní prostředí a pro naše zdraví problém. Přes 80 % testovaných bioplastů podobných chuťovek obsahovalo tisícovku, někteří rekordmani pak v sobě nesly až 20 000 různých „úpravných“ chemikálií. Tím překonávaly i běžné průmyslové plasty.

Jsou bioplasty lepší než plasty? Vzhledem k tomu, že jde o přepestrou skupinu mnoha druhů/typů, není úplně snadné to rozetnout. Odpověď nejspíš musíte nalézt sami. Dá se ale odtušit, že dokud se neujednotí definice bioplastů, bude procházet pokračovat zavádějící praxe, při níž se bioplastem bude moci nazývat kde co. A to dobře není. Jestli v něčem bioplasty skutečně představují pozitivum, pak v tom, že nám dávají druhou šanci - neopakovat chyby, jichž jsme se dopustili u klasických plastů. Úplně se o ně opřít bychom měli nejprve, až je dokážeme smysluplně a efektivně recyklovat, kompostovat. Což nám zatím moc nejde. A proto ani bioplasty nepředstavují pro životní prostředí menší riziko, než obyčejné plasty.

Ekonomické aspekty recyklace

Kontroverznější je také recyklace plastů. Recyklace plastů je kontroverzní i z dalšího důvodu. Zatímco ještě před časem se uvádělo, že na skládkách a ve spalovnách končí zhruba polovina materiálu ze žlutých kontejnerů, novější údaje uvádějí až 75 procent. Recyklace plastů je kontroverzní i z dalšího důvodu. Zatímco ještě před časem se uvádělo, že na skládkách a ve spalovnách končí zhruba polovina materiálu ze žlutých kontejnerů, novější údaje uvádějí až 75 procent. Recyklace plastů je kontroverzní i z dalšího důvodu. Zatímco ještě před časem se uvádělo, že na skládkách a ve spalovnách končí zhruba polovina materiálu ze žlutých kontejnerů, novější údaje uvádějí až 75 procent.

Technologie jdou v tomto rychle kupředu od obalových materiálů přes stavebnictví po automobilový průmysl. Recyklace nás nespasí, i kdybychom celosvětovou míru recyklace zdvojnásobili.

Evropa sice není lídrem v zamořování oceánů a přírody plastovým obalem, ale to jí nebrání být lídrem v hledání řešení.

Závěr

Snahou bylo předcházet často zbytečnému užívání plastů. Kromě toho, že jsou na jejich výrobu spotřebovávány primární zdroje, které se musí těžit a zpracovat, představuje pro životní prostředí značnou zátěž také logistika a výroba plastových produktů.

tags: #ochrana #prirody #jednorazove #plasty #problem

Oblíbené příspěvky:

• Městský mobiliář a odpadkové koše
• Metody Chemické Recyklace
• Kritéria pro ekologické stavby
• Nepřátelé ve Skyrimu
• Vodohospodářské stavby dle Hoška