Červená kniha ohrožených druhů: Co to je a jaký má význam?

Červená kniha ohrožených druhů zvířat je pravděpodobně nejvlivnějším barometrem rizik zániku jednotlivých zvířecích druhů. Červené knihy (IUCN Red data book) vznikají na základě Červených seznamů, z důvodů potřeby zdokumentování a zpřehlednění ztrát světové, národní i místní biodiversity na úrovni druhů.

Jsou to populárně vědecká vydání soupisů ohrožených druhů rostlin a živočichů, rozdělené do kategorií podle stupně ohrožení dle klasifikace IUCN. Staly se nejsrozumitelnějším a nejpřístupnějším vědeckým zdrojem i pro veřejnost, hodnotným pro ochranu rostlin a zvířat. Jsou důležitým nástrojem pro ochranářské práce vlád, vládních úřadů i ochranářských spolků.

Historie a vývoj Červené knihy

Začátky červených knih a červených seznamů spadají do roku 1959, kdy tehdejší předseda Komise pro přežití druhů (SSC) nejvýznamnější nevládní ochranářské organizace - Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN) - plukovník Leofric Boyle začal vytvářet kartotéku ohrožených druhů. První červená kniha celosvětově ohrožených druhů (Red Data Book) přinášela na jednotlivých kartách údaje o určitém druhu: jeho popis, rozšíření, ohrožení a bionomie.

Do povědomí nejširší veřejnosti na celém světě se nicméně dostalo až vydání připravené v roce 1969 ve slušném nákladu známým britským nakladatelstvím Collins, jež bylo ilustrováno zdařilými Scottovými perokresbami. Během 70. a 80. let 20. století se červené seznamy a knihy staly významným nástrojem, napomáhajícím stanovit priority pro konkrétní ochranářské akce a získat pozornost nejširší veřejnosti a řídících pracovníků ohledně aktuálních problémů, které souvisejí s péčí o přírodu a obecněji o životní prostředí.

Ve snaze vyřešit uvedený problém přijala IUCN v roce 1994 nové kategorie pro zařazování druhů do červených seznamů spolu s objektivnějšími a vědecky přísnějšími kritérii. Od roku 2004 jsou soupisy druhů a dalších taxonů ohrožených v celosvětovém měřítku každoročně IUCN aktualizovány a jsou zdarma dostupné na internetové adrese www.iucnredlist.org.

Čtěte také: Význam Červené knihy

Červená kniha v České republice

V bývalém Československu začaly červené seznamy vycházet od konce 70. let 20. století. V letech 1988-1999 byla uveřejněna edice červených knih ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů Československa, resp. ČR a SR. Rozsahem i způsobem zpracování se bezpochyby řadí mezi nejzdařilejší publikace tohoto typu v celoevropském měřítku.

Od roku 1995 byly v ČR sestaveny červené seznamy využívající nové kategorie a kritéria IUCN či jejich upravené verze. Přípravou oficiálních červených seznamů pověřilo MŽP AOPK ČR. Až dosud byly uveřejněny celostátní červené seznamy všech hlavních taxonomických nebo ekologických skupin: hub, lišejníků, mechorostů, cévnatých rostlin, bezobratlých a obratlovců.

Kritika Červené knihy

Na její adresu se ale v poslední době ozývají kritické hlasy z řad vědců a odborníků. Někteří říkají, že je seznam laický a je v něm mnoho chyb. V poslední době se z mnoha stran vznesly obavy, že za sestavením seznamu stojí nespolehlivé metody. To by mohlo znamenat, že čas, peníze a úsilí věnované záchraně ohrožených druhů může směřovat k záchraně těch, jimž vyhynutí nehrozí.

Mnozí se v současné době táží po kvalitě seznamu. Například kareta obrovská je zapsána jako ohrožená, přestože její světová populace čítá přes 2 milióny. Podobné pochybnosti vládnou ohledně mnoha dalších druhů, jenž na seznamu jsou.

Dalším problémem je, že kritéria, podle nichž jsou druhy na seznam zapisovány, jsou obtížně aplikovatelná na všechna zvířata. „Byla navržena především pro savce,“ říká Atte Komonen ze švédské zemědělské univerzity v Uppsale. „Tisíc slonů je populace, schopná přežití, ale 1000 brouků nikoli. Minimálně z důvodu, že těchto 1000 jedinců například žije na jednom stromě, jenž třeba může shořet.

Čtěte také: Psychoanalytická interpretace Karkulky

Přestože IUCN často zdůrazňuje, že Červená kniha ohrožených druhů by neměla sloužit jako jediný nástroj ke stanovení priorit při ochraně zvířat, často tomu tak je.

Současný stav ohrožení druhů

V současnosti čelí podle odborníků sestavujících červené seznamy ohrožených druhů v ČR zvýšenému nebezpečí vyhynutí nebo vyhubení plná třetina druhů. Ukazuje se ale, že čím méně druhů hodnocený taxon či ekologická/funkční skupina zahrnuje, tím je v ní patrnější jak stupeň ohrožení, tak počet vyhynulých nebo vyhubených druhů.

Ze skupin s velkou druhovou bohatostí je téměř 70 % hodnocených druhů ohroženo u cévnatých rostlin. Také druhově málo početné skupiny obratlovců vykazují nadpoloviční podíl ohrožených druhů. Na první pohled příznivější situace u hub či mechorostů může ve skutečnosti odrážet spíše nedostatek aktuálních a hodnověrných údajů o hůře prozkoumaných druzích. Totéž platí i pro bezobratlé.

Podíl kritických ohrožených, ohrožených a zranitelných druhů (v %) z celkového počtu druhů v ČR, Evropě a ve světě:

Poznámka: Uvedeny jsou pouze skupiny, u nichž bylo hodnoceno nejméně 90 % známých druhů; naopak skupiny zahrnující méně než 150 druhů nejsou uvedeny.

Čtěte také: Bezobratlí na pokraji vyhynutí

Závěr

Červené seznamy ohrožených druhů nejsou nikde - s výjimkou Ukrajiny - legislativní normou, a nejsou tedy právně závazné. Představují nicméně ucelený názor na to, jak hodnotí stav cílových druhů a dalších taxonů z hlediska jejich ohrožení přední odborníci, a zůstávají tak těžko nahraditelným informačním zdrojem pro tvorbu příslušných zákonů, vyhlášek, nařízení či výnosů.

tags: #červená #kniha #ohrožených #druhů #co #to

Oblíbené příspěvky:

• Selhání státu v Itálii
• Srovnání zatahovacích pytlů
• Venkovní odpadkové koše kovové
• Metody zpracování odpadu
• Krásy Portugalska: Inspirace pro cestovatele