Legislativa pro nakládání s nebezpečným odpadem v České republice

Nebezpečné odpady mohou poškozovat lidské zdraví nebo životní prostředí, a proto jim je potřeba věnovat zvýšenou pozornost. K negativnímu působení nebezpečných odpadů může docházet na místě jejich vzniku, při přepravě nebo v místě jejich zpracování, zejména odstranění.

Ač to může být pro někoho překvapením, nebezpečný odpad najdeme v každé domácnosti. Jedná se o věci, které v případě, že s nimi nebudeme správně nakládat, mohou představovat nebezpečí pro lidi a/nebo pro životní prostředí. Žádný z těchto odpadů určitě nepatří do koše.

Při rozhodování, co patří do nebezpečného odpadu, je třeba se řídit platnou legislativou. Nebezpečný odpad obecně se odevzdává na místě určeném pro jeho sběr. To stanovuje každá obec a je dobré se o něm informovat na obecním úřadě. V případě některých druhů odpadu, jako jsou například zářivky či baterie vám jejich odevzdání usnadní speciální kontejnery. Léky je naopak třeba odnést do lékárny a injekční stříkačky do speciálních košů.

Pozor! Pokud najdete výbušninu, nebo starou munici, nedotýkejte se jí a rozhodně ji nevozte na sběrný dvůr. V takovém případě je třeba kontaktovat Policii ČR.

Co je považováno za nebezpečný odpad?

Základní otázka zní, co počítáme mezi nebezpečný odpad? Mezi nebezpečné odpady patří např. odpady polychlorovaných bifenylů (PCB), odpady perzistentních organických polutantů (POPs), infekční odpady ze zdravotní a veterinární péče, odpady obsahující rtuť či odpady nebezpečných chemikálií převážně z výrobních procesů. Napovědět mohou i symboly, kterými by měl být obal nebezpečného odpadu označen. Vykazovat alespoň jednu z dlouhého seznamu nebezpečných vlastností. Mezi nimi je například výbušnost, toxicita, infekčnost, žíravost. Všechny jsou vyjmenovány v nařízení Komise (EU) č. 1357/2014.

Čtěte také: Odběr nebezpečného odpadu

Mezi nebezpečné odpady řadíme odpady, které vykazují alespoň jednu nebezpečnou vlastnost (označováno písmeny HP a číslem) uvedenou v příloze nařízení komise (EU) č. 1357/2014 ze dne 18. prosince 2014, kterým se nahrazuje příloha III směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES o odpadech. Celkově se určuje 15 nebezpečných vlastností (HP 1 až HP 15). Mezi nebezpečné vlastnosti odpadu patří toxicita, karcinogenita, mutagenita, infekčnost, ekotoxicita a další. MŽP se zabývá nebezpečnými vlastnostmi odpadů: HP 1 (Výbušné), HP 2 (Oxidující), HP 3 (Hořlavé), HP 12 (Uvolňování akutně toxického plynu), HP 14 (Ekotoxický), HP 15 (Odpad schopný vykazovat při nakládání s ním některou z výše uvedených nebezpečných vlastností, kterou v době vzniku neměl).

Zařazování odpadů do kategorie nebezpečné

Podle § 7 zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech je odpad nebezpečný, pokud:

• vykazuje alespoň jednu z nebezpečných vlastností, uvedených v příloze přímo použitelných předpisů Evropské unie o nebezpečných vlastnostech odpadů (x),
• se zařazuje do druhu odpadu, kterému je v Katalogu odpadů (vyhláška č. 8/2021 Sb., o Katalogu odpadů a posuzování vlastností odpadů) přiřazena kategorie nebezpečný odpad, nebo
• je smísen s některým z odpadů uvedených v písmenu b) nebo je jím znečištěn.

Nebezpečná vlastnost se přiřazuje odpadu na základě kritérií a limitních hodnot stanovených přímo použitelnými předpisy Evropské unie o nebezpečných vlastnostech odpadů (x) a v případě nebezpečných vlastností HP 9, HP 14 a HP 15 na základě doplňujících limitních hodnot a kritérií, tyto jsou stanoveny vyhláškou MŽP a Ministerstva zdravotnictví.

(x) Nařízení Komise (EU) č. 1357/2014 ze dne 18. prosince 2014, kterým se nahrazuje příloha III směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES o odpadech a o zrušení některých směrnic. Nařízení Rady (EU) 2017/997 ze dne 8. června 2017, kterým se mění příloha III směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES, pokud jde o nebezpečnou vlastnost HP 14 „ekotoxický“.

Hodnocení nebezpečných vlastností odpadů

Problematika hodnocení nebezpečných vlastností odpadů je vymezena zákonem č. 541/2020 Sb., o odpadech a vyhláškou č. 8/2021 Sb., o Katalogu odpadů a posuzování vlastností odpadů (Katalog odpadů).

Čtěte také: Podpora kompostování pro občany

Nebezpečné vlastnosti odpadu hodnotí jedna nebo více pověřených osob na základě zadání vlastníka odpadu. Hodnocení nebezpečných vlastností odpadu musí být provedeno v souladu s metodami a postupy stanovenými vyhláškou MŽP a Ministerstva zdravotnictví.

Hodnocení nebezpečných vlastností odpadu zadává vlastník prostřednictvím Integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí (ISPOP) modulu HNVO. Údaje o jednotlivých prováděných hodnoceních vkládá pověřená osoba do systému HNVO.

Výsledkem hodnocení je vždy jedna z následujících dvou možností:

• Osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadu - na základě Osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadů může být s odpadem nakládáno jako s odpadem kategorie - ostatní odpad.
• Sdělení o tom, že odpad má jednu nebo více nebezpečných vlastností - v případě vydání Sdělení se musí s odpadem nakládat jako s odpadem kategorie - nebezpečný odpad.

Osvědčení a Sdělení se vydávají elektronicky prostřednictvím systému HNVO.

MŽP poskytuje informace o činnosti pověřených osob, žadatelích a o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, zveřejňuje seznam pověřených osob včetně kontaktů na ně.

Čtěte také: Odpad Praha: Informace

Legislativa v oblasti odpadového hospodářství

Dlouho očekávaná nová legislativa v oblasti odpadového hospodářství se stala skutečností a v lednu 2021 vstoupil v účinnost spolu se zákonem o odpadech také zákon o výrobcích s ukončenou životností. Tento zcela nový zákon se oddělil z toho odpadového, aby samostatně a přednostně řešil nakládání s vybranými výrobky a pomohl zajistit jejich maximální míru využití poté, kdy tzv. doslouží a stanou se odpadem, neboli výrobkem s ukončenou životností, VUŽ. Obě právní normy nicméně zůstávají v řadě míst provázané a odkazují na sebe, odpadová legislativa, tj. zákon o odpadech č. 541/2020 Sb., se použije od okamžiku převzetí VUŽ jejich zpracovatelem, tedy provozovatelem zařízení k nakládání s odpady.

Vybranými výrobky se rozumí elektrozařízení, baterie a akumulátory, pneumatiky a vozidla. Filozofie režimu nakládání s nimi zůstává stejná - jejich výrobce se o ně musí postarat „od kolébky do hrobu“, má tedy tzv. rozšířenou odpovědnost (EPR - Extended Producer Responsibilty). Ta se týká jednak způsobu jejich výroby, kdy výrobce musí zohlednit z hlediska zatížení životního prostředí a bezpečnosti celý životní cyklus a podle toho své výrobky navrhovat i konstruovat. Zejména minimalizovat obsah nebezpečných látek ve výrobku i výrobním procesu, vyrábět demontovatelné, opravitelné a recyklovatelné výrobky. Pouze takové pak smí výrobce uvádět na trh. U baterií a akumulátorů jsou pro uvedení na trh zákonem stanovené limity na obsah rtuti a kadmia.

Zákon o VUŽ podrobně řeší především následnou odpovědnost, tedy nakládání s výrobky po ukončení jejich životnosti, kdy mají výrobci zajistit sběr i stanovenou míru využití vybraných výrobků. Mluvíme jednak o režimu zpětného odběru VUŽ, kterými jsou odpadní elektrozařízení, odpadní baterie a akumulátory, odpadní pneumatiky a vozidla s ukončenou životností (dříve autovraky, tento pojem bude dále v textu pro zjednodušení také používán). A dále o způsobech zpracování zpětně odebraných VUŽ. Evropská legislativa pro ně nastavila cíle sběru a využití, které nový zákon přebírá.

Výrobce elektrozařízení, baterií a pneumatik je tedy povinen zajistit na vlastní náklady jejich zpětný odběr a následné zpracování a využití nebo odstranění. Výrobce vybraných vozidel je povinen hradit zpracovateli náklady spojené s převzetím autovraků vlastní značky nebo bezplatně pro ně zajistit síť sběrných míst pouze v případě, kdy by to bylo pro konečného uživatele zpoplatněno. Jinými slovy, pouze tehdy, pokud by autovraky měly nulovou nebo zápornou tržní hodnotu. Výrobci vybraných vozidel tedy v současné době neřeší žádnou sběrnou síť „svých“ autovraků, zde se nechává volná ruka trhu a předpokládá se, že se sběr a demontáž zpracovatelům vyplatí.

Zároveň je třeba si uvědomit, že i každý z nás spotřebitelů má zásadní povinnosti, jejichž plnění je předpokladem k fungování systému zpětného odběru. Zákon nám totiž určuje, kam a za jakých podmínek můžeme VUŽ odevzdávat.

Jak bude fungovat zpětný odběr?

Koneční uživatelé odevzdávají VUŽ „pouze osobě oprávněné k jejich převzetí“. Kromě autovraků se jedná o místa zpětného odběru (MZO) nebo o posledního prodejce. Výrobce tak vytvoří sběrnou síť, jejíž parametry nový zákon upřesňuje a zavádí pojem veřejné místo zpětného odběru. Takové místo je přístupné konečným uživatelům v průběhu celého roku, byť v určené provozní době. A aby tato místa byla pro koncové uživatele dobře dosažitelná, je zákonem určena povinnost výrobců zřídit veřejná místa mj. v obcích, a to následovně pro jednotlivé typy VUŽ:

• Výrobce elektrozařízení určených k použití v domácnostech - v každé obci nebo městské části s počtem obyvatel nad 2000 nebo tam, kde o zřízení takového místa projeví zájem obec nebo poslední prodejce.
• Výrobce přenosných baterií nebo akumulátorů - v každé obci nebo městské části s počtem obyvatel nad 1500 nebo tam, kde o zřízení takového místa projeví zájem obec nebo poslední prodejce.
• Výrobce automobilových baterií nebo akumulátorů - v každé obci s pověřeným obecním úřadem nebo v každé městské části.
• Výrobce pneumatik - v každé obci s pověřeným obecním úřadem nebo v každé městské části; dále v každé obci, která o zřízení veřejného místa zpětného odběru projeví zájem, ale za předpokladu, že stejný výrobce již nemá zřízeno jiné veřejné místo do vzdálenosti 10 km.
• Výrobce solárních panelů musí nejpozději k 31. prosinci 2024 zřídit alespoň jedno veřejné místo zpětného odběru v každé obci nebo městské části s počtem více než 10 000 obyvatel, ve kterých se nachází alespoň jedna solární elektrárna s celkovým instalovaným výkonem do 30 kWp.

Odpadní elektrozařízení tedy bude moci konečný uživatel předat jak na MZO, tak posledním prodejcům nebo i zpracovateli. Přenosné baterie a akumulátory lze předat na MZO nebo poslednímu prodejci. Odpadní automobilové nebo průmyslové baterie lze kromě MZO předat i osobě oprávněné k jejich převzetí podle zákona o odpadech. To platí i pro odpadní pneumatiky a znamená to, že se koncový uživatel stane původcem odpadů a vede o odevzdaných autobateriích a pneumatikách odpadovou evidenci. Odpadní pneumatiky lze v režimu odpadů předat i obci, která si za tím účelem může určit místo v rámci svého obecního systému. Autovraky se shodně jako dosud odevzdávají rovnou do odpadářských zařízení k jejich sběru nebo zpracování.

Výrobce může zřídit i neveřejná místa zpětného odběru, a to pouze pro určité konečné uživatele, např. pro své zákazníky v případě elektrozařízení určeného pro profesionální použití. U odpadních průmyslových baterií nebo akumulátorů výrobce povinnost zpětného odběru řeší uzavřením smlouvy výrobce s koncovým uživatelem.

Povinnosti posledních prodejců

Spotřebitelé mají tedy často možnost odevzdat VUŽ na sběrném dvoře ve své obci, ale také využívají možnost odevzdání VUŽ, zejména elektrozařízení a přenosných baterií, u posledního prodejce. Zopakujme si tedy podmínky, za kterých je to možné.

Poslední prodejce elektrozařízení je oprávněn zpětně odebírat pouze výrobky s ukončenou životností podobného typu a použití jako výrobky, které prodává. Pro spotřebitele to znamená, že při nákupu nového spotřebiče může v obchodě, a to i internetovém, odevzdat starý výrobek bez nároku na úplatu za takovou službu (vyskytovaly se snahy takovou úplatu schovat např. do nákladů za dopravu). V obchodě jehož plocha k prodeji elektrozařízení je min. 400 m2, může spotřebitel navíc odevzdat bezplatně ke zpětnému odběru domácí spotřebič o rozměrech menších než 25 cm, a to bez ohledu na výrobní značku a bez vázání na nákup zboží. Úplně každý obchod s elektrozařízením, tedy i internetový prodejce, je povinen písemně informovat konečného uživatele o způsobu, jakým může VUŽ odevzdat.

Poslední prodejce přenosných baterií nebo akumulátorů (uvedený v příloze č. 4 zákona, tedy např. i obchod s potravinami, nábytkem, sportovním vybavením a další) je povinen zpětně odebírat odpadní přenosné baterie nebo akumulátory přímo v prodejním místě po celou provozní dobu, bez nároku na úplatu za tento odběr, bez ohledu na výrobní značku, bez ohledu na datum jejich uvedení na trh a bez vazby na koupi nového výrobku.

Výrobce může finančně motivovat konečného uživatele, aby odevzdal výrobek s ukončenou životností do systému zpětného odběru. Avšak jestliže je odevzdaný VUŽ zjevně nekompletní např. v důsledku demontáže, musí jej sice MZO nebo poslední prodejce také převzít, avšak bez této finanční motivace. Tím by se mělo předejít nežádoucím neodborným demontážím a vnášením nebezpečných látek do životního prostředí. V rámci zpětného odběru může být předána i pouze část elektrozařízení, protože odpadním elektrozařízením jsou i všechny jeho komponenty, konstrukční i spotřební díly.

A ještě připomeňme, kdy poslední prodejce může odmítnout převzít VUŽ. Taková situace může nastat, pokud je VUŽ ve stavu, který ohrožuje zdraví osob, které zpětný odběr provádějí, nebo pokud vznikne pochybnost, že VUŽ pochází od konečného uživatele. A také v případě, že je kapacita místa zpětného odběru naplněna.

V souvislosti se zpětným odběrem VUŽ zákon zavádí jediný pojem - zjednodušený odpadový režim. Vyjadřuje tím, že místa zpětného odběru ani poslední prodejci nefungují jako zařízení pro příjem odpadů, jsou totiž umístěna např. v obchodech, úřadech apod., a nevztahují se proto na ně povinnosti odpadové legislativy, nemusí vést odpadovou evidenci ani ohlašovat přepravu nebezpečných odpadů při převozu ke zpracovatelům.

Veřejný registr MZO

Nově budou výrobci všech typů vybraných výrobků povinni vložit údaje o zřízených místech zpětného odběru do Registru míst zpětného odběru, který bude jako informační systém veřejné správy přístupný veřejnosti. V současné době lze nalézt na portále ISOH místa zpětného odběru elektrozařízení. Sběrná síť pro zpětný odběr přenosných akumulátorů a baterií je k dohledání na webech kolektivních systémů ECOBAT a REMA. Místa zpětného odběru pneumatik jsou zveřejněna na webu MŽP a na webu kolektivního systému Eltma.

Právní předpisy

• § 6 zákona o odpadech, § 4-5, příloha č.1 vyhlášky č. 8/2021 Sb.
• Katalog odpadů (od 1.1.2024)

Nové poddruhy odpadů od 2025

Některé odpady se zařazují od 1.1.2025 pod osmimístná katalogová čísla podruhů odpadů uvedená v Katalogu. Katalog odpadů v podobě vyhl. 8/2021 Sb. se sice reálně používá už od 1.1.2024, ale v roce 2024 se ale ještě místo poddruhu odpadu zařazuje odpad do příslušného druhu odpadu. Do poddruhů ve skupině 20 se odpady zařazují pouze, pokud se jejich původce rozhodne pro jejich oddělené soustřeďování (tj. poddruhy 20 xx xx xx jsou nepovinné).

Kdy se používá poddruh?

Poddruh odpadů se používá namísto druhu odpadu pro účely vedení průběžné evidence, ohlašování, informací o odpadu, základního popisu odpadu, osvědčení a výkazu podle nařízení EU 2017/852, hodnocení nebezpečných vlastností odpadu a požadavku odděleného soustřeďování. Pro ostatní účely je rozhodující příslušnost odpadu k druhu odpadu. Poddruh odpadu může být použit pro účely povolení provozu zařízení určeného pro nakládání s odpady.

Jak řešit oprávněnost firem k převzetí odpadů?

Zařízení určené pro nakládání s odpady nebo obchodník, kteří mohou přebírat poddruh odpadu, mohou v roce 2024 přebírat i odpovídající druh odpadu. Od roku 2025 se to mění opačně: pokud má oprávněná osoba v povolení KÚ uveden druh odpadu, může přebírat i odpovídající poddruhy: je rozhodující příslušnost odpadu k druhu odpadu. Pokud má ale v povolení pouze poddruh, tak druh nemá povolen: poddruh odpadu může být použit pro účely povolení provozu zařízení určeného pro nakládání s odpady.

Pozor i na odpady ze zdravotnictví - změna je i mezidruhová!

Nové podruhy zdravotnických odpadů od 2025:

• 18 01 03 01* Ostré předměty, na jejichž sběr a odstraňování jsou kladeny zvláštní požadavky s ohledem na prevenci infekce
• 18 01 03 02* Části těla a orgány včetně krevních vaků a krevních konzerv

Tzn. že od 2025 platí místo 18 01 01 O/N pro použité jehly nově poddruh 18 01 03 01 N, 18 01 02 O/N pro části těla, krev nově poddruh 18 01 03 02 N. Pro obvazy apod. zůstává stejný druh 18 01 03 N.

Pravidla pro zařazování odpadů

Katalog odpadů je uveden v příloze č. 1 vyhlášky 8/2021 Sb. o Katalogu odpadů.

Odpad se zařazuje pod šestimístná katalogová čísla druhů odpadů uvedená v Katalogu, v nichž první dvojčíslí označuje skupinu odpadů, druhé dvojčíslí podskupinu odpadů a třetí dvojčíslí druh odpadu. Některé odpady se zařazují pod osmimístná katalogová čísla podruhů odpadů uvedená v Katalogu odpadů (od 2025). Do poddruhů ve skupině 20 se odpady zařazují pouze, pokud se jejich původce rozhodne pro jejich oddělené soustřeďování (tj. poddruhy 20 xx xx xx jsou nepovinné).

Podle odvětví, oboru nebo technologického procesu, v němž odpad vzniká, se nejdříve vyhledá odpovídající skupina, uvnitř skupiny potom podskupina odpadu. V dané podskupině se vyhledá název druhu odpadu s příslušným katalogovým číslem; při tom se volí co nejurčitější označení odpadu.

Pokud pro určitý odpad nelze v Katalogu nalézt odpovídající katalogové číslo odpadu ve skupinách 01 až 12 a 17 až 20, hledá se katalogové číslo pro daný odpad ve skupinách 13, 14 a 15 Katalogu. Pokud se nenalezne žádné vhodné katalogové číslo ani ve skupinách 13, 14 a 15, hledá se katalogové číslo pro daný odpad ve skupině 16. Pokud se nenalezne žádné vhodné katalogové číslo ani ve skupině 16, přidělí se danému odpadu katalogové číslo končící dvojčíslím 99 z příslušné skupiny odpadů.

Odpady z vozidel s ukončenou životností (UŽ) se zařazují pod katalogová čísla v podskupině 16 01. Pokud pro odpad z vozidel není v podskupině 16 01 katalogové číslo uvedeno, postupuje se výše uvedeným způsobem.

Odpady, které naplní definici komunálního odpadu podle zákona, se zařazují do skupiny 20. Do této skupiny nesmí být zařazeny žádné jiné odpady.

Povinnosti zpětného odběru a využití odpadu z obalů

Jakým způsobem je možné splnit povinnosti zpětného odběru a využití odpadu z obalů? Povinnost zpětného odběru (§ 10) a povinnost využití odpadu z obalů (§ 12) ukládá zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech), ve znění pozdějších předpisů, všem osobám, které uvádí na trh nebo do oběhu obaly nebo balené výrobky (s výjimkou osob, které prokáží, že se z těchto obalů nestaly na území České republiky odpady - tj. pokud tyto osoby prokáží, že balené výrobky byly např. vyvezeny do zahraničí).

Povinnosti zpětného odběru a využití odpadů z obalů mají podle zákona osoby (podnikající právnické a fyzické osoby), které uvádějí obaly na trh nebo do oběhu, tzn.

1. Využití - Zajistit, aby odpady z obalů uvedených na trh nebo do oběhu byly využity v míře stanovené v příloze č.
2. Tato povinnost se vztahuje pouze na jednorázové prodejní plastové obaly na potraviny a nápoje, které jsou zcela nebo částečně vyrobeny z plastu a na plastové odnosné tašky. Jedná se o povinnost hradit na základě písemné smlouvy obcím náklady vynaložené na úklid odpadu z těchto jednorázových plastových obalů, kterého se osoby zbavují mimo místa určená k jeho odkládání, a na následnou přepravu a zpracování tohoto odpadu. Tato povinnost nabyla účinnosti 1. 1.
3. Osoba zapsaná do seznamu osob (§ 14) je povinna:vést průběžně evidenci; ohlašovat údaje nejpozději do 15. 5.
4. Zákon o obalech neukládá povinnost značit obaly uvedené na trh nebo do oběhu.
5. V rámci mezinárodní spolupráce se zahraničními systémy Vám rádi pomůžeme jako zprostředkovatel kontaktu v jednání se systémy Zeleného bodu v EU.
6. Pro zájemce jsou připraveny bezplatné semináře.

tags: #odber #nebezpecneho #odpadu #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Perspektivy české klimatické konference
• Dopad lodní dopravy na životní prostředí
• Limity emisí
• Ochrana biodiverzity
• Efektivní odpadkové řešení