Důsledky ohrožení plnění splátkového kalendáře v oddlužení

Oddlužení, neboli osobní bankrot, představuje pro dlužníky způsob, jak vyřešit tíživé finanční závazky a začít znovu, bez dluhů. Oddlužení je proces, který umožňuje dlužníkům řešit situaci, kdy dluží více věřitelům a nejsou schopni své dluhy splácet, jsou tzv. v úpadku. Jde o jeden ze způsobů, jakým může probíhat insolvenční řešení, resp. Při oddlužení dochází ke sjednocení všech závazků do jednoho, který je poté splácen jednou jedinou splátkou. Pokud přitom dlužník splatí alespoň část dluhů a dodrží všechny povinnosti a podmínky oddlužení, může mu být zbývající dluh odpuštěn.

Jednou z největších výhod oddlužení (resp. insolvenčního řízení, v rámci něhož k oddlužení dochází) je zmrazení všech exekucí a stejně tak zastavení přičítání úroků a dalších sankcí. Zda je někdo v úpadku, nebo už se kvůli četným exekucím dostal do insolvence, lze snadno ověřit výpisem z registru dlužníků. Ten obsahuje nejen přehled probíhajících exekucí, ale i aktuální stav insolvenčního řízení.

Oddlužení jako způsob řešení úpadku je možný jen u fyzických osob, u právnické pouze na předpokladu, že není podnikatelem a nemá dluhy z podnikání (mimo zákonem povolené výjimky). Oddlužení se jako řešení nabízí zejména tehdy, kdy dlužník nedokáže splácet své dluhy a lze předpokládat, že se tato situace výhledově nezlepší, spíše naopak. Důvodem může být třeba i vážnější onemocnění nebo ztráta zdroje příjmů.

Jak už bylo zmíněno, oddlužení je určeno pro ty dlužníky, kteří se nachází v úpadku nebo alespoň hrozícím úpadku. To znamená, že dluží alespoň 2 různým věřitelům, není schopen dluhy splácet (pozor, nejedná se o neochotu platit!) a současně jsou tyto dluhy více než 30 dní po splatnosti. V případě teprve hrozícího úpadku lze předpokládat, že tyto okolnosti brzo nastanou.

Podmínky pro povolení oddlužení

Aby však bylo oddlužení povoleno, nesmí mít dlužník výrazné nedoplatky na zákonných platbách jako např. Úpadek však není jedinou podmínkou oddlužení. ❗Aby dlužníkovi bylo povoleno oddlužení, musí mj. je schopen splácet v plné výši tzv. mimimální splátku (více viz dále), tzn. a nemá tzv. kvalifikovanou insolvenční historii, tj. Pokud tyto podmínky nebudou splněny (např.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Dříve platilo, že pro povolení oddlužení musel dlužník uhradit alespoň alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, resp. doložit, že bude v následujících 5 letech schopen zaplatit alespoň tuto část dluhů. Od novely insolvenčního zákona v roce 2024 toto již neplatí a hranice 30 % byla nahrazena individuální mírou uspokojení, kterou určí a průběžně během řízení posuzuje insolvenční soud a která se odvíjí od příjmového potenciálu dlužníka.

Zároveň platí, že by dlužník měl být schopen každý měsíc během celého procesu oddlužení hradit alespoň tzv. minimální splátku, tj. zaplatit jednak náklady na vedení insolvence (hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce) a minimálně stejnou částku i věřitelům. Nejnižší možná měsíční splátka je tedy 2 178 Kč, resp. 3267 Kč u manželů. Má-li dlužník vyživovací povinnost, zvyšuje se tato částka o výživné.

Za sepsání návrhu na povolení oddlužení se navíc ještě hradí 4 000 Kč, resp. 6 000 Kč u manželů (s DPH 4 840 Kč, resp. Pokud dlužník není schopen toto svými příjmy pokrýt, oddlužení mu povoleno nebude. Ačkoli tedy dlužník již nemusí dokládat, že je schopen splatit alespoň 30 % pohledávek, neznamená to, že nemusí platit nic.

Průběh oddlužení

Proces oddlužení je jednou z fází insolvenčního řízení, které začíná podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení u insolvenčního soudu. Současně s tím je nutné podat i návrh na povolení oddlužení, kterým - zjednodušeně řečeno - dlužník soudu navrhuje, aby byl jeho úpadek řešen oddlužením. O tom, zda skutečně bude, rozhodne až soud. Nicméně pokud by tento návrh na povolení oddlužení nepodal, později už tak nelze. A pouze insolvenční návrh pro oddlužení nestačí.

Do 3 pracovních dnů od obdržení návrhu na povolení oddlužení je soud povinen oznámit a v insolvenčním rejstříku zveřejnit informaci zahájení insolvenčního řízení (lze ověřit výpisem ZDE). Následně soud návrh posuzuje, zda je dlužník v úpadku a splňuje podmínky pro oddlužení, ustanoví insolvenčního správce a až na základě ho zprávy rozhoduje o schválení oddlužení. Je-li oddlužení soudem povoleno a následně i schváleno (přičemž mezi těmito dvěma kroky se odehrává několik dalších - viz čl. Insolvenční řízení), rozhoduje se o způsobu, jakým bude oddlužení provedeno. (tj.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Zákon stanovuje tzv. minimální splátku, kterou musí být dlužník schopen splácet, aby mu oddlužení vůbec bylo povoleno. O ní již bylo psáno výše. Reálná výše srážek se odvíjí od výše příjmů dlužníka, počtu vyživovaných osob a vypočítává se obdobně jako při srážkách v exekuci pro přednostní pohledávku či vícečetné (4+) exekuce.

Od novely 2024 je dlužníkům nově umožněno splácet i z nezabavitelné částky nebo z jiných příjmů, které nelze postihnout exekucí. Srážky provádí plátce mzdy dlužníka (zaměstnavatel) a zasílá je insolvenčnímu správci. Ten je poté poukazuje jednotlivým nezajištěným věřitelům v poměru dle výše jejich pohledávek. Pokud má dlužník příjmy jako OSVČ nebo ze smlouvy o důchodu, musí je pravidelně zasílat insolvenčnímu správci. To samé platí pro mimořádné příjmy (např.

Povinnosti dlužníka

• Dlužník má možnost požádat o nižší splátky, ale tato žádost musí být případně už součástí návrhu na povolení oddlužení, dodatečně pouze výjimečně např.
• využívat svůj příjmový potenciál a dosahovat přiměřené mzdy, příp. jiného příjmu, nebo alespoň o jeho získání usilovat (tj.
• vydat jakýkoliv dar, dědictví či mimořádný příjem (např.
• neposkytovat žádnému věřiteli zvláštní výhody (např.
• nevytvářet nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit (tj.

Délka a ukončení oddlužení

Délka oddlužení se odvíjí od jeho způsobu. Zatímco oddlužení prodejem majetku dlužníka nemá žádnou stanovenou dobu trvání, oddlužení splátkovým kalendářem se zpeněžením majetkové podstaty trvá maximálně 3 roky (platí pro řízení zahájená po 1. 10. 2024). Aktuální stav oddlužení, resp.

Platí-li výše uvedené, vydá insolvenční správce Zprávu o splnění oddlužení, na jejímž základě pak insolvenční soud vydá Rozhodnutí o splnění oddlužení. Spolu s ním obvykle soud promine dlužníkovi úhradu zbývajících dluhů - jak těch, které věřitelé přihlásili, ale i těch nepřihlášených, včetně úroků a sankcí. K osvobození od zbývajících dluhů dochází ex offo, tj.

V insolvenčním rejstříku je dlužník evidován ještě 3 roky po ukončení insolvence. Následné znepřístupnění záznamu provádí insolvenční soud. Nikoli. Po skončení oddlužení a rozhodnutí soudu o osvobození od zbývajících dluhů a je na exekutorovi, aby exekuci zastavil.

Čtěte také: Pracovní rizika

Zákon nepřímo ukládá exekutorům povinnost zjišťovat si informace o probíhajícím insolvenčním řízení sami z insolvenčního rejstříku, tudíž o prominutí dluhů by měl vědět a navrhnout exekučnímu soudu zastavení exekuce. Nicméně v praxi se stává, že tak exekutor neučiní, nebo dokonce ani neví, že k ukončení oddlužení došlo, a exekuce pokračuje.

Pomoci odhalit tuto nepříjemnost včas může výpis z registru dlužníků. Posledním krokem na cestě ven z dluhů je výmaz záznamů z příslušných registrů, což dokáže potvrdit opět výpis.

Co se stane, pokud soud neschválí oddlužení

Pokud soud neschválí oddlužení, bude úpadek dlužníka řešen konkursem, tedy prodejem jeho majetku. Důvodem pro neschválení oddlužení přitom mohou být takové skutečnosti, které by - pokud by byly známy dříve - vedly k odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (např.

Zrušení oddlužení

Může dojít ke zrušení oddlužení a jaké jsou následky? Ano, může. Pokud dlužník v průběhu oddlužení neplní své povinnosti (např. zatajuje příjmy, vznikly mu během oddlužení nové dluhy po splatnosti, nekomunikuje s insolvenčním správcem, vlastní vinou není schopen po delši dobu splácet ani minimální splátku apod.…), nebo vyjdou najevo okolnosti prokazující, že dlužník oddlužením sleduje nepoctivý záměr, může dojít ke zrušení oddlužení i v jeho průběhu, případně prodloužení doby splácení až o 18 měsíců (§ 412b Insolvenčního zákona).

Podobně jako u neschválení oddlužení je následkem zrušení prohlášení konkursu na majetek dlužníka, nebo je insolvenční řízení zastaveno. Zrušení oddlužení má možnost navrhnout rovněž i sám dlužník. Tento krok je však potřeba řádně zvážit, neboť hrozí, že skončí opět konkursem.

Povinnosti zaměstnavatele při oddlužení zaměstnance

Schválil-li insolvenční soud oddlužení zaměstnance plněním splátkového kalendáře, je zaměstnavatel od doručení usnesení insolvenčního soudu povinen provádět ze mzdy, platu nebo náhrady mzdy či platu stanovené srážky a zasílat je insolvenčnímu správci bez zřetele k tomu, zda rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dosud není v právní moci.

I když se výplata stanovené části mzdy, platu nebo náhrady mzdy či platu zaměstnance insolvenčnímu správci zakládá na rozhodnutí insolvenčního soudu, zaměstnavatel tím vždy současně uspokojuje právo zaměstnance na mzdu, plat nebo náhradu mzdy či platu; v případě, že provede stanovené srážky, které však nevyplatí insolvenčnímu správci, zaměstnavatel nejen poruší povinnost, která mu byla uložena usnesením insolvenčního soudu o schválení oddlužení zaměstnance plněním splátkového kalendáře, ale také nesplní svůj dluh odpovídající právu zaměstnance na tuto část mzdy, platu nebo náhrady mzdy nebo platu.

Aniž by bylo významné, že insolvenční správce se může po zaměstnavateli domáhat zaplacení příslušných částek přiměřeně podle ustanovení § 292 občanského soudního řádu (srov. § 406 odst.5 větu druhou insolvenčního zákona) a že s dotčenou částí mzdy, platu nebo náhrady mzdy nebo platu zaměstnance nakládá místo zaměstnance insolvenční správce (v zájmu splnění splátkového kalendáře zaměstnance), je tu rozhodující, že nebylo uspokojeno právo zaměstnance na mzdu, plat nebo náhradu mzdy či platu, jestliže zaměstnavatel nevyplatil dotčenou část mzdy (v souladu se zákonem) insolvenčnímu správci a že po zaměstnanci za této situace nelze spravedlivě požadovat, aby pro takového zaměstnavatele, který tak (nevyplacením mzdy, platu nebo náhrady mzdy či platu oprávněné osobě) významně porušil svou povinnost z pracovního poměru, nadále pracoval.

Zaměstnanec proto může okamžitě zrušit pracovní poměr podle ustanovení § 56 písm.b) zák. práce nejen tehdy, jestliže zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část přímo jemu, ale vždy také v případě, že zaměstnavatel nepoukázal mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část na žádost zaměstnance nebo podle dohody se zaměstnancem na účet u banky nebo spořitelního či úvěrového družstva, že je na základě písemné plné moci nevyplatil zmocněnci zaměstnance nebo že je v zákonem (právním předpisem) stanoveném případě nevyplatil jiné osobě než zaměstnanci.

Zaměstnavatel je od vzniku pracovního poměru povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem [srov. § 38 odst.1 písm.b) zák.

Mzda nebo plat se vyplácí v pracovní době a na pracovišti, nebyla-li dohodnuta jiná doba a jiné místo výplaty; nemůže-li se zaměstnanec dostavit k výplatě z vážných důvodů, zašle mu zaměstnavatel mzdu nebo plat v pravidelném termínu výplaty, popřípadě nejpozději v nejbližší následující pracovní den na svůj náklad a nebezpečí, pokud se se zaměstnancem nedohodli na jiném termínu nebo způsobu výplaty (srov. § 142 odst.3 zák. práce).

Na žádost zaměstnance je zaměstnavatel povinen při výplatě mzdy nebo platu, popřípadě jiných peněžních plnění ve prospěch zaměstnance, po provedení případných srážek ze mzdy nebo z platu podle zákoníku práce nebo jiných právních předpisů, poukázat částku určenou zaměstnancem na svůj náklad a nebezpečí na jeden účet zaměstnance u banky nebo spořitelního či úvěrového družstva, a to nejpozději v pravidelném termínu výplaty mzdy nebo platu, pokud se zaměstnancem písemně nesjedná pozdější termín (srov. § 143 odst.1 zák. práce).

Jiné osobě než zaměstnanci je možné vyplatit mzdu nebo plat jen na základě písemné plné moci; to platí i pro manžela nebo partnera registrovaného podle zákona č. 115/2006 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) [srov. § 142 odst.5 větu první zák. práce]. Bez písemného zmocnění může být mzda nebo plat vyplacen jiné osobě než zaměstnanci, pokud to stanoví zákoník práce nebo jiný právní předpis (srov. § 142 odst.5 větu druhou zák. práce).

Uvedené platí obdobně rovněž pro výplatu odměny z dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, odměny za pracovní pohotovost a náhrady mzdy nebo platu (srov. § 144 větu první zák.

Schválí-li soud oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, insolvenční soud ve svém usnesení přikáže plátci mzdy dlužníka nebo plátci jiného příjmu dlužníka postižitelného výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného, aby po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníka stanovené srážky a nevyplácel stanovené srážky dlužníku [srov. § 406 odst.3 písm.d) zákona č. 182/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů účinném do 14.7.2011 (dále jen "insolvenčního zákona")].

O právech a povinnostech plátce mzdy dlužníka po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení platí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu o plátci mzdy při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného; částky sražené z dlužníkovy mzdy zasílá plátce mzdy dlužníka insolvenčnímu správci, a to bez zřetele k tomu, že rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dosud není v právní moci (srov.

Podle ustanovení § 56 písm. b) zák. práce zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit, jestliže zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti (§ 141 odst. 1 zák.

Smysl (účel) ustanovení § 56 písm.b) zák. práce spočívá v tom, že zaměstnanci umožňuje, aby mohl ihned (bez nutnosti rozvazovat pracovní poměr výpovědí) ukončit pracovní poměr u zaměstnavatele, který porušil povinnost uloženou ustanovením § 38 odst. 1 písm. a) zák. práce vyplatit zaměstnanci za vykonanou práci mzdu nebo plat (nebo mu poskytnout v zákonem stanovených případech náhradu mzdy nebo platu) a který svou povinnost nesplnil ani v dodatečné lhůtě 15 dnů po splatnosti těchto práv, neboť nelze po zaměstnanci spravedlivě požadovat, aby pro takového zaměstnavatele, který tak (nevyplacením mzdy, platu, náhrady mzdy nebo náhrady platu) významně porušil svou povinnost z pracovního poměru, nadále pracoval.

S přihlédnutím k tomu, že zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr podle ustanovení § 56 písm.b) zák. práce, přísluší při skončení pracovního poměru odstupné (srov. § 67 odst.1 zák. práce), představuje okamžité zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 56 písm.b) zák. práce ve svých důsledcích sankci za porušení povinnosti zaměstnavatele vyplatit zaměstnanci za vykonanou práci mzdu nebo plat (nebo mu poskytnout v zákonem stanovených případech náhradu mzdy nebo platu).

Z uvedeného vyplývá, že je dán důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 56 písm.b) zák. práce zejména tehdy, nevyplatil-li zaměstnavatel mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti proto, že není schopen plnit své závazky a že tedy pro úpadek (hrozící úpadek) není schopen uspokojovat nejen práva svých zaměstnanců.

O významné porušení povinnosti zaměstnavatele podle ustanovení § 38 odst. 1 písm. a) zák. práce platit zaměstnanci za vykonanou práci mzdu nebo plat jde nepochybně také tehdy, jestliže zaměstnavatel, který je jinak schopen plnit své závazky, neuspokojí právo zaměstnance na mzdu nebo plat (náhradu mzdy nebo platu) v plné výši, ačkoliv právo zaměstnance je nesporné nebo ačkoliv zaměstnanci mzda nebo plat (náhrada mzdy nebo platu) zřejmě náleží.

Na druhé straně, institut okamžitého zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 56 písm.b) zák. práce není (a nemůže být) právním prostředkem pro řešení sporu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem o to, zda zaměstnanci náleží mzda nebo plat (náhrada mzdy nebo platu) anebo jejich části (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.12.2011 sp. zn. 21 Cdo 4042/2010, který byl uveřejněn pod č. 99 v časopise Soudní judikatura, roč. 2012), a ani právním prostředkem, prostřednictvím kterého by bylo možné postihovat zaměstnavatele za chyby, omyly nebo jiné zřejmé nesprávnosti při výpočtu nebo výplatě mzdy, platu, náhrady mzdy nebo náhrad...

tags: #oddluzeni #ohrozeni #plneni #splatkoveho #kalendare #důsledky

Oblíbené příspěvky:

• Tymián: Stanoviště
• Jak používat rotační prohazovačku kompostu?
• Odpad z textilního průmyslu
• Více o ESG
• Znečištění moří a fauna