Definice odpadu bez spadu a principy vnitřní kanalizace

24.03.2026

Článek uvádí správné názvosloví a definice částí vnitřní kanalizace a zásady pro dimenzování splaškového a dešťového potrubí. V závěru článku je zajímavé srovnání jmenovitých světlostí (výběr) potrubí pro kanalizaci a jejich vzájemné vztahy.

Stoková síť a kanalizační přípojka

Stoková síť jednotné soustavy (jednotná kanalizace pro veřejnou potřebu) - stoková síť, která odvádí jednotlivé druhy odpadních vod společně jednou soustavou stok.

Stoková síť oddílné soustavy (oddílná kanalizace pro veřejnou potřebu) - stoková síť odvádějící jednotlivé odpadní vody odděleně.

Kanalizační přípojka - potrubí vedené od svodného potrubí vnitřní kanalizace do stoky.

Větrací potrubí, jež slouží k větrání vnitřní kanalizace.

Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově

Vedení odpadních potrubí

Pro vedení odpadních potrubí je nejvýhodnější situování zařizovacích předmětů v jednotlivých podlažích nad sebou tak, aby připojovací potrubí, která musí mít sklon nejméně 3 % byla krátká (do délky 4 m). Vychází - li více připojovacích potrubí delších než 4 m, uvažujeme o navržení dalšího odpadního potrubí.

Při rozmísťování odpadních potrubí dbáme, aby zařizovací předměty mající připojení nejníže nad podlahou (záchodové mísy, vany, bidety), byly pokud možno blízko k odpadnímu potrubí. Odpadní potrubí rozmísťujeme podle polohy zařizovacích předmětů ve vyšších podlažích, protože zařizovací předměty v nejnižším podlaží můžeme napojit pomocí připojovacích potrubí přímo na svodné potrubí.

Dimenzování potrubí vnitřní kanalizace

Dimenzování potrubí vnitřní kanalizace podle ČSN EN 12056-2, ČSN EN 12056-3 a ČSN 75 6760 spočívá ve stanovení průtoku odpadních vod a návrhu jmenovité světlosti potrubí, které má hydraulickou kapacitu (maximální dovolený průtok) větší nebo rovnou vypočtenému průtoku.

kde K je součinitel odtoku, v l^0,5/s^0,5. Pro bytové domy, rodinné domy a administrativní budovy K = 0,5. Pro budovy občanské vybavenosti s rovnoměrným odběrem vody (např.

Σ DU - součet výpočtových odtoků, v l/s, které najdeme v tabulce 4.1. Pokud je průtok splaškových vod Qww menší než největší jednotlivá hodnota výpočtového odtoku DU obsaženého v součtu, uvažuje se, že průtok splaškových vod je roven největší jednotlivé hodnotě výpočtového odtoku (Qww = DUmax).

Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace

Pokud nejsou navrženy čerpací stanice odpadních vod nebo zařízení s trvalým průtokem (např trvale tekoucí pitné studánky), jsou průtoky Qp a Qc rovny 0 a Qtot = Qww.

Návrh jmenovité světlosti potrubí se provede porovnáním vypočteného průtoku Qtot, Qr, nebo Qr,w s hydraulickou kapacitou potrubí Qmax uvedenou v tabulce pro příslušné potrubí (pro každé potrubí platí jiná tabulka - tabulky 4.3, 4.4, 4.5, 4.6).

Vypočtený průtok musí být menší nebo roven hydraulické kapacitě Qmax a musí být respektovány empirické poznámky uvedené ve spodní části tabulky. U připojovacích a svodných potrubí se určuje průtok a jmenovitá světlost v každém úseku mezi odbočkami.

Jmenovitou světlost připojovacího potrubí od jednoho zařizovacího předmětu můžeme navrhnout bez výpočtu podle tabulky 4.1.

Jmenovitá světlost odpadního potrubí se určuje podle průtoku v nejnižším místě (těsně nad zalomením do potrubí svodného). Jmenovitá světlost hlavního větracího potrubí je stejná jako jmenovitá světlost odpadního potrubí.

Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice

Ve směru průtoku se potrubí nesmí zužovat.

Střechy ostatní (s nepropust. 5) Při napojení pisoárů o sedmi a více místech je nejmenší jmenovitá světlost připojovacího potrubí DN 100.

Hydraulické kapacity Qmax při stupni plnění 70 %, rychlosti proudění v a jmenovité světlosti DN svodného potrubí nebo přípojky jsou uvedeny v "oporách" MODUL 2 (tabulka 2.14 na str. 46).

Materiály pro vnitřní kanalizaci

Pro vnitřní kanalizaci se dnes nejčastěji používají plastová potrubí. Kameninové, litinové, ocelové a vláknocementové potrubí se používá méně. Nejrozšířenějším materiálem plastových potrubí neukládaných do země je polypropylen HT. Polypropylenové potrubí se spojuje pomocí hrdel.

Kromě jiných materiálů se pro celou vnitřní kanalizaci používá také polyetylénové potrubí spojované svařováním. Potrubí ze šedého neměkčeného PVC se dnes používá méně, protože při malých tloušťkách stěny trubky nesplňuje požadavky na teplotní odolnost.

Potrubí ukládaná do země se často provádějí z PVC KG spojovaného hrdly. Odpadní potrubí procházející např. obývacím pokojem je vhodné provést ze zvukově izolačního materiálu, např. POLO-KAL 3S nebo GEBERIT db 20.

Kanalizační přípojky bývá v některých městech předepsáno provádět z kameninového hrdlového potrubí.

Ve výkresech se potrubí popisuje jmenovitou světlostí (uvádí se pouze číslo bez zkratky DN/ID nebo DN/OD). Plastová potrubí se označují jmenovitou světlostí vztaženou k vnějšímu průměru DN/OD, potrubí z ostatních materiálů se označují jmenovitou světlostí vztaženou k vnitřnímu průměru DN/ID).

V tabulce 4.7 je uveden převod jmenovitých světlostí DN navržených při dimenzování na jmenovité světlosti vyráběného potrubí DN/ID resp.

Sprchové kouty bez vaničky a spád

Dobře zhotovený spád odpadu v koupelně je základem rychlého a bezproblémového odtoku vody ze sprchového koutu. Samozřejmě to platí v případě, že nepoužijeme sprchovou vaničku. Sprchové kouty bez vaničky jsou esteticky i prakticky přitažlivé, ale vyžadují pečlivé naplánování.

Pokud se budete držet ověřených postupů a zvolíte kvalitní odtokové žlaby a sifony, získáte nejen krásnou, ale i plně funkční koupelnu. Bez zkosené plochy k odpadu se může i dokonale navržená koupelna proměnit v problémové místo.

Důležité kroky a zásady při instalaci

Umístění: Než začnete s výstavbou či rekonstrukcí, je nutné přesně určit polohu odpadu (sprchový kout, vana, umyvadlo, WC). Ujistěte se, že máte k dispozici dostatečný prostor pro umístění sifonu a odpadního potrubí. Použijte potrubí s dostatečným průměrem (obvykle 40 - 50 mm pro sprchové kouty a umyvadla, 100 mm pro WC). Vhodným návodem a pomocníkem pro vás může být grafický návrh, který připraví naši koupelnoví specialisté podle vašeho zadání.
Hydroizolace: Použijte kvalitní hydroizolační stěrku nebo fólii, která odolá vlhkosti a zabrání prosakování vody do podkladu. Je bezpodmínečně nutná a rozhodně tuto část stavební úpravy nepodceňujte. Hydroizolaci aplikujte na celou plochu koupelny, včetně stěn ve sprchovém koutu a v oblasti vany. Důležité je, aby hydroizolace byla aplikována i na spoje a rohy. Hydroizolační stěrku či fólii naneste podle pokynů výrobce. Důležité je dodržet doporučenou tloušťku vrstvy a nechat ji důkladně vyschnout. Použijte těsnící pásky a manžety pro utěsnění prostupů (např. potrubí).
Potěr: Cementový potěr (anhydrit) je vhodný pro vytvoření spádu. Ujistěte se, že je dostatečně pevný a odolný.
Minimální spád: Pro dobré odvodnění sprchového koutu se doporučuje minimální spád dlažby 1 - 2 % (1 - 2 cm na metr délky). To znamená, že na každý metr vzdálenosti se výška podlahy sníží o 1 - 2 cm. Pro instalaci odtokového žlabu je třeba vyhloubit prohlubeň v podlaze s ohledem na hloubku žlabu, obvykle 10 - 15 cm. Vyvarujete se tak hromadění vody, zápachu nebo dokonce ucpávání potrubí.
Lepidlo na dlažbu: Použijte flexibilní lepidlo určené pro vlhké prostředí a daný typ dlažby. Pro lepení dlažby použijte flexibilní lepidlo vhodné pro vlhké prostředí a daný typ dlažby. Naneste lepidlo na podklad a na dlažbu. Dlažbu pokládejte a ujistěte se, že je rovnoměrně usazená. Po zaschnutí lepidla (dle pokynů výrobce) proveďte spárování.

Potřebovat budete i spádovou lištu, která je nezbytná při instalaci sprchového koutu bez vaničky. Pomáhá nám vytvořit přechod mezi spádovanou a nespádovanou částí podlahy. Tento přechod pak doplní spádová lišta, která chrání roh sprchového koutu před poškozením a zároveň vaše prsty před nechtěným zraněním.

Instalace sprchového koutu s vaničkou

Pokud realizujete sprchový kout s vaničkou, máte práci o něco jednodušší než při realizaci sprchového koutu bez vaničky. Pokud máte připravený prostor pro instalaci, vytvořte si na podlaze otvor pro odtok. Následně upevněte vaničku pomocí vanových úchytek. Pro izolaci je vhodné použít těsnící pásku, na kterou nalepíte protihlukovou izolaci. Na řadu přichází spojení odpadu s odpadní trubkou ve stěně. Vhodné je použití HT trubek. Po zkompletování odtokové soupravy můžete definitivně postavit vaničku a zafixovat ji. Okraje sprchové vaničky podložte tvárnicemi a potom i všechny volné plochy. Montáž sprchové kabiny neboli stěny sprchového koutu záleží na tom, jaký typ sprchy máte. Existují bezrámové, částečně orámované a zcela orámované sprchové kabiny. Kabinu pak postavíte na vaničku a zasunete do lišt.

Instalace sprchového koutu bez vaničky

Jestliže realizujete sprchový kout bez vaničky, připravte se, čeká Vás mnohem více práce než se sprchovým koutem s vaničkou, ale výsledek bude stát za to. I když je montáž pracnější, sprchový kout bez vaničky je rozhodně modernější a esteticky hezčí řešení. Výchozím stavem pro instalaci sprchového koutu bez vaničky je výřez v koupelně, kde pod úrovní podlahy musíte nejdříve vyřešit odtok vody ze sprchového koutu. Spád musí být alespoň 2 %. Nejdříve smontujte sprchový žlab. Montáž se podle typu modelu liší. Praktickou věcí jsou nožičky na sprchový žlab, které lze nastavit do libovolné podlahy. Žlab umístěte do výřezu a nastavte jej tak, aby postavený byl v úrovni podlahy. Zatlučte hmoždinky a žlab přišroubujte. Poté spojte žlab se stěnovým přípojem.

Jak izolovat sprchový kout a jak vyplnit prostor kolem žlabu?

Použijte okrajové izolační pásy. Na dno výřezu poté vložte několik izolačních desek a rychleschnoucí potěr. Za žlabem vytvarujte mírný spád, aby se zde voda nezachytávala. Плоchu upravte hladítkem a počkejte, až potěr uschne. Poté odstřihněte přečnívající izolační pásy. Penetrujte podlahu i stěny a pak na podlahu sprchového koutu položte ještě izolační rohož. Vyřízněte plochu pro sprchový žlab. Poté nalepte těsnicí pásky mezi podlahu a sprchový kout a utěsněte stěny tekutou izolací. Pak konečně položte dlaždice. Pohlídejte správné spárování.

Montáž sprchové zástěny

Sprchových zástěn existuje celá řada. Při jejich montáži se řiďte pokyny výrobce. Důležité je na zeď umístit stěnové profily a pomocí vodováhy si pohlídat, že drží rovně. Do stěnových lišt pak vložíte sprchové příčky. Opět zkontrolujete, zda stojí rovně, a poté je zajistíte šrouby s těsněním.