Víte, jak správně zlikvidovat použitý motorový olej, starou televizi, prázdnou kazetu od toneru nebo nedobrané léky? To všechno totiž patří mezi nebezpečný odpad, který nemůžete jednoduše vyhodit do běžného kontejneru. Nejen proto, že vám to zakazuje zákon, ale také proto, že by to mohlo mít nespočet negativních dopadů na životní prostředí i lidské zdraví.
Jako nebezpečný odpad se označují předměty a látky, které mají (nebo v budoucnu mohou mít, pokud se s nimi nenaloží správně) škodlivý vliv na lidské zdraví a životní prostředí. Nezáleží přitom, v jakém skupenství se nachází - nebezpečný odpad může mít podobu pevných látek, ale i kapalin nebo plynů.
I když může pojem nebezpečný odpad budit představu, že se jedná o problém velkých továren, není tomu tak. Poměrně velké množství takového materiálu totiž zvládne vyprodukovat i běžná domácnost. Pro přehled uvádíme několik příkladů materiálů, které řadíme k nebezpečnému odpadu:
Co mají ovšem všechny typy nebezpečného odpadu společného, je to, že vyžadují speciální zacházení. Při jeho přepravě, likvidaci a manipulaci s ním totiž hrozí jednotlivci, ale i celému ekosystému nejrůznější rizika. Zjednodušeně řečeno, nebezpečný odpad nemůžete jen tak vyhodit do popelnice. Proto se v dnešním článku zaměříme na to, kam vlastně patří a jak ho správně zlikvidovat.
V České republice tvoří nebezpečný odpad přibližně 4-5 % celkového množství vyprodukovaného odpadu. V roce 2022 se tak například jednalo o 1,56 milionu tun, což představuje 145 kg na obyvatele.
Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově
Nebezpečným odpadem se vzhledem k jeho rizikovosti samozřejmě zabývá také naše legislativa. Určuje nejen to, co konkrétně patří do kategorie nebezpečného odpadu, ale především to, jak s ním nakládat. Mezi nebezpečné odpady se řadí materiály, které mají alespoň jednu nebezpečnou vlastnost. Tyto vlastnosti přitom specifikuje příloha III nařízení komise (EU) č. 1357/2014 ze dne 18. prosince 2014. Jde celkem o 15 nebezpečných vlastností, které se označují HP 1 až HP 15. Patří k nim:
V případě firem se na zacházení s nebezpečným odpadem vážou i další povinnosti. Takový odpad je nutné uchovávat ve speciálně označených nádobách. Po celý rok musí firma vést evidenci nebezpečného odpadu a z ní následně zpracovat každoroční hlášení pro Ministerstvo životního prostředí. Stejně tak je nutné ministerstvu hlásit přepravu nebezpečného odpadu.
Nebezpečný odpad se musí nejen správně skladovat, správně přepravovat, ale nakonec je nutné ho především správně zlikvidovat. Jak přesně probíhá jeho likvidace poté, co ho vyhodíte do speciálních kontejnerů nebo odvezete do sběrného dvora, záleží především na typu. Obecně se likvidace nebezpečného odpadu dělí na fyzikální, chemickou a biologickou, v některých případech se ovšem kombinují.
Pokud je to možné, prvním krokem bývá recyklace. Různými procesy (separací, rozpuštěním, pyrolýzou) se z odpadu získávají materiály, které je možné znovu využít. To se provádí například u elektroniky, baterií, průmyslových chemikálií a podobně.
Velká část nebezpečného odpadu se poté likviduje ve spalovnách speciálně určených pro nebezpečný odpad. Tato metoda ovšem odpad úplně nezlikviduje, jen zmenší jeho objem. Popel, který vzniká při spalování, se poté ukládá na zabezpečené skládky.
Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace
Některé typy odpadů lze také detoxikovat pomocí chemických procesů. Podle toho, jaké látky obsahují, může jít o jejich neutralizaci, hydrolýzu, elektrolýzu a další typy zpracování. U složitějších průmyslových směsí se používá kombinace stabilizace (zpomalení uvolňování nebezpečných látek) a solidifikace (zpevnění odpadu pro jeho snazší přepravu).
Nebezpečný odpad je možné detoxikovat i pomocí biologických procesů. Může se jednat o aerobní rozklad za použití kompostování, například v případě zemědělského, dřevního nebo uhelného odpadu, prostorově úspornější anaerobní rozklad nebo biologickou detoxikaci nebezpečných odpadů.
Co to nebezpečný odpad je, už jsme vysvětlili. Pojďme se teď podrobněji podívat na to, jak s ním správně zacházet od začátku až do konce.
Ať se jedná o odpad v domácnosti, nebo průmyslový odpad, základem je jeho oddělení od ostatních typů odpadu. V případě průmyslového odpadu jsou podmínky pro uchovávání nebezpečného odpadu stanoveny zákonem. Měl by se skladovat v označených, zabezpečených kontejnerech, ideálně oddělených od nádob na běžný odpad. Jak by měl takový kontejner vypadat, záleží na typu odpadu. Zatímco v případě domácí elektroniky postačí běžná plastová krabice, na zdravotnický odpad, jako jsou jehly, je nutné mít nádobu dobře zabezpečenou proti proražení.
Ani transport nebezpečného odpadu není jen tak. Jak už jsme zmínili, firem se dokonce týká povinnost hlásit přepravu nebezpečného odpadu a prokázat, že si odpad převzala svozová společnost. Co se týče odevzdání nebezpečného odpadu, nabízí se v podstatě dvě možnosti - odvezení do sběrného dvora (nebo na jiné, k tomu určené místo) nebo odevzdání při mobilním svozu (anebo zajištění firmy, která se o to postará za vás).
Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice
Jakmile odpad odevzdáte, dochází k jeho bezpečné likvidaci. Velká část ho ovšem nejprve míří do speciálních třídicích center, v nichž se z něj vydělují materiály, které je možné dále využít. Zbylý odpad se poté likviduje pomocí fyzikálních, chemických a biologických metod.
Když se vám doma nashromáždí nebezpečný odpad, máte několik možností, jak se ho zbavit. Na rozdíl od firem sice nemusíte řešit jeho označování a hlásit jeho množství a likvidaci Ministerstvu životního prostředí, stále ale máte povinnost zlikvidovat ho správným způsobem. To můžete udělat v zásadě třemi způsoby - odvézt odpad do sběrného dvora, odevzdat při mobilním svozu nebo najmout firmu, která se o to postará za vás.
Pokud se rozhodnete nebezpečný odpad sami odevzdat, můžete k tomu využít síť sběrných dvorů. Sběrný dvůr obvykle najdete v každém městě, v těch větších i ve většině městských částí. Totéž platí i pro mobilní svoz, který města organizují pro své obyvatele. Jak často se mobilní svoz koná, najdete vždy na webových stránkách příslušného města.
Třetí možností je nechat likvidaci nebezpečného odpadu na profesionálech. Pokud chcete ušetřit práci i čas, můžete si jednoduše objednat svozovou či vyklízecí firmu, která odpad vyzvedne až u vás doma a předá ho za vás k bezpečné likvidaci.
Jaké jsou výhody komerční likvidace nebezpečného odpadu?
Nesprávná likvidace nebezpečného odpadu představuje významné riziko pro zdraví člověka i pro celé životní prostředí. Konkrétní dopady závisí samozřejmě na tom, jaký typ rizikových vlastností ten který nebezpečný odpad má. Ve většině případů se ovšem jedná o jejich kombinaci, která může mít celou řadu vzájemně propojených negativních následků.
Škodlivé látky se z odpadu uvolňují do půdy, vody i vzduchu, kde pak spouštějí celou kaskádu problémů. Narušují rovnováhu v ekosystému, ohrožují biologickou rozmanitost a přispívají ke změně klimatu. Kromě toho také znečišťují naše zdroje vody a potravy, což má přímý vliv na lidské zdraví.
Špatná likvidace nebezpečného odpadu pak vede k dlouhodobým zdravotním potížím v populaci, která je škodlivým látkám v životním prostředí vystavena. Způsobuje dýchací potíže, poškození orgánů, zvyšuje riziko rakoviny a může vést ke vzniku vrozených vad.
Rozhodli jste se svěřit likvidaci nebezpečného odpadu profesionální firmě? Pokud máte odpadu větší množství, je objemnější nebo chcete jednoduše mít jistotu, že s ním bude naloženo správně, pak je vyklízecí služba dobrou volbou. Máme pro vás pár tipů, jak vybrat tu správnou.
Co by měla perfektní firma pro likvidaci odpadu nabízet?
Zjednodušeně můžeme komunální odpady rozdělit na směsný komunální odpad a tříděný odpad. Směsný komunální odpad (SKO) nelze dále vytřídit a končí na skládce nebo v zařízení pro energetické využití odpadů (ZEVO). S ohledem na ochranu životního prostředí a šetření primárních zdrojů je nevyhnutelné se snažit o minimalizaci produkce všech druhů odpadů bez ohledu na to, zda je lze recyklovat.
Podle ČSÚ je průměrná produkce komunálních odpadů z obcí cca 350 kg na jednoho obyvatele za jeden rok. Z pohledu veřejného zadávání může zadavatel ovlivnit nastavení svozu a místo vývozu. K tomu je však nevyhnutelné znát data: produkce odpadů, nastavení sběrné sítě, náklady na svoz.
Pro nastavení funkčního a ekonomicky únosného systému je nutné:
Následně by měl zadavatel požadovat pravidelnou kontrolu efektivnosti nastavených opatření, a to formou ročního auditu.
Doporučuje se, aby dodavatel 1-2 x ročně provedl fyzickou kontrolu kontejnerových stání a rovněž i kontrolu obsahu nádob na směsný komunální odpad za účelem zjištění míry třídění. Pokud dodavatel zjistí, že nádoby na SKO obsahují odpady, které tam nepatří, nádobu nevyveze a označí nálepkou, která informuje o tom, že byla provedena kontrola a nádoba obsahuje nevhodný odpad. Dodavatel předem informuje zadavatele o termínech kontrol a na závěr mu předá zprávu z provedené kontroly. Součástí je i kontrola stanovišť a ne/naplněnosti kontejnerů, zda je vyhovující počet a umístění nádob.
Zadavatel by měl každý rok vyhodnocovat data o produkci a nakládání s odpady. Na základě těchto výsledků by pak společně s dodavatelem provedli optimalizaci sběru a svozu odpadů. Dalším požadavkem by mělo být přesné vážení popelnic, aby zadavatel poznal reálný objem odpadů.
Pro úplné zavedení správného systému odpadového hospodářství je důležité vědět, kde jednotlivé druhy odpadů fyzicky končí. Zadavatel by měl být informován o způsobech konečného nakládání s odpady. Tyto informace poslouží k hodnocení, zda je s odpady nakládáno v souladu s hierarchií odpadového hospodářství dle zákona.
Správnému nastavení systému odpadového hospodářství napomáhá i zřízení technických služeb (TS), které se mohou lépe přizpůsobovat změnám při optimalizaci systému nakládání s odpady.
Důsledné informování o stavu třídění a z nich vyplývajících ekonomických otázek je účinným nástrojem zpětné vazby pro obyvatele. Zapojení principů třídění do jednotlivých akcí (např. třídění na akcích pro veřejnost, pravidelné osvětové aktivity s přímým i nepřímým zapojením tématu třídění a odpadového hospodářství) je další účinný nástroj osvěty.
Global Waste Index z roku 2022 ukazuje, že mezi zeměmi stále existují velké rozdíly v množství vyprodukovaného odpadu i způsobu jeho likvidace. Global Waste Index analyzuje efektivitu odpadového hospodářství ve 38 zemích světa a jeho výsledkem je žebříček největších znečišťovatelů na světě. Studie se poprvé realizovala v roce 2019.
Mezi hlavní zjištění patří:
Česko si oproti poslední analýze pohoršilo o 12 příček - „dopomohl“ tomu především výrazný nárůst objemu průměrně vyprodukovaného odpadu na obyvatele.
V České republice objem průměrně vyprodukovaného odpadu na obyvatele za rok narostl z 344 kg na 499 kg. Přestože míra recyklace i likvidace odpadu energetickým využitím narostly (recyklace z 88 kg na 110 kg, spalovaní z 56 na 76 kg), na skládkách skončilo o 64 kg odpadu více než u posledního žebříčku - až 231 kg.
Turecko se v žebříčku opět umístilo jako země s nejnegativnějšími environmentálními dopady nakládání s odpady. V době vydání prvního žebříčku, v roce 2019, se ještě v Turecku vůbec nerecyklovalo. Dnes se podle oficiálních údajů recykluje 47 kg na obyvatele.
Žádná jiná země se v odpadu “netopí” tak jako Spojené státy. Průměrný občan USA v současnosti vyprodukuje 811 kg odpadu ročně (o dva kilogramy odpadu více než v roce 2019) - přibližně polovina z toho končí na skládce. Spalováním se zneškodní jen 95 kg.
Chile recykluje pouze dvě kila odpadu na obyvatele. Žádná jiná země nerecykluje méně. Až 417 kg odpadu na obyvatele končí na skládce.
Odpadové hospodářství na Islandu si od posledního indexu pohoršilo nejvíce. Podle údajů se produkce odpadu na Islandu od roku 2019 zvýšila o 7 % a recykluje se o 68 % méně odpadu. Tento pokles je však ve velké míře i důsledkem změn v souvislosti s vykazováním - nároky na evidování jsou v zemi mnohem přísnější než dříve.
Z environmentálního hlediska je spalování odpadu vhodnější než skládkování. Jen 17 z 38 zemí z žebříčku však zneškodňuje více odpadu spalováním než skládkováním. Jsou to Rakousko, Belgie, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Irsko, Japonsko, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Slovinsko, Jižní Korea, Švédsko, Švýcarsko a Spojené království.
Švýcarsko je jedinou zemí, která neposílá žádný odpad na skládku. Přestože Dánsko průměrně produkuje až 845 kg odpadu na obyvatele, „zachraňuje“ jej, že téměř veškerý odpad recykluje nebo energeticky využije - skládkuje pouze 7 kg odpadu na obyvatele.
Nejméně odpadu vytvořily Kolumbie a Kostarika (nové členské státy OECD), Japonsko, Polsko a Mexiko.
Mnohé země se rádi chlubí progresivním odpadovým hospodářstvím a vysokou mírou recyklace. Švédsko, Jižní Korea a Německo jsou mezi nimi a Německo je často slaveno jako globální recyklační šampion. Vysoká míra recyklace plastového odpadu však může být zavádějící. Toto číslo představuje objem vytříděného odpadu, který přichází do recyklačních center. To však představuje jen začátek zdlouhavého procesu, na jehož konci se znovu použije jen část odpadu a zbytek se spálí.
I ti nejpřednější recyklační hráči, jakým je i Německo, nedokážou recyklovat materiálovým zhodnocením více než 47 procent plastového odpadu. Zbytek se zhodnocuje energeticky.
Největší problém způsobují směsi recyklovatelných materiálů, jako například nádoba na jogurt s kartonovým pouzdrem a hliníkovým víkem. Pokud se tyto před příchodem do recyklačního závodu neoddělí, je vysoká pravděpodobnost, že ačkoli budou evidovány jako „recyklované“, ve skutečnosti se spálí. Velmi obtížně se recyklují drobné a tenké materiály i některé obaly z potravin. Jejich opětovné zpracování vyžaduje sofistikované technologie - ty však často nejsou dostupné, nebo se nacházejí ve vzdálenosti, která je pro logistiku neekonomická.
Anorganické chemikálie tvoří nejpodstatnější část výrobků chemického průmyslu. Znamenají velké nebezpečí pro zdraví člověka i prostředí. Kapalný odpad tvoří hlavně technologické odpadní vody. Jejich znečištění závisí na druhu výroby a technické úrovni technologického procesu. Obsahují znečištění organickými látkami a rozpuštěnými i nerozpuštěnými látkami anorganického původu.
Jsou to především vody chladící a technologické. Vždy před vypouštěním do recipientu by měly být přečištěny na průmyslové čistírně odpadních vod. Nejvýznamnější podíl při výrobě chemikálií má výroba kyseliny sírové. Kyselina sírová je nejvíce používána při výrobě průmyslových hnojiv. Mimo to se také používá při rafinaci ropy, při výrobě pigmentů, k moření oceli, pro extrakci neželezných kovů, při výrobě výbušnin, plastů apod.
Velká množství oxidu siřičitého odpadají i ve výrobách neželezných kovů. Z pražení a tavení rud vznikají velká množství odpadních plynů, v nichž je koncentrace SO3 tak vysoká, že je možno je využít přímo k výrobě kyseliny sírové jako vedlejšího produktu.
tags: #odpad #zneškodnění #metody