Skládky každý den rostou a populace každým dnem roste. Postupně ubývá místa, jak pro bydlení, tak pro skladování odpadu. Proto je zásadní začít řešit nakládání s odpadem. Ideální scénář je omezit celkovou spotřebu zdrojů, těžko však lze společnost přesvědčit, aby se uskromnila. Záhadná touha lidstva chtít pořád víc a něco lepšího bohužel nešťastně koliduje s naší planetou a životním prostředím. Jak tedy tuto situaci nejlépe aktuálně řešit?
Než se podíváme na nové trendy v recyklaci odpadu pro výrobu stavebních materiálů, je důležité zmínit, že recyklaci předchází ještě několik důležitých kroků. Jak jsme již zmínili, ideálním případem je omezení spotřeby. Pokud to však není možné, je dobré využít co nejvíce materiálu, který byl použit a zabránit tomu, aby skončil na skládce.
Skoro každý materiál lze použít opakovaně - zdivo, střešní tašky, beton, dřevo, sklo, asfalt, plasty, kamení nebo kov. V praxi se nejčastěji znovu využívá stavební suť, betonové bloky nebo stržený asfalt. Materiál je stejně hodnotný jako materiál nový. Co se týče otázek na jakost materiálu, který již sloužil několik let jinde, není potřeba se obávat. Je ale důležité dodržet správný technologický postup při jeho zpracování.
V České Republice se však tento trend potřebuje ještě více rozvinout. Nejčastějším důvodem, proč materiál z druhé ruky není tolik populární, je ze zákona povinná kontrola kvality. To se pak výrazně promítá do ceny materiálu a proto mnohé firmy od této idei mohou upustit. V roce 2018 se v České Republice vyprodukovalo více než 37 milionů tun odpadu, z toho 86 % odpadu bylo zpracováno a využito pro výrobu nového materiálu a energií. Na skládkách skončilo přibližně 9 %. Globální situace bohužel není tak pozitivní.
Přesto, že je plast snadno recyklovatelný, stále miliony tun plastového odpadu ročně končí tam, kde nemají a ohrožují životní prostředí. Naštěstí existují způsoby jak tento problém řešit. Například v podobě eko cihel. Jedná se o plastové láhve vyplněné menšími kousky plastového odpadu. Odpad pro náplň musí být čistý a suchý, náplň musí mít minimální hustotu 0,33 g/ml a maximální 0,77 g/ml. Taková láhev je pak ve výsledku velmi kompaktní, a vydrží několik dekád či dokonce století. Tato technologie je samozřejmě více vhodná pro rozvojové země, kde nefunguje odpadové hospodářství.
Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově
Více sofistikovaně recyklovaný produkt je tzv. polymerní beton. Nová výrobní linka v Ivančicích u Brna dokáže zpracovat na hrubo tříděný, nečištěný plastový odpad víceméně jakéhokoliv druhu do směsi, která má stejné využití jako klasický beton, ale s lepšími mechanickými vlastnostmi. Podle toho, jaké si zvolíme využití finálního produktu, upravíme vstupní směs. Lze z ní vyrobit pevný, křehký, nebo pružný materiál.
Proces zpracování odpadu začíná drcením na frakci 0 - 12 mm. Plast je následně smíchán s plnivem, jako je například písek, kamenivo, nebo drcené sklo. Výsledná směs se zahřívá, suší a stává se tekutou. Nakonec se hydraulicky lisuje do různých forem. Linka dokáže vyrobit momentálně 10 kg výrobků za minutu. Na jejím zdokonalení se podílí technická univerzita v Praze s Lotyšskou univerzitou a firmou Via Alta.
Poslední novinkou v recyklaci plastů, a jejich využití ve stavebnictví, přináší norská firma Othalo. Firma uvádí, že je schopna vystavět finančně dostupné stavby ze 100% recyklovaného plastového odpadu. Projekt je zatím zaměřen na subsaharskou Afriku, kde je momentálně potřeba až 160 milionů bytových jednotek pro místní obyvatele. Othalo prý dokáže zrecyklovat 8 tun plastového odpadu na 60 metrů čtverečních obytné plochy. Výroba je plánována na rok 2022. Vyrábět se bude přímo v lokalitách, kde jsou stavby potřeba s využitím lokálních zdrojů. To znamená zlepšení ekonomické situace v zapojených zemích, díky tvorbě nových pracovních míst. Do budoucna jsou v plánu také budovy jako jsou školy či nemocnice.
Karton představuje po plastu jeden z nejpoužívanějších balících materiálů. Jedná o něco šetrnější materiál, co se týče rozkladu v přírodě, ale stále je vykoupen kácením lesů. Recyklace kartonu je naštěstí celkem běžná. Papírové vlákno odděleno od zbytku materiálu, jako je aluminium nebo plast je použito znovu například pro výrobu kapesníků, papírových utěrek nebo psacího papíru. Bohužel ne všechen kartonový odpad se k recyklaci dostane a navíc je recyklace náročný a dlouhý proces.
Karton se může zdát jako nevhodný stavební materiál. Opak je pravdou. Pokud je karton správně zpracován může být dobrým izolačním materiálem, a dokonce může být i ohnivzdorný. Společnost ReWall vyrábí produkty jako jsou střešní krytiny, vnější opláštění, stropní panely či podkladové desky. Karton má sám o sobě dobré vlastnosti co se týče odolnosti vůči vlhkosti a plísním.
Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace
Další výhodou kartonu ve stavebnictví je bezpečnost. V zemích s výskytem zemětřesení můžeme předejít ztrátám na životech při kolapsu budovy. Stavění budov pouze z kartonu je ale stále v začátcích. Důvodem je kvalita. Taková budova má zatím životnost 15 až 20 let.
Ano, čtete správně. Použité dětské plenky mají své využití ve stavebnictví. Produkt, na který mnozí z nás ani nepomyslí, ačkoliv se využívá každý den ve velkém. S přírůstkem populace vyrostla výrazně i spotřeba plenek, na jedno dítě připadá přibližně 6000 kusů. Navíc se dnes lidé dožívají vyššího věku než dříve a s tím je spojená spotřeba inkontinenčních pomůcek.
Anglická společnost Knowaste přišla naštěstí s řešením, jak tyto produkty přeměnit do plastových pelet. Pelety jsou pak následně využity jako materiál pro střešní krytiny nebo plastové potrubí. Knowaste v následujících 5 letech plánuje otevřít 5 nových zařízení na recyklaci.
Recyklované materiály nejenže šetří přírodu, ale zároveň přinášejí funkční a estetická řešení v rozličných oblastech včetně stavebnictví. Od zahradních prvků přes izolace až po sportovní povrchy. Slyšeli jste už o pěnovém skle nebo domech z nápojových kartonů? Víte, jak souvisí cement s plasty?
V ČR se každoročně vytřídí značné množství různorodého plastového odpadu, jako jsou PET lahve, duté plastové obaly, polystyren a fólie. Některé odpady z plastů se recyklují skvěle, u jiných je to náročnější a některé se nerecyklují - vždy je ale důležité plastový odpad třídit, protože díky tomu umožníme jeho efektivní využití.
Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice
Za posledních pár let se objevila řada projektů, které dávají plastovému odpadu možnost materiálového zpracování a používají se k výrobě nových produktů.
Ekologické myšlení je tak samosebou i součástí oblasti volného času a rekreace. Na hřištích, v parcích, ale také ve vlastní zahradě se čím dál častěji setkáme s venkovním nábytkem vyrobeným z plastu či s jeho podílem - typické je to v případě laviček, stolů a jiného venkovního nábytku, ale také u prolézaček, skluzavek, houpaček a dalších herních prvků.
Pro výstavbu dětských hřišť jsou použity například plastové tašky, textil nebo rybářské sítě.
Aby bylo možné vytříděné směsné plasty dále materiálově využít, obvykle se namelou na homogenní drť, která se dále upravuje, taví a vstřikuje do forem s požadovanými tvary.
Venkovní nábytek je často vyráběn z recyklovaných plastů a je zpracován tak, aby byl odolný proti poškození a nepříznivým vlivům počasí.
Sportoviště a jejich povrchy jsou další oblastí, kde se uplatňují recyklované materiály. Na dětských hřištích se využívají čím dál víc povrchy vyrobené z „gumových recyklátů“, které jsou bezpečné a tlumí nárazy, mohou být protiskluzové a jsou barevné - barvičky děti milují.
Vyrábějí se z recyklovaných materiálů, často z pryžového granulátu získaného z použitých pneumatik.
Dnes již existuje řada firem, které nabízejí gumové desky s povrchem imitujícím trávník, vyrobené z recyklovaných pryžových granulátů.
Zajímavým příkladem je materiálové využití vyřazených tenisových míčků. Gumová část míčku se po oddělení od plyšového jádra dál zpracovává a slouží jako surovina pro výrobu povrchů v jízdárnách.
Materiál WPC (z angl. Wood-Plastic Composite) je kompozitní materiál vyrobený ze dřeva a plastu. Dřevoplast, jak se mu u nás říká, je praktický a cenově dostupný stavební materiál, který kombinuje nejlepší vlastnosti dřeva a plastových polymerů.
Jeho použití šetří až 50 % plastů a je plně recyklovatelný, což z něj činí ideální volbu pro ekologicky smýšlející stavitele. Tento materiál je perfektní pro výrobu plotů, teras či například venkovního nábytku.
Dřevoplastové terasy zažívají v Česku výrazný nárůst obliby díky své odolnosti, snadné údržbě i ekologii.
Kombinace dřeva a plastu se využívá i na konstrukci tzv. hybridních palet, u kterých se díky použitému plastu z výmětu šetří spotřeba dřeva během výroby. Ročně tak mohou hybridní palety ušetřit les o velikosti 71 fotbalových hřišť! Navíc mají lepší odolnost vůči vnějším vlivům, čímž se zvyšuje jejich životnost.
Recyklované materiály z vytříděných plastů najdeme i v oblasti dopravy. Například silniční patníky a kužely mohou obsahovat recyklované plasty či gumu.
Čím dál více se také prosazují protihlukové zábrany a větrolamy z recyklovaných materiálů, které přinášejí efektivní řešení pro snížení hluku a ochranu proti nepříznivým povětrnostním podmínkám.
Například akustické panely využívají jádro z lisovaných recyklovaných plastů místo tradiční minerální vlny, což zajišťuje efektivní zvukovou izolaci.
Dalším příkladem jsou plastové absorpční protihlukové stěny, které jsou tvořeny kazetami z recyklovaného polyvinylchloridu (PVC) a obsahují vrstvu minerální vaty jako zvukový absorbér.
Část vytříděného plastového odpadu najde uplatnění při výrobě cementu.
V cementárnách se používají při výrobě tzv. tuhá alternativní paliva (TAP), která mají vysokou výhřevnost. Tato paliva se často vyrábějí z různých druhů odpadů, jako jsou nerecyklovatelné plasty, kompozitní materiály, pneumatiky a průmyslové odpady.
Popel, který při výrobě cementu vznikne, se přidává jako přísada do cementu.
Cement je základem betonu, který je dnes vlastně základním „stavebním kamenem“ - vyrábějí se z něj betonové a železobetonové konstrukce, skruže, imitace dlažeb a obkladů, výsypový materiál mezi dlažební kostky atd.
V oblasti izolací se používají materiály z recyklovaného skla. Dlouho používaným materiálem je skelná vata, stále častěji se můžeme setkat také s pěnovým sklem. To se využívá pro izolaci základů a podlah, zatímco skelná vata nachází uplatnění ve stěnách a střechách. Díky své odolnosti a nízké hmotnosti jsou ideální volbou pro moderní stavby.
Ve stavebnictví nacházejí čím dál větší uplatnění také nápojové kartony. Tyto prázdné obaly od mléka či džusů se perfektně osvědčily při výrobě stavebních a izolačních desek, hodí se i na výrobu nábytku, a tak ve stavebnictví nacházejí čím dál častější využití. Díky třídění nápojových kartonů z nich tak lze díky recyklaci vyrobit nejen papír, ale i stavební nebo izolační desky podobné sádrokartonu. Tyto desky lze kombinovat s materiály jako pěnový polystyren nebo polyuretan. Ze vzniklých panelů lze postavit celý dům, a to i včetně obvodových zdí nebo koupelen. V ČR už stojí desítky domů postavených z tohoto materiálu!
V kombinaci s hliníkovými rámy oken, které obsahují hliník získaný recyklací nápojových kartonů, poskytují stavební a izolační desky kvalitní a udržitelné stavební řešení.
Známá jihlavská firma s dlouholetou tradicí výroby dveří přišla s inovativním způsobem, jak využít nápojové kartony. Po důkladném očištění, rozemletí a slisování získává materiál pro výrobu dveří! Na výrobu jedněch dveří je třeba cca tisíc kusů nápojových kartonů - tak je třiďte do nádob označených oranžovou samolepkou, třeba se vám jednou vrátí v podobě nových dveří!
Ekologické inovace ve stavebnictví nabízejí širokou škálu udržitelných řešení. Moderní přístup k materiálům a technologiím přispívá nejen k ochraně přírody, ale i k tvorbě funkčních a estetických staveb, které odpovídají potřebám současného světa.
Je fajn vědět, že třídění odpadu a recyklace má smysl! Děkujeme, že třídíte odpad.
Obor stavebnictví produkuje celou škálu odpadů. Většina z nás si představí typické stavební odpady, jako je beton, cihla, omítka, vyzdívka, izolace, štěrk…, které ale vznikají hlavně při údržbách nebo demolicích staveb. Stavební výroba však produkuje také značné množství obalových odpadů, kovů, skla, ale třeba i biologických odpadů vznikajících při přípravě stavby. Na ty by stavebníci neměli zapomínat a důsledně je při své činnosti třídit, aby i tyto odpady mohly být využity. Pouze na vytěženou čistou zeminu příp. jiný přírodní materiál (např. kamení), které budou v místě téže stavby znovu použity, se zákon o odpadech vůbec nevztahuje.
Stále platí, že zásadní vliv na množství a složení odpadů ze stavby má způsob plánování, tj. příprava stavby a že se vznikem stavebních odpadů je nezbytné počítat od samého počátku projektu. Demolice nebo změny staveb vyžadují ještě další předrealizační přípravu, zejména prohlídku stavby. Jejím účelem je mj. vymezit takové části, kde se mohou vyskytnout nebezpečné látky a odpady. Tyto části by měly být ze stavby odebrány pokud možno odděleně ve zvláštním režimu, aby se zajistila ochrana zdraví lidí a minimalizovalo se rozšíření škodlivin do životního prostředí.
Demolice má ideálně probíhat jako tzv. demontáž stavby s cílem co nejkvalitnějšího roztřídění vznikajících materiálů a odpadů. Výše uvedené povinnosti nejsou žádnou novinkou, jsou obsaženy v metodickém návodu MŽP již od r. 2018. Co nového tedy přináší v oblasti SDO zákon 541/2020 Sb., o odpadech? Předně jednoznačně zavazuje k zajištění nejvyšší možné míry opětovného použití a recyklace stavebních odpadů. A to od samotného vzniku těchto odpadů - a nejen odpadů, ale i dalších materiálů ze staveb. Proto přímo v § 15 ukládá zákon původcům odpadů povinnost dodržet určitý postup pro nakládání s vybouranými stavebními materiály určenými pro opětovné použití, s vedlejšími produkty a se SDO vzniklými při odstraňování stavby, provádění stavby nebo údržbě stavby.
Tento postup upřesňuje vyhláška o podrobnostech nakládání s odpady, která sice zatím (březen 2021) nevstoupila v účinnost, nicméně její návrh mnohé naznačuje. Jednak přesně vymezuje vybourané stavební materiály, které je možné opětovně použít, nebo které mohou být vedlejšími produkty, a dále odpady, které je možné recyklovat - uvádí jejich podrobný seznam a ukládá povinnost tyto složky soustřeďovat odděleně. Podobně vyjmenovává SDO, které obsahují nebezpečné složky, jejichž oddělené soustřeďování by již nyní mělo být samozřejmostí.
Při nakládání s odpadem obsahujícím azbest musí každý zajistit, aby nebyla do ovzduší uvolňována azbestová vlákna nebo azbestový prach, a aby nedošlo k rozlití kapalin obsahujících azbestová vlákna. Návrh vyhlášky výslovně ukládá, aby tyto odpady byly neprodleně po vzniku zabaleny do neprodyšných obalů nebo uloženy do utěsněných nádob či kontejnerů a označeny a předány do zařízení pro nakládání s odpady, které je určeno k jejich sběru nebo odstranění.
Původci SDO mají v zákoně nově povinnost mít jejich předání zajištěno písemnou smlouvou, a to ještě před jejich vznikem. Tato povinnost se týká i občanů, pokud nemají možnost předat SDO obci v rámci obecního systému, a byla do zákona vložena jako prevence vzniku černých skládek.
Jestliže jsme tedy odpady i materiály vzniklé při stavbě či demolici důsledně vytřídili, vhodné materiály opětovně použili (např. nepoškozené konstrukční prvky nebo očištěné cihly) a zeminy jsme využili ideálně jako vedlejší produkt. Vzniklé stavební odpady chceme recyklovat či využít, ideálně znovu ve stavebnictví. A protože stavba není odpadové zařízení, potřebujeme tyto odpady legálně vyvést z odpadového režimu. Zákon to ve svém § 10 umožňuje, pojďme se podívat, jak to lze provést.
Ukončení režimu odpadu lze pouze ve schváleném zařízení ke zpracování odpadů (jejich úpravě nebo využití). Nový zákon zmocňuje dvě ministerstva - MŽP a MPO - k vydání prováděcího předpisu, který stanoví pro konkrétní odpady přesná pravidla, postupy a technologie jejich zpracování a kritéria kvality vystupujících výrobků. Dle informací MŽP by vyhláška měla řešit např. paliva z odpadů, znovuzískané asfaltové směsi nebo právě zeminy a recykláty ze stavebních odpadů. Pak bude postup relativně jednoduchý, zatím však žádná taková vyhláška neexistuje ani v návrhu, a přestože se údajně již připravuje, musíme se zatím obejít bez ní.
Což znamená, že jako potenciální výrobci výrobku z odpadů - recyklátu - budeme muset mít kromě schváleného provozu zařízení k využití odpadů navíc povolení krajského úřadu k ukončení režimu odpadů. Dosud byl zařízením, kde vznikal recyklát jako výrobek z odpadů, udělován souhlas krajského úřadu k provozu zařízení k využití odpadů, a to většinou kódem využití R5 Recyklace nebo zpětné získávání ostatních anorganických materiálů (v příloze č. 5 nového zákona kód R5d Výroba stavebních recyklátů, které přestávají být odpadem). Je ovšem pravdou, že zatím nebyla přesná pravidla a existovaly rozdíly mezi jednotlivými kraji v tom, co musel provozovatel takového zařízení splnit.
tags: #odpad #jako #stavební #materiál #využití