Odpady, které lze mnohokrát recyklovat: Cesta k oběhovému hospodářství

V dnešní době, kdy se stále více mluví o ochraně životního prostředí a udržitelnosti, je recyklace klíčovým prvkem snižování negativního dopadu lidské činnosti na planetu. Recyklace je proces, který umožňuje opětovné využití materiálů získaných z odpadů, čímž se snižuje potřeba těžby primárních surovin a minimalizuje se množství odpadu ukládaného na skládky.

Některé materiály lze recyklovat bez významných ztrát kvality, což z nich činí ideální kandidáty pro oběhové hospodářství. Pojďme se podívat na několik příkladů odpadů, které lze mnohokrát recyklovat:

Nápojové kartony (Tetrapaky)

Nápojové kartony, obecně známé jako tetrapaky, jsou kompozitní obaly, které jsou složené z několika druhů materiálů. Podle LCA analýzy životního cyklu výrobků z roku 2009 patří nápojové kartony z hlediska udržitelnosti obalů k nejohleduplnějším obalům vůči životnímu prostředí.

Nápojové kartony se v ČR třídí od roku 2003. Sbírají se v rámci tříděného sběru stejně, jako je tomu u papíru, plastů, skla aj. Autorizovaná obalová společnost EKO-KOM jejich sběr podporuje jednak formou finanční odměny, kterou poskytuje jednak městům a obce za jejich třídění, ale i dotřiďovacím linkám.

Zároveň EKO-KOM sběr propaguje pomocí informačních kampaní. Na svých webových stránkách EKO-KOM uvádí, že dosažená míra recyklace nápojových kartonů v ČR za rok 2020 byla 24 %, přitom každoročně se v České republice uvede na trh 18000 tun těchto obalů.

Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově

V rámci tříděného sběru měst a obcí lze nápojové kartony odložit buďto do přímo k tomu určené samostatné zpravidla oranžové nádoby, nebo v rámci multikomoditního sběru do společné nádoby, která je určena pro více druhů tříděného odpadu, a to zpravidla spolu s plasty, s plasty a kovem, s papírem apod.

Možnost multikomoditního sběru je podmíněna jednak dohodou měst a obcí s jejich dodavateli svozových služeb, zda jej jsou schopny logisticky zajistit, ale také technologickým vybavením provozovatelů třídicích linek. Zda příslušná obec či město využívá multikomoditního sběru se pak může občan informovat na příslušném městském či obecním úřadě.

Zmíněná možnost multikomoditního sběru v rámci barevných kontejnerů je v současnosti stále více využívána obcemi a městy, jelikož přináší mnohé výhody. Jednou z nich je ještě vyšší míra efektivity sběru formou barevných kontejnerů pro více složek tříděných odpadů. Výhodou pro občany je pak větší komfort v docházkové vzdálenosti ke sběrným nádobám s vyšším počtem komodit, které lze třídit. Možnost multikomoditního sběru se v poslední době zavádí dokonce i do systémů door-to-door, tj.

Nápojové kartony z nádob na multikomoditní sběr jsou, stejně jako ty z jednodruhových nádob na tříděný sběr, nejprve převezeny v rámci jednoho svozu na třídící linku, kde jsou roztříděny na jednotlivé frakce. Ty následně putují ke zpracování do dalších specializovaných zařízení, kde jsou dále materiálově či jinak využity.

Nápojové kartony lze podle složení vrstev materiálů rozdělit na aseptické, které obsahují hliníkovou fólii a umožňují uchování nápojů a potravin bez přidání konzervantů po dlouhou dobu, a na neaseptické, bez hliníkové fólie, které slouží pro pasterované nápoje a potraviny.

Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace

Papír použitý k výrobě nápojových kartonů má dlouhá celulózová vlákna, která jsou kvalitní a lze je mnohokrát recyklovat. Odpadní nápojové kartony proto většinou zpracovávají papírny, jež jsou vybaveny metodou separace plastových a hliníkových fólií.

Recyklovaná papírová vlákna se využívají ve výrobě nových papírenských produktů a zbylé polymery a hliník se využívají buď energeticky, nebo pomocí technologií, které jim umožní nový život v podobě různých druhů produktů jako jsou přepravky a fólie (např.: papírna Stora Enso v Polsku). V ČR není zatím žádná taková papírna, nicméně je v ČR několik zpracovatelských zařízení, které se zaměřují na separované plastové a hliníkové fólie z nápojových kartonů (např.: Plastigram Industries (PGI) vyrábí LDPE a HDPE regranulát a hliníkový prášek pro další využití a zpracování).

Odpadní nápojový karton je v ČR využíván také k výrobě panelových stavebních desek - např.: tzv. Nápojové kartony je vhodné před vytříděním vypláchnout malým množstvím vody, případně je sešlápnout. Plastová víčka lze ponechat. Naopak není vhodné, aby obaly obsahovaly zbytky nápojů a potravin. Do kontejneru na nápojové kartony nepatří „měkké“ sáčky, například od koření, kávy apod.

Plasty

Plastová lahev, kterou denně držíte v ruce, je vyrobená z polyethylentereftalátu - materiálu, který používáme více než 80 let. Takzvaný PET se stal jedním z nejoblíbenějších plastů díky svým výrobním vlastnostem i proto, že se dá opakovaně recyklovat nebo využívat pro výrobu dalších věcí či obalů.

Do žlutého kontejneru můžete vedle sešlápnutých PET lahví vhazovat také veškeré fólie, sáčky, obaly od pracích, kosmetických i čisticích prostředků. Nepatří sem ale obaly od žíravin, barev a jiných nebezpečných látek, stejně jako obaly mastné nebo se zbytky potravin.

Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice

Proces recyklace plastů:

1. Start na žluté: Někde jeden, jinde několik dní čeká lahev v kontejneru, než ji vyzvedne svozové auto. To projede naplánovanou trasu a odveze obsah kontejnerů do specializované třídicí linky.
2. Křižovatka plastů: Na linkách se plasty roztřídí podle požadavků konečných zpracovatelů. Nejčastěji na PET lahve podle barev, na duté plasty jako kelímky, obaly od kosmetiky, kečupů a dalších potravin. Dále fólie na čiré a barevné a také obalový pěnový polystyren. Zbytek jsou nerecyklovatelné plasty nebo nežádoucí příměsi. Říká se tomu výmět a nejčastěji bývá využit na výrobu tepla, energie nebo jako palivo v cementárnách.
3. Balík na cestu: Vybraný plastový odpad se slisuje do balíků, které jsou vysoké přes jeden metr. Tyto balíky jsou pevné, váží zhruba 250 kilogramů a snadno se pak přepravují ke zpracovatelům, kde probíhá další příprava před recyklací.
4. Proměna na vločky a regranulát: V recyklačním závodě se dotříděný odpad drtí, čistí, suší a přetváří na suroviny vhodné pro výrobu nových produktů. Nejběžnějšími produkty recyklace plastů jsou takzvaný regranulát (malé pecičky) nebo vločky z PETu. Ty jsou vstupní surovinou pro výrobu nových plastových výrobků.
5. Z vloček do spacáku: Z vloček pak může vzniknout nová PET lahev, ale i vlákno na výrobu oděvů, výplně do spacáku, batohů, koberců nebo třeba vázacích a balicích pásek. Z regranulátu se vyrábějí nové obaly třeba na čisticí prostředky, fólie nebo i plot. Z vaší lahve od limonády, kterou hodíte do tříděného odpadu, tak může být výplň ve spacáku, se kterým někdo procestuje celý svět.

Sklo

Většina skleněných obalů se může recyklovat téměř donekonečna. Čiré sklo se často třídí zvlášť do bílého kontejneru, zatímco barevné patří do zeleného. Někde se však také používá jeden kontejner pro oba druhy skla a dotřídění proběhne později.

Do kontejnerů na sklo ale rozhodně nepatří porcelán, keramika, zrcadla, autosklo nebo žárovky, které recyklační proces narušují.

Proces recyklace skla:

1. Start na zelené či bílé: Sklo čeká v kontejneru obvykle jen několik dní, než je vyzvedne svozové auto. To projede naplánovanou trasu a odveze obsah kontejnerů na překladiště, odkud putuje do specializované třídicí linky.
2. Pozor, střepy!: Pro dotřídění skla se využívají automatické linky. O odstranění kovových víček a kroužků se postarají magnetické separátory, optické senzory zase vyřadí keramiku, zrcadla, porcelán a jiné nečistoty, které by celý další proces mohly narušit. Na konci linky zůstávají téměř čisté střepy, které jsou klíčovou surovinou pro výrobu nového skla.
3. Horká pec: Střepy putují do sklárny, kde se při teplotě kolem 1 500 °C roztaví. Ještě před tavením se vytvoří takzvaný sklářský kmen. V něm jsou primární suroviny a čisté střepy podle receptury dané sklárny. Pak se taví společně. Při tavení lze využít až 85 % tříděného skla.
4. Roztavená proměna: Roztavené sklo se pak tvaruje do nových lahví, sklenic nebo jiných výrobků. Více než polovinu nového skleněného výrobku tvoří právě recyklované sklo. Sklenice od okurek, kterou dnes hodíte do tříděného odpadu, tak jednou může být součástí lahve, ve které si někdo koupí víno.
5. Ze střepu je váza: Ne všechno recyklované sklo ale končí jako lahev, sklenice na okurky nebo nová váza. Část vytříděného skla se používá i na výrobu pěnového skla pro stavebnictví nebo tepelných izolací, jako je skelná vata.

Kovy

Kovy se třídí buď samostatně do šedých nádob, nebo multikomoditně, tedy s jiným druhem tříděného odpadu, nejčastěji s plasty. Vhodit do kontejnerů můžete nápojové plechovky, konzervy, hliníková víčka nebo čistý alobal. Nepatří sem ale baterie nebo elektroodpad, které mají vlastní sběr.

Plechovky a jiné kovové obaly vhozené pouze do směsného odpadu skončí většinou na skládce a ztrácí se tak možnost jejich recyklace. Třídění kovového odpadu má přitom velký smysl, protože je dobře recyklovatelný. Navíc využitím kovového odpadu při výrobě nových produktů lze ušetřit až 75 % energie oproti výrobě z primárních surovin.

Proces recyklace kovů:

1. Start na šedé či žluté: Kovový odpad v kontejneru obvykle nečeká dlouho, než jej vyzvedne svozové auto. To projede naplánovanou trasu a odveze obsah kontejnerů na překladiště, odkud putuje do specializované třídicí linky.
2. Síla magnetů: Pokud se kovový odpad sbírá společně s plasty, na dotřiďovací lince se musí oddělit. S tím obvykle pomáhají magnetické separátory (železo) a vířivé proudy (hliníkové plechovky) nad třídicím pásem, někde je ale pracovníci dotřiďují ručně.
3. Kov pod tlakem: Oddělené kovy se lisují do balíků, ten hliníkový váží zhruba 350 kilogramů. Díky slisování se odpad lépe přepravuje do hutí nebo recyklačních závodů.
4. Ze šrotu je kolo: V recyklačním závodě, konkrétně v hutích, se kov roztaví v peci. Při tom se odstraní nečistoty a slitina se připraví pro další výrobu. Hliník se může znovu použít pro výrobu plechovek, okenních rámů, částí jízdních kol nebo i bloků motorů. Železo z konzerv zase nachází využití v nových obalech, konstrukcích, ve spotřebičích nebo nástrojích. Drobnější kovový odpad, jako jsou třeba víčka či další obaly, se může zpracovávat mechanicky na drtě, granálie či prášky a dále využívat při zpracování kovů jako činidlo, ale také třeba jako surovina pro výrobu barev či ohňostrojů.

Papír

Do modrého kontejneru patří noviny, časopisy, kancelářský papír, papírové obaly, krabice i lepenka. Nejsou vhodné mastné části krabic od pizzy, použité papírové kapesníky, voskovaný nebo mokrý či silně znečištěný papír, který recyklaci komplikuje.

Papír se dá recyklovat „jen“ pětkrát až sedmkrát, protože každou recyklací se jeho vlákna zkracují a tím ztrácí svou kvalitu. I ten méně kvalitní papír ale po vytřídění najde využití. Za několik týdnů se může objevit třeba v podobě plata na vajíčka nebo jako výplňový materiál do krabic pro e-shopy.

Proces recyklace papíru:

1. Start na modré: Modré kontejnery na papír se obvykle rychle plní, proto jsou většinou sváženy poměrně často. Svozové auto projede naplánovanou trasu a obsah dopraví k dalšímu zpracování na třídicí linku.
2. Není papír jako papír: Papír se obvykle dotřiďuje ručně na tři hlavní kategorie. Tiskoviny, lepenku a smíšený papír. To umožňuje efektivní recyklaci a následné zpracování papírových materiálů.
3. Až na padrť: Roztříděný papírový odpad putuje nejčastěji do papírny. Tady se rozmělní ve vodě na vláknitou kaši a zároveň se zbaví nečistot jako třeba kovových svorek.
4. Očistná kúra: Vláknitá kaše se několikrát filtruje a čistí, aby se odstranily drobné nečistoty a zbytky tiskařské barvy. Čistota vlákna určuje, na co se nový papír použije - kvalitní vlákna se vracejí do výroby tiskového papíru, horší míří do výroby obalů nebo třeba nákupních tašek.
5. Z kaše do role: Čistá kaše se nanáší na síto, odvodní, lisuje a suší. Tím vznikají nové role papíru nebo lepenky. Ze svazku novin se tak může stát například papírová taška, krabice na boty nebo nový sešit.

Pěnový polystyren (EPS)

Pěnový polystyren (dále jen polystyren EPS) je jedním z nejpoužívanějších izolačních materiálů ve stavebnictví a obalovém průmyslu v celé Evropě. Polystyren EPS má jedinečné vlastnosti - je lehký, pevný, účinně izoluje teplo a má nízký dopad na životní prostředí po celou dobu svého životního cyklu.

V Německu existují pokročilé systémy recyklace polystyrenu EPS, které umožňují opětovné využití až 75 % materiálu použitého ve stavebních a obalových prvcích z EPS. V Rakousku a Belgii se používá tzv. mechanická recyklace polystyrenu EPS. EPS se rozdrtí, rozemele a následně zpracuje na granulát, který se používá k výrobě nových izolačních desek nebo lehkých stavebních materiálů. V Nizozemsku a Dánsku se v současné době vyvíjejí také metody chemické recyklace polystyrenu EPS. Tyto metody rozkládají polystyren EPS na původní styrenový monomer, který lze znovu použít k výrobě nového EPS.

V ČR hraje významnou roli v rozšiřování recyklace polystyrenu EPS Sdružení EPS ČR. Toto sdružení sdružuje výrobce, zpracovatele a uživatele EPS polystyrenu a aktivně prosazuje oběhový model jeho využití. Evropské výzkumy, zejména ze Švédska a Finska, ukazují, že zavedení systémové recyklace EPS polystyrenu má i ekonomické přínosy. Podle finských studií (Technická univerzita v Tampere) může přechod na oběhový model využívání EPS polystyrenu snížit náklady na nakládání s odpady EPS v průmyslu až o 40 %.

V rámci evropské zelené transformace je polystyren EPS uznáván jako jeden ze strategických materiálů pro dosažení uhlíkové neutrality. Evropské sdružení výrobců EPS (EUMEPS) zdůrazňuje, že zvýšením recyklace polystyrenu EPS mohou země EU významně přispět k plnění klimatických cílů.

Při zateplovacích nebo demoličních pracích vzniká na staveništi odpad z pěnového polystyrenu. Původcem tohoto odpadu je právnická osoba nebo fyzická osoba, které bylo vydáno stavební povolení, obvykle investor nebo stavební firma (nikoliv výrobce EPS). Původce odpadu je povinen zajistit využití a recyklaci nejméně 70 % hmotnosti stavebních a demoličních odpadů, tato povinnost se však vztahuje pouze na stavby se zastavěnou plochou větší než 300 m².

Bloky EPS se řežou nejen na desky různých rozměrů pro zateplování budov, ale lze je řezat i na přířezy různých rozměrů a tvarů. Tyto odřezky z polystyrenu EPS jsou vhodné zejména pro kreativní a umělecké účely, ale také pro výrobu přepravních obalů, upevňovacích prvků nebo izolací potrubí. Používají se také v nábytkářském průmyslu jako ochranné výplně proti poškození nábytku.

Po skončení životnosti budov dochází k jejich demolici, při níž vzniká řada stavebního odpadu, jehož důležitou součástí jsou použité desky EPS. Ty lze následně efektivně recyklovat díky inovativní evropské technologii PolyStyreneLoop, která umožňuje zpracovávat polystyren EPS, i když je znečištěný nebo obsahuje nečistoty.

Statistiky recyklace v ČR (2024)

Tyto statistiky ukazují, že v České republice se daří recyklovat značné množství odpadu. Je však důležité si uvědomit, že recyklace není všelék a je třeba se zaměřit i na předcházení vzniku odpadů.

tags: #odpad #ktere #lze #mnohokrat #recyklovat

Oblíbené příspěvky:

• Komplexní přehled bipolární poruchy
• Srovnání kávových kapslí
• Jak se vyhnout ucpané kanalizaci v Brně
• Jak vybrat správný odpadkový koš?
• Znečištění ovzduší v ČR