Získávání zlata z elektronického odpadu: Nová éra recyklace

18.04.2026

Elektronický odpad je zlatá žíla dnešní doby. Kdyby dnes žili středověcí alchymisté, milovali by elektronický odpad. Nevypadá příliš vábně, ale když na to přijde, můžete z něj udělat zlato. Doslova. A taky další cenné prvky, protože se jich při výrobě elektroniky používá spousta, třeba měď nebo kobalt.

Těžba zlata syrovátkou

Švýcarští recyklátoři z Eidgenössische Technische Hochschule (ETH) Zürich, které vedl Raffaele Mezzenga, by se mezi alchymisty neztratili. Vymysleli postup pro recyklaci zlata z elektronického odpadu, který splňuje snovou kombinaci požadavků dnešní doby. Je superudržitelný a ekonomicky supervýhodný.

Klíčem k úspěchu Mezzengova týmu se stala syrovátka, čili mléčné sérum, vzniklé po sražení mléka, jako vedlejší produkt při výrobě sýra. Denaturovali proteiny ze syrovátky v kyselém prostředí a za vysoké teploty, aby se vytvořila proteinová nanovlákna v gelovém materiálu.

Mezzenga a spol. aerogel ze syrovátky prověřili v laboratorním experimentu. Použili ho k vytěžení zlata z 20 starých počítačových motherboardů. Nejprve rozpustili e-odpad v kyselinové koupeli s lučavkou královskou, čímž došlo k ionizaci zlata. Zlaté ionty poté vytěžili s pomocí aerogelu.

V dalším kroku vědci zahřáli houbu a vytěžené zlato vytvořilo vločky, které Mezzenga s kolegy slili do zlatého nuggetu. Ze zmíněných 20 motherboardů získali nugget o váze cca 450 miligramů. Nugget se skládal z 91 procent zlata a zbytek tvořila měď.

Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově

Podle Mezzengy je tento postup těžby zlata ekonomicky vynikající. Teď přijde na řadu doladění technologie pro uplatnění na trhu. Měla by těžit hlavně zlato z elektronického odpadu, ale nabízejí se i další možnosti, včetně recyklace průmyslového odpadu, například z výroby mikročipů nebo zlacení. Mezzenga s kolegy také hledají další odpadní materiály bohaté na proteiny, které by bylo možné využít tímto způsobem.

Zlatá horečka moderní doby

Zlato je jedním z nejcennějších ušlechtilých kovů, které známe. Už odpradávna má punc luxusu a drahého zboží. Jako symbol bohatství přitahovalo zlato pozornost už před dávnými časy. Dnes už nemusíte trávit hodiny u řek a neúnavně přesýpat říční sediment sem a tam v naději, že vám na sítu ulpí alespoň pár zlatých zrnek. Moderní doba přináší netušené možnosti, a vy tak možná vlastníte jmění, aniž byste o tom věděli.

Podle údajů získaných švýcarskými vědci se může reálně v každých 1000 kilogramech elektroodpadu ukrývat až 400 gramů zlatého kovu. Způsob recyklace je velmi jednoduchý a také šetrný k životnímu prostředí. Staré elektrospotřebiče se ponoří do roztoku obsahujícího syrovátkovou houbu, která dokáže účinně uvolňovat částečky zlata, které pak absorbuje.

Prakticky jakékoliv staré domácí elektrospotřebiče lze zrecyklovat. Ať už jde o staré počítače, mobilní telefony, televize, tiskárny, případně staré digitální fotoaparáty. Prostě všechno to, co máte uskladněné v krabicích na půdě v koutě a každý rok přemýšlíte, jestli se vám to ještě bude někdy hodit.

Vědci neustále zkoumají možnosti ekologické likvidace elektroodpadu a vylepšují technologie, které umožňují z již použitého zařízení vytěžit maximum pro další použití.

Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace

Domácí alchymie: Zábava i experiment

Domácká těžba zlata ze staré elektroniky je v tomto ohledu příjemnou změnou. Svou upřímností. Není totiž úplně jednoduchá a zbohatnout se jí také moc nedá. Propadnout zlaté horečce je rok od roku těžší. Pokud chcete jít s dobou, je lepší vsadit na domácí alchymistickou laboratoř. V ní se totiž můžete pustit do vydobývání zlata ze staré elektroniky, a překvapit sami sebe nečekaným úspěchem. Všechno je to samozřejmě otázka užitých měřítek a množství energie, kterou do procesu vložíte.

Spíše by se tedy slušelo říct, že ještě vzácnější, než bylo. Za těch šest tisíciletí totiž lidstvo natěžilo přibližně 190 000 tun zlata. Klidně si představte ty po zlatě paběrkující Aztéky, Římany, kutající otroky a zlatokopy v průběhu historie. Ti všichni se podíleli na vytěžení asi dvou třetin toho množství.

Zatímco trend poptávky v klenotnictví klesá a poptávka investorů kolísá, ty technologie a medicína si říkají každý rok o pár tun víc. Zlato, v nepatrných množstvích, je totiž všude kolem nás.

Zlato totiž nekoroduje, je chemicky inertní, nealergické, snadno se formuje, dobře vede elektrický proud (zvlášť nízké napětí), má vysokou odolnost. V jednom mobilním telefonu je to dnes přibližně 0,034 gramu, v jedné SIM kartě zhruba 0,030 gramu. V procesoru počítače ale klidně i 0,2 - 0,5 gramů. Obecně se zlata do elektroniky přidávalo více v minulosti, takže staré mobilní telefony, videorekordéry a kamery jsou dnes obsahem vzácných kovů „hodnotnější“.

Ale v principu platí, že z jedné tuny starých mobilů dokážete vyrobit 350 gramů zlata. V průmyslových parametrech, z hlediska vynaložené energie, práce a zdrojů, je dnes těžba zlata ze staré elektroniky přibližně 400x - 800x výnosnější, než zlatokopecké kutání zlata ve štolách. Skutečný novodobý zlatý důl.

Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice

Pokud toužíte po zlaté snubním prstýnku z vlastních zdrojů, tedy přibližně po dvou gramech čistého zlata, můžete doufat ve štěstí a kroutit pánví někde u potoka. Těžbou zlata z elektroniky se svému cíli můžete přiblížit o něco snáze - sice bez zlatokopecké romantiky - ale realističtěji.

Navíc to know-how domácké těžby zlata není moc obsáhlé. Chce to jen povědomí o rizicích. Bez kvalitních ochranných brýlí, rukavic a dost možná plynové masky se to zkoušet nedoporučuje, stejně jako dělat si takovou domácí alchymistickou laboratoř v nevětraném prostoru.

Jak recyklovat elektroniku?

Procesně je to nekomplikované. Důkladně vykuchat starou elektroniku, dostat se ke kovovým částem a elektrickým obvodům, tištěným spojům. Nalámané desky s plošnými spoji vložte do skleněné nádoby.

V jiné nádobě smíchejte dva díly kyseliny chlorovodíkové a jeden díl slabého tříprocentního peroxidu vodíku. Tuto směs nalijte na desky plošných spojů tak, aby byly zcela ponořené. Počkejte týden a každý den nádobu promíchejte skleněnou tyčinkou. Časem kyselina ztmavne a ze zbytků spojů se budou odlupovat zlaté vločky.

Po týdnu tuto směs přelijte přes kávový filtr do jiné skleněné nádoby. Zlaté vločky zůstanou zachovány. Zbylé kousky obvodové desky nasypte do hluboké plastové misky naplněné vodou. Kousky se zbytky zlata uschovejte pro opětovné namáčení. Vodu přelijte přes filtr, abyste zachytili veškerý zlatý prach, a vločky propláchněte vodou. Omyjte je metanolem a poté znovu vodou, abyste opláchli veškeré zbytky.

Zbývá už jen poslední krok - tavení. K tomu je zapotřebí trocha boraxu. Dá se sehnat v lékárně. Umožní, aby se zlato tavilo při nižší teplotě, než 1064°C. Tavení lze provádět v pícce, anebo s letlampou. Když borax začne měknout, přidejte zlaté vločky. Zahřívejte, dokud se vločky neroztaví do zlaté kuličky.

Upřímně, není to úplně hračka. A třeba sehnat kyselinu chlorovodíkovou v dostatečném množství (a přitom tak, aby vám na dveře nezaklepala zásahovka) není zase tak snadné. Ale nebojte, ničeho trestného se nedopouštíte.

Když na tuhle alchymisticko-recyklační těžbu nebudete pohlížet jako na vyloženě ziskový byznys, ale spíše jako na volnočasový koníček, mohlo by vás to bavit. Zvlášť jestli máte trochu dobrodružné spády, ale ke zlatonosnému potoku daleko. Není to jednoduché, a v malých měřítcích se tím zbohatnout nedá.

Spotřeba a recyklace elektroodpadu

Přemýšleli jste někdy, co se stane se starou elektronikou poté, když ji vyhodíte? Všechny ty rozbité telefony, počítače a kvanta spotřebičů jen tak nezmizí. Skončí jako elektronický odpad a to je obrovský problém. Každý rok se ve světě vyprodukuje víc než 50 milionů tun elektronického odpadu a jen přibližně 20 % z něj se správně recykluje.

Elektronický odpad se vztahuje na všechna vyřazená elektronická zařízení, jako jsou počítače, televizory, pračky, ale i větší přístroje používané v průmyslu jako generátory, CNC stroje, UV zářiče či mnoho dalších.

Odkud pochází všechen ten elektronický odpad?

Patří sem staré notebooky, televizory, telefony, tablety a malé spotřebiče, které byly vyměněny. Mnozí lidé si neuvědomují, kolik elektronického odpadu časem vyprodukují tím, že přecházejí na nejnovější a nejlepší techniku.
Firmy spotřebují tuny elektroniky, od počítačů a serverů až po tiskárny, telefony a další. Velká část z nich se nakonec stane elektronickým odpadem. Některé podniky se snaží použitá zařízení darovat, ale mnoho z nich i tak končí v koši.
I technologické společnosti produkují odpad z přebytečných komponentů, vzorků a chybných výrobků. Jsou zodpovědné za správné zpracování a recyklaci těchto materiálů.
Obrovské množství použité elektroniky se dováží z jiných zemí k renovaci a dalšímu prodeji. Mnohé z nich se však nedají opětovně použít a končí jako odpad.

Je jasné, že elektronický odpad pochází prakticky ze všech koutů společnosti. Tím, že budeme víc dbát na svoji spotřebu a likvidaci technologií, může každý z nás něco změnit. Společně můžeme pracovat na omezení elektronického odpadu a chránit životní prostředí pro budoucí generace.

Tato zařízení obsahují toxické těžké kovy, jako je olovo, rtuť a kadmium, které mohou kontaminovat životní prostředí, pokud nejsou správně zlikvidovány. Elektronická zařízení obsahují cenné suroviny, jako jsou vzácné kovy, které je možné znovu použít a znovu získat.

Během recyklace je možné z elektronického odpadu získat cenné kovy, jako je zlato, stříbro, měď a hliník. Tyto materiály se potom můžou použít na výrobu nových výrobků, čímž se sníží poptávka po prvotních materiálech. Odvětví recyklace elektronického odpadu vytváří mnoho nových pracovních míst v oblastech, jako je sběr, přeprava, demontáž a zpracování.

Proces recyklace elektroodpadu

Prvním krokem je sběr elektroodpadů. Existují různé možnosti sběru, jako jsou recyklační střediska, místní sběrné dvory, speciální kontejnery nebo dokonce organizované sběrové akce.

Po sběru se elektroodpad přepraví do zpracovatelského zařízení, kde probíhá jeho další třídění a demontáž.

Recyklace kovů: Kovy, jako například měď, hliník, železo a zlato, se z elektroodpadu získávají prostřednictvím různých technických procesů. Například se používá tzv.
Recyklace plastů: Plastové části elektroodpadu se nejprve semelou na menší kousky a potom se čistí, třídí a recyklují.

Elektronická zařízení obsahují i nebezpečné látky, jako jsou rtuť v některých typech žárovek a freony v chladničkách a klimatizacích.

Některá elektronická zařízení, která jsou ještě v dobrém stavu a fungují správně, se můžou restaurovat a znovu použít. Recyklace elektronického odpadu má zásadní význam při snížení znečistění a obnovu cenných zdrojů. Každý kus elektronického odpadu, který recyklujete, má význam.

Nové metody získávání zlata

Získávání drahých kovů z elektroodpadu je dnes významným průmyslovým oborem. Tradiční těžba zlata stále využívá např. kyanidovou metodu, která je dost nešetrná k okolnímu prostředí, pracuje se při ní s velmi jedovatými chemikáliemi. Z elektroniky se zatím zlato recykluje hlavně pomocí organických rozpouštědel, přičemž zlato tvoří rozpustné komplexy s činidly obsahujícími síru.

Timo Repo z Helsinské univerzity nyní v časopisu Angewandte Chemie navrhuje nový postup využívající pyridinthiol (pyridin se skupinou SH) a peroxid vodíku jako samotná reakční činidla a dimethylformamid jako rozpouštědlo. Síra jako prvek lze pak využívat k regeneraci činidel.

Metoda by měla být použitelná i v malém měřítku, extrakce zlata do roztoku trvá asi 20 minut (testováno pro prášky, filmy i desky s plošnými spoji používané v elektronice) a proběhla téměř 100%.

Tuna vyřazených mobilních telefonů je bohatší na zlato než tuna rudy, říká profesor University of Limerick Ruediger Kuehr. Podle jeho výpočtů je v milionu mobilů 24 kg zlata, 16 000 kg mědi, 350 kg stříbra a 14 kg palladia. Dnes se recykluje asi pouze pětina světového elektronického odpadu.

Cokoli s kabelem, zástrčkou nebo baterií lze recyklovat, píše nejrozšířenější španělský deník El País. „Kromě toho získávání zlata a dalších materiálů z odpadu ve srovnání s těžbou ušetří spoustu emisí. Nejmarkantnější v odpadu je přítomnost zlata a stříbra. Díky své vodivosti a tepelné kapacitě je v elektrických vozidlech třikrát víc mědi než v autech se spalovacími motory. Poptávka po mědi se za posledních 20 let zvýšila o 50 procent. Velkokapacitní zařízení na regeneraci mědi jsou však vzácná.

Koncentrace zlata v dnešních ložiscích je velmi nízká. Při těžbě tak vzniká obrovské množství jedovatého a nerekultivovatelného materiálu. Časy, kdy se pod krumpáči zlatokopů blyštily zlaté nuggety viditelné pouhým okem, jsou nenávratně pryč. Z těžby žlutého kovu se kvůli slábnoucím ložiskům stalo jedno z nejšpinavějších těžebních odvětví.

"Na to, abychom získali unci zlata (přibližně 31 gramů, pozn. red.), je nutné vytěžit 30 tun horniny a důkladně ji prolít kyanidem. U velkých dolů tak vznikají kopce plné jedů velikostí srovnatelné s Cheopsovou pyramidou," říká Michael Kowalski, šéf společnosti Tiffany.

Globální poptávka po zdrojích roste a do roku 2050 se má zdvojnásobit. Recyklační průmysl tedy čeká boom. Ale už dnes je často finančně výhodnější získávat řadu surovin zpracováním odpadů než těžbou.

Jak jsme si naznačili na příkladu mědi a zlata v elektroodpadech, je výhodnost recyklace obzvlášť zřejmá v případě kovů. Kovy totiž mívají chemické vlastnosti, které umožňují jejich opakovanou recyklaci, aniž by přitom ztrácely na kvalitě. Recyklace je navíc oproti těžbě mnohem méně nákladná. Například při recyklaci oceli se spotřebuje o 50 % méně energie než při její výrobě z vytěžené rudy. Recyklace mědi ušetří 85 % energie, u hliníku je to dokonce 95 %. Zpracování kovových odpadů proto roste. Přibližně 50 % veškeré poptávky po mědi v EU dnes pokrývá recyklace. A poptávka po tomto kovu vytrvale stoupá, od šedesátých let vylétla o 250 %.

Hliník patří mezi deset nejrecyklovanějších kovů na planetě. Například sběr a zpracování nápojových plechovek, ve kterých se aluminium používá, má v zemích jako Německo 99% efektivitu. V Česku to podle údajů z roku 2015 zvládáme zatím jen na 59 %. Nejrecyklovanějším kovem na světě je olovo.

Přes tato zajímavá čísla obecně platí, že sběr a zpracování kovového odpadu je v mnoha ohledech stále na nízké úrovni. Možnosti recyklace jsou stále nevyužité, a to dokonce i v případě výroby oceli. Podle studie OSN se ze 60 nejčastěji využívaných kovů jen třetina recykluje v míře přesahující 50 %. U 34 kovů je míra recyklace dokonce nižší než 1 %. To se však zřejmě brzy změní.

Zlato patří mezi vzácné a drahé prvky. Jeho těžba z přírodních zdrojů, ale i recyklace z odpadu, patří mezi velmi neekologické procesy. Zlato se získává hlavně s využitím kyanidů nebo rtuti (amalgamace). V obou případech jde o toxické látky, které jsou velmi nebezpečné životnímu prostředí. Amalgámy - slitiny rtuti s jiným kovem, mohou být kapalné i pevné.

Elektronický odpad - je jedním z nejrychleji rostoucích druhů pevného odpadu na světě. V roce 2022 bylo podle odhadů celosvětově vyprodukováno 62 milionů tun elektronického odpadu.

Polymer - molekula složená z více jednotek (monomerů). Pro přípravu některých polymerů byla využita polymerace za přítomnosti UV záření, např. Zlato má velkou afinitu k síře, takže tyto polymery ho dokáží velmi efektivně vychytat z roztoku. A dokáží to dokonce i velmi selektivně, tzn. i v přítomnosti jiných kovů (např. z elektronického odpadu) na sebe váží jen zlato.

Tabulka: Obsah drahých kovů v elektronickém odpadu (odhad)