Recyklace oceli: Věčný materiál v oběhovém hospodářství

Žádný jiný materiál se v Evropě nerecykluje v takové míře jako ocel. Přes 90 procent vysloužilé oceli se vrací do oceláren, aby se přeměnila na nové výrobky.

Míra recyklace se v Evropě pohybuje u oceli nad 90 procenty, což z ní dělá nejvíce recyklovaný materiál. Každý rok se do evropských hutí vrátí na přepracování skoro 90 milionů tun staré oceli. Pro srovnání papíru se každý rok recykluje přes 70 procent. Podobné je to u skleněných obalů.

Téměř stoprocentně se recykluje stavební ocel, tedy nejrůznější výztuže či nosníky. Oceli z automobilů se dnes v Evropské unii znovu využije 93 procent. U oceli používané v domácích spotřebičích je míra recyklace kolem 90 procent. Pak jsou tady ještě ocelové obaly, což jsou konzervy nebo lahve, v nichž se neprodávají jen potraviny, ale také barvy, chemikálie nebo plyny. Těch se v Evropě recykluje skoro 80 procent.

„Ať už je to karosérie auta, mostní konstrukce, plechovka nebo šroub, všude je recyklovaná ocel. Obrovskou výhodou oceli je, že se dá recyklovat neomezeně, aniž by přitom ztrácela kvalitu,“ říká Daniel Urban, statutární ředitel Ocelářské unie.

Výhody recyklace oceli

Ocel ze své podstaty není jednorázový materiál, který by po použití ztratil svou funkčnost nebo vlastnosti. Naopak, ocel je věčná. Staré železné a ocelové výrobky ve formě šrotu se jednoduše promění na novou ocel, často dokonce s mnohem lepšími vlastnostmi, než měla ta původní.

Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově

Ze staré ocelové haly se tak dnes mohou vyrobit třeba vysokopevnostní dráty, které používají automobilky do moderních aut, nebo kolejnice pro rychlovlaky. Vyrábět ze starého, odpadního materiálu kvalitnější produkty, než byly ty původní, se dá jen z oceli. Prakticky ve všech z oceli, protože stará ocel ve formě šrotu se při tavení používá vždycky.

Takže ať už se podíváte na větrnou elektrárnu, auto nebo domácí nářadí, všude najdete část recyklované oceli. Obrovskou výhodou oceli je, že se dá recyklovat neomezeně, pořád dokola, protože s další recyklací neztrácí nic ze svých vlastností.

Skvělé myslím je, že opětovné využívání staré oceli není trend posledních několika let či desetiletí - je to věc historicky spojená s výrobou oceli a její hodnotou jako materiálu. Samotný koncept oběhového hospodářství tedy oceli sedí, ale je třeba správně nastavit politický rámec jeho naplňování, což bohužel stále není vždy pravidlem.

Celý proces výroby oceli naplňuje principy cirkulární ekonomiky, protože převážnou většinu látek vznikajících v procesu výroby oceli znovu používáme. Výroba oceli je například mnohem méně náročná na spotřebu vody, protože moderní hutě dosahují obrovské míry její recirkulace, což významně omezuje odběr povrchové vody.

V maximální možné míře využíváme koksárenský a vysokopecní plyn, které jsou produktem chemických procesů při výrobě oceli. Jejich spalováním vyrábíme elektřinu a teplo, čímž šetříme primární zdroje energie jako je zemní plyn a omezujeme tak emise skleníkových plynů. Další meziprodukty či tzv. Některé chemické látky vznikající třeba při výrobě koksu se používají při výrobě léků, barev či plastů. Například měkký polyuretan v automobilových sedadlech se bez vstupů z koksárenské výroby neobejde.

Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace

Také hliník používaný v autech a dalších výrobcích by bez vedlejších produktů výroby koksu vznikal jen obtížně, protože elektrody pro jeho výrobu potřebují k fungování černouhelnou smolu. Přibližně dvě třetiny všech vstupních surovin se přemění na ocel. Zbývající třetinu tvoří právě vedlejší produkty, které dobře slouží dál ve stavebnictví, energetice, chemickém a farmaceutickém průmyslu. Opravdového odpadu, kterého se moderní hutě musí zbavit, jsou ve skutečnosti jen necelá tři procenta z původních vstupů.

Investujeme spoustu peněz do vývoje nových typů ocelí, které jsou pevnější. Při zachování stejných vlastností výrobku pak na ně můžete použít méně oceli. Typicky je to vidět u automobilů. Dvě třetiny hmotnosti automobilu tvoří ocelové a železné díly. Použitím vysokopevnostních ocelí se hmotnost některých částí vozu sníží až o 40 procent ve srovnání s tím, kdyby se musely vyrobit z běžné oceli.

Pomáháme tak automobilkám snižovat hmotnost vozů, a tím také emisí skleníkových plynů z provozu těchto aut. V Evropské unii se ročně vyrobí necelých 170 milionů tun oceli. Téměř polovina. Nicméně v jednotlivých zemích se tento poměr liší podle toho, jakou technologií se v nich ocel vyrábí.

Státy, kde se ve velkém používají elektrické obloukové pece na úkor výroby z rud, mají podíl recyklované oceli na celkové výrobě vyšší, protože touto technologií lze vyrábět ocel ze šrotu téměř ze sta procent. V integrovaných hutích, jaké máme v Česku, je podíl využití recyklované oceli nižší. Ocel se v Česku vyrábí převážně tak, že se k surovému železu vyrobenému ve vysoké peci ze železné rudy přidává ocelový šrot. V průměru ho do vsázky dáváme kolem 30 procent.

Ročně české ocelárny takto recyklují 1,8 milionu tun oceli. Výhodou této technologie je možnost dosažení specifických vlastností výsledných ocelových výrobků. Jak již bylo řečeno, pro některé aplikace se totiž ocel vyrobená jen ze šrotu, nehodí. Nejen to, díky recyklaci ušetříme spoustu nerostných surovin, které bychom pro výrobu surového železa jinak spotřebovali. Ročně třeba nemusíme dovézt tři miliony tun železné rudy, která se vozí třeba z Ukrajiny či Brazílie.

Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice

Recyklace tuny oceli znamená ve výrobě úsporu až 75 procent energie. V podstatě jedinou energii, kterou při recyklaci potřebujete, je ta na roztavení. Pokud bychom měli ocel vyrábět jenom ze surového železa, tak bychom potřebovali navíc tolik energie, kolik by stačilo na celoroční vytápění pro tři čtvrtě milionu českých domácností, tedy asi tolik, kolik se jí v Česku za rok vyrobí z obnovitelných zdrojů.

Pokud bychom neměli k dispozici ocel pro recyklaci, tak jen v Česku vypustíme při výrobě dodatečného surového železa do ovzduší o 3 miliony tun oxidu uhličitého více. V celé Evropské unii by to bylo zhruba 160 milionů tun oxidu uhličitého, což je zhruba o polovinu více, než jsou roční emise celé České republiky.

Primární výroba oceli je tedy i přes významné pokroky bezpochyby stále emisně intenzívnější, což je dáno chemickými a fyzikálními procesy při výrobě. Jedinečná možnost recyklovat ocel pořád dokola, aniž by ztratila své vlastnosti, z ní ale činí velmi ekologický, cirkulární materiál. To je bohužel věc, která se často ztrácí v balastu často ne příliš pozitivních zpráv o ocelářství a průmyslu obecně.

Průmysl je dnes v Moravskoslezském kraji, kde ocelářství dominuje, zdrojem pár procent emisí prachových částic, benzo(a)pyrenu a dalších polutantů. Záleží na tom, z jakého zdroje stará ocel pochází. Část šrotu vzniká přímo v ocelárnách - ten se recykluje do několika týdnů. Pak pracujeme se zbytky, které zůstanou po zpracování základních ocelářských výrobků, třeba při obrábění. Tato ocel se k nám vrací během několika měsíců. Oceli použité ve stavbách to trvá desítky let. Empire State Building v New Yorku bude brzy sto let a pořád dobře slouží.

Ve stavbách a konstrukcích je zabudována přibližně polovina oceli, která se každý rok vyrobí. Více než třetina oceli, z níž jsou vyrobena auta, stroje, lodě, vlaky nebo domácí spotřebiče jako pračky nebo lednice, se recykluje zpravidla do deseti let. Není to úplně exaktní věda, ale dnes je v Česku průměrné stáří šrotu lehce přes 20 let.

Na světě se vyrábí stále více oceli, země jako Čína a Indie bohatnou a potřebují obrovské objemy oceli, aby postavily domy, kanceláře či mosty pro skoro tři miliardy lidí.

Připravili jsme mediální kampaň, kterou jsme nazvali symbolicky - „Čím budu příště?“. S nadsázkou, na příkladu zrezlých kovových předmětů a jejich zdánlivě nesourodých stínů ukazujeme, že právě „staré železo“ tvoří nové velké ocelové stavby, dopravní prostředky nebo stroje. Dále také spolupracujeme s Institutem cirkulární ekonomiky, který letos na tradičním strojírenském veletrhu v Brně chystá celodenní konferenci na téma oběhového hospodářství, v rámci ocelového bloku se na nás můžete těšit.

Uvědomujeme si, že právě nakládání s materiálními zdroji je jedním z prioritních oblastí udržitelného rozvoje, a adaptace průmyslu půjde do budoucna tímto směrem.

tags: #odpad #pri #taveni #rudy

Oblíbené příspěvky:

• Studium přírody v ČR
• Ruská hrozba pro pobaltské státy
• Více o ČSOP - RS Iris
• Sběrné dvory v ČR
• Bezpečnostní opatření při práci s kyselinou dusičnou